Škola základ života patří společně s Cestou do hlubin študákovy duše ke kultovním, těsně předválečným perlám české kinematografie. Oba superúspěšné tituly natočil režisér Martin Frič, první v roce 1938 a druhý o rok později. Kdo by i dnes, po sedmdesáti letech, neznal hlášky jako „Co je štěstí? Muška jenom zlatá!“ nebo „Teď vám názorně předvedu, jak se básník stává trpaslíkem.“
V komedii Škola základ života o kantorech a jejich žácích se vše točí kolem studentského časopisu Řev septimy, jenž napsal kdosi ze septimánů reálného gymnázia v Přívlakách a který třídní šplhoun Krhounek předal třídnímu učiteli. Tiskovina vzbudila ve sborovně značné pozdvižení, protože se v ní poněkud humorných způsobem píše o jednotlivých členech profesorského sboru. Zatímco mladý profesor Bartoš a starý moudrý pedagog Gábrlík dokázali přejít celou věc s humorem, zbytek učitelského sboru zahájí zuřivé pátrání po viníkovi, jehož přiznání je podmínkou pro zrušení zákazu k účasti na středoškolském sportovním turnaji. Toto pátrání pak rámuje mozaiku veselých epizod ze života studentů i prvorepublikových učitelů s celou plejádou typicky svérázných postaviček, z jejichž příhod vystupuje do popředí zejména aféra nejnadanějšího studenta Jindry Benetky, který ve slohové práci otevřeně kritizoval poměry na gymnáziu a byl za to navržen na vyloučení ze školy. Jak vše nakonec dopadne, ví zřejmě každý dětský, mladý, zralejší i postarší televizní divák…

Film přinesl nesmrtelné role Theodoru Pištěkovi, Františku Smolíkovi, Jaroslavu Marvanovi, Františku Filipovskému, Martě Májové, Marii Burešové, Miladě Smolíkové a řadě dalších českých herců. Filmový scénář však vznikl na základě divadelní komedie středoškolského učitele Jaroslava Žáka, jenž ji napsal pro divadelníka E.F. Buriana. Vycházel z vlastní humoristické prózy Študáci a kantoři, jež se těšila u tehdejších čtenářů mimořádnému ohlasu. Žákova divadelní verze se pak stala základem adaptace Hany Burešové, do níž jsou navíc dějově zakomponovány populární písničky třicátých let, které v inscenaci živě hraje a zpívá studentská kapela. S humorem i nadsázkou jsou tu nahlíženy typické školní situace, zobrazující “věčný boj” študáků a kantorů, mezi nimiž poznáváme povědomé typy a charaktery prostředí nejen školního, ale vůbec českého.

Hana Burešová „Školu“ inscenovala už začátkem 90. let v pražském Labyrintu a následně v obnovené verzi v nově vzniklém Divadle v Dlouhé (dříve Divadlo Jiřího Wolkera). Nyní se této zábavné hudební komedie pro všechny generace diváků dočká i Městské divadlo Brno, kde bude mít, opět v režii Hany Burešové, premiéru na Činoherní scéně už 11. září 2010.

Jaroslav Žák, Hana Burešová: Škola základ života

Režie: Hana Burešová
Dramaturgie: Štěpán Otčenášek, Jiří Záviš
Hudební nastudování: Karel Cón
Choreografie: Jana Hanušová
Scéna: David Marek
Kostýmy: Samiha Maleh

Osoby a obsazení:

ŠTUDÁCI
Jindřich Benetka: Petr Štěpán
Daniel Boukal: Milan Němec
Áda Čuřil: Viktor Skála
Tonda Holous: Igor Ondříček
Václav Krhounek: Vojtěch Blahuta
Karel Peterka: Alan Novotný
Anda Pařízková: Hana Holišová
Irma Jánská: Ivana Skálová
Marta Nováková: Lenka Janíková

KANTOŘI
Kolísko: Jan Mazák
Lejsal: Zdeněk Junák
Gábrlík: Ladislav Kolář
Cafourek: Martin Havelka
Lachoutová: Ivana Vaňková
Suchánková: Irena Konvalinová
Ředitel: Karel Mišurec
Školník: Josef Jurásek
Inspektor: Zdeněk Bureš

Foto: Městské divadlo Brno