25. října se před dvě stě lety narodil jeden z komerčně nejúspěšnějších hudebních skladatelů Johann Strauss ml., označovaný za krále valčíků i vídeňské operety.
Hudební skladatel Johann Strauss ml. (1825 – 1899), Vídeňany přezdívaný jako Šani, napsal za svého života okolo 550 skladeb. Patřily mezi ně polky, valčíky, pochody, operety a jedna neúspěšná opera, kterou považoval za největší propadák své tvorby. Zato na operetním nebi sklízel Strauss úspěchy přímo kolosální. Napsal jich celkem 15, nedokončená Vídeňská krev je jeho šestnáctou operetou. Jejich výčet začíná titulem Indigo a 40 loupežníků (1871), následuje Karneval v Římě (1873), Netopýr (1874), Caglistro, slavný kouzelník (1875), Princ Metuzalém (1877), Hra na slepou bábu (1878), Královnin krajkový šátek (1880), Veselá vojna (1881), Noc v Benátkách (1883), Cikánský baron (1885), Simplicius (1887), Kněžna Ninetta (1893), Jabuka (1894), Waldmeister (1895) a Bohyně rozumu (1897). Největšího úspěchu dosáhl s Netopýrem a Cikánským baronem. Jeho operní pokus nese název Rytíř Pásmán. Několik jeho operet natočila i Československá televize a na CD vyšly také české nahrávky operet Cikánský baron, Netopýr a Noc v Benátkách.
Johann Strauss ml. se narodil do rozvětvené hudební rodiny, slavným skladatelem byl nejen jeho otec, ale také jeho bratři. Narodil se jako jeden ze tří synů Johanna Strausse st. a Marie Anny Streimové. Otec byl v době jeho narození vlastníkem již známého orchestru a nebyl ze synových mladických hudebních aktivit nadšený. Snažil se jej nejprve přimět ke studiu polytechniky a gymnázia. Mladý Johann však hořel pro hudbu a z obou prestižních škol byl vyloučen. Studuje hudbu, komponuje a začíná dirigovat. Už v roce 1844 si zažádal na vídeňském magistrátu o licenci, a ač neplnoletý, založil svůj vlastní patnáctičlenný orchestr a začal konkurovat otci. Po obrovském úspěchu začíná ovládat slavné vídeňské sály. Další rodinný rozkol přinesl revoluční rok 1848. Zatímco Johann Strauss starší se stavěl za císaře, syn Johann stál na straně revolucionářů. Otce přestalo mít rádo publikum, opustil Vídeň a rok na to onemocněl a zemřel. Otcova smrt byla pro Johanna juniora okamžitým znamením ke sloučení obou orchestrů. Vídeň je doslova nadšena nejen z jeho valčíků, polek a pochodů, ale také z operet, v čele s Cikánským baronem a Netopýrem, který se později stal nejhranější operetou světa.
Neexistoval snad jediný vídeňský koncert, kde by se nehrály hity jako Na krásném modrém Dunaji, Povídky z Vídeňského lesa, Víno, ženy a zpěv nebo Císařský valčík. Proslul také svou nechutí k cestování, kdy se neustále bál nastuzení z průvanu, bouřek a výšek. Přesto procestoval celou Evropu, obrovský úspěch sklidil například v Petrohradu a Paříži. Navštívil dokonce Ameriku. V anketě o nejpopulárnějšího člověka světa roku 1890 se umístil na třetím místě za královnou Viktorií a kancléřem Bismarckem. Vystřídal tři manželky a známými skladateli byli i jeho bratři Josef a Eduard, který „proslul“ zejména tím, že spálil celý originální notový archiv rodiny Straussů. Naprostá většina skladeb se však zachovala díky mnoha opisům.
Od října 1898 skladatel nevycházel z domu. V květnu příštího roku na naléhání přátel dirigoval jubilejní představení své operety Netopýr ve Dvorní opeře, ale musel předčasně odejít. 3. června 1899 po krátké nemoci Johann Strauss ml. zemřel na zápal plic. Jeho pohřbu se zúčastnila celá Vídně. V čele průvodu jel na vraníku černý jezdec s černým žezlem v ruce, což byl symbol, že zemřel král. Je pohřben na vídeňském ústředním hřbitově vedle Beethovena, Schuberta a Brahmse.
Dvousté výročí narození krále valčíků a vídeňské operety si letos na podzim připomene nejen Vídeň, ale celý kulturní svět. Škoda, že žádná z českých kdysi slavných operetních scén jeho jubileum nereflektuje. Pouze Národní divadlo Brno již zjara s předstihem uvedlo koncert z jeho melodií.
