Recenze: Sestra v akci se strefila do vkusu muzikálového publika

Lucie Bílá, foto: David Kraus

Pražský mainstreamový muzikálový divák vyžaduje velkou show a velké hvězdy. Obojího se mu dostává měrou vrchovatou v nové inscenaci karlínského Hudebního divadla Sestra v akci.

Popravdě řečeno, ta známá filmová komedie s černošskou hvězdou Whoopi Goldbergovou je trochu připitomělá. Ale svůj humor má, takže pokud spatřil světlo světa stejnojmenný muzikál, proč o něm neuvažovat, víme-li, že publikum budou tvořit převážně čtenáři Blesku a diváci TV Nova. Jenže – na jevišti vše vypadá mnohem lépe! Divadelní scénář získal větší nadsázku a na scéně se dá řádit uvěřitelněji, než v reálnějším světě filmu. Vydařil se tentokrát i překlad Adama Nováka, a hlavně, všichni hlavní protagonisté jsou opravdu dobří.

Děj není nijak složitý. Začínající barová zpěvačka Deloris Von Cartierová se náhodou připlete k vraždě. Její milenec, tak trochu mafián, zastřelí jednoho nepohodlného svědka. Deloris by mohla skončit stejně, a proto jí policie ukrývá do kláštera, který nekonformní diva samozřejmě obrací vzhůru nohama. Matka představená jí tedy umístí tam, kde by mohla způsobit nejmenší katastrofu – do klášterního pěveckého sboru. Zprvu tristní těleso nová „sestra Mary Clarence“ mění k nepoznání a v krachujícím svatostánku pořádá strhující koncerty, které zatouží navštívit i sám papež. Když se o sbor jeptišek začne zajímat bulvár, inkognito Deloris je prozrazeno a její bezpečnost opět ohrožena. Jenže schovanky se proměňují v neohrožené akční hrdinky, jež bojují za „svojí sestru“ jako lvice. Zlo je nakonec poraženo a Deloris končí v náruči policejního důstojníka.

Zatímco film byl natočen v roce 1992, muzikál měl premiéru v kalifornské Pasadeně o čtrnáct let později. V roce 2009 dobyl londýnský West End a v roce 2011 konečně také Broadway. Pozměněná broadwayská verze se hraje i v HdK. Mezitím tato komedie obletěla celý svět a čeština je osmým jazykem, do kterého byla přeložena.

Hlavní hvězdou četných karlínských produkcí je Lucie Bílá. Sázka na svéráznou „slavici“ se vyplácí a Setra v akci není výjimkou. Bílá si dokonale užívá role potrhlé jeptišky, často jsem měl pocit, že jí a jejímu temperamentu byla napsána přímo na tělo. Mohutnou afro paruku snad ke svému výkonu ani nepotřebuje. Její hlas neztrácí jistotu ani lesk, v brilantních výškách si doslova libuje. A velmi solidní je tentokrát i herecky. V gangsterském prostředí je suverénní, v demolici klášterních pořádků opravdová. Snad jen její vznikající vztah k policistovi Eddiemu nepatří k nejuvěřitelnějším epizodám hry.

Lucie Bílá a Vendula Příhodová, foto: David Kraus

Velmi potěšilo, že ostatní vystupující nepůsobili jako kompars na koncertě Lucie Bílé. Vydařenou figuru přísné Matky představené předvedla během druhé premiéry na hranici svých možností zpívající Světlana Nálepková, v mafiánského bosse Curtise Shanka se proměnil pěvecky i tanečně skvělý Tomáš Trapl. Z výborně sezpívaných a roztančených sester pak jednoznačně vyčnívala díky herecké bezprostřednosti a výbornému zpěvu Veronika Vyoralová. Na karlínském jevišti se zrodila nová hvězda. Vtipně zahráli i členové Curtisovy party, tedy Lukáš Kellner (Pablo), Jan Urban (TJ) a Martin Sobotka (Joey). Téměř výhradně činoherní role Monsignora O’Hary seděla Václavu Vydrovi. A company to tentokrát šlapalo stejně dobře, jako orchestru, který k téměř bezchybnému výkonu přivedl dirigent Kryštof Marek.

V hudbě ostříleného Alana Menkena jsem nenašel jednoznačný hit, ani větší využití ryze amerického gospelu. Všechny rockpopově laděné melodie ale zní příjemně a řadu z nich si máte šanci zapamatovat (Take Me To Heaven, Bless Our Show, The Life I Never Led).

Konzistentněji na mě oproti předchozím produkcím působila režie Antonína Procházky. Více ctí příběh, nepřidává nadbytečné fórky a především lépe pracuje s potenciálem jednotlivých herců. Choreografie Petra Strouhala je jako obvykle nápaditá, svižná a přesná. Martin Černý navrhl pro Karlín scénu dostatečně velkolepou, přitom však vzdušnou a nepřeplácanou. Kostýmy Lindy Boráros ctí jednotlivá prostředí, vtipně působí mj. marešovský kožich šéfa místního podsvětí. Výhrady mám pouze k již zmíněné paruce hlavní hrdinky.

Karlínská Sestra v akci se povedla a bezpochyby patří k tomu nejlepšímu, co HdK v posledních sezonách vyprodukovalo. Divácky vděčná komedie nabízí vkusnou zábavu a profesionální herecké i hudební výkony.

Psáno z 2. premiéry 20. října 2017.