Brno bylo dlouhá léta považováno za mekku operety. Do doby, než v Městském divadle starou divadelní dámu definitivně převálcoval modernější muzikál. V současnosti, podobně jako v dalších českých divadlech, se občas k vyčichající noblese starých časů vrací místní operní soubor. Dramaturgická vynalézavost se v tomto žánru úplně vytratila, většina scén se uchyluje k tradičnímu čtyřlístku Netopýr – Veselá vdova – Čardášová princezna – Mamzelle Nitouche, sem tam se objeví Cikánský baron, Krásná Helena, Rose Marie nebo Země úsměvů. Kdysi nejslavnější Nedbalovu operetu Polská krev například v nové inscenaci nehraje žádné tuzemské divadlo… Od Suppého, Lecocqa, Millöckera nebo Gilberta se Sullivanem jsem už nic neslyšel, ani nepamatuji. A jací to byli kdysi „hitmakeři“!

Z operetní dramaturgické šedi nevystoupilo ani Národní divadlo Brno, které nyní sáhlo po vůbec nejpopulárnější operetě světa: Netopýrovi Johanna Strausse jun. Premiéra zcela nové inscenace se odehraje na scéně Janáčkovy opery 12. června 2026 v režii mladého režiséra Vojtěcha Oreniče.

První uvedení nejslavnější operety krále valčíků se konalo 5. dubna v roce 1874 ve vídeňském Theater an der Wien. Úspěch Netopýra na nejvýznamnějších světových jevištích ale odstartovalo až uvedení v Berlíně ve stejném roce. Libreto k Netopýrovi napsali libretisté Carl Hafner a Richard Genée podle vaudevillu francouzských autorů /a rovněž známých libretistů/ Meilhaca a Halévyho „La réveillon.“ Právě libreto odlišuje Netopýra od naprosté většiny ostatních operet – neobsahuje totiž banální milostný příběh, ale pouze zábavnou frašku, odehrávající se nejprve v bytě pana Eisensteina, pak na výpravném plese u prince Orlovského a nakonec ve věznici žalářníka Franka. Když měl Netopýr premiéru, bylo skladateli již 49 let. Pro divadlo začal psát poměrně pozdě – Netopýr byla jeho teprve třetí opereta. Napsal ji ale dokonale vyzrálý muzikant – v té době již slavný a uznávaný skladatel valčíků, pochodů a písní. Libreto ho zaujalo do té míry, že hudbu složil za pouhých šest týdnů a během dalších dvou měsíců napsal instrumentaci. Přesto byl Netopýr po premiéře v Divadle na Vídeňce stažen po pouhých šestnácti reprízách. Obrat nastal po zmíněném uvedení v Berlíně, odkud se geniální dílo rozletělo po všech světových jevištích, na kterých zůstává dodnes. 

Děj vypráví o pomstě doktora Falkeho za silvestrovský žertík, kdy jej kamarád Gabriel Eisenstein nechal sedět až do rána opilého na městské lavičce v maškarním kostýmu netopýra. Úžasně prý se bavilo celé město! Dr. Falke vymyslí odplatu: Pozve Eisensteina na ples k princi Orlovskému namísto jeho nástupu do vězení, kam má jít na devět dní kvůli banálnímu prohřešku – políčku úředníkovi. Zároveň tajně přizve jeho manželku Rosalindu, převlečenou za uherskou hraběnku, komornou Adélu, která se vydává za operní umělkyni i samotného ředitele věznice Franka. Eisenstein samozřejmě flirtuje se všemi přítomnými dámami a rozehrává důvtipný kolotoč situací, které doprovází nesmrtelné melodie v rytmu valčíku i čardáše. Vše se k všeobecné radosti hlavních aktérů rozuzlí přímo na půdě místního vězení a jak se nakonec ukáže, za všechno vlastně může jen šampaňské, které s grácií tak rychle stoupá do hlavy…

Johann Strauss ml.: NETOPÝR

Libreto: Richard Genée, Karl Haffner

Dirigent: Ondrej Olos

Režie: Vojtěch Orenič

Scéna: David Janošek

Kostýmy: Zuzana Přidalová

Dramaturgie: Patricie Částková

Sbormistr: Pavel Koňárek

V hlavních rolích:

Gabriel von Eisenstein: Aleš Briscein / Richard Samek
Rosalinda, jeho žena: Veronika Rovná / Daniela Straková
Adéla, komorná: Doubravka Novotná / Eva Hartová / Nela Karolína Sojková
Frank, ředitel věznice: David Nykl / Josef Škarka
Princ Orlofsky: Jana Hrochová / Alžběta Symerská
Alfred, zpěvák: Ondřej Koplík / Martin Šrejma
Dr. Falke: Roman Hoza / Tadeáš Hoza
dr. Blind, advokát: Vít Nosek / Petr Levíček
Frosch, strážný: Pavel Čeněk Vaculík / Jakub Svojanovský
Ida: Andrea Široká / Karolína Pohanková