musical-operetainternetový magazín o divadle

  • Státní opera chystá silvestrovského Netopýra

    Ve Státní opeře v Praze patří závěr roku každoročně operetě Johanna Strausse Netopýr. Dílo v německém originále si můžete poslechnout i letos.

  • Dracula chystá návrat

    Legenda se vrací – v Divadle Hybernia začaly zkoušky muzikálu Karla Svobody Dracula.

  • Operetní vábení pokračuje

    Přestože jsme minulý víkend zažili velkou mikulášskou nadílku operetních a muzikálových premiér, předvánoční klid nezahalí české scény ani tentokrát. Dvěma novinkami tentokrát potěšíme zejména milovníky klasické operety.

    Už dnes v podvečer zazní poprvé v ústeckém Severočeském divadle opery a baletu jeden z nejznámějších titulů stříbrného vídeňského operetního věku, Veselá vdova Franze Lehára /1870-1948/. Premiéru měla v Divadle na Vídeňce v roce 1905 a záhy se rozletěla po jevištích celého světa. Během následujících pěti let dosáhl počet repríz na nejrůznějších scénách dnes neuvěřitelného počtu dvaceti tisíc. Příběh zpracovaný libretisty Leo Steinem a Victorem Léonem nás zavádí do fiktivního pontevederského knížectví, jenž má před státním bankrotem zachránit výhodný sňatek Hanny Glawari s knížetem Danilovičem. Na bohatou „veselou vdovu“ má však políčen celý zástup nápadníků, zatímco mladý Camille de Rosillon by raději mladou a „počestnou“ Valencii, manželku stárnoucího barona Zety. Jak vše dopadne a zda je pontevederský bankrot nevyhnutelný, můžete zjistit v Ústí nad Labem už dnes za doprovodu hitů jako „Ženy, ženy, ženy,“ „K Maximu jdu tak rád“ či tklivé „Písni o Vilje“.
    V hlavních rolích vystupuje Petr Matuszek /Zeta/, Anna Klamo a Eva Boháčková /Valencie/, Michal Klamo a Jaroslav Kovacs /Danilo Danilovič/, Dana Koklesová nebo Yvetta Tannenbergerová /Hanna Glawari/ či Ondřej Koptík v alternaci s Pavlem Machátem v pěvecky obtížné úloze Camilla Rosillona. Režijně novou inscenaci nastudoval známý režisér a choreograf Gustav Skála, atraktivní prostředí světa valčíku i kankánu v jevištní podívanou převedou výtvarníci Eva Brodská /scéna/ a Josef Jelínek /kostýmy/. Orchestr opery SDOB bude hrát pod taktovkou Milana Kaňáka.

    Další z trvalek vídeňské operetní scény zazní zítra od devatenácti hodin v podání Jihočeského divadla České Budějovice v sále Metropol. Tentokrát to bude zpěvohra Carla Zellera /1842-1898/ Ptáčník. Je téměř neuvěřitelné, že se zprvu amatérský hudebník, doktor práv a úředník někdejšího c.k. rakouského ministerstva vyučování právě touto operetou zařadil po bok Johanna Strausse, Franze von Suppého a Karla Millöckera. Na scénu budějovického divadla se Ptáčník vrací už potřetí – naposledy zde zazněl před dvaadvaceti lety.
    Příběh tvoří známá zpěvoherní story o vzájemné lásce s překážkami mezi tyrolským ptáčníkem Adamem a půvabnou pošťačkou Kristou, komplikovaná panskými spády a intrikami. Vévodí jí nesmrtelné melodie „V Tyrolích dáš-li růže květ“ či „Slavíčku, ještě jen jedenkrát“. Režie se ujala Jana Kališová, známá především kontroverzním nastudováním některých Mozartových oper. I tentokrát příběh výrazně zkrátila, s cílem zajistit lepší dějovou spádnost. V partituře také škrtal dirigent Martin Peschík. Nové nastudování má nabídnout zejména zábavu a komediální nadhled. „Snažíme se to udržet na hraně, aby se starší divák neurazil a mladší pobavil,“ uvedl šéf opery Miloslav Veselý.
    Zda se záměr inscenátorů podařil, posoudí první diváci již zítra. V hlavních rolích se mohou těšit na Aleše Voráčka, Jana Ondráčka, Ivu Hošpesovou, Evu Štruplovou, Josefa Průdka, Františka Brantalíka, Otakara Nováka, Josefa Moravce či Miroslavu Veselou a Kateřinu Hájovskou. Autorem návrhu scény je Ivo Žídek, hraje se v kostýmech Jana Růžičky a za pohybové spolupráce Martina Packa.

    Foto: Plakát SDOB „Veselá vdova“

  • Za divadlem do Winterthuru

    Švýcarsko není jen zemí bank, hodinek a čokolády. A Winterthur není pouze názvem penzijního fondu.
    Město Winterthur leží přibližně 25km od Curychu, se kterým ho propojuje rychlodráha. Má cca 90tis obyvatel a nabízí překvapivě přívětivou atmosféru – mladé, ekologicky smýšlející univerzitní město vsadilo na klid a pohodu. A také na širokou nabídku kulturních a odpočinkových aktivit. Například na lesnatém vršku nad městem najdete v muzeu Sammlung Oskar Reinhart vynikající sbírku výtvarného umění od Holbeina po Renoira. Místní Fotomuseum je jedním z nejvýznamnějších v Evropě. Nenechte si ujít ani místní hudební scénu, živě hrající orchestry, legendární diskotéky nebo koncerty komorní hudby v přilehlém zámku Kyburg.
    Jednou z dynamicky se rozvíjejících institucí je i Theater Winterthur. Avangardní budovu divadla, které vzniklo v roce 1979 dle návrhu architekta Franka Krayenbühla, rozhodně nepřehlédnete. Svého času vzbuzovala bezmála stejný rozruch, jako moderní opera v Sydney. Dnes winterthurské divadlo nabízí pohodlné zázemí nejen pro herce, orchestr a technický personál, ale zejména pro 787 diváků.
    Theater Winterthur nabízí povětšinou pohostinská a koprodukční představení významných švýcarských i zahraničních souborů. Repertoár je pečlivě vybírán napříč všemi žánry od činohry přes operu a balet až po muzikál a moderní cirkus. Podívejme se, jaká představení nám švýcarští kolegové nabízejí v oblasti operety a muzikálu v sezoně 2008/09. Hojně je zastoupena klasická opereta. Tu reprezentuje Opernhaus Zürich titulem Hrabě Luxemburg Franze Lehára, Musiktheater Wiesendangen operetou Bandité J.Offenbacha, Theater Biel Solothurn půvabnou jednoaktovkou La Périchole téhož autora či Státní hudební divadlo ze Sofie Straussovým hitem Noc Benátkách. Největší lahůdku pro příznivce operety však představuje inscenace u nás téměř nehraného, avšak v Evropě a Americe velmi oblíbeného skladatele Paula Abrahama “Viktoria and ihr Husar,” rovněž v podání souboru ze Sofie /od Abrahama se v Brně kdysi hrála úspěšná inscenace operety Ples v hotelu Savoy/.
    Muzikál zastupuje scénické pásno na motivy melodií Glenna Millera Moonlight Serenade v podání Euro-studia z Landrafu, revuální chanson s názvem Marlene Dietrich za klavírního doprovodu umělců ze Stuttgartu a temperamentní hudebně taneční show Havana Rumba v režii Toby Gougha.
    Do Winterthuru jezdí hostovat i české soubory, zejména opera Divadla J.K.Tyla v Plzni, která zde například na začátku prosince uvedla dvě představení opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka. Ceny vstupenek se obvykle pohybují v rozmezí 25-70 CHF a informace o konkrétních termínech předstaení lze získat na www.theater.winterthur.ch

    Foto: Informační centrum Winterthur

  • Tři mušketýři dorazili do Ostravy

    Ostravské Národní divadlo moravskoslezské uvedlo na scéně Divadla Jiřího Myrona v sobotu 6.prosince u nás téměř neznámou operetu Rudolfa Frimla Tři mušketýři.
    Rudolf Friml pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl pekařem. Už v dětství prokázal mimořádné hudební nadání. Jako desetiletému mu byla vydána tiskem první hudební skladba (Barkarola pro klavír). Po získání stipendia začal studovat na pražské konzervatoři kompozici u Antonína Dvořáka. Po jeho absolutoriu doprovázel na klavír houslistu Jana Kubelíka na turné po celé Evropě a v roce 1901 společně vystupovali i v USA. V roce 1906 podnikli turné do USA podruhé. Friml se tehdy v Americe usadil a začal se věnovat komponování. Po prvních neúspěších a těžkostech následoval v roce 1912 první velký úspěch – opereta The Firefly (Svatojánská muška). V roce 1924 ve spolupráci s básníky Oscarem Hammersteinem a Otto Harbachem napsal svou nejslavnější operetu Rose Marie. O rok později dosáhl značného úspěchu s dílem The Vagabond King (Král tuláků). Jeho další operetou byli v roce 1928 právě Tři mušketýři, kteří ovšem na Broadwayi zaznamenali jen průměrný úspěch. Naposledy se v Americe hráli v osmdesátých letech 20.století. Dodejme, že nepočítáme-li slavného německého muzikálového libretistu Michaela Kunzeho, který se narodil v Praze, je dosud Friml jediným Čechem, jehož díla se na Broadwayi regulárně hrála.

    Na rozdíl od ostatních Frimlových hitů se i do Čech tato opereta dostala poměrně pozdě. U nás ji uvedlo v jediném nastudování Hudební divadlo v Karlíně v roce 1967, avšak také bez většího ohlasu – ani pamětníci si na ni příliš nevzpomínají. Příčinou nezdaru bylo zřejmě velmi slabé libreto, které se navíc naprosto vzdálilo od Dumasovy předlohy. Ani nádherné melodie operetu nezachránily. Ostravské nastudování je tudíž teprve druhou možností vidět toto dílo na českém jevišti. O jeho rekonstrukci se postarala režisérka Dagmar Hlubková, která příběh prakticky od základů přepsala a dirigent Karel Mládek. Nové nastudování vychází z rekonstruovaného notového materiálu, z něhož se dochovalo jen torzo. V hlavních rolích vystupují Oldřich Kříž, Jan Drahovzal, Josef Novák-Wajda, Marcel Školout, Roman Harok, Libor Olma, Jana Kurečková, Anna Martušková, Martin Štolba, Pavel Liška a Olga Bezačinská.

    Tři mušketýři určitě potěší nejen ostravské diváky /kteří operetu milují/, ale zaujmou nejspíš i odborníky už samotným faktem, že se NDM podařilo objevit a nastudovat operetu, která je na našich scénách prakticky nevídaná.

    Foto: NDM Ostrava – Josef Hradil

  • Nad plzeňským Zorbou s Patrickem Fridrichovským

    S dramaturgem plzeňského muzikálového a operetní souboru Patrickem Fridrichovským jsem se sešel během přestávky generální zkoušky muzikálu Řek Zorba přímo v hledišti Komorního divadla. V Plzni působí druhou sezonu. Ještě před absolvováním studia teatrologie na Filozofické fakultě UK v Praze vystudoval klasický zpěv na pražské konzervatoři a hrál v několika muzikálových produkcích – v legendární inscenaci Jesus Christ Superstar, v Bídnících nebo v mezinárodním projektu Bernsteinovy mše. Nyní působí zejména jako dramaturg, publicista a textař, který se podílel i na prezentačních show mnoha mezinárodních značek.

    V Plzni před téměř třiceti lety Zorbu hrál strhujícím způsobem legendární Jiří Miegl. Dnes se s touto hereckou kládou popere operní pěvec Dalibor Tolaš a brněnský herec a pedagog Ladislav Kolář. Určitě můžete srovnávat jejich výkony i s jinými představiteli této role…

    „Já jsem samozřejmě pana Miegla neviděl, protože jsem byl v té době malinkej. Viděl jsem ale karlínské představení, ale i jiné Zorby, viděl jsem i Láryho Koláře, když hrál Zorbu v Brně, ale tady se tentokrát protkala spousta zajímavých situací. Jednak Petr Novotný má Zorbu totálně v krvi, zná jej dokonale nazpaměť. To je první důležitý aspekt. Když budu porovnávat s Karlínem, myslím, že Radek Brzobohatý se na tuhle roli strašně nadřel a hodně do ní promítnul jakousi „valašskou“ filozofii. Což je samozřejmě možný přístup… „Láry“ má ale tu výhodu, že je skutečným pábitelem, okouzlí vás svojí fantastickou osobností a je jedno, jestli jej potkáte na jevišti nebo v soukromí. Když jsem si prohlížel různé materiály, zjistil jsem, že je popravdě řečeno fyzicky nejpodobnější svému románovému předobrazu. Zorba, to nebyl žádný Anthony Quinn, ale obyčejný, kostnatý makedonský dělník. Temperamentní, s vlastní vírou i názorem na život. Baví mi na tom i ta drobná nuance, že on prostě nezapře svůj brněnský akcent, což je strašně zajímavé, protože když se touláte po Řecku, tak jsou Řekové a jsou Makedonci /pozor, neplést s republikou Makedonie/, což jsou velmi zemití lidé, s trošku jinými zvyky, svým folklórem a tak dále. Nejenže se chovají trochu jinak, ale také i jinak mluví. A mně ten brněnský přízvuk jaksi navozuje představu člověka, který je vyhraněný „odněkud“ a vlastně si tu svojí kulturu přenáší do místa, kde zrovna je.
    Zcela jiným Zorbou bude určitě Dalibor Tolaš, který je na operního pěvce neskutečným komediantem v tom dobrém slova smyslu a bude zajímavé sledovat, jak se s touto, dovolím si říct skoro činoherní rolí, popere.“

    Zasahoval jste jako dramaturg nějakým zásadnějším způsobem do textu?

    „Přiznávám, že tady bych se k nějakým razantním změnám neodvážil, protože Petr Novotný zná Zorbu daleko lépe než já, takže jsem byl spíše v úloze takového drobného služebníka. Když jsme nad Zorbou seděli, říkal jsem Petrovi, že karlínské představení v jeho inscenační úpravě patřilo k nejhezčím, jaké jsem viděl a domluvili jsme se, že právě této linie se budeme tentokrát v Plzni držet.“

    Podobně jako v pražské verzi se i u nás v chóru představí v úloze zpěvačky Athina Langoská, v alternaci s bronzovou televizní Superstar Leonou Černou. Má obsazení Athiny Langoské, jakožto zpěvačky řeckého repertoáru, nějaký hlubší smysl?

    „Právě její obsazení bylo mým největším přáním a jsem rád, že mi ho vedení tohoto souboru splnilo. Sám uvidíte, že až se objeví na scéně, vnáší do představení další, velmi silný prvek. Román je napsán o Řeku Zorbovi, o tom, jak potká mladého intelektuála a po náhodném setkání mu vlastně upraví svým jednoduchým pohledem jeho strašně složité vidění světa. A v muzikálu, kromě těch zásadních vztahů, hraje obrovskou úlohu postava osudu, kterou tady prezentuje jakýsi antický chór, s dominantní úlohou zpěvačky. A právě tento chór dodává muzikálu řecký kolorit, který Athina prezentuje tím nejpravdivějším způsobem. Ona Řekyni nemusí hrát, ona jí skutečně je, což dává celé inscenaci naprosto nový rozměr.“

    Jak sám mohu sledovat, Petr Novotný je přísným režisérem, kterému neunikne žádný detail…

    „Petr je velký profesionál, dominantní osobnost. Člověk si až občas říká, proč lidi tolik tlačí do určitý akcí, proč tolik bazíruje na některých maličkostech. Ale on přesně ví, proč to dělá a kam chce inscenaci posunout, což se mu většinou také zdaří. Dokáže říct, co chce a práce s ním je, myslím, pro každého radostí.“

    Děkuji za krátký rozhovor.

    Foto: Pavel Křivánek /Athina Langoská a sbor/

  • Les Misérables v MdB

    Městské divadlo v Brně zveřejnilo netrpělivě očekávané obsazení muzikálu Bídníci, který bude mít na Hudební scéně premiéru 7.února 2009 v režii Stanislava Moši a hudebním nastudování Jiřího Petrdlíka. Velmi příjemným překvapením je opětovné obsazení Jana Ježka do jeho životní role Jeana Valjeana, kterou ztvárnil v obou dosavadních českých inscenacích a zastupoval pražskou produkci i na setkání Valjeanů v Londýně. Původem plzeňský operetní herec odehrál i slavnostní českou premiéru v Divadle na Vinohradech v roce 1992, kde tuto roli alternoval s Karlem Černochem. Touto produkcí byl zároveň odstartován boom světových výpravných muzikálů v Praze.
    V hlavních rolích v Brně vystoupí:

    Jean Valjean – Petr Gazdík / Jan Ježek
    Javert – Igor Ondříček / Petr Štěpán / Lukáš Vlček
    Fantine – Markéta Sedláčková / Lenka Janíková / Hana Fialová / Eva Jedličková
    Thénardier – Jan Apolenář / Jan Mazák / Tomáš Sagher
    Madame Thénardier – Lenka Bartolšicová / Jana Musilová / Zuzana Maurery
    Marius – Jakub Uličník / Dušan Vitázek / Tomáš Novotný
    Enjolras – Robert Jícha / Jiří Mach / Vladimír Volečko
    Cosette – Radka Coufalová / Marta Prokopová / Kateřina Krejčová
    Eponine – Johana Gazdíková / Hana Holišová / Kateřina Halíčková
    Malá Cosette – Vendula Hájková / Kateřina Kolčavová / Barbora Anna Lebánková / Alžběta Renátová
    Gavroche – Marek Hurák / Václav Lamparter / David Žák

  • Sněhurka na Hudební scéně MdB

    Dříve než začnu o čemkoli psát, podívám se na internet do vyhledávače Google, co se o předmětu zájmu již napsalo. Geniální věc, tenhle Google. Nevím, jak jsem bez toho sběru dat mohl předtím žít…

    A tak jsem zadal heslo: Dětský muzikál. A bylo toho pramálo, co jsem našel. Opravdu velmi málo. Když už se někdo v současnosti muzikálovou tvorbou pro děti zabývá, tak jsou to spíše malé spolky, regionální divadélka, náboženská sdružení a amatérští nadšenci. Je přitom nad slunce jasné, že dnešní malí diváci jsou našimi budoucími dospělými diváky. Že klasická pohádka s humorem, s hudbou a s písničkami je to nejlepší, čím můžeme děti zaujmout, pobavit. Vědí to loutkáři, kteří, naštěstí, zaplňují mezeru v programové pestrosti divadel. Dnes již častěji tzv. alternativním divadlem, než čistým loutkovým představením (maňásky, javajky, marionety) dávají dětem to, co je potřebné. Zábavné hudební divadlo.
    A velká kamenná divadla? Občas se malým divákům věnují, ale přiznejme, že zdaleka ne s takovou intenzitou, jakou by si děti zasloužily. Vychází to také z ekonomického zázemí divadla. „Velká pohádka“ vyžaduje náročné kostýmy, kulisy a tyto náklady se nezúročí ve vybraném vstupném. Je nutné počítat s tím, že na tzv. rodinná představení přicházejí rodiče s dětmi a kdyby museli zaplatit za tři čtyři vstupenky jednu dvě tisícovky, tak je to pro většinu rodin neúnosné. To raději půjdou do multikina na Disneyho..

    Městské divadlo v Brně má tak dobrou pověst, že se nemusí bát „jit i do rodinných představení“. Dokázali to již s první výpravnou férií, Zahradou divů (známé dvojice tvůrců Moša, Merta). Představení je vždy vyprodáno, rodiče i děti jsou nadšení. Ale teď si v Městském divadle v Brně vybrali ještě odvážnější cestou. Pustili k tvorbě Petra Štěpána (herec), Jana Šotkovského (dramaturg) a Stana Slováka (herec, režisér). V podstatě umělce, stojící na počátku své cesty. Stano Slovák je samozřejmě zkušený muzikálový herec, jedna z nejvýraznějších postav hudební scény, ale jako autor debutuje a po muzikálu Malované na skle je to jeho teprve druhá režie. Stejně se můžeme zmínit o Petru Štěpánovi.. Viděli jsme ho jako Nikolu Šohaje nebo Porthose v Třech mušketýrech, ale jako spoluautor divadelní pohádky je opravdu nováčkem. Dramaturg Šotkovský, jejich generační druh, má za sebou v MdB už kus dramaturgické práce, předtím, ovšem v amatérském Buranteatr Brno, si vyzkoušel i autorství, herectví a režii. A tak opravdu zkušeným tvůrcem je zde jenom Karel Cón, muzikant každým „coulem“. Už v roce1980 komponoval hudbu k loutkovému muzikálu Čert, Káča a beránkové, následovalo několik dalších, většinu komediálních muzikálů, které se hrály různě po ČR. Nedávno zaujal hudbou k televizní pohádce O princezně se zlatým lukem nebo hudbou k pohádce Kocour v botách, inscenovanou divadelním studium Dialog v Brně. Cón inklinuje k tvorbě pro děti a docela suverénně se v dětské recepci orientuje.

    Námětem muzikálové pohádky je známé dílo ze soupisu bratří Grimmů. Ovšem objevilo se v Českých zemích již dříve u Dobrovského, Sněhurku převyprávěla i Božena Němcová, na Slovensku Pavol Dobšinský spolu s A.H. Škultétym. Největší popularitu však dosáhla pohádka v realizaci studia kresleného filmu Walta Disneyho z roku 1937. Šlo o první celovečerní kreslený film. Disney pochopil, že ta správná adresnost je „rodinné představení“. Šlo také o první hudební pohádku, která byla nazvána muzikálem a byl to také první kreslený film, oceněný Oscarem.
    Je těžké po tomto filmu komponovat hudbu, aniž by v ní nezaznělo očekávané „Ajdou, ajdou, trpaslíci jdou“. Je vůbec velmi těžké po slavném a totálně známém filmovém díle – které má, přece jenom, nekonečné možnosti vyjadřovacích prostředků – uvést na divadelní jeviště totéž a zajímavě. Nutno však dodat, že se to povedlo!

    Základním klíčem k autorskému a režijnímu přístupu byl humorný pohled, přesněji nadhled. Právě tímto drobným a pracným kouzlem dokázali autoři zaujmout jak děti, tak dospělé. Hezky naturalistické a funkční „pohádkovo“ (scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Andrea Kučerová) děti těšilo i úměrně strašilo a současně rodiče uvádělo do (pro děti zřejmě nepochopitelného) smíchu. Totiž ta zlá královna, to byl za ženu převlečený muž (Jan Apolenář, alternuje Michal Němec) s gesty transvestity, který si komiku, od chůze až po přeskakující hlas, tak trochu vypůjčil z komedie Někdo to rád horké. Často byla ta zlá královna opravdu k popukání. Stejně nádherní byli infantilní trpaslíci. Aby byli věrohodní, přidali autoři do Grimmovy pohádky kouzlo zlé královny. Ona je ve své vrozené zlobě zvětšila do dospělé podoby. Proto kutají v podzemí v šatičkách a botičkách, do kterých se nevejdou. A hned byl vyřešen problém jejich jevištní velikosti, navíc s hezkým komickým účinkem.
    O hercích a jejich výkonech se zmiňovat dále nebudu, musel bych každého jmenovitě pochválit. Jak již bývá v tomto divadle zvykem, všichni hrají s obrovským nasazením a věrohodnost (pro děti) i vtipná nadsázka (pro dospělé) jsou zde umě režijně promíchány. (“Ruce na peřinu!“ rozkáže Sněhurka ležícím trpaslíkům. A děti netuší, čemu se dospělí chechtají. Vadí to? Vůbec ne. Vždyť smích je nakažlivý.)

    Protože šlo o hudební komedii, je nutné zmínit se i o muzice Karla Cóna. Od hudebních nápadů, přes instrumentaci a nastudování nelze jeho inteligentní hudbě nic zásadního vytknout. Jeho blues, stejně jako rock a pop, latinskoamerické rytmy, to vše je moudře a i pro děti srozumitelně skloubeno. Hudba tvoří dobrý základní stavební kamen inscenace. Je jenom škoda, že se některé hezké motivy neopakovaly tak, aby „vlezly pod kůži“. Až když si skladatel jako komickou hudební figuru zvolil Offenbachův Kankán, divák si uvědomil, jaký génius ten Offenbach byl. Klobouk dolů před Cónem, že si takovou výraznou konkurenci „pustil do baráku“. Účinek byl totiž ohromný.
    Cónova písnička trpaslíků byla k americké původině konkurenční. Možná by stálo za to, trochu víc spolupracovat s diváky a písničku si s nimi snad i zazpívat. A takových míst, kde by „spolupráce“ publika nezaškodila, bylo v inscenaci víc. Divadlo pro děti k dialogu přímo nabádá. Cítil to i režisér, když občas „pustil“ trpaslíky do hlediště.

    Sněhurka na Hudební scéně Městského divadla v Brně je povedeným a potřebným představením. Hnidopich by jistě našel místečka, kde se mohl děj posouvat rychleji nebo kde mohly být zpěvné party muzikálově rozděleny do dialogických duet, namísto sborového zpívání. Možná by někdo živěji zařadil do příběhu prince a jeho suitu, honící se za laní a možná zde byl prostor na ještě více komických fórků. Ale když se podíváme na inscenaci jako na celek, bylo to dobré, konzistentní představení, které splní svůj účel: inteligentně bavit děti i dospělé. A pak nebude ani v budoucnosti o divadelního diváka nouze. Přežije konkurenci filmu i TéVé seriálů, protože dobře udělané živé divadlo je věčné.

    Foto: Tino Kratochvil /Svetlana Slováková, Robert Jícha/

  • Přichází moudrost, přichází Zorba

    Novou inscenaci klasického muzikálu ŘEK ZORBA autorské trojice John Kander, Joseph Stein a Fred Ebb připravil soubor muzikálu a operety DJKT v Plzni. Premiéra se odehrála na scéně Komorního divadla v sobotu 6.prosince. Muzikál zazněl v překladu Ivo T.Havlů a v režijní a inscenační úpravě Petra Novotného. Titulní roli ztvárnil při premiéře brněnský herec Ladislav Kolář /nar.1950/. Od roku 1970 hrál v divadlech v Olomouci, v brněnské Redutě, Uherském Hradišti a posledních 18 let v Městském divadle v Brně. Z muzikálových rolí připomeňme alespoň jeho Tovjeho /Šumař na střeše/, Schultze /Cabaret/, Alfreda Doolittla /My Fair Lady/ a Fagina /Oliver/. Televizní diváci jej znají nejen z Četnických humoresek, ale také z filmových inscenací Dvojrole, Dáma a smrt, Svlékání kůže nebo Pravda visí na vlásku. Od roku 2000 pracuje také jako pedagog na JAMU v Brně, kde v současné době vede ateliér muzikálového herectví. Souběžně se Zorbou studoval v kontrastu také roli trpaslíka Prófy v rodinném muzikálu Sněhurka a sedm trpaslíků, který má premiéru v MdB shodou okolností ve stejný den.
    Spolu s Ladislavem Kolářem vystoupil při slavnostní premiéře Řeka Zorby v hlavních rolích Jan Kříž jako Niko, Stanislava Fořtová /Hortensie/, Michaela Rybicka /Vdova/ a Athina Langoská. Za týden se v titulní roli divákům představí operní pěvec Dalibor Tolaš.

    Připravujeme pro vás rozhovor s dramaturgem Patrickem Fridrichovským a těšit se můžete i na naši původní fotogalerii.

    Foto: Josef Hrubý /Jan Kříž, Stanislava Fořtová, Ladislav Kolář/

  • Mikulášská nadílka divadelních premiér

    Fanoušky hudebního divadla čekají během tohoto víkendu premiérové žně, jaké dosud v této sezoně nezažili. Mikulášské období vdechne život hned čtyřem novým muzikálům a operetám, přičemž na novinky se mohou těšit diváci doslova napříč celou republikou, od Plzně po Ostravu. Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích premiéru klasické operety Ptáčník odložilo o týden na 13.prosinec. Podívejme se tedy stručně na inscenace, jejichž premiéry nás čekají.

    V plzeňském Komorním divadle zazní v sobotu 6.prosince od 19:00 poprvé jeden z nejslavnějších klasických muzikálů ŘEK ZORBA. Dílo, které je známé především z oscarového filmu s legendárním Anthonym Quinnem, má také svoji muzikálovou podobu. Jejími autory jsou John Kander, Joseph Stein a Fred Ebb, jinak úspěšní tvůrci muzikálů Cabaret a Chicago, které návštěvníci plzeňského divadla dobře znají. Nejslavnější román řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise vznikl jako oslava člověka. Zorba, jako prostý venkovan, dokáže žít s přírodou, ale zároveň dokáže hledat odpovědi na otázky po smyslu života, smrti i složitosti lidských vztahů. V jedné z tradičních vesnic hledají hrdinové Niko a Zorba své štěstí. Chtějí milovat, bít se o vlastní místo pod sluncem. Smutky i nešťastné lásky a smrt přijímají s nevyčerpatelnou energií, vitalitou, písněmi a tancem. Příběh, z něhož kromě sluncem rozpálené Kréty sálá teplo lidského bytí, lásky a vzájemné tolerance. Muzikál zazní pod taktovkou dirigentů Jiřího Petrdlíka a Pavla Kantoříka, v režijním nastudování předního českého režiséra Petra Novotného. Autory výpravy jsou scénograf Ivo Žídek a kostýmní výtvarník Roman Šolc. V Zorbovi se představí jak opory plzeňského souboru, tak řada hostů. V titulní roli se bude střídat brněnský herec a pedagog Ladislav Kolář s operním pěvcem Daliborem Tolašem, Nika nastudoval Jan Kaštovský a stále populárnější účastník třetí řady pěvecké soutěže Česko hledá superstar Jan Kříž. V dalších rolích uvidíme Stanislavu Fořtovou, Lucii Chlumskou, Michaelu Rybickou, Athinu Langoskou, Leonu Černou, Radka Štědronského Shejbala, Stanislava Kvapila, Romana Krebse a další.

    Městské divadlo v Brně uvede na Hudební scéně další autorský projekt, kterým je tentokrát bláznivá hudební pohádka Sněhurka a sedm trpaslíků. Na pozadí známé pohádky bratří Grimmů, jemně inspirováni proslulou animovanou verzí Walta Disneyho, tvoří tvůrčí tým MdB svou osobitou stavbu plnou horrorového napětí, ztřeštěného humoru i pohádkové laskavosti. Vše samozřejmě kořeněno půvabnými, chytlavými písničkami. Na novém díle pracoval společně tým MdB, jehož součástí jsou i dva oblíbení herci Městského divadla. Hudbu napsal dirigent a hudební skladatel Karel Cón a libreto je dílem Jana Šotkovského, Petra Štěpána a Stanislava Slováka, který zároveň Sněhurku režíruje. V hlavních rolích diváci uvidí Radku Coufalovou, Svetlanu Slovákovou, Jana Apolenáře, Milana Němce, Rastislava Gajdoše, Roberta Jíchu, Petra Štěpána a Aleše Slaninu.
    Představení, které by mělo potěšit jak děti, tak i rodiče, uvede MdB poprvé rovněž v sobotu 6.prosince od 19:00.

    Do třetice také 6.prosince v devatenáct hodin uslyší diváci Národního divadla moravskoslezského v Ostravě tentokrát operetu. Zdejší operetní soubor vybral pro scénu Divadla Jiřího Myrona méně známou romantickou operetu Rudolfa Frimla Tři mušketýři. Tu napsal hudební skladatel českého původu v Americe v roce 1928. Poprvé byla uvedena 25.května 1928 na Broadwayi, ale zůstala poněkud ve stínu svých sourozenců – Rose Marie a Krále tuláků. U nás ji uvedl soubor Hudebního divadla v Karlíně v roce 1967, avšak také bez většího ohlasu. Nejslabším článkem této operety je libreto, které se původnímu Dumasovu románu zcela vzdálilo. Pro nynější ostravskou premiéru ho tedy režisérka Dagmar Hlubková zcela přepsala. Zejména ovšem tvůrci sázejí na hudební kvalitu díla, která je až překvapivá a Rudolfu Frimlovi se povedla jedna melodie více než druhá. Skoro každou skladbu lze označit za hit. A tak jen dodejme, že dosud nevídanou inscenaci Tří mušketýrů uvidí diváci ve výtvarném zpracování Jiřího Školoudíka j. h. (scéna), Veroniky Babraj-Hindle j. h. (kostýmy) a v choreografii Petra Millera. V rolích Athose, Porthose, Aramise a D’Artagnana vystoupí Jan Drahovzal /Oldřich Kříž j. h., Josef Novák-Wajda, Marcel Školout a Roman Harok, dále hrají: Libor Olma, Jana Kurečková/Anna Martušková, Martin Štolba, Pavel Liška, Oľga Bezačinská a další sólisté, členové a hosté operetního souboru NDM. Hudebně dílo nastudoval jeden z nejvýznamnějších současných českých operetních specialistů, dirigent Karel Mládek. Na základě rekonstrukce notového materiálu, který se dochoval jen v torzech, budou Tři mušketýři uvedeni v autorově rodné vlasti teprve podruhé.

    Poslední z ohlášených premiér se odehraje tentokrát v neděli, kdy na scéně Slezského divadla v Opavě zazní tóny a ožijí postavy operety Bratránek z Batávie německého hudebního skladatele Eduarda Künnekeho. Libreto napsali Herman Haly a Rideamus. Künneke napsal mnoho operet, např. Miláček, Zamilování, Ulička milenců, Rikitiky, Píseň moře, Šťastná cesta, Čarodějka Lola nebo Svatba v Samarkandu. Jednoznačně největší úspěch mu přinesla intimně laděná opereta o sedmi postavách, bez sborových a baletních čísel, s osobitou melodikou a lehkou opojnou kompozicí – Bratránek z Batávie. Příběh je situován do Holandského prostředí. Julie již deset let čeká na svého bratránka, který jí vyznal lásku, přísahal věrnost do konce života a pak odjel do Batávie (hlavní město ostrova Jáva, dnešní Jakarta). Přestože se bratránek deset let neohlásil, Julie ho stále miluje. Strýček Josef má ovšem v úmyslu vdát Julii za svého synovce, kterého nezná. Důvodem je velký majetek Julie. Ve stejnou dobu se objeví synovec i bratránek. Jako v každé operetě se však příběh za doprovodu brilantních melodií záhy rozřeší… V hlavních rolích diváci uvidí Terezu Kaveckou, Terezu Švarcovou j.h., Petra Svetlíka j.h., Alexandra Vovka, Petra Murcka, Martina Slavíka j.h., Šárku Maršálovou, Olgu Procházkovou, Vladimíra Němce j.h., Evžena Trupara, Ilonu Kaplovou, Zdenu Mervovou a další. Diriguje Jan Snítil, pod režií je podepsán známý operní pěvec Oldřich Kříž. Bratránek z Batávie je jeho třetí divadelní režií. Autorem návrhu scény je jeho syn Jan, který navíc v sobotu bude hrát Nika v muzikálu Řek Zorba v Plzni. Kostýmy navrhla Alena Shaferová j.h., choreografii vytvořila Lucie Gančeva-Vačkářová j.h. Premiéra začíná 7.prosince v 19:00.

    Foto: Josef Hrubý /na snímku z připravované inscenace DJKT v Plzni Řek Zorba Ladislav Kolář v titulní roli/

Pro plnou funkci webu musíte souhlasit s využítím cookies. Více informací

Jako většina internetových stránek i tyto stránky používají cookies. Na základě anonymních dat sledujeme například celkový počet návštěvníků. Pokud nechcete cookies používat nebo pokud chcete, aby internetový prohlížeč použití cookies oznámil, musíte ve svém internetovém prohlížeči vybrat příslušnou volbu. Zablokujete-li všechna cookies, nebudete moci využít některé funkce těchto stránek.

Zavřít