Slavný Bernsteinův muzikál West Side Story, kterému se u nás zkráceně říká „Westka“, prošel už všemi významnými českými divadly. Karlínem, Plzní, Ostravou, v Brně dvě inscenace doslova protnuly českou muzikálovou historii: Svou českou premiéru měl muzikál 4. dubna 1970 na jevišti Mahenova divadla (tehdy součást Státního divadla Brno), režíroval ji Stanislav Fišer a orchestr dirigoval Arnošt Moulík. Legendární zpracování režiséra Stanislava Moši z února 1996 na Činoherní scéně Městského divadla Brno odstartovalo v MDB éru velkých světových muzikálů, která trvá dodnes. Mošova inscenace sklidila velký úspěch doma i v zahraničí (přes 650 repríz, uváděna až do ledna 2015). Možná trochu překvapí, že i v Ústí je muzikál uváděn podruhé.
Příběh inspirovaný předlohou Shakespearova Romea a Julie měl premiéru na Broadwayi v roce 1957. Od té doby se hrál nepřetržitě na jevištích celého světa a ani se nechce věřit, že jeho témata jsou i dnes, ve čtvrtině 21. století, stále aktuální. Souboj dvou pouličních gangů Trysáčů a Žraloků o nadvládu v jejich teritoriu, láska, agresivita, rasismus a šikana – jsou motivy věčné, stejně jako řada hitů z tohoto muzikálu, nazpívaných hvězdami světové klasické i populární hudby – Somewhere, Maria, Tonight či America…
S vizuální a režijní složkou každého díla si lze hrát. Každý inscenátorský tým se může, samozřejmě v souladu s licencí, rozhodnout, zda dílo pojme tradičně či moderně. Co mě však u Westky v každém dalším provedení neustále překvapuje je skutečnost, jak absolutně nestárne Bernsteinova geniální hudba, v mnohém modernější, než současná muzikálová tvorba. Vždy mne napadá, jak Bernstein předběhl svou dobu, a to doslova vším: Neotřelými melodiemi, harmonií, rytmikou a ve spolupráci s libretisty (Arthur Laurents, Stephen Sondheim, Jerome Robbins) i vlastním přenosem tragického shakespearovského námětu do Ameriky 50. let. Vždyť populární ‚muzikálové operety‘ Sound of Music, Funny Girl a Hello, Dolly vznikly až po West Side Story! Jeho hudba je stejně nadčasová, jako Verdiho La Traviata nebo Bizetova Carmen.
Bernstein ale přišel i s extrémními nároky na interprety, kteří musejí být nejen pohybově nevídaně zdatní a pěvecky excelentní, ale zároveň opravdu mladí. Ta směsice pohybové dravosti, činoherního talentu a operních dispozic, se zdá být až smrtící.
Dlouhodobě podfinancované divadlo v Ústí nad Labem se v předchozích letech nenacházelo v dobré kondici. V nedávné době změnilo status a název – ze Severočeského divadla opery a baletu se stalo Divadlo města Ústí nad Labem. Vyměnilo se vedení ansámblu. Ředitelem divadla se stal dlouholetý operní a operetní dirigent Martin Peschík, který už v Českých Budějovicích nastudoval několik světových top muzikálů, například Evitu. K režijní spolupráci přizval Davida Codyho, se kterým už uvedl řadu titulů na letní scéně v Hluboké nad Vltavou. Tohle divadelní partnerství se jednoznačně vyplatilo. Směr k vyšší muzikálové kvalitě naznačila již předcházející Sugar a Westka tento trend jednoznačně potvrdila.
Přiznám se, že jsem jel na premiéru s jistými obavami, které se však rychle rozplynuly. Už brilantně sehraná předehra, pro operní orchestr v naprosto netradiční sestavě, mne ujistila, že tady to s muzikálem myslí vážně. Následující rvačka gangů patřila vizuálně i choreograficky k nejlepšímu ztvárnění této bitky, kterou jsem v Čechách viděl. Dirigent ani režisér nepřišli s vizí, že by dílo chtěli nějak modernizovat nebo předělávat. Vsadili na kouzlo i drsnost přelomu 50. a 60. let, s dravou energií a životaschopností. Inscenace nepůsobí nijak muzejně, ale lze jí, včetně scénografie a kostýmů, označit za klasickou. V dobrém slova smyslu. Je vidět, že zde všichni pracovali v přátelském duchu a s pozitivní energií. Vyhrocené situace inscenuje David Cody věrohodně, ale nepřidává viditelnou hrubost a násilí. Což neznamená, že by chyběla skvělá choreografická a akrobatická čísla, jež nastudovala Pavla Skálová. Scéna, kterou navrhli Václav Vohlídal a Sebastian Michal Homolka, autenticky zobrazuje newyorská zákoutí, ale taneční company nijak nepřekáží. Pohledné kostýmy „prince“ českých návrhářů Josefa Jelínka zaujmou nejen prvky dobové módy, ale jako vždy skvěle padnou.
O tom, že je Lukáš Randák skvělým muzikálovým hercem, přesvědčil už několikrát. Nejen jako Che v Evitě, o němž já často říkám, že je hlavní, byť nikoli titulní rolí zmíněného muzikálu. V roli Tonyho trochu překvapí svojí subtilností, pěvecky se nachází na hranici možností, ovšem herecky je famózní. Krásný pohyb a nevyumělkovaný projev. Jeho Tony žije teď a tady. Obrovským překvapením inscenace je pro mě operní pěvkyně Veronika Kaiserová, kterou jsem dosud v žádném muzikálu neviděl. Její Maria vás povznese do nebes. Krásný, školený hlas, který se syrovější barvou Tonyho krásně souzní. Vypjaté výšky, příjemná pianissima. A pokud tato pěvkyně zvládla o pouhý den později i premiéru v roli Offenbachovy Eurydiky v sousedním Liberci, nezbývá, než smeknout.
Dojemnost a vášeň vystihl i portorikánský pár Anity (Kateřina Herčíková) a Bernarda (Martin Hucl). Rozeným vůdcem gangu je také Riff, kterého ztvárnil Filip Antonio. Dobře poskládaný byl ale celý herecký tým. Vyjmenujme alespoň Šimona Fikara (Pruďas), Richarda Pavliňáka (Chino), Moniku Sommerovou (Rosalia) a nepřehlédnutelnou Markétu Dvořákovou v roli Čáry. V nemnoha dospěláckých postavách byli oporou hereckého souboru Jaroslav Kovacs, řečený Doktor, či Tomáš Christian Brázda (Schrank).
Ústecké divadlo překročilo svůj stín a udělalo výrazný krok kupředu. Přineslo dobrou inscenaci světového muzikálu bez zbytečných kompromisů. V kontextu finančních a technickým možností nabídlo hru, která vás bude bavit. V Ústí zatím tuhle podívanou uvidíte za cenu pěti kafí v kavárně, deseti litrů benzinu nebo jednoho oběda v restauraci.
