musical-operetainternetový magazín o divadle

  • Mozart! na letním festivalu

    V současné době právě vrcholí přípravy úspěšného muzikálu Mozart! autorské dvojice Kunze – Levay /Elisabeth a Rebecca/ v německém Tecklenburgu. Jedná se o vůbec první uvedení Mozarta, který si odbyl světovou premiéru v roce 1999 ve Vídni, na open-air scéně. Stejně jako loňského Jekylla a Hydea jej bude režírovat Cusch Jung a v titulní roli se divákům opět představí Patrick Stanke. V rámci každoročního Freilichtspiele se bude Mozart střídat s tanečním muzikálem Footloose a dětským muzikálem Cinderella. Slavnostní premiéra proběhne v rámci oslavy letního slunovratu 21.června.

    Hudební nastudování: Tjaard Kirsch
    Režie a choreografie: Cusch Jung
    Výprava: Karin Alberti

    Osoby a obsazení:
    W.A. Mozart: Patrick Stanke
    Leopold Mozart: Ethan Freeman
    Colloredo: Marc Clear
    Nannerl: Karin Seyfried
    Constanze: Simone Geyer
    Baronin von Waldstätten: Jana Werner
    Schikaneder: Adrian Becker
    Cäcilia Weber: Anne Welte
    Graf Arco: Wolfgang Höltzel
    Fridolin Weber: Michael Schüler

  • Starší české muzikály na CD!

    V nedávné době jsem na našem nepříliš štědrém trhu s muzikálovými nahrávkami objevil dvě zajímavá CD se staršími českými původními muzikály. První z nich vydal Radioservis, což je vydavatelství fungující při Českém rozhlase v Praze. Album obsahuje výběr melodií z dvou titulů skladatele Zdeňka Petra a textaře Ivo Fischera Filosofská historie a Pan Pickwick. Oba dnes trochu neoprávněně pozapomenuté muzikály kdysi s velkým úspěchem uvádělo divadlo Rokoko, Filosofskou historii jsem pak viděl ještě v roce 1990 na scéně Komorního divadla DJKT v Plzni.
    Zdeněk Petr instrumentoval i první uvedení Divotvorného hrnce na evropském kontinentu v roce 1948. Napsal také hudbu k rozhlasové komedii Sto dukátů za Juana s nezapomenutelnou Písní pro Kristinku, jež lámala veškeré rekordy tehdejších hitparád. S nástupem obliby nových hudebních komedií se zapsal do historie českého hudebního divadla právě oběma zmíněnými muzikály. První, na libreto Jaroslava Dietla a s texty Ivo Fischera podle novely Aloise Jiráska, se dočkal premiéry v roce 1968 a oživil atmosféru vzedmutého revolučního ducha z roku 1848. Hlavní role vytvořily největší hvězdy pop-music, Helena Vondráčková, Waldemar Matuška, Václav Neckář, Marta Kubišová a Karel Štědrý. Z tohoto muzikálu je na CD 10 písní z originální nahrávky divadla Rokoko. Úvod patří sboru Ó neděle, ó soboty s motivy studentské hymny Gaudeamus igitur, následují populární písně jako Nejkrásnější sál, Máj, Netrubte vojáci, Znám jedno město a další. S Filosofskou historií se loučíme písní s příznačným názvem Tak tedy sbohem.
    Do odlišné atmosféry nás zavádí druhý muzikál Pan Pickwick. Děj podle známého románu Charlese Dickense přibližuje divákům typické londýnské prostředí první poloviny 19.století. Tato hudební komedie byla s úspěchem uvedena nejen v Rokoku v sezóně 1970/71, ale následně také v Plzni, Prešově, Freibergu a ve Varšavě. Na zmíněném CD najdeme celkem 17 melodií z Pana Pickwicka a zajímavostí je, že se vydavatel rozhodl kombinovat dvě nahrávky – originální z divadla Rokoko s Jiřím Šaškem, Karlem Štědrým, Karlem Hálou, Laďkou Kozderkovou či Pavlínou Filipovskou v hlavních rolích a polistopadovou televizní inscenaci z roku 1991 s vynikajícími výkony Josefa Vinkláře, Josefa Somra, Josefa Abrháma a Marka Ebena. Každá z verzí má své osobité kouzlo a stojí za poslech. Kompilace Muzikály Filosofská historie a Pan Pickwick je k dostání na www.radioservis-as.cz za 169Kč.
    Snad ještě lákavější nabídkou je reedice vydavatelství Levné knihy, které za pouhou dvacetikorunu nabízí nahrávku vyjimečně skvělého muzikálu Zvonokosy, který na motivy románu Gabriela Chevalliera napsali Jindřich Brabec a Petr Markov. Třináct písní v podání Laďky Kozderkové, Ladislava Županiče, Hany Talpové, Karla Hály, Nadi Urbánkové nebo Evy Pilarové pochází z inscenace Hudebního divadla v Karlíně /premiéra 9.dubna 1983/ a původně je vydal Supraphon v roce 1987. Z Karlína se tento muzikál rozletěl do Brna, Plzně i Ostravy, aby se na domovskou scénu, tentokrát již v režii renomovaného Petra Novotného, vrátil znovu v roce 2001. Na CD najdete největší hity z hudební komedie Zvonokosy, jako např. Bonviván, Hřešila nestyda, Jen nám dejte šanci, Ať žije truňku král i velmi známou Píseň o smrti nevinného blázna.
    Obě zmíněná CD by si měli poslechnout zejména mladí příznivci muzikálů, aby zjistili, jak brilantní muzikály psali čeští autoři již před rokem 1989. Zejména Zvonokosy stále představují špičku v oblasti české hudební komedie a svými hudebními kvalitami předčí značnou část současné tuzemské produkce.

  • Nituška se vrací do Brna

    Po patnácti letech se do Brna vrátí jedna z nejpopulárnějších operet Mamzelle Nitouche Florimonda Hervého. Premiéra se uskuteční na Hudební scéně MDB 7.června od 19,30h.
    Jak můžeme vyčíst z tiskové zprávy, inscenace Nitušky v Městském divadle ponese dva hlavní znaky – inovaci a návraty. Inovace spočívá hlavně v lokalizaci děje, který se režisér Gustav Skála rozhodl posunout do Francie 50.let minulého století, nahradit armádu četnictvem a využít tak vizuální stránku slavných „četnických komedií“ s Louisem se Funés. Návratů je zde několik – výše jmenovaný režisér se k titulu vrací už potřetí, jedním z Célestinů bude někdejší představitel poručíka de Champlatreux Igor Ondříček, s nímž bude roli alternovat Milan Němec, který Célestina hrál už před deseti lety v Pardubicích… Dále tým Gustava Skály, jenž je už podepsán pod úspěšnou adaptací Orfea v podsvětí, tvoří dirigenti Jiří Petrdlík a Dan Kalousek, scénografka Eva Brodská, kostýmní výtvarník Roman Šolc a dramaturgové Ondřej Šrámek a Jan Šotkovský.

    V hlavních rolích:
    Célestin/Floridor: Milan Němec, Igor Ondříček
    Matka Představená: Eva Gorčicová, Irena Konvalinová
    Major de Chateau-Gibus: Jan Apolenář, Zdeněk Junák
    Denisa de Flavigny: Radka Coufalová, Johana Gazdíková
    Fernand de Champlatreux: Jiří Mach, Aleš Slanina, Jiří Zmidloch
    Loriot: Petr Brychta, Robert Jícha
    Corina: Jana Musilová, Pavla Vitázková

  • Petice a antipetice

    Jelikož pečlivě sledujeme situaci kolem současného dění v pražských divadlech, uveřejňujeme petici pražských umělců a zároveň jakousi „antipetici“, kterou vydal pražský producent a podnikatel Petr Kratochvíl. Jak jistě po přečtení pochopíte, problematika otřásá i muzikálovou scénou, neboť se rozhořel nejen boj mezi Semaforem a Ta Fantastikou, ale ve hře je i transformace HDK. Protože považujeme současnou pražskou divadelní scénu už tak za velmi zjitřenou, ponecháváme obě petice bez komentářů, ať si každý čtenář udělá úsudek sám.

    NÁVRH OBČANŮ K PROJEDNÁNÍ – CHCEME PRAHU KULTURNÍ
    Vážený pane primátore, vážené zastupitelky, vážení zastupitelé hlavního města Prahy, vážený pane řediteli magistrátu,
    my, níže podepsaní občané, s odvoláním na svá občanská práva podílet se na správě věcí veřejných a s ohledem na samostatnou působnost hlavního města Prahy, které v souladu s místními předpoklady a místními zvyklostmi pečuje o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů, viz §7 písm. c) zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze (projednání věci zastupitelstvem při podpisu 1 000 občanů), se na Vás obracíme v obavách nad dalším celkovým kulturním rozvojem města, ve kterém žijeme a pracujeme a kterému odvádíme daně, neboť se obáváme, že hrozí likvidace kulturního života nejen v centru Prahy. S vědomím toho, že právě kulturní organizace jsou důležitým, město utvářejícím prvkem, Vám překládáme následující podněty k projednání.
    Pro další celkový kulturní rozvoj hlavního města Prahy požadujeme za bezpodmínečně nutné:

    1. odložit transformaci kulturních organizací, dokud není jasný právní rámec – Kulturní politika HMP z roku 2006 říká, že „pro transformaci příspěvkových organizací města dosud neexistuje optimální právní prostředí, v ČR chybí dostatečná právní úprava pro vznik právnické osoby veřejnoprávního typu, s výjimkou obecně prospěšné společnosti, která nicméně nevytváří optimální podmínky pro řízení kulturních organizací.“ Neexistuje tedy právní záruka, že správa městského majetku, kam patří i intelektuální vlastnictví, bude prováděna řádným způsobem.
    2. poskytnout veřejnou garanci, že nemovitosti v majetku města, ve kterých sídlí městské kulturní organizace, nebudou pronajaty ke komerčním účelům nebo prodány – Jde zejména o Karlínské divadlo, Vinohradské divadlo, Divadlo Na Zábradlí, Švandovo divadlo, Divadlo Pod Palmovkou, Divadlo Minor, Obecní dům a další.
    3. definovat síť veřejných kulturních organizací, které zajišťují uchování, prezentaci i tvorbu kulturního dědictví – Podle platných dokumentů HMP cílem tzv. transformace není zajistit dostupnost veřejných kulturních služeb, ale „vyšší míra ekonomické autonomie, vyšší pružnost při řízení, větší míra tvůrčí svobody a rovnocenné postavení se soukromými a nevládními neziskovými organizacemi“. Město se tak de facto zbavuje kulturních organizací. Ačkoli 3. etapa transformace měla začít až po vyhodnocení tzv. 2 etapy zahrnující divadla Na Zábradlí, Pod Palmovkou, v Dlouhé, ABC, Rokoko, Švandova divadla na Smíchově, Studio Ypsilon, Pražskou informační službu a Hvězdárnu a planetárium HMP, mají být k 1. 1. 2008 transformovány i Muzeum hlavního města Prahy, Galerie hlavního města Prahy a Karlínské divadlo.
    4. znovu zavést dotační systém pouze pro neziskové projekty kulturního významu – Obecné evropské pravidlo, že dotace/granty jsou určeny pouze na úhradu ztrátových nákladů projektu a nemohou být použity za účelem dosažení tvorby zisku, loni Magistrát HMP svým rozhodnutím bezprecedentně prolomil. V rámci grantového systému jsou tak peníze určené na podporu kultury používány na zvýšení zisku soukromých podnikatelů a vypláceny bez účelu, tedy bez závazku např. snížit vstupné, nabízet slevy pro určité skupiny apod.
    5. ustavit poradní sbor pro kulturu s úkolem vyhodnotit kulturní politiku HMP a grantový systém za posledních 5 let – Zastupitelé v nebývalé shodě sice v roce 2006 schválili dokumenty Kulturní politiky a Grantového systému, ale navzdory tomu nebyl po volbách uveden v činnost žádný odborný orgán, který má praxi města vyhodnocovat a může navrhovat změny.
    6. oddělit podporu neziskového sektoru a podporu podnikání v kultuře – Nejasnosti ohledně podpory podnikání v kultuře vyústily na jaře loňského roku ve stížnost podnikatele Petra Kratochvíla k Evropské unii pro porušování hospodářské soutěže a arbitráži vůči České republice, což se stalo důvodem pro zářijové zastavení grantového systému a následné několikaměsíční prodlení v rozhodování o grantech. Poté, co byla arbitráž po dohodě obou stran zastavena, upozornil ministr financí na nutnost věnovat pozornost striktnímu oddělení a definice podmínek pro subjekty ziskového (obchodního) a neziskového charakteru. Návrhy řešení této problematiky nejsou dosud známy a vyvstává nebezpečí dalších stížností.
    7. dotace z rozpočtu Odboru kultury a památek HMP poskytovat pouze kulturním subjektům, nikoli reklamním, modelingovým či cestovním agenturám apod. – V posledních letech jsou z kulturního rozpočtu podporovány projekty bez odborného posouzení jejich kulturního významu, respektive projekty firem, které úspěšně podnikají v jiných oblastech než kulturních. Např. místní pobočka celosvětové agentury Elite Look dostala loni 1,5 milionu, nyní má návrh 1,9 milionu, provozovatel flotily vyhlídkových lodí na Vltavě obdržel v loňském roce 7 milionů. Dále jsou to Cestovní kancelář turistika a hory nebo CK Alpy, jež se obě zabývají pořádáním alpských a himálajských výprav, či firmy specializované na prezentaci a marketing firem v rámci sportovních, společenských i kulturních akcí, např. MVP Agency. To všechno vede k oprávněným pochybám o účelném využívání peněz daňových poplatníků.
    8. finanční prostředky určené na kulturu udělované prostřednictvím partnerství (dříve spolupořadatelství) nevyplácet formou darů, ale dotací – Již po několik let Praha poskytuje dary na různé kulturní a volnočasové aktivity občanů; v roce 2007 to bylo téměř 70 milionů, ve volebním roce 2006 více než 82 milionů korun na desítky projektů. Vzhledem k charakteru darů, který nemůže předpokládat žádný konkrétní účel takto poskytnutých finančních prostředků, jakož i k neexistenci kritérií pro výběr obdarovaných subjektů je tato praxe již delší dobu terčem kritiky. Pochybnosti se týkají nižší účelnosti takto vynakládaných peněz i využívání veřejného rozpočtu k politickému marketingu.
    9. zveřejňovat veškeré podkladové i hodnotící studie či analýzy, které si MHMP nechává zpracovávat v souvislosti s prováděním kulturní politiky – Magistrát si pro svá rozhodnutí nechává zpracovat různé studie a analýzy, které nejsou zveřejňovány a podrobeny veřejné diskuzi či oponentuře. Transparentní způsob provádění kulturní politiky a rozhodování přitom prokazatelně přispívá k lepším řešením.
    10. upravit a dodržovat harmonogram grantového systému v návaznosti na obecnou praxi kulturních organizací a zamezit, aby se o podpoře rozhodovalo až po zahájení projektů – Pražské kulturní organizace již několik let trpí pozdě přijímaným rozhodnutím o rozdělení dotací, ke kterému dochází i několik měsíců po zahájení projektů. Letos to bylo koncem března, loni koncem února. I samotné uzavírání smluv a převedení dotací v mnoha případech trvá další měsíce, takže peníze se na účet dotyčných žadatelů dostávají až v průběhu roku, přičemž je jasné, že čím více je času na smluvní ujednání, tím je možné získat lepší podmínky, ušetřit či získat kvalitnější zboží i služby.
    11. zrušit tzv. dotace na vstupenky – Ve stávajícím systému nelze rozlišit a oddělit na jedné straně umělecké a kulturní, na druhé ryze zábavní či turistické projekty. Dotace jsou rozpočítávány na základě čestného prohlášení o „skutečných tržbách ze vstupného“ bez ohledu na to, zda žadatel akce pořádá či je zprostředkovává jako agentura, a co je vlastně cílem těchto akcí. Za současného stavu se zdá, že např. muzeum voskových figurín či noční kluby s tanečními produkcemi o dotaci nepožádaly jen čirým nedopatřením.
    12. pojmenovat manažerská pochybení – Určit, kdo má na svědomí vynucené změny v skladbě programu řady kulturních organizací a narušení partnerské spolupráce. Na stížnosti podnikatele Kratochvíla ohledně porušování hospodářské soutěže a poškozování investic reagoval radní Milan Richter s několikaměsíčním zpožděním a navíc úplným pozastavením grantového systému přesně v době, kdy se obvykle vyhlašuje grantové řízení na následující rok. Důsledkem bylo vážné zdržení projednávání žádostí o financování kulturních organizací a tedy poškození možností plánovat pro tento rok. Pozdě vyhlášený grantový systém navíc nebyl připraven transparentním způsobem. V rozporu s Kulturní politikou a Grantovým systémem HMP nebyly zohledněny závěry a zkušenosti grantové komise z minulých let a rovněž se nekonaly žádné konzultace s poradním sborem primátora pro kulturní politiku, přestože pro konzultaci klíčových rozhodnutí v oblasti kulturní politiky byl v roce 2006 Zastupitel­stvem určen právě tento orgán. Nově zavedené nárokové dotace na vstupenku umožňující zvyšování zisku jsou zásadní změnou jdoucí nad rámec jakékoliv „aktualizace“ grantového systému. Navíc tento systém nově strukturoval rozpočet, a to bez jakékoliv analýzy závazků a potřeb, v důsledku čehož byl RHMP i ZHMP předložen ke schválení deficitní rozpočet, a kulturní organizace byly klamavě vyzvány, aby podávaly své žádosti o víceleté granty, pro které nebyly vyčleněny žádné peníze.

    Vážený pane primátore, vážené zastupitelky, vážení zastupitelé hlavního města Prahy, vážený pane řediteli magistrátu,
    domníváme se, že důsledná a transparentní realizace politiky, v níž by byly výše uvedené body zohledněny, přispěje nejen k lepšímu uspokojování potřeb občanů a návštěvníků Prahy, ale prospěje i samotnému sektoru kultury, v němž jsou vzájemně provázány ziskové i neziskové aktivity spolu s činností organizací státní správy a samosprávy. Podle loňské studie MPSV má Praha v sektoru kultury velký podíl na celorepublikové zaměstnanosti. V pražské kultuře to v roce 2005 představovalo 49 000 přepočtených osob, což znamená 46 % celkové zaměstnanosti v kultuře v celé ČR. Navíc hlavní město Praha má nejvyšší podíl (55,8 %) na tvorbě hrubé přidané hodnoty celého sektoru kultury celé ČR. V roce 2005 to konkrétně představovalo částku vyšší než 25 miliard Kč.
    Nehledě ale na svět statistik je třeba si také uvědomit, že kultura představuje hodnoty, které jsou ekonomicky nevyčíslitelné. Ty spočívají zejména ve vyhledávání, v ochraně a v péči o kulturní dědictví; v informační, výchovné a vzdělávací činnosti kulturních institucí (jako jsou např. knihovny, muzea, galerie), ve vytváření podmínek pro uměleckou tvorbu či badatelskou činnost a v celkovém kultivačním působení sektoru na společnost. Připomínáme, že hodnoty historické, symbolické, estetické i duchovní svým významem z hlediska současnosti i budoucnosti přesahují charakteristiky dané pouhou tržebností či návštěvností kulturních organizací. U vědomí všeho, co bylo řečeno výše, vás proto žádáme o řádnou správu kultury v hlavním městě Praze, kterou máte na základě výsledku voleb na starosti.
    V Praze, duben 2008

    Lehce nabyl, lehce pozbyl

    Proč stejně intenzivně jako pražští divadelníci neprotestují například hudebníci? Přece proto, že jiné druhy umění jsou více zvyklé na samostatný život a méně závislé na dotacích.
    Protestující nastolili zjednodušující revoluční dikci: nedáte nám, co chceme – jste nekulturní. Říkáte, že se v divadlech prohospodaří zbytečně mnoho peněz – jste nekulturní. Novináři podporují petičníky s ohnivým svitem v očích – jako fotbaloví fanoušci svůj klub. Bojují přece zástupci kulturních elit proti nekulturním omezencům. Článek věcně a nestranně popisující situaci jsem četl jeden, před časem v MF Dnes. Do podstaty sporu nepronikli ani elitní novináři jako Renata Kalenská nebo Václav Moravec. O velmi různé umělecké úrovni protestujících divadelních scén se nemluví. O tom, jak nakládají s veřejnými penězi se nemluví už vůbec, takovou maličkostí se přece nikdo nebude zabývat! Za tzv. nezpochybnitelná jména (Suchý) a značky (nejčastěji Divadlo Na Zábradlí), kterými se personifikuje „kultura“, se skryje všechno. Na druhé straně prý stojí personifikovaná „nekultura“ – radní Richter a soukromá divadla.
    Umělci nebývají z těch, kteří přemýšlejí o výdajích. Utratit se dá jakékoliv množství peněz, zvlášť lehce se utrácejí ty, které si sami nemusíme vydělat. O to důležitější je, aby odpovědné managmenty spravující dotované scény byly skutečně nuceny dávat svým umělcům nějaké racionální hranice. Přemýšlet o tom, zda se nedá udělat totéž za méně peněz. A dokonce jak nějaké další vydělat. Proč se stejně intenzivně jako o požadavcích na granty třeba nemluví o ceně vstupenek? Když z výnosů vstupného pokryjí divadla sotva 30% svých nákladů a tváří se, že na zbývajících 70% mají mít nárok, je to racionální? Když pan Suchý potřebuje na provoz svého soukromého divadla milión korun měsíčně, nemá ho, dělá pětimiliónové dluhy a přitom prodává vstupenky v průměru za nějakých 250 Kč, je to racionální? Je normální, když je v divadle zaměstnáno několikanásobně víc provozních zaměstnanců než herců? V MDP na 24 herců 131 zaměstnanců, v Divadle na Vinohradech 39 herců na 194 zaměstnanců, tedy více než pětinásobek. V Divadle v Dlouhé a na Zábradlí „jen“ víc než trojnásobek. Kdybych podobně vedl svoje divadlo, zkrachoval bych po měsíci provozu.
    Dobře zaplaceno musí přece dostat především herci a autoři – oni jsou ti, za kterými lidé do divadla chodí. Hrajeme tolik představení, kolik se jich vyprodá, nemůžeme si dovolit dotovat kromě vzniku inscenace i její provoz. Nikdy nevíme, jak dlouho se která inscenace bude hrát a kolikrát. Ale toto riziko přece k divadlu a k umění patří. Někteří z vynikajících mladých muzikantů a zpěváků, kteří u nás hrají, mají – aby měli jistotu, že pokryjí základní existenční potřeby – civilní zaměstnání, z kterých se uvolňují na zkoušky. Tuto jistotu ovšem řadě herců dotovaných scén pokrývá právě divadelní plat (často nedůstojný, právě proto, že se zaměstnává tolik dalšího personálu) a odtud pak vybíhají za lepším výdělkem do televize, dabingu nebo soukromých produkcí. Je to normální nebo spravedlivé?
    Pan Just mi vyčítá, že vedle „seriózního repertoáru“ (zaplaťpámbu, konečně připustil, že nějaký máme), hraju padesát i více představení černého divadla. Měl by se možná zajímat o to, jak to dělám, že svoje „seriózní představení“ dotuji ze svých výdělků z černého divadla. Nedělám dluhy, nejsem závislý na dotacích. Měl by mě dávat za příklad dobrého hospodáře. I toto je podnikání v divadle, nejen – jak se často zjednodušuje – generování zisku. Proboha, zbavme se bolševismu v našich hlavách, prosím! Když všude vidím, jak se s penězi nakládá – když všichni trvají na tom, že divadla mají na podporu nárok, budu zase já stále tvrdit: potom mají mít nárok opravdu všichni.

    Petr Kratochvíl

  • Mandela vyráží na Broadway

    Jak uvedla agentura Reuters, v repertoáru broadwayských divadel se objeví i dva pozoruhodné životopisné muzikály. První bude o životě jihoafrického bojovníka proti apartheidu Nelsona Mandely, další pak zpracuje osudy legendy kung-fu Bruce Leea.
    První černošský prezident Jihoafrické republiky a nositel Nobelovy ceny za mír strávil ve vězení dlouhých 27 let a hudební příběh bude vycházet z připravovaných Mandelových pamětí jeho dcery Zindzi. Ta se nechala inspirovat vzpomínkami na své mládí, kdy v zemi vládl tvrdý rasistický režim. Premiéra se očekává v roce 2010.
    Ještě větší podívanou by měl přinést druhý z projektů, plánovaný na přibližně stejnou dobu /sezóna 2010–11/. Bruce Lee vyrostl v Hongkongu a od 13 let studoval bojová umění. Později se přestěhoval do USA a stal se hvězdou Hollywoodu. Zemřel předčasně ve dvaatřiceti letech, patrně na mozkové krvácení. V muzikálu hlavního hrdinu doprovodí na životní pouti postavy z čínské mytologie i Opičí král, který se stane Leeovým božským ochráncem. Produkce slibuje dosud nevídanou syntézu čínské opery, bojových scén, moderních tanců i pop-rockových melodií.

  • Koločava

    Muzikál na motivy románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník Koločava z pera Petra Ulrycha a Stanislava Moši doplnil letos vydařenou trojici premiér muzikálového
    a operetního souboru Divadla J.K.Tyla v Plzni o dosud chybějící žánr – muzikálovou baladu. Osobně jsem titul, jenž sklízí velké úspěchy na scéně Městského divadla v Brně, považoval z celé letošní premiérové řady za dramaturgicky nejriskantnější. Přece jen, Plzeň není Brno, které proslulo už předtím Baladou pro banditu a zbojnická tématika na západě Čech nikdy moc netáhla – vzpomeňme, jak zde téměř bez zájmu diváků prošuměl muzikál Na skle malované, který lámal divácké rekordy téměř ve všech českých, slovenských i polských divadlech. Není tu ani cimbálová kapela, takže zbývalo sázet na samotnou kvalitu Koločavy, případně na popularitu sourozenců Ulrychových ze slavných dob plzeňské Porty. A vyplatilo se..!
    Předně – plzeňská Koločava se od brněnské hodně liší. Už prostorem, ve kterém se hraje. Menší scéna Komorního divadla sice trochu omezuje taneční možnosti účinkujících, ale zase nabízí sevřenější prostor, který baladickému žánru spíše prospěl. Režisér Petr Novotný se také obešel bez v Brně důležitých filmových dotáček a vsadil výhradně na divadelní prostředky. Jeden z našich nejzkušenějších muzikálových režisérů dovedl herce k výrazově emotivním výkonům, které zdařile střídal s momenty až groteskními ve výstupech četníků, vesměs komediální charakter se neobával vtisknout ani židovským scénám. Podmanivou
    a zároveň prostou atmosféru Podkarpatské Rusi jednoduchým způsobem podtrhává scéna Ivo Žídka, jejíž dominantu tvoří šikmina se siluetou stromu a modrý horizont, stejně jako mimořádně působivý světelný design. Kostýmy, které navrhl Roman Šolc, plně korespondují s dobou i místem děje. Choreografie Zuzany Krištofové – Kolářové je snad až příliš nenápadná, ale možná i zde platí, že méně je někdy více, neboť sklouznutí k podobě jakéhosi folklórního festivalu by odporovalo celkové režijní koncepci.
    Hudebně muzikál vychází z alba Petra Ulrycha Nikola Šuhaj loupežník z roku 1974, které autor pro divadelní verzi doplnil o další písně a propojovací melodie. Nabízí ojedinělou syntézu rocku, popu, bigbeatu a židovské písně, s jasně dominující melodikou východního folklóru, kde společně s cimbálem a smyčci do instrumentace zásadním způsobem promlouvá i saxofon, kytara a bicí. Citlivé nastudování dirigentem Jiřím Petrdlíkem a soustředěné vedení kapely houslistkou během představení opět dokazuje, jak nezastupitelnou úlohu má živá hudba v divadelních produkcích. Překvapivě velké a nesnadné ansámblové plochy se sborem pečlivě nastudovala Kateřina Studentová.
    Pro Stanislavu Fořtovou je role Zpěvačky, která byla napsána přímo pro Hanu Ulrychovou, jistě velkou výzvou. Přestože plzeňská herečka zpívá jinou technikou, k výkonu Ulrychové se velmi přiblížila /v některých okamžicích i zabarvením hlasu/, aniž by se jí snažila napodobovat. Přihlédneme-li k faktu, že klenuté moravské melodie v repertoárovém provozu střídá se skřehotáním ve Zpívání v dešti, zaslouží si o to větší uznání. Méně výrazně po jejím boku působil jinak solidní zpěvák Roman Krebs v úloze dalšího průvodce dějem.
    O to více v titulní roli Nikoly Šuhaje zazářil Petr Kukla. Nejenže obstál herecky, ale překvapivě dobře se sžil s folklórní melodikou, takže Nikola patří spolu s Frederikem v Pirátech z Penzance k jeho parádním rolím. V úloze nezkrotné Eržiky zaujala Martina Placrová, uzavřenější Rózičku interpretovala neméně věrohodně Kamila Borovská. V židovských scénách exceluje na menších plochách František Dvořák, Libor Zavislan a vkusným humorem zejména Bronislav Kotiš. Jako stvořená je pro Jiřího Untermüllera úloha četnického kapitána.
    Závěrečná Nikolova píseň „Až jednou červánky, potkáte mamičku, vzkažte, že nepřijdu, po lesním chodníčku…“ vžene slzu do oka nejedné divačky a završuje režijně neokázalé, ale nesmírně divadelně čisté představení.

    Plzeňský deník 22.května
    Foto: Pavel Křivánek

  • Carmen – tiskovka zrušena

    Hudební divadlo v Karlíně s omluvou zrušilo ohlášenou druhou tiskovou konferenci k světové premiéře amerického muzikálu Carmen, která se měla konat 27.května, kdy také mělo být oznámeno kompletní obsazení muzikálu. Jednání s některými protagonisty ohledně smluv jsou údajně nedokončená a sdělování kusých informací vedení HDK nepovažuje za vhodné. Dle tiskové zprávy k tomu částečně přispěly i zdravotní obtíže již nasmlouvaných umělců, jejichž přítomnost na tiskové konferenci je pro divadlo žádoucí.
    Novinářům byla přislíbena účast na jedné ze zahajovacích zkoušek v polovině července, kdy také bude sděleno kompletní obsazení jednotlivých rolí. Zatím je tedy nadále znám pouze fakt, že v titulní roli vystoupí Lucie Bílá.

  • Pár novinek z Německa a Rakouska

    3. června se ve vídeňském Renaissancetheater uskuteční rakouská premiéra muzikálu Honk!, který vznikl na motivy pohádky Ošklivé káčátko. Režie se ujal Henry Mason, hudebního nastudování Gepard Schiller. Na scéně se představí členové Theater der Jugend.

    Hned dva biografické muzikály měly tento týden premiéru na německých jevištích. Zaad van Satan vypráví příběh Elisabeth de Grutere, která byla inkvizicí na začátku sedmnáctého století pranýřována jako čarodějnice. Dílo Belgičana Berta Appermonta bylo v pátek uvedeno ve Stadthalle v Merzigu. Následujícího dne se v GlückaufHalle v Duisburgu konala světová premiéra muzikálu Jinai. Hrdinkou díla Marca Chimientiho je britská misionářka Gladys Aylward, která během čínsko-japonské války ve třicátých letech minulého století se stovkou sirotků prchala napříč Čínou.

    Christian Alexander Miller, představitel Fantoma z essenské inscenace Fantoma opery se při Wörthersee-Festspielen představí jako Radames v Aidě. Spolu s ním vystoupí Zodwa Selele jako Aida a vítěz muzikálové soutěže rakouské televize ORF Vincent Bueno jako Mereb. Premiéra se uskuteční 3. července.

    Co ženy více přitahuje? Elegance a vybrané chování nebo svaly a machistické jednání? Dvěma protikladnými strategiemi soupeří dva sňatkoví podvodníci o přízeň a jmění mladé dědičky. Stuttgartský Kelley Theatre uvádí od pátku 16.5. muzikálovou komedii Dirty Rotten Scoundrels Davida Yazbeka a Jeffreyho Lanea v německé premiéře, ovšem v anglickém originále.

    Zprávy pro www.musical-opereta..cz vybral Ludvík Brouček
    Foto: Wörthersee – Festspielen 2007

  • Novinky v DJKT Plzeň

    V Komorním divadle v Plzni v sobotu 17.května proběhla za účasti autorů Petra Ulrycha a Stanislava Moši premiéra kultovní muzikálové balady Koločava. Se souborem muzikálu a operety DJKT novou inscenaci připravil režisér Petr Novotný. Choreografie se ujala manželka populárního zpěváka Petra Koláře, tanečnice a zpěvačka Zuzana Krištofová-Kolářová, hudebního nastudování dirigent Jiří Petrdlík, scénu navrhl Ivo Žídek a kostýmy Roman Šolc. Dvě fotografie z inscenace vám nabízíme již nyní, kompletní fotogalerii a recenzi představení přineseme koncem následujícího týdne.
    Zároveň jsme pro vás zjistili, jaké premiéry nás v Plzni čekají příští sezónu: Začínáme hned 27.září oblíbenou českou hudební komedií Uličnice /režie Martin Pacek, dirigent Pavel Kantořík a výtvarník Karel Glogr/. Příznivci muzikálu si jistě přijdou na své v prosinci, kdy je na Mikuláše naplánovaná premiéra Řeka Zorby v režii Petra Novotného. Poslední únorová sobota bude patřit klasické operetě, kdy v režii Romana Meluzína zazní na scéně Velkého divadla u nás nepříliš známá Kálmánova opereta Vévodkyně z Chicaga. Téměř za rok, 4.května 2009, přivede rovněž Roman Meluzín na scénu hudební komedii Hledá se muž Zn. „Bohatý“.

    Foto: Pavel Křivánek

  • Začínáme

    Dámy a pánové,
    začínáme, držte se, jedeme z kopce… Máte všichni vstupenky?? To se musí zkontrolovat… No paní, lístek sice máte, ale sedla jste si na žvýkačku, to už se neodlepíte a budete nám tady strašit…
    Právě se Vám dostává na obrazovku nový web o operetě a muzikálu. Jenom tady se dočtete všechny novinky, recenze, najdete tu i pozvánky na nejbližší premiéry, podíváte se na fotografie z představení a můžete s ostatními nadšenci hojně diskutovat ve fóru.
    Pokusíme se Vám přiblížit nejen významná česká představení z Prahy, Brna a sem tam ze zahraničí, ale také z oblastních divadel, protože se domníváme, že kvalitní inscenace jsou k vidění i v Plzni, Liberci, Příbrami nebo třeba v Uherském Hradišti… Naší největší odlišností od podobných webů je, že se nechceme zabývat jen muzikálem, ale i klasickou a lidovou operetou či hudební komedií, tedy hudebním divadlem v celé jeho šíři.
    Takže vydržte s námi, už to bude čím dál lepší.

Pro plnou funkci webu musíte souhlasit s využítím cookies. Více informací

Jako většina internetových stránek i tyto stránky používají cookies. Na základě anonymních dat sledujeme například celkový počet návštěvníků. Pokud nechcete cookies používat nebo pokud chcete, aby internetový prohlížeč použití cookies oznámil, musíte ve svém internetovém prohlížeči vybrat příslušnou volbu. Zablokujete-li všechna cookies, nebudete moci využít některé funkce těchto stránek.

Zavřít