Muzikálový soubor Divadla J.K. Tyla v Plzni má na repertoáru nově další velký hit – Sestru v akci.
Stejnojmenný film, v originálu Sister Act, zná téměř každý. Bláznivou komedii natočil v roce 1992 Emile Ardolino s černošskou hvězdou Whoopi Goldbergová v hlavní roli. Barová zpěvačka Deloris Van Cartierová je milenkou mafiánského bosse. Jednoho dne je svědkyní vraždy a musí utéct. Policista Eddie ji ukryje do ženského kláštera, kde je nucena nosit hábit a přijme jméno „sestra Marie Clarence“. Zdejší matka představená není přítomností rebelky moc nadšená, ale nakonec Deloris svěří vedení klášterního sboru, který má do té doby katastrofální zvuk. Deloris je najednou ve svém živlu. Převleče staré písně do nového kabátu a sbor sklízí jeden úspěch za druhým. Chystá se dokonce návštěva papeže… Jenže je Deloris unesena. Když se ostatní sestry dozvědí, kdo jejich kamarádka skutečně je, vydají se jí udatně na pomoc. Děj končí předpokládaným happy endem – zločinecká banda je rozprášena, Deloris se vrátí na koncert pro papeže a pak vyráží vstříc nové lásce i kariéře.
Jak už to tak v anglo-americkém světě bývá, úspěšného námětu se zanedlouho chytili muzikáloví tvůrci. Zcela novou hudbu napsal zkušený skladatel Alan Menkel (např. Malý krámek hrůz), texty Glen Slater a libreto Cheri a Bill Steinkellnerovi. Písně sice nenabídnou jediný hit, ale přináší zajímavý mix popu, soulu a tradičního gospelu s několika chytlavými sborovkami.
Muzikály typu Setra v akci nemívají jinou ambici, než pobavit publikum. Za jediný problém muzikálu považuji jeho délku. Zatímco stopáž filmu je sto minut, jevištní verze je skoro o hodiny delší. Těžkopádnější rozjezd vyváží daleko energičtější druhá polovina. Ale děje je prostě vzhledem ke stopáži trochu málo.
Muzikál měl premiéru v Kalifornii, světového úspěchu se následně dočkal na londýnském West Endu v divadle Palladium v roce 2009. Získal pět nominací na prestižní Tony a rychle se rozletěl do světa – například do Vídně, Hamburku, Soulu či Tokia. U nás byl uveden poprvé jako poměrně čerstvá novinka v roce 2017 v Hudebním divadle Karlín s Lucií Bílou v hlavní roli.
Zatímco v Praze dílo pojali prakticky jako sólový koncert Lucie Bílé a company, plzeňská koncepce režiséra Lumíra Olšovského je úplně jiná. Společně s dramaturgem Pavlem Bárem napsali nový český překlad a především muzikál inscenují jako vycizelovanou kolektivní show, ve která září nejen jedna hvězda, ale celý soubor. I s několika zajímavými hosty a nadějnými studenty konzervatoří z Plzně a Prahy. Hvězdou premiéry se stala Charlotte Režná, výborně připravená herecky i pěvecky. Jeviště sice naválcuje jako Lucie Bílá (kterou potkala role až po padesátce), za to však její výkon daleko lépe souzní s dalšími zdařile vytvořenými postavami. Zejména s Matkou představenou, která patří k dalším parádním rolím Stanislavy Topinkové Fořtové, O´Harou Romana Krebse a karikaturně pojatou rolí Curtise Markem Holým. Režné žánrové rozpětí je po velkých rolích v Rebecce, Ježíšovi či My Fair Lady až neuvěřitelné. Nespoléhá jen na talent, ale také na pracovitost.
Již zmíněnou úlohou Matky představené Stanislava Fořtová dokazuje, že patří stále k nejlepším českým muzikálovým herečkám. Jak dokáže udržet kamenný výraz, určitý odstup až chlad (a stále jí to zpívá!), je prostě neuvěřitelné. Z davu precizně sezpívaných jeptišek (sbormistr a dirigent Vojtěch Adamčík) si svým pěveckým výkonem o další role řekla Viktorie Tandlerová v roli mladičké sestry Marie Roberty, jež prochází během představení velkou hereckou proměnou. Výrazná byla také filmová a seriálová hvězda Ivana Andrlová coby sestra Marie Lazara a velmi potěšilo i obsazení Lilky Ročákové, někdejší úspěšné operní divy a dnes režisérky a pedagožky, do role sestry Marie Terezy. Zatímco trio přihlouplých gangsterů, ztvárněné Jiřím Šupem, Matějem Butulou a Martinem Holcem vyvolávalo spíš než hrůzu smích, až romanticky pojatá postava policisty Eddieho byla jako stvořená pro Pavla Klimendu.
Poprvé na velké scéně dostal příležitost takto rozměrný titul hudebně nastudovat herec, zpěvák a v poslední době také dirigent Pavel Režný. Orchestr hrál pod jeho vedením velmi soustředěně a dynamicky. Pochválit musím i výběr instrumentace pro osmnáctičlenný orchestr, tak početné obsazení je dnes ojedinělé i v produkcích na Broadwayi či West Endu. Povedená je precizní choreografie Denisy Komarov Kubášov oko diváků potěší výtvarná složka inscenace. Andrea Pavlovičová pro účinkující navrhla na 230 působivých a třpytivých kostýmů, scéna výtvarníka Ondřeje Brýny působí zejména ve scénách z kláštera a kostela velkolepě. Její proměny jsou rychlé.
Nutno podotknout, že Setra v akci není tak náročným kusem, jako například Elisabeth, Sunset Boulevard nebo Rebecca. Muzikál však skvěle doplňuje plzeňský repertoár o komediální titul s velkou porcí pozitivní energie. Dlouhý standing ovation naznačil, že půjde o líbivý a dlouho vyprodaný titul.
