musical-operetainternetový magazín o divadle

  • Usmívejme se spolu s Uličnicí

    Po více než pětatřiceti letech se vedení plzeňského souboru muzikálu a operety rozhodlo sáhnout do archivu pro populární prvorepublikovou operetu Uličnice hudebního skladatele Járy Beneše a čtveřice libretistů Tobise-Špilara-Mírovského-Rohana a vyvážit tak repertoár o žánr, který často nazýváme lidovou operetou. Uličnice ale spíš patří do kategorie salonních komedií tzv. bronzového věku operety, k jehož představitelům patří kupříkladu Ralph Benatzky, Nico Dostal nebo Robert Stolz. Právě proto o dílka Járy Beneše projevily zájem i scény ve Vídni, Paříži či Berlíně.
    Děj Uličnice je celkem triviální a připomíná několik pamětnických filmů. Sally, rozpustilá, sotva plnoletá dcera zámožného továrníka, se zakouká do fotografie tenisového šampióna a rozhodne se v přestrojení za třináctiletého sirotka dostat do jeho blízkosti. Samozřejmě dům převrátí vzhůru nohama a na pozadí řady zápletek a vztahů ostatních figurek vše spěje k očekávanému happy endu – svatbě, tentokrát hned trojnásobné… Až do dnešních dnů přežila Uličnice nejen kvůli oblíbené nostalgii 30.let minulého století, ale také díky libretu, které nabízí celou plejádu skutečně vtipných situací a dialogů. Režií byl tentokrát pověřen Martin Pacek, který je dosud v Plzni spojován s řadou vtipných a inspirativních choreografií /Tulák, Země úsměvů, Mamzelle Nitouche, Limonádový Joe…/. I tentokrát se zaměřil na pečlivé pohybové vedení sólistů i sboru a vyhnul se starosvětskému operetnímu balastu i dráždivé možnosti všemožných aktualizací. Ponechal Uličnici prvorepublikovou eleganci i nezbytný nadhled. Stylově čisté představení poněkud rozmělňuje snad jen trochu rozvleklá scéna na strážnici v posledním dějství. K tradičnímu pohledu se přiklání i výtvarné řešení – do velmi slušivých kostýmů v převážně světlých barvách účinkující oblékl známý divadelní výtvarník Karel Glogr, který je rovněž autorem salónní scény – ta by si možná zasloužila výraznější odlišení interiérů luxusního hotelu, továrníkovy rezidence a policejní služebny.
    Operetní orchestr řízený dirigentem Pavlem Kantoříkem zahrál šlágry jako Já mám devět kanárů, Tvé oči jsou modré jak chrpy, Kdybych byla… nebo Ten nejhezčí pár nejen interpretačně přesvědčivě, ale také s náležitou chutí. Uličnice obvykle přináší souboru nejen značný divácký vděk, ale také možnost se tzv. vyřádit. Domnívám se, že nejvíce této příležitosti využila Michaela Rybicka, která je pro titulní úlohu „uličnice“ Sally přímo ideální představitelkou a pak Radek Štědronský Shejbal coby koktavý tajemník a hrdina němých filmů Leonard Jeanjou, který spolu s herecky i pěvecky přirozenou Ditou Vích-Hořínkovou jako Katherine Hallerovou sklízeli snad nejbouřlivější potlesk na otevřené scéně. Zárukou zábavy jsou však i repliky továrníka Webstera /Roman Krebs/, jeho protivné manželky Moniky /Venuše Dvořáková nebo Hana Spinethová/ a hraběte Morettiho /Libor Zavislan/. Úlohy lamače ženských srdcí Andyho Doodlea, jež byla dříve jednou z parádních rolí Karla Tišnovského, se spolehlivě zhostil prototypový elegán Bronislav Kotiš – snad jen s témbrem Oldřicha Nového bych už zacházel velmi střídmě. V Andyho náruči nakonec uvízne půvabná Websterova dcera Bessie, prezentovaná brilantně zpívající Gabrielou Mikovou /alt. Lucie Chlumská/. Další důležitou postavou je Fred Kerry, hlavní aktér prvoplánové zápletky
    a pozdější ženich Sally. V Plzni jej při premiéře ztvárnil Daniel Bambas, známá tvář primáckého seriálu VKV. Ačkoliv byl herecky i zjevově dobrým představitelem tenisového šampióna, bohužel roli nezvládl pěvecky a jeho hlas působil zcela neškoleně. Zdá se, že alternující Petr Kukla bude mít pro tuto úlohu lepší předpoklady. Jiří Untermüller využil komediálního talentu ve své činoherní etudě slepého inspektora Flitta, stejně jako řada dalších postav a postaviček.
    Režisér Jaroslav Heyduk kdysi napsal: „Berme Uličnici s úsměvem a shovívavým nadhledem. Já osobně věřím, že každý večer, kdy se člověk může usmívat, je hezký.“ A s úsměvem
    a písničkou na rtech z divadla určitě odcházet budete.

    Plzeňský deník dne 3.října 2008

    Foto: Pavel Křivánek

  • Aktuálně z české scény

    Carmen Franka Wildhorna má za sebou dlouho očekávanou světovou premiéru. Exkluzivně vám přinášíme fotografii Lucie Bílé z popremiérových rozhovorů.
    PRVNÍ RECENZI ČTĚTE V SEKCI „RECENZE“.

    Milovníci Les Misérables se mohou těšit – v muzikálových kruzích se totiž bouřlivě diskutuje o tom, že populární Bídníci se budou příští rok hrát nejen v Brně, ale že zájezdovou verzi svého představení chystá i GOJA!! Přestože se jedná zatím o neověřenou informaci, prý se již herci připravují na konkursy.

    Městské divadlo Most začalo uvádět pro všechny diváky od 9 do 99 let zajímavý maďarský muzikál Přístav pod hvězdami (Gábor Presser a Dusán Sztevanovity) v režii Zbyňka Srby.

    Slovácké divadlo v Uherském hradišti slaví obrovský úspěch s novým muzikálem Adéla ještě nevečeřela. Zářiového představení se zúčastnily i legendy filmové předlohy, herečky Květa Fialová a Naďa Konvalinková. Michal Dočolomanský se bohužel premiéry nedožil.

    4. a 5. října se první letošní operetní premiéra očekává i v Ostravě.
    Na scéně Divadla Jiřího Myrona zazní Podskalák F.F.Šamberka a Karla Hašlera.

    Foto: HDK /Robert Jícha a Lucie Bílá/

  • Carmen jako broadwayská show

    Praha je od 90.let plná muzikálů. Snad nikdy ale ještě nebyla premiéra tak netrpělivě očekávaná, jako v případě Carmen. Produkce rafinovaně od počáteční myšlenky zahalila projekt rouškou jakéhosi TAJEMSTVÍ, díky němuž držela v šachu diváky, fandy i novináře až do premiéry. Rušené tiskové konference, postupně dávkované obsazení, tajemno kolem sólistických smluv i tvůrčího týmu, omezený počet fotografií… A k tomu světový autor premiérově v Praze, americký režisér v Čechách, špičkový domácí choreograf či maďarská výtvarnice. Navrch neplánovaný rozchod Lucie Bílé a Noida a raritní koprodukce subvencované a privátní divadelní scény. Všichni tušili, že tohle by mohlo být NĚCO.
    2.října jsme konečně usedli v 19 hodin do karlínských křesel a show mohla začít. O tom, kdo z účinkujících vystoupí během první premiéry, nebylo téměř pochyb – samozřejmě Lucie Bílá jako hlavní hvězda v titulní roli CARMEN, Dasha jako KATARÍNA /alternuje Markéta Poulíčková/, Václav Noid Bárta GARCÍA /alt.Martin Pošta/, Robert Jícha JOSÉ /alt. Peter Strenáčik/ a Jiří Korn STAROSTA /alt.Josef Štágr/. V dalších významných rolích jsme ve čtvrtek viděli Lukáše Kumprichta /Zuniga/, Athinu Langoskou /Vědma/, Pavlu Břínkovou /teta Inéz/, Ivo Hrbáče /Inmar/ nebo Jana Urbana /Vyvolávač/.
    Představovat poučenému publiku hudebního skladatele Franka Wildhorna je nejspíš zbytečné. Je autorem mnoha úspěšných muzikálů, např. Jekyll a Hyde, The Civil War, The Scarlet Pimpernel nebo Dracula. Jeho písně má v repertoáru mnohá hvězda pop music. Podobně jako v případě předchozích muzikálů, i Carmen je směsicí populární, rockové, ale i „filmové“ hudby. Hlavní inspirací jsou tentokrát pochopitelně španělské a latinsko-americké rytmy. Je zřejmé, že autor velmi často přizpůsobil hudební styl hercům přímo na tělo – zatímco například party pro Noida a Martina Poštu jsou střiženy povětšinou rockově, Carmen je nositelkou velkých klasicko-muzikálových písní a v partituře tety Inéz lze vystopovat předobraz operetního kupletu. Charakteristickým znakem hudební složky Carmen je velmi obratná práce s motivy. Snad každý také očekával, zda se v díle objeví i melodie, která by jednoznačně avizovala nový hit, jakých má stejnojmenná operní předchůdkyně hned několik /habanera Carmen, árie Escamilla nebo Josého finále/. I v tomhle ohledu má muzikál slušně“zaděláno“, přinejmenším písněmi Viva Amor, Svatá Terezo, Jde vo kejhák a Kéž sílu mám.
    Autoři si nepřáli srovnání „své“ Carmen s tou původní a předem upozorňovali, že se jedná o příběh jen Carmen inspirovaný, jakožto symbolem ženství /libreto Norman Allen, zpěvní texty Jack Murphy, česká verze Adam Novák/. Bohužel, dle mého soudu stavbě příběhu poněkud chybí autentické napětí a větší „tah na branku“, v kterém /a to se upřímně pokouším nesrovnávat/, opera jednoznačně vede. Mám dojem, jakoby muzikálová Carmen hledala inspiraci nejen ve své operní jmenovkyni poněkud převrácené naruby, ale velmi výrazně také v Leoncavallových Komediantech /téma cirkusácké vášně a žárlivosti/ a hudebně a scénicky i ve Smetanově Prodané nevěstě /příjezd komediantů/. Vše, co už tady jednou bylo, je pouze řešeno velkoryseji a nákladněji. Pojetí režiséra Gabriela Barreho se naprosto jednoznačně přiklonilo k typicky broadwayské show, založené spíš na velmi efektní a propracované choreografii /Pavel Strouhal/ a bombastických scénických efektech, než na hereckém ztvárnění příběhu. Tomu odpovídal i samotný výběr interpretů, kteří pro hlavní role až na výjimky vzešli z řad zpěváků pop-music, bohužel bez dostatečné herecké průpravy a praxe. Místo kompaktních strhujících výkonů jsme tak až příliš často viděli spíš koncertní výstupy jednotlivců se všemi jejich manýry, kdy si člověk rázem uvědomil, proč Karel Gott dosud odmítl všechny divadelní nabídky. Je nepřípustné, aby umírající Carmen pomrkávala do hlediště a jedna z vystupujících v dějově vypjatých momentech procházela uličkou a dávala divákům pohladit hada! Od nečeského režiséra jsem očekával větší smysl pro detail a disciplínu.
    Jak už bylo mnohokrát napsáno, Frank Wildhorn si pro titulní roli původně vyhlédl Terezu Duchkovou, která posléze přerušila své divadelní aktivity. Produkce pro něho objevila Lucii Bílou, která se typově zdá být prototypem ohnivé Carmen. Lucie samozřejmě výborně zpívá, ale to se od mnohonásobné „slavice“ očekává už jaksi automaticky. Obrovský kus práce odvedla na choreografii a pohybu vůbec, zřejmě největší, jaký kdy vůbec. V herecké rovině má však stále ještě prostor k větší přesvědčivosti, která se zdála v jejím případě v Johance a Lorraine zatím silnější. Protikladem Carmen je Katarína, zdánlivě nenápadná dívka /v opeře Micaela/, povětšinou obsazovaná odlišným typem /plavovláskou/. Dasha, možná až příliš podobná Carmen, kterou má dokonce rovněž nastudovanou, však uspěla a nárokům svého partu nezůstala mnoho dlužná, byť pro motlitbu „Svatá Terezo“ a prostor Karlínské scény bych si představoval větší hlas.
    Jedním ze sólistů, kteří roli zvládli herecky i pěvecky, byl Robert Jícha jako José. V nasazení zdárně konkuroval Lucii Bílé a dokázal zúročit i své činoherní a dabingové zkušenosti. Osobně pro mě byl velkým překvapením i výkon kontroverzního Václava Noida Bárty, kterým rázně uťal zákulisní šuškandu o jisté protekci a velkém karlínském maléru… Pravda, na West End to zatím není, ale česká muzikálová scéna pamatuje daleko větší omyly.
    Jiří Korn je jistotou muzikálových produkcí, což prokázal i tentokrát, v roli trochu menší než obvykle. Je to jeden z českých zpěváků a herců, o němž jsem přesvědčen, že mohl udělat divadelní kariéru minimálně v evropském měřítku, pokud by k nám muzikál na komerční bázi zamířil o dvacet let dřív. Podobně přesvědčivý byl i Zuniga Lukáše Kumprichta. Pokud jsou zmínění představitelé hlavních rolí hlavně talentovanými zpěváky, o to více vyniklo herectví Pavly Břínkové v úloze tety Inéz, ale také Oldřicha Krále, na velmi malé ploše Kněze. Obdiv zasloužil i nosný hlas Vědmy v podání Athiny Langoské.
    Ozdobou a silnou stránkou pražského nastudování Carmen je soustředěný výkon živého a početného karlínského orchestru, který k téměř příkladnému provedení dovedl dirigent Ota Balage, s nímž se během repríz bude střídat Kryštof Marek.
    Carmen, jakožto snad nejočekávanější letošní projekt, nabízí mnohé – v prvé řadě rodinnou SHOW, monstrózní scénu, na které je stále na co se dívat /Andrea Bartha/, pestrobarevné atraktivní kostýmy /táž výtvarnice/, velkolepé triky, odvážné akrobatické prvky, skvělou choreografii a chytlavé melodie osvědčeného autora. Co jí zatím chybí, jsou detailněji propracované herecké výkony a „FÓR“, který by ani v příběhu s tragickým vyústěním neměl chybět.

    Foto: Josef Hrubý

  • Peklo jako velkorysá show

    V Městském divadle v Brně právě vrcholí přípravy první části magické muzikálové trilogie Zdenka Merty a Stanislava Moši PEKLO. Celá trilogie OSUDOVÁ KOMEDIE je Danteho básní jen inspirována – jedná se o zcela nové originální dílo. Hlavní hrdina trilogie, v této části mladý sochař David, se stává hříčkou okolností. Sochu své překrásné manželky Leny si u něho nechává zhotovit bohatý aristokrat Sebastian, avšak z výsledku poznává, že se do ní David vášnivě zamiloval. Když Lena vlivem Sebastianovy pomsty umírá, je David nucen podstoupit cestu peklem, aby svou lásku opět přivedl k životu, ikdyž ve zcela nečekané podobě. Další části ponesou název OČISTEC A RÁJ.
    Dramatické situace, zajímavé texty a taneční prostředí slibují mimořádný zážitek a jména inscenátorů i herců velkorysou show.
    Režie se ujímá tradičně spoluautor Stanislav Moša, za dirigentským pultem se bude střídat hned trojice dirigentů – Jiří Petrdlík, Igor Vavrda a Dan Kalousek. Ke spolupráci režisér Moša přizval i kostýmní návrhářku Andreu Kučerovou a scénografa Jaroslava Milfajta, a tentokrát také dvě velmi kreativní choreografky, Lucii Holánkovou, uměleckou šéfku pražského Komorního baletu a Leonu Kvasnicovou, specialistku na Street Dance, která mimo jiné „cepuje“ i účastníky různých televizních pěveckých soutěží.
    Na jevišti uvidíme na osmdesát účinkujících, včetně dětského sboru. V hlavních rolích vystoupí Radka Coufalová, Hana Holišová, Petr Gazdík, Svetlana Slováková, Marta Prokopová, Petr Štěpán, Jan Apolenář, Martin Havelka, Alena Antalová, Zora Jandová a řada dalších.

    Foto: MdB, Jef Kratochvil

  • Z VKV do operety

    V sobotu měla v plzeňském Komorním divadle premiéru oblíbená česká hudební komedie Uličnice. Z nové inscenace vám exklusivně přinášíme první fotografie. Jak nám sdělil dramaturg souboru operety Patrick Fridrichovský, úspěšní libretisté 30.let minulého století Tobis-Špilar-Mírovský-Rohan byli v civilním životě povětšinou magistrátními úředníky či advokáty a operetní libreta „vyráběli“ pod pseudonymy. Napsali jich celkem 47, z nichž největší úspěch zaznamenala právě Uličnice a Na tý louce zelený s hudbou Járy Beneše. Tyto operety se měly hrát i v Paříži a Berlíně, ale jejich tažení po Evropě zabránila 2.světová válka. Režisér inscenace Martin Pacek v rozhovoru s Evou Ichovou mimo jiné řekl: „Uličnice nese punc 30.let se vším všudy. Odehrává se ve staré dobré Anglii a její dialogy jsou podle mě neuvěřitelně vtipné. A pak je tu spousta krásných melodií – vedle nejznámější Já mám devět kanárů je tam asi čtrnáct stejně pěkných písniček. Na ty bych chtěl pozvat příznivce hudebního divadla především – a pak na ten závan minulosti, který by měl být milým pohlazením.“
    V hlavní roli uličnice Sally vystupuje populární Míša Rybicka, tenistu Freda ztvárňuje Petr Kukla v alternaci s Danielem Bambasem, kterého diváci znají z televizních „VéKáVéček“. Přítomné dámy jistě potěší i domácí Bronislav Kotiš v úloze lamače ženských srdcí Andyho Doodlea a řada dalších figur a figurek.
    Takže příjemnou zábavu! Recenzi premiéry přineseme koncem příštího týdne.

    Foto: Josef Hrubý (Petr Kukla a Michaela Rybicka)

  • Ústí stáhlo Hello, Dolly!

    Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem prozatím zrušilo všechna plánovaná představení muzikálu Hello, Dolly! s hostujícími Ladislavem Županičem a Danielou Šinkorovou v hlavních rolích. Jednalo se obchodně o velmi úspěšnou inscenaci, se kterou divadlo bodovalo i u diváků festivalu hudebních divadel Dokořán 2008 v Brně.
    Vedení ústeckého divadla s politováním sděluje, že vzhledem ke zvýšeným finančním požadavkům americké agentury za udělení licence k dalšímu provozování tohoto díla je nuceno všechna plánovaná představení zrušit. „Je nám to upřímně líto, ale nemůžeme si dovolit, abychom se dalším provozováním Hello, Dolly! dostali do finanční ztráty,“ uvedla v tiskové zprávě severočeská zpěvoherní scéna.
    Světoznámý muzikál se zde hrál pouze od 1.února 2008 do konce loňské divadelní sezony.

    Foto: SDOB Ústí nad Labem

  • Za divadlem do Regensburgu

    Jedním z nejčastějších cílů českých divadelních turistů bývá Německo. Zavítali jsme proto do nepříliš vzdáleného Regensburgu, abychom vám mohli poskytnout informace, jaké muzikálové a operetní inscenace můžete letos v premiéře vidět na západ od našich hranic.
    Pokud se do tohoto bavorského města vydáte, určitě se sem budete rádi vracet. Regensburg byl založen Římany již před dvěma tisíci lety a je nejzachovalejším středověkým městem Německa. Může se pyšnit neuvěřitelným počtem 984 památek uznaných UNESCEM. Zdejší Kamenný most posloužil jako předloha Karlova mostu v Praze. Domy patricijů, brána Pokolení, radnice i gotický dóm patří ke klenotům evropské architektury. Návštěvu divadla můžete spojit s tradičními vánočními trhy a pochutnat si na svařeném víně či medovině.
    Theater Regensburg provozuje divadelní představení na třech scénách – historická budova Theater am Bismarckplatz má kapacitu 519 diváků, hala Velodrom 620 diváků a klubová scéna Theater am Haidplatz pojme 137 návštěvníků.
    Už 30.října v Theater am Bismarckplatz proběhne premiéra jedné z nejžádanějších operet, Lehárovy ZEMĚ ÚSMĚVŮ /rež. Kay Link/. Hned 8.listopadu zazní na téže scéně poprvé muzikál Cole Portera HIGH SOCIETY, napsaný podle hry „The Philadelphia Story“. Čtenáři si možná vzpomenou na film z roku 1956 s Grace Kelly, B.Crosbym, Frankem Sinatrou a L.Armstrongem v hlavních rolích. Dílo režíruje Johannes Reitmaier. Na 3.březen 2009 se ve Volodromu chystá premiéra horrorové hudební komedie MALÝ KRÁMEK HRŮZ, kterou můžeme připodobnit k naší Adéle. Jejími autory jsou textař Howard Ashman a hudební skladatel Alan Menken. Německé texty vytvořil světoznámý libretista Michael Kunze, režie byla svěřena opět Johannesu Reitmeierovi.
    Závěr sezony bude patřit slavné MY FAIR LADY Lernera a Loeweho, kterou mohou diváci spatřit od 26.června 2009 v Theater am Bismarckplatz.
    Hudební labužníky jistě potěší v klubovém prostředí Theater am Haidplatz uvedení moderní jednoaktové opery TROUBLE IN TAHITI autora muzikálů West Side Story a Candide Leonarda Bernsteina od 3.dubna příštího roku.

    Ilustrační foto: Interier Theater am Bismarckplatz

    Za spolupráci děkuje autor tiskové mluvčí DJKT v Plzni Evě Ichové.

  • Po Carmen Cyrano??

    Lucie Bílá jako Carmen a García v podání Václava Noida Bárty pokřtili 16.září přímo na jevišti Hudebního divadla v Karlíně lvy Leona a Tarzana z cirkusu Berousek! Ti se také objeví mezi účinkujícími netrpělivě očekávané show. Představitelé dvou hlavních rolí poprvé předstoupili před veřejnost v atraktivních kostýmech, přičemž zejména Carmen oblékla výtvarnice Andrea Bartha velmi odvážně. Na křtu nechyběl ani americký režisér Gabriel Barre, ředitel divadla Egon Kulhánek či lví „táta“ Ludvík Berousek.
    Světová premiéra muzikálu věhlasného Franka Wildhorna se již nezadržitelně blíží. Slavnostní představení se uskuteční 2. a 3.října. Jak pro náš web sdělila představitelka titulní role Lucie Bílá, zkouší se až jedenáct hodin denně a všichni odvádí maximální úsilí, aby se jim role dostaly hluboko pod kůži. V pondělí sama Lucie Bílá prohlásila, že Carmen je tak vyjimečná, že se z ní doslova „diváci zblázní.“ Není bez zajímavosti, že zkoušky navštívil na začátku září pan Wildhorn osobně a nešetřil slovy chvály a očekávání z dosavadní přípravy svého nového díla.

    AKTUALIZOVÁNO 22.9. 2008
    PO CARMEN CYRANO??
    Hudební skladatel Frank Wildhorn, autor muzikálu Carmen, byl v neděli 21.září exkluzivním hostem Marka Ebena v jeho pořadu Na plovárně. Kromě plánů do budoucna, produkcích na Broadwayi či již uskutečněných projektech se řeč točila zejména kolem blížící se premiéry Carmen a osobnosti Lucie Bílé. Pan Wildhorn je přesvědčen, že ve světově úspěšné kariéře jí brání jen neznalost angličtiny. „V tomto směru s ní velmi bojuji, protože takový talent si zaslouží světového diváka,“ uvedl doslova. Rovněž Frank Wildhorn prozradil, že dalším jeho titulem v Karlíně by měl být muzikál Cyrano. „Chtěl bych si vyzkoušet opačnou cestu, než z Ameriky do Evropy a Asie, protože evropský divák je vychovaný operou a tudíž vnímavější,“ vysvětlil.

    Foto: Michal Škvor

  • Opereta v opeře

    Velmi slabou nabídku operetního žánru v Praze posílí od dubna příštího roku nové představení „Vivat opereta!“, na kterém se bude podílet operní i baletní soubor Státní opery Praha. Nepůjde o pouhý koncert nejslavnějších melodií – režisér Petr Kracík se rozhodl spojit do jednoho večera celá jednání z několika operet. V první části zazní 2. a 3.dějství z Lehárovy Země úsměvů a 1.dějství z operety Emmericha Kálmána Hraběnka Marica. Po přestávce navštívíme ples prince Orlofského z Netopýra, který obvykle dává prostor /v německých inscenacích zcela běžně/ jednotlivým hostům představit se například i operními áriemi z úplně jiných děl, čímž vniká pestrobarevná scénická show. Choreografie se ujme Pavel Ďumbala a orchestr bude hrát pod taktovkou Pavla Šnajdra, který nedávno jako dirigent baletu přešel do SOP z opery Divadla J.K.Tyla v Plzni.
    „Vivat opereta!“ zazní poprvé 2.dubna 2009 a pak do konce sezony ještě sedmkrát. Chabá nabídka operetních titulů a nedávný úspěch Čardášové princezny v Karlíně jsou slibným předpokladem obchodního úspěchu. Připomeňme, že SOP uvede, jako každoročně, v samém závěru roku tradiční sérii Straussova Netopýra s Janem Ježkem, Jitkou Svobodovou, Tomášem Černým a Dagmar Vaňkátovou v hlavních rolích.

    Ilustrační foto: Archiv SOP

  • Petr Novotný zakotvil v Pardubicích!

    Jeden z nejvýznamnějších českých muzikálových režisérů Petr Novotný přijal nabídku Výchočeského divadla v Pardubicích a stal se jeho kmenovým režisérem.
    Připomeňme, že Petr Novotný odstartoval svou kariéru jako činoherní režisér v Karlových Varech a Plzni. V DJKT se také dostal k prvním muzikálům – Zorbovi, Kabaretu či Každý má svého Leona. V roce 1986 pohostinsky nastudoval v Hudebním divadle Karlín muzikál Sugar. Na základě jeho úspěchu se stal v letech 1986 – 1990 režisérem a uměleckým šéfem této prestižní scény, kde uvedl řadu titulů světového repertoáru: Cikáni jdou do nebe, Zahraj to znovu, Same nebo Funny Girl. V roce 1992 režíroval na vinohradské scéně historicky první v Čechách uvedený „velkomuzikál“, Bídníky. Na základě této zkušenosti pak přivezl do pražské Spirály Ježíše a Evitu. Méně se ví o jeho činoherních /Hostina u Petronia, Talisman, Sto roků samoty a Krejčovský salon na Vinohradech či Romeo a Julie nebo Bláznivé nůžky v Pardubicích/, operetních /Piráti z Penzance v Plzni/ a operních /Libuše v Národním divadle v Praze/ režiích. Nadále spolupracoval s Divadlem J.K.Tyla v Plzni, Hudebním divadlem Karlín a řadou pražských produkcí – nedávno režíroval například Jacka Rozparovače v Divadle Kalich. V těchto dnech začíná zkoušet opět v Plzni nové nastudování Řeka Zorby.
    Pardubickému divadlu se tedy podařil husarský kousek, když zlákalo do angažmá jednoho z nejrenomova­nějších českých režisérů. Už dříve zde kromě uvedených činoher režíroval muzikály Pokrevní bratři, My Fair Lady a Šumař na střeše. Letos na své domácí scéně uvede Mandragoru a celosvětově úspěšný hit Chicago. Na dotaz, proč se rozhodl vstoupit do pardubického angažmá v rozhovoru s Janou Uhrovou pro Divadelní zpravodaj mj. Petr Novotný uvedl:
    „Když nepočítám krátkou epizodu v Příbrami, nebyl jsem v angažmá přes pětadvacet let. Ale nevnímám tu změnu nijak dramaticky. Máme za sebou pár let spolupráce, pár úspěšných inscenací a máme chuť jich pár ještě udělat. Jediným rozdílem je, že někam patřím, nejsem divadelním bezdomovcem. Na druhou stranu host neutírá prach a nemyje nádobí, člen domácnosti ano. Nic zásadního se nemění, jen budu mít víc práce. A já práci rád.“

    Můžeme prozradit, že v rámci hostování Petra Novotného v Plzni s ním chystáme rozhovor, na který se můžete těšit v době listopadových plískanic.

Pro plnou funkci webu musíte souhlasit s využítím cookies. Více informací

Jako většina internetových stránek i tyto stránky používají cookies. Na základě anonymních dat sledujeme například celkový počet návštěvníků. Pokud nechcete cookies používat nebo pokud chcete, aby internetový prohlížeč použití cookies oznámil, musíte ve svém internetovém prohlížeči vybrat příslušnou volbu. Zablokujete-li všechna cookies, nebudete moci využít některé funkce těchto stránek.

Zavřít