Rubrika: Domácí

Klasická opereta Země úsměvů Franze Lehára v režii Pavla Klečky přivítá publikum Divadla F.X.Šaldy v Liberci.

Celý článek

Legenda se vrací – v Divadle Hybernia začaly zkoušky muzikálu Karla Svobody Dracula.

Celý článek

Ostravské Národní divadlo moravskoslezské uvedlo na scéně Divadla Jiřího Myrona v sobotu 6.prosince u nás téměř neznámou operetu Rudolfa Frimla Tři mušketýři.
Rudolf Friml pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl pekařem. Už v dětství prokázal mimořádné hudební nadání. Jako desetiletému mu byla vydána tiskem první hudební skladba (Barkarola pro klavír). Po získání stipendia začal studovat na pražské konzervatoři kompozici u Antonína Dvořáka. Po jeho absolutoriu doprovázel na klavír houslistu Jana Kubelíka na turné po celé Evropě a v roce 1901 společně vystupovali i v USA. V roce 1906 podnikli turné do USA podruhé. Friml se tehdy v Americe usadil a začal se věnovat komponování. Po prvních neúspěších a těžkostech následoval v roce 1912 první velký úspěch – opereta The Firefly (Svatojánská muška). V roce 1924 ve spolupráci s básníky Oscarem Hammersteinem a Otto Harbachem napsal svou nejslavnější operetu Rose Marie. O rok později dosáhl značného úspěchu s dílem The Vagabond King (Král tuláků). Jeho další operetou byli v roce 1928 právě Tři mušketýři, kteří ovšem na Broadwayi zaznamenali jen průměrný úspěch. Naposledy se v Americe hráli v osmdesátých letech 20.století. Dodejme, že nepočítáme-li slavného německého muzikálového libretistu Michaela Kunzeho, který se narodil v Praze, je dosud Friml jediným Čechem, jehož díla se na Broadwayi regulárně hrála.

Na rozdíl od ostatních Frimlových hitů se i do Čech tato opereta dostala poměrně pozdě. U nás ji uvedlo v jediném nastudování Hudební divadlo v Karlíně v roce 1967, avšak také bez většího ohlasu – ani pamětníci si na ni příliš nevzpomínají. Příčinou nezdaru bylo zřejmě velmi slabé libreto, které se navíc naprosto vzdálilo od Dumasovy předlohy. Ani nádherné melodie operetu nezachránily. Ostravské nastudování je tudíž teprve druhou možností vidět toto dílo na českém jevišti. O jeho rekonstrukci se postarala režisérka Dagmar Hlubková, která příběh prakticky od základů přepsala a dirigent Karel Mládek. Nové nastudování vychází z rekonstruovaného notového materiálu, z něhož se dochovalo jen torzo. V hlavních rolích vystupují Oldřich Kříž, Jan Drahovzal, Josef Novák-Wajda, Marcel Školout, Roman Harok, Libor Olma, Jana Kurečková, Anna Martušková, Martin Štolba, Pavel Liška a Olga Bezačinská.

Tři mušketýři určitě potěší nejen ostravské diváky /kteří operetu milují/, ale zaujmou nejspíš i odborníky už samotným faktem, že se NDM podařilo objevit a nastudovat operetu, která je na našich scénách prakticky nevídaná.

Foto: NDM Ostrava – Josef Hradil

S dramaturgem plzeňského muzikálového a operetní souboru Patrickem Fridrichovským jsem se sešel během přestávky generální zkoušky muzikálu Řek Zorba přímo v hledišti Komorního divadla. V Plzni působí druhou sezonu. Ještě před absolvováním studia teatrologie na Filozofické fakultě UK v Praze vystudoval klasický zpěv na pražské konzervatoři a hrál v několika muzikálových produkcích – v legendární inscenaci Jesus Christ Superstar, v Bídnících nebo v mezinárodním projektu Bernsteinovy mše. Nyní působí zejména jako dramaturg, publicista a textař, který se podílel i na prezentačních show mnoha mezinárodních značek.

V Plzni před téměř třiceti lety Zorbu hrál strhujícím způsobem legendární Jiří Miegl. Dnes se s touto hereckou kládou popere operní pěvec Dalibor Tolaš a brněnský herec a pedagog Ladislav Kolář. Určitě můžete srovnávat jejich výkony i s jinými představiteli této role…

„Já jsem samozřejmě pana Miegla neviděl, protože jsem byl v té době malinkej. Viděl jsem ale karlínské představení, ale i jiné Zorby, viděl jsem i Láryho Koláře, když hrál Zorbu v Brně, ale tady se tentokrát protkala spousta zajímavých situací. Jednak Petr Novotný má Zorbu totálně v krvi, zná jej dokonale nazpaměť. To je první důležitý aspekt. Když budu porovnávat s Karlínem, myslím, že Radek Brzobohatý se na tuhle roli strašně nadřel a hodně do ní promítnul jakousi „valašskou“ filozofii. Což je samozřejmě možný přístup… „Láry“ má ale tu výhodu, že je skutečným pábitelem, okouzlí vás svojí fantastickou osobností a je jedno, jestli jej potkáte na jevišti nebo v soukromí. Když jsem si prohlížel různé materiály, zjistil jsem, že je popravdě řečeno fyzicky nejpodobnější svému románovému předobrazu. Zorba, to nebyl žádný Anthony Quinn, ale obyčejný, kostnatý makedonský dělník. Temperamentní, s vlastní vírou i názorem na život. Baví mi na tom i ta drobná nuance, že on prostě nezapře svůj brněnský akcent, což je strašně zajímavé, protože když se touláte po Řecku, tak jsou Řekové a jsou Makedonci /pozor, neplést s republikou Makedonie/, což jsou velmi zemití lidé, s trošku jinými zvyky, svým folklórem a tak dále. Nejenže se chovají trochu jinak, ale také i jinak mluví. A mně ten brněnský přízvuk jaksi navozuje představu člověka, který je vyhraněný „odněkud“ a vlastně si tu svojí kulturu přenáší do místa, kde zrovna je.
Zcela jiným Zorbou bude určitě Dalibor Tolaš, který je na operního pěvce neskutečným komediantem v tom dobrém slova smyslu a bude zajímavé sledovat, jak se s touto, dovolím si říct skoro činoherní rolí, popere.“

Zasahoval jste jako dramaturg nějakým zásadnějším způsobem do textu?

„Přiznávám, že tady bych se k nějakým razantním změnám neodvážil, protože Petr Novotný zná Zorbu daleko lépe než já, takže jsem byl spíše v úloze takového drobného služebníka. Když jsme nad Zorbou seděli, říkal jsem Petrovi, že karlínské představení v jeho inscenační úpravě patřilo k nejhezčím, jaké jsem viděl a domluvili jsme se, že právě této linie se budeme tentokrát v Plzni držet.“

Podobně jako v pražské verzi se i u nás v chóru představí v úloze zpěvačky Athina Langoská, v alternaci s bronzovou televizní Superstar Leonou Černou. Má obsazení Athiny Langoské, jakožto zpěvačky řeckého repertoáru, nějaký hlubší smysl?

„Právě její obsazení bylo mým největším přáním a jsem rád, že mi ho vedení tohoto souboru splnilo. Sám uvidíte, že až se objeví na scéně, vnáší do představení další, velmi silný prvek. Román je napsán o Řeku Zorbovi, o tom, jak potká mladého intelektuála a po náhodném setkání mu vlastně upraví svým jednoduchým pohledem jeho strašně složité vidění světa. A v muzikálu, kromě těch zásadních vztahů, hraje obrovskou úlohu postava osudu, kterou tady prezentuje jakýsi antický chór, s dominantní úlohou zpěvačky. A právě tento chór dodává muzikálu řecký kolorit, který Athina prezentuje tím nejpravdivějším způsobem. Ona Řekyni nemusí hrát, ona jí skutečně je, což dává celé inscenaci naprosto nový rozměr.“

Jak sám mohu sledovat, Petr Novotný je přísným režisérem, kterému neunikne žádný detail…

„Petr je velký profesionál, dominantní osobnost. Člověk si až občas říká, proč lidi tolik tlačí do určitý akcí, proč tolik bazíruje na některých maličkostech. Ale on přesně ví, proč to dělá a kam chce inscenaci posunout, což se mu většinou také zdaří. Dokáže říct, co chce a práce s ním je, myslím, pro každého radostí.“

Děkuji za krátký rozhovor.

Foto: Pavel Křivánek /Athina Langoská a sbor/

Fanoušky hudebního divadla čekají během tohoto víkendu premiérové žně, jaké dosud v této sezoně nezažili. Mikulášské období vdechne život hned čtyřem novým muzikálům a operetám, přičemž na novinky se mohou těšit diváci doslova napříč celou republikou, od Plzně po Ostravu. Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích premiéru klasické operety Ptáčník odložilo o týden na 13.prosinec. Podívejme se tedy stručně na inscenace, jejichž premiéry nás čekají.

V plzeňském Komorním divadle zazní v sobotu 6.prosince od 19:00 poprvé jeden z nejslavnějších klasických muzikálů ŘEK ZORBA. Dílo, které je známé především z oscarového filmu s legendárním Anthonym Quinnem, má také svoji muzikálovou podobu. Jejími autory jsou John Kander, Joseph Stein a Fred Ebb, jinak úspěšní tvůrci muzikálů Cabaret a Chicago, které návštěvníci plzeňského divadla dobře znají. Nejslavnější román řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise vznikl jako oslava člověka. Zorba, jako prostý venkovan, dokáže žít s přírodou, ale zároveň dokáže hledat odpovědi na otázky po smyslu života, smrti i složitosti lidských vztahů. V jedné z tradičních vesnic hledají hrdinové Niko a Zorba své štěstí. Chtějí milovat, bít se o vlastní místo pod sluncem. Smutky i nešťastné lásky a smrt přijímají s nevyčerpatelnou energií, vitalitou, písněmi a tancem. Příběh, z něhož kromě sluncem rozpálené Kréty sálá teplo lidského bytí, lásky a vzájemné tolerance. Muzikál zazní pod taktovkou dirigentů Jiřího Petrdlíka a Pavla Kantoříka, v režijním nastudování předního českého režiséra Petra Novotného. Autory výpravy jsou scénograf Ivo Žídek a kostýmní výtvarník Roman Šolc. V Zorbovi se představí jak opory plzeňského souboru, tak řada hostů. V titulní roli se bude střídat brněnský herec a pedagog Ladislav Kolář s operním pěvcem Daliborem Tolašem, Nika nastudoval Jan Kaštovský a stále populárnější účastník třetí řady pěvecké soutěže Česko hledá superstar Jan Kříž. V dalších rolích uvidíme Stanislavu Fořtovou, Lucii Chlumskou, Michaelu Rybickou, Athinu Langoskou, Leonu Černou, Radka Štědronského Shejbala, Stanislava Kvapila, Romana Krebse a další.

Městské divadlo v Brně uvede na Hudební scéně další autorský projekt, kterým je tentokrát bláznivá hudební pohádka Sněhurka a sedm trpaslíků. Na pozadí známé pohádky bratří Grimmů, jemně inspirováni proslulou animovanou verzí Walta Disneyho, tvoří tvůrčí tým MdB svou osobitou stavbu plnou horrorového napětí, ztřeštěného humoru i pohádkové laskavosti. Vše samozřejmě kořeněno půvabnými, chytlavými písničkami. Na novém díle pracoval společně tým MdB, jehož součástí jsou i dva oblíbení herci Městského divadla. Hudbu napsal dirigent a hudební skladatel Karel Cón a libreto je dílem Jana Šotkovského, Petra Štěpána a Stanislava Slováka, který zároveň Sněhurku režíruje. V hlavních rolích diváci uvidí Radku Coufalovou, Svetlanu Slovákovou, Jana Apolenáře, Milana Němce, Rastislava Gajdoše, Roberta Jíchu, Petra Štěpána a Aleše Slaninu.
Představení, které by mělo potěšit jak děti, tak i rodiče, uvede MdB poprvé rovněž v sobotu 6.prosince od 19:00.

Do třetice také 6.prosince v devatenáct hodin uslyší diváci Národního divadla moravskoslezského v Ostravě tentokrát operetu. Zdejší operetní soubor vybral pro scénu Divadla Jiřího Myrona méně známou romantickou operetu Rudolfa Frimla Tři mušketýři. Tu napsal hudební skladatel českého původu v Americe v roce 1928. Poprvé byla uvedena 25.května 1928 na Broadwayi, ale zůstala poněkud ve stínu svých sourozenců – Rose Marie a Krále tuláků. U nás ji uvedl soubor Hudebního divadla v Karlíně v roce 1967, avšak také bez většího ohlasu. Nejslabším článkem této operety je libreto, které se původnímu Dumasovu románu zcela vzdálilo. Pro nynější ostravskou premiéru ho tedy režisérka Dagmar Hlubková zcela přepsala. Zejména ovšem tvůrci sázejí na hudební kvalitu díla, která je až překvapivá a Rudolfu Frimlovi se povedla jedna melodie více než druhá. Skoro každou skladbu lze označit za hit. A tak jen dodejme, že dosud nevídanou inscenaci Tří mušketýrů uvidí diváci ve výtvarném zpracování Jiřího Školoudíka j. h. (scéna), Veroniky Babraj-Hindle j. h. (kostýmy) a v choreografii Petra Millera. V rolích Athose, Porthose, Aramise a D’Artagnana vystoupí Jan Drahovzal /Oldřich Kříž j. h., Josef Novák-Wajda, Marcel Školout a Roman Harok, dále hrají: Libor Olma, Jana Kurečková/Anna Martušková, Martin Štolba, Pavel Liška, Oľga Bezačinská a další sólisté, členové a hosté operetního souboru NDM. Hudebně dílo nastudoval jeden z nejvýznamnějších současných českých operetních specialistů, dirigent Karel Mládek. Na základě rekonstrukce notového materiálu, který se dochoval jen v torzech, budou Tři mušketýři uvedeni v autorově rodné vlasti teprve podruhé.

Poslední z ohlášených premiér se odehraje tentokrát v neděli, kdy na scéně Slezského divadla v Opavě zazní tóny a ožijí postavy operety Bratránek z Batávie německého hudebního skladatele Eduarda Künnekeho. Libreto napsali Herman Haly a Rideamus. Künneke napsal mnoho operet, např. Miláček, Zamilování, Ulička milenců, Rikitiky, Píseň moře, Šťastná cesta, Čarodějka Lola nebo Svatba v Samarkandu. Jednoznačně největší úspěch mu přinesla intimně laděná opereta o sedmi postavách, bez sborových a baletních čísel, s osobitou melodikou a lehkou opojnou kompozicí – Bratránek z Batávie. Příběh je situován do Holandského prostředí. Julie již deset let čeká na svého bratránka, který jí vyznal lásku, přísahal věrnost do konce života a pak odjel do Batávie (hlavní město ostrova Jáva, dnešní Jakarta). Přestože se bratránek deset let neohlásil, Julie ho stále miluje. Strýček Josef má ovšem v úmyslu vdát Julii za svého synovce, kterého nezná. Důvodem je velký majetek Julie. Ve stejnou dobu se objeví synovec i bratránek. Jako v každé operetě se však příběh za doprovodu brilantních melodií záhy rozřeší… V hlavních rolích diváci uvidí Terezu Kaveckou, Terezu Švarcovou j.h., Petra Svetlíka j.h., Alexandra Vovka, Petra Murcka, Martina Slavíka j.h., Šárku Maršálovou, Olgu Procházkovou, Vladimíra Němce j.h., Evžena Trupara, Ilonu Kaplovou, Zdenu Mervovou a další. Diriguje Jan Snítil, pod režií je podepsán známý operní pěvec Oldřich Kříž. Bratránek z Batávie je jeho třetí divadelní režií. Autorem návrhu scény je jeho syn Jan, který navíc v sobotu bude hrát Nika v muzikálu Řek Zorba v Plzni. Kostýmy navrhla Alena Shaferová j.h., choreografii vytvořila Lucie Gančeva-Vačkářová j.h. Premiéra začíná 7.prosince v 19:00.

Foto: Josef Hrubý /na snímku z připravované inscenace DJKT v Plzni Řek Zorba Ladislav Kolář v titulní roli/

První prosincové pondělí proběhlo v Hudebním divadle Karlín ve znamení křtu CD Carmen, která je momentálně nejúspěšnějším karlínským titulem. Na akci dorazila nakonec hlavní hvězda produkce Lucie Bílá nejen s bolavými zády, ale rovněž s nepěknou rýmou.
Kmotrem CD se stal doyen české operety Karel Fiala, který zazářil hlavně jako představitel filmového Limonádového Joea, jehož pěvecký part nazpíval kdysi Karel Gott. Přes obrovskou popularitu Limonádníka se Fiala nestal vyhledávaným filmovým herce a zůstal věrný karlínské scéně, kde s krátkými pauzami působil 34 let. Prošel celým klasickým operetním repertoárem a hrál i v muzikálech West Side Story, My Fair Lady, Kiss me Kate a Když je v Římě neděle. V menší roli se na domovskou scénu vrátil i v aktuální inscenaci Joea. Svou neutuchající vitalitu prokázal i během křtu CD Carmen, kdy se nebál ani virozy Lucie Bílé a symbolickému polibku se oddával beze strachu. Navíc prohlásil:
„Lucii Bílou moc rád poslouchám, její zpěv mě doslova nabíjí. Zejména po ránu si s oblibou pouštím její píseň o plynu v troubě. Lucka je vlastně taková moje…“ Nabíječka,“ dodala s humorem Lucie.
Podle ředitele HdK Egona Kulhánka a uměleckého šéfa souboru Pavla Poláka má zásadní podíl na úspěšném natočení nahrávky dirigent a autor hudební režie Ota Balage. PR manager Tomáš Matějovský zase zdůraznil obchodní úspěch Carmen, která prozatím láme divácké rekordy a většina vstupenek na jarní představení už je vyprodána. Dodal, že stejný úspěch přeje i vydanému albu.
Sama protagonistka titulní role pro náš internetový magazín sdělila:
„Pořád si myslím, že Carmen je jednou z mých životních rolí a jsem strašně vděčná Egonu Kulhánkovi, že mě do ní obsadil. A taky děkuji Frankovi Wildhornovi za ty krásné písničky a Dashence nejen ze skvělou alternaci, ale také za záskok, když mně minulý týden ruplo v zádech a nemohla jsem se ani pohnout. Myslím, že Carmen miluje celý karlínský soubor, protože přestože jsme se s ní loučili v sobotu pouze na dva měsíce, obrečeli jsme to skoro jako derniéru a slavilo se dlouho do noci.“

Poté bylo CD, jehož vydavatelem je společnost EMI Czech Republic, tradičně pokropeno šampaňským z rukou Lucie Bílé, kmotra Karla Fialy, Egona Kulhánka, Adama Nováka a dalších hostů.

CD Carmen: Frank Wildhorn /hudba/, Jack Murphy /text/, Norman Allen /libreto/, český text Adam Novák a Egon Kulhánek

Hudební čísla:
1. Sevillana – Stanislav Kohútek
2. Cesty osudu – Athina Langoská
3. Já věrnost ti přísahám – Dasha, Robert Jícha
4. Symbol žen – Lucie Bílá, company
5. Každý jsme sám – Lucie Bíla
6. Taková ženská – Robert Jícha, Jiří Korn, Tomáš Trapl, Ivo Hrbáč
7. Tak kráčí ženská – Lucie Bílá, company
8. Patříš mně – Václav Noid Bárta, Lucie Bílá
9. Cizinec, můj stín – Peter Strenáčik
10. Kéž sílu mám – Lucie Bílá
11. Svatá Terezo – Dasha
12. Jde vo kejhák – Václav Noid Bárta
13. Viva – Lucie Bílá, company

Foto: Autor článku /Lucie Bílá během křtu hovoří s novináři/

Dan Bárta, jeden z našich nejznámějších zpěváků, skladatelů či představitel Ježíše i Jidáše v kultovní pražské inscenaci Jesus Christ Supestar, má velmi neobvyklou vášeň – léta fotografuje vážky a zajímá se o vše, co s tímto živočišným druhem souvisí. Včera představil kolekci svých makrofotografií VÁŽKY během vernisáže v Bohemia Sekt Centru ve Starém Plzenci na Plzeňsku.

Není žádným tajemstvím, že Dan již v muzikálech nevystupuje a poněkud se hudebně odchýlil i od rocku k náročnějším hudebním formám, zejména jazzu. Málokdo ví, že původní profesí je rentgenový laborant a své hudební začátky prožíval právě v Plzni. Zde vystupoval nejprve s kapelou Tom Sawyer, se kterou obrážel vesnické klubu. Teprve pak zformoval už známou skupinu Alice a díky „předskokanství“ Lucii se s touto partou stával stále známější. David Koller jim produkoval i první album Yeah! Dan Bárta pak začal spolupracovat se skupinou J.A.R. a dalšími formacemi. Od rozpadající se Alice směřoval k lidem okolo Romana Holého, Oty Klempíře a Miroslava Chyšky. Zde objevoval svět rapu, funku a jazzu, který mu vyhovoval. Vzpomínkou zůstala i skupina Sexy Dancers, která za sebou zanechala třeba hit Slim Jim. Deset let trval zpěvákův vývoj, než přišlo album Illustratosphere, pro které napsal i texty. Z projektu nakonec vyrostla stejnojmenná koncertní skupina, uznávaná diváky i hudební kritikou. V sestavě s kytaristou Miroslavem Chyškou /posléze ho nahradil Jaroslav Friedl/, klávesákem Filipem Jelínkem, pianistou Stanislavem Máchou, basistou Robertem Balzarem a bubeníkem Jiřím Slavíčkem natočili nové CD Entropicture, které bylo za rok 2003 oceněno Akademií populární hudby jako „nejlepší zvukový záznam“ a Dan Bárta se současně stal zpěvákem roku. Důkazem, že zpěvák rád koncertuje živě je i další 2CD Retropicture, které zachycuje atmosféru dvou koncertů v pražském paláci Akropolis. V současné době se právě prodává jejich nové album Animage.

Ale zpět k muzikálům. Jak známo, po úspěchu JCS Dan ještě přijal další nabídku Petra Novotného na roli vypravěče Che v neméně známé Evitě. Z obou titulů vzešly velmi oblíbené hudební nosiče, které mnohé hudebniny prodávají dodnes. Letos se /jak jsme v našem internetovém magazínu psali/, sešla stará parta JCS a v Hudebním divadle Karlín s ohromujícím úspěchem odzpívala sérii koncertních představení Ježíše.
V této souvislosti jsme Danovi Bártovi položili několik otázek:

Nedávno karlínské divadlo uvedlo jarní a posléze pro velký zájem ještě podzimní sérii koncertní verze Ježíše. Byla to poslední tečka za legendární inscenací?
„To ještě přesně nevíme, ale zájem diváků nás hodně překvapil. Bylo to hodně příjemné setkání, asi jako když se sejdete se starými spolužáky ze školy. Nejsme proti, sejít se jednou dvakrát do roka a Ježíše si připomenout, ale zase z toho nechceme dělat nějaký kult a publikum tím přesytit. Takže uvidíme… Podle mě byl úplně nejlepší ten poslední listopadový koncert, už jsme zase byli pořádně sehraní a mělo to šmrnc.“

Přijal byste v současné době nějakou muzikálovou nabídku? Příležitostí je v Praze určitě víc než dost…
„Já myslím, že tahle kapitola je definitivně za mnou. Sice se říká „nikdy neříkej nikdy“, ale muzikantsky se teď ubírám úplně jiným směrem. Snažím se propagovat alternativnější hudební proudy, které mi dávají větší svobodu a jsem šťastný, že se nám daří prodávat deset, patnáct tisíc nosičů.“

Dnes jsme se v reprezentativních prostorách Bohemia Sektu ovšem nesešli kvůli hudbě, nýbrž kvůli vážkám. Jak vás vůbec napadlo fotografovat právě je?
„Jednak jsou to krásní tvorové a navíc člověk, který tráví většinu života mezi publikem, jaksi potřebuje také vypadnout do přírody. Jsem rád, když se můžu třeba týden brodit korytem řeky, sledovat vážky a třeba vůbec s nikým nemluvit.“

Je to složité, zachytit jejich život na snímek?
„Určitě je těžší fotit vážku, než třeba kámen. Přirovnal bych to k ping-pongu se špatným hráčem – polehoučku dáte podání, ten člověk to někam odpálí, takže popoběhnete kousek, seberete míček a tak to jde pořád dokola. K vážce se přiblížíte objektivem na dvacet centimetrů, zaostříte, a v tom ona odletí o metr dál. Takhle to opakujete třeba celý den. Stane se, že nafotím pět filmů a použitelné jsou z toho tři fotky.“
Přejeme hodně dalších úlovků.

Výstava, která potrvá až do 25.února, nabízí 18 velkoplošných makrofotografií vážek z celého světa – Ameriky, Asie, rovníkové Afriky, ale i od českých řek. Dan Bárta vážky nejen fotografuje, ale také o nich má encyklopedické znalosti. S návštěvníky vernisáže o nich zasvěceně hovořil dlouhé desítky minut. I proto mohl s ostravským vědcem Alešem Dolným a širším kolektivem autorů vydat téměř sedmisetstránkovou publikaci Vážky České republiky, kterou také v Plzenci v předpremiéře poprvé představil veřejnosti. Podle jeho slov tak rozsáhlé dílo nemá ve světě obdoby.

Pokud tedy chcete spojit zážitek z fotografií třeba s nákupem dobrého vína, neváhejte oslovit slečnu Olgu Korandovou z Bohemia Sekt Centra a domluvte si návštěvu na telefonu 377 197 116. Vždyť dobré umění a kvalitní víno odjakživa patří k sobě!

Foto autor článku /Dan Bárta během vernisáže 27.listopadu 2008/

SNÍMKY EXKLUZIVNĚ NAFOCENÉ PRO NÁŠ MAGAZÍM NALEZNETE V SEKCI GALERIE.

Za účasti hlavních protagonistů a významných hostů měl proběhnout 27.listopadu v Hudebním divadle Karlín slavnostní křest alba Carmen, které vydalo hudební vydavatelství EMI Czech Republic na základě licence HdK.
Na CD posluchači najdou výběr třinácti písní z muzikálu Franka Wildhorna, který HdK uvedlo začátkem října ve světové premiéře. Hlas hlavní hvězdy inscenace Lucie Bílé zní v šesti skladbách, z dalších interpretů se na album dostal zpěv Roberta Jíchy, Athiny Langoské, Dashy /v roli Kataríny/, Václava Noida Bárty, Petera Strenáčika a v jedné společné písni také Jiřího Korna, Tomáše Trapla a Ivo Hrbáče. Španělskou Sevillanu nazpíval Stanislav “Morenito de Triana” Kohútek. Sbor /company/ se poněkud netradičně na nahrávce uplatnil pouze ve třech hudebních ukázkách.
Kmotrem CD, které vyšlo 7.listopadu a je tudíž už běžně v prodeji, se stane legenda českého muzikálu Karel Fiala.

POZOR – AKTUALIZOVÁNO 27.11.: HdK dnes hostům slavnostního křtu s omluvou sdělilo, že kvůli nemoci akci přesouvá na pondělí 1.prosince. Důvodem odkladu jsou akutní bolesti zad Lucie Bílé. Reportáž zde tedy naleznete až v příštím týdnu.
V sobotu 29.listopadu se navíc Carmen na více než dva měsíce loučí s karlínským jevištěm a divadlo se vrací k obvyklé repertoárové produkci.

Foto: Přebal CD Carmen