26. července nás navždy opustil Milan Knížák, jeden z vůbec nejvýraznějších umělců posledních padesáti let.
Na Milana Knížáka mám několik osobních vzpomínek. Dvakrát navštívil naši domácnost, respektive mého otce, v době, kdy připravoval obrovskou výstavu z děl západočeského malíře Vladimíra V. Modrého ve Valdštejnské jízdárně v Praze (2004), jehož díla byl můj otec znalcem. Naposled jsme se pak setkali během jeho besedy v Českém rozhlase, kde mimo jiné, coby plzeňský rodák, prohlásil: „Plzeň nikdy neměla štěstí na architekty. Nevnímali město jako celek, jen tak sázeli budovy do prostoru. Byli to volové.“
Ano, přesně takový byl Milan Knížák. Břitký, nespoutaný rebel. Celý život vyslovoval to, na co se ostatní neodvážili ani pomyslet. Potkal jej osud, který se snad mohl stát pouze po tzv. sametové revoluci, nikdy před tím, ani potom. Ač nedokončil žádnou vysokou školu, stal se profesorem a dokonce rektorem Akademie výtvarných umění (AVU) v Praze. K jeho jmenování osobně přispěl tehdejší prezident Václav Havel, ovšem ani on nezůstal kritice a nekorektního Knížákova humoru ušetřen. Největší emoce budila plastika Václava Havla s ženským tělem a zbraní místo rukou, plastika Černá Václavka, podobně jako reklamní plakát Václavka a Dášenka, který kdysi visel téměř na každém rohu.
Ve svých komentářích ovšem nešetřil ani Miloše Zemana, Andreje Babiše a zejména posledního českého prezidenta Petra Pavla, o němž ještě v lednu letošního roku napsal: „To, co předvádí český prezident Petr Pavel, překračuje všechny meze. Část svého života poslušně vyznával heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ a teď křičí, že Rusko je největším nepřítelem celé západní civilizace. Je to typický voják: poslouchá rozkazy a dál rozkazuje. Je největším nepřítelem českého státu po 2. světové válce. Měli jsme prezidenty alkoholiky, slabochy a přisluhovače, ale nikdo z nich tak zarputile neproklamoval zrušení naší suverenity. Je mi trapně za něho, je mi z něj úzko.“
Dodal, že neuznává současný VIP svět a sociální sítě: „ V drtivé většině se jedná o lidi, kteří se objevují v médiích, tedy herce a zpěváky. Je směšné, jak se média dotazují těchto, nepříliš orientovaných a často i nevzdělaných jedinců, na otázky lomcující světem. U nás se například tato armáda postavila za bolševického lampasáka Petra Pavla a buduje jeho image pro znovuzvolení prezidentem… Je to zbabělý udavač, který by měl z prezidentského trůnu co nejdříve zmizet,“ shrnuje Milan Knížák, který byl v každém režimu prostě svůj. V roce 1972 napsal telegram generálnímu tajemníkovi KSČ Husákovi, v němž ho vyzýval, aby se mu omluvil za tvrzení, že si vydělává malováním pornografie. Dále na sebe upozornil soudní pří se skupinou The Plastic People of the Universe. Naopak se přátelil s ex prezidentem Václavem Klausem, který jej v roce 2010 vyznamenal medailí Za zásluhy
Narodil se 19. dubna 1940 v Plzni. V roce 1957 maturoval na gymnáziu v Mariánských Lázních a poté nastoupil na Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor výtvarná výchova – ruština. Podle jeho slov se jednalo o kompromis mezi jeho přáním malovat a přáním rodičů. školu opustil. Poté se stal pomocným dělníkem v PKOJF. Později složil zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou také neukončil. Následně rok studoval matematickou analýzu na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze. Taktéž zde studia po prvním roce zanechal. Na přelomu 60. a 70. let proslul jako zakladatel Klubu Aktual a stejnojmenné beatové skupiny. Ta byla považována za významnou undergroundovou kapelu. V letech 1968 až 1969 přednášel Knížák na dvou univerzitách v USA. Byl také členem mezinárodního hnutí výtvarníků Fluxus, jehož akcí se zúčastnil zejména při pobytu v USA. Do roku 1970 vykonával Knížák různá příležitostná zaměstnání, poté působil jako samostatný umělec. V 80. letech znovu přednášel v zahraničí, v Hamburku a Salcburku. Za normalizace byl šikanován policií, několikrát zadržen a jako „nepřítel státu“ opakovaně skončil ve vězení. Vystavoval v Evropě, USA, Japonsku, Kanadě i Austrálii. Jeho dílo je zastoupeno v Muzeu moderního umění v New Yorku, britské Tate Gallery či ve francouzském Centre Pompidou. Byl autorem básní, vydal desítky knih, katalogů a hudebních nosičů. Po sametové revoluci se stal vůdčí osobností české umělecké scény. V letech 1990–1997 působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze (AVU), od roku 1999 do května 2011 jako ředitel Národní galerie v Praze. V letech 1989–2015 byl vedoucím Ateliéru intermediální tvorby na AVU.
S Milanem Knížákem odchází nejen celá jedna éra AVU a Národní galerie, ale zejména svérázná a kreativní multikulturní osobnost, jaká v českém uměleckém světě nemá obdoby.
