Další roli v inscenaci plzeňského muzikálového souboru přijal herec, muzikant a televizní moderátor Petr Vondráček. Po Limonádovém Joeovi se tentokrát představil jako nejlepší kriminální reportér listu Ladies and gentleman, Allan Pinkerton, v nedávno odpremiérovaném představení hudební komedie Fantom Morrisvillu.
Kolik důvodů jste shledal k tomu, abyste přijal nabídku na další velkou roli v Plzni -když na nedostatek pracovního vytížení si jistě nemůžete stěžovat?
Hlavním důvodem byl Tomáš Dvořák, mimo jiné proto, že v tomhle režisérovi stále přebývá kluk, který si nezapomněl hrát. Za druhé s Plzní jsem díky Joeovi sžitý už nějaký ten pátek, rád sem jezdím a rád tady hraju. A třetí důvod je, že o roli Allana Pinkertona, která mi byla přisouzena (ve filmu ho hrál Vít Olmer), si myslím, že na ni mám. Nejsem univerzální typ herce, ale takovéhle parodické figury mi vyhovují: Frajer, který se dokáže shodit, v některých momentech je trochu za blbečka, ale zároveň si udržuje anglické dekorum… To je mi blízké a svým způsobem to má mnoho společných jmenovatelů i s limonádovým hrdinou Joem.
A třeba i s Nickem Carterem v Adéle, jehož jste hrál v Divadle Broadway.
Určitě, je to stejná sorta hrdinů, kteří jsou v některých situacích za naivní hlupáky – jako já občas ve skutečnosti. Mám je rád a líbilo by se mi, kdyby byl svět tak uspořádaný, jak oni ho mají v hlavě – svět úplně čistý a bezelstný. To by bylo fajn…
V soupisu rolí máte ale i Detektiva v Jacku Rozparovači…
Taky detektiv a taky Anglie, ale úplně jiný žánr. Byl to hororový muzikál – a je to už dost dávno.
Nabízí se otázka, jak vřelý vztah máte k detektivkám?
Když mi bylo asi tak patnáct, rád jsem četl knížky Dicka Francise, „koňské“ detektivky mě svého času hodně bavily. Něco z Sherlocka Holmese jsem také přečetl a podívat se na nějaký dobrý anglický film s Herculem Poirotem nebo na Vraždy v Midsomeru je pro mne v podstatě poetická záležitost. Anglický přístup je osobitý a zábavný. Ale že bych třeba v současnosti kriminalistický žánr vyhledával, to ne – a krimi zprávám se pokud možno vyhýbám.
Joea jste odehrál už pětapadesátkrát, neselhaly vám někdy při představení kolty?
O selhání střelných zbraní na jevišti se přece v divadlech vyprávějí legendy.
Co se mých koltů týče, musím zaklepat, že vždycky vystřelily. A to tam mám ze všech figur nejvíc výstřelů – tuhle jsem napočítal, že je jich kolem čtrnácti. Ale úplně bez úhony všemi reprízami Joe taky neprošel. Ve scéně, kdy Hogofogovi dávám tak trochu nakládačku, jsem jednou s náležitou pózou umístil ránu do břicha Broni Kotiše – což Joeovy na míru šité kožené kalhoty nevydržely a úplně se roztrhly. Naštěstí ve švu, nicméně v tu ránu jsem byl před publikem pouze v trenkách, kalhoty plandaly okolo. To nebyl příjemný okamžik. Jinak pistole fungovaly, stetson mi na hlavě sedí, vítr ho neodfoukl…
Tak ať vaše kolty dál spolehlivě promlouvají pro radost divákům a Fantom ať se těší stejné oblibě jako Limonádník!
Foto: Pavel Křivánek
1, 2) Fantom Morrisvillu – DJKT Plzeň
3, 4) Limonádový Joe – DJKT Plzeň
Další informace o inscenacích DJKT Plzeň a kontakt na prodejce vstupenek naleznete zde:
DJKT Plzeň
Předprodej vstupenek DJKT Plzeň