Na scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni má čerstvě po premiéře nová inscenace ikonické rockové opery Time Rice a Andrew Lloyd Webbera Jesus Christ Superstar, v roli Ježíše alternují Pavel Režný a Pavel Klimenda. Pavel Režný už má na svém kontě nejen nominaci na Cenu Thálie za roli Tonyho ve West Side Story , ale Thálii získal za roli Smrti v plzeňské inscenaci muzikálu Elisabeth. Pro Pavla Klimendu je Ježíš zlomovou rolí, dosud největší v jeho plzeňském angažmá. Pro oba však je, jak shodně říkají, Ježíš postavou, o které snili. Pro svůj charakter, hloubku a pro krásnou hudbu. V inscenaci šéfa muzikálového souboru Lumíra Olšovského se podle svých slov cítí jako ryby ve vodě. O zkouškách i biblickém příběhu Ježíšově vyprávějí se zaujetím, s prožitkem a při rozhovoru je zřejmé, že o všem stále přemýšlí a uvažují. Během rozhovoru odpovídají na otázky, ale hovoří i spolu, reagují na úvahy toho druhého. Je znát, že proces studia a přípravy inscenace byl opravdu intenzivní. I z tohoto hlediska bude zajímavé sledovat, zda a jakým vývojem jejich Ježíš v reprízách projde. Zatím jsou ale na začátku příběhu plzeňské inscenace s ryze současným Ježíšem.
Čím byl zajímavý proces přípravy a studia postavy Ježíše a celého muzikálu?
P. Klimenda: Muzikál Jesus Christ Superstar je náročný jak po pěvecké, tak po herecké stránce. Nejtěžší pro mě ale bylo najít si svou vlastní cestu v interpretaci pěveckých partů, a nikoho nekopírovat. A také pracovat s hlasem a rozvrhnout si síly tak, abych byl připravený zazpívat roli dva dny po sobě, třeba i dvakrát v jednom dni. Pracoval jsem na tom se svým učitelem zpěvu. Nejvíc mě ale bavilo zkoušení inscenace s režisérem Lumírem Olšovským! Rozebírali jsme postavy, charaktery, situace. V rámci zkoušení jsme měli i besedu s plzeňským biskupem Msg. Tomášem Holubem, na níž jsme si hodně věcí vysvětlili. Pan biskup se snažil, abychom vše pochopili i z jiného úhlu pohledu. Prozradil nám na sebe, že tento muzikál dobře zná, že s některými českými texty v překladu souzní více než s anglickými. Cítili jsme z jeho strany velkou podporu. Bavilo mě se látkou prodírat, přemýšlet o ní a zároveň i o všech postavách. Na každé zkoušce jsem objevoval něco nového – jednotlivé příběhy, vztahy k apoštolům… Ježíšův příběh, ale o podrobnostech jsem neměl tušení. Myslím, že jsme šli mnohem hlouběji za hudbu, kterou každý zná. Objevoval jsem tenhle svět a vlastně mě mrzí, že zkoušky a zaobírání se příběhem s premiérou skončí. Klidně bych ještě zkoušel dál! A po dlouhé době opět hrajeme v alternacích. Jsem rád, že jsme s Pavlem na stejné lodi a během zkoušení si pomáháme a navzájem si říkáme dojmy, poznatky, ale i kritiku.
P. Režný: Mě na tom ohromně bavila a baví možnost se pěvecky „vyřádit“ a během zkoušení jsem hledal různé cesty, jak bych chtěl, aby byl můj Ježíš pěvecky uchopený. Je to samozřejmě pěvecky extrémně náročná role, a přestože mám dejme tomu jasnou představu, jak chci co zazpívat, je potřeba dobře rozvrhnout síly a naštěstí pro mě bylo v tomhle směru celé zkoušení hodně plodné. Druhou neméně důležitou částí zkoušení byla samotná herecká práce na roli. V tomhle směru nám dal režisér Lumír Olšovský obrovské množství informací, abychom chápali všechny motivace naší postavy a každou scénu do detailu vystavěl. Tohle hledání mi bude moc chybět a myslím si, že si budu i během reprízování „hledat“ dál sám.
Změnil se váš pohled na Bibli při zkoušení role Ježíše?
P. Režný: Nezměnil, ale rozšířil. Jsem křtěný, ale nejsem praktikující věřící. Mám hrozně moc rád historii a po dvou měsících intenzivního studia Nového zákona vnímám „Jesuse“ jako historický příběh. Ve Starém zákoně čekáme na proroka, v Novém přichází. S režisérem jsme se shodli na tom, že Ježíše vnímáme v podstatě civilně – byli to mladí kluci, kteří se rozhodli, že něco změní – ať už to bylo proto, že jeden z nich byl opravdu Boží syn, nebo měl, v uvozovkách „ jen dobrý nápad“ a strhl davy. A to mě na tom nesmírně baví.
P. Klimenda: Jako nevěřící jsem vztah k této látce neměl, i když samozřejmě podstatu znám. Překvapilo mě, když pan biskup mluvil o Ježíšovi jako o snílkovi. Tím pro mě Ježíše zlidštil. I tím, jak hovořil o pohnutkách všech postav, a že měl pochopení pro Jidáše a jeho činy. Tohle mi trochu otevřelo oči a velmi usnadnilo proniknout do postavy Ježíše. Vyjádřit jeho vnitřní rozpor – „motivoval jsem lidi postavit se vyšší moci, ale teď zjišťuji, že se to celé ubírá špatným směrem…“
P. Režný: Lumír nechtěl, abychom byli patetickými a životu vzdálenými Ježíši. Lumírův přístup k této roli se líbil i otci biskupovi. Ježíš u nás není „svatý“, ale normální, žijící člověk.
P. Klimenda: Myslím si, že si tak diváci mohou lépe propojit současné dění ve světě s Ježíšovou dobou, než kdyby se dívali na prostý biblický příběh.
Vnímáte to jako jistou zodpovědnost – ztvárnit postavu Ježíše?
P. Režný: Určitě to zodpovědnost je. Ale je důležité, abychom byli autentičtí, aby nám lidé uvěřili. Postavy jednají stejně, jako jednáme my dnes. Jidáš má city, Ježíš má city, všichni mají emoce, něco chtějí, v něco věří, proto se rozhodují k činům. Není to o svatosti, ale o životě, o našem konání, o našich pocitech. Ptal jsem se pana biskupa, jestli si myslí, že měl Ježíš strach, když šel do Jeruzaléma s tím, že věděl, že zemře. Pan biskup mi odpověděl, že si myslí, že určitě měl. Že to byl sice Boží syn, ale také zároveň člověk jako my. My to vnímáme stejně a chceme být maximálně pravdiví.
P. Klimenda: Samozřejmě. Dotýkáte se víry, čili se pohybujete na “tenkém ledě”, takže cítím obrovský respekt! Zároveň se nevyhnete srovnávání s předchozími interprety. Přál bych si, aby diváci v nás nehledali svého oblíbeného interpreta z jiných uvedení, ale aby v nás našli úplně novou postavu. Jak říká Pavel Režný, jsme jen prostí kluci, kteří chtěli lidem otevřít oči. Tehdy určitě ze sebe spasitele také nedělali, to z nich udělaly davy. Snad se nám podaří najít klid a nevytvářet patos, k čemu lze snadno sklouznout.
Ovlivnily vás jiné inscenace Ježíše? A nejsou pro interpreta v jistém smyslu svazující?
P. Režný: Myslím si, že tato inscenace je natolik jiná, že je zbytečné srovnávat. Základ je samozřejmě stejný, ale naše zinscenování je odlišné. Vím, že v Ostravě a v Uherském Hradišti se dělá moderní Ježíš, naopak v Karlíně se uvádí „klasická“ historická inscenace. Osobně si myslím, že je dobré dělat Ježíše v moderním pojetí. Tím spíš dnes, kdy se snažíme oslovit mladou generaci diváků. Pro mě byl například obrovský zážitek a velká inspirace vidět ve Vídni zinscenované koncertní provedení Ježíše, které bylo zasazené do dnešní moderní doby.
P. Klimenda: Znám první české uvedení Ježíše ve Spirále. Jako Pavel jsem také viděl vídeňské koncertní provedení – bylo to fenomenální! Typický hlas Střihavky a Bárty není můj styl, neodpovídá mému hlasu. Hledal jsem popovější verze a došel jsem k tomu, že musím naslouchat sám sobě. Svému hlasu, svému tělu. Nehledat vzory, návody, ale vycházet ze sebe.
P. Režný: Přesně tak! Myslím si, že Spirála byla něco docela jiného, svébytného, že to byl takový levoboček všech Ježíšů po celém světě. Na takovéto „echt rockové“ pěvecké ztvárnění jsem nikde jinde nenarazil. Mám rock rád, vyrostl jsem na něm, ale ani můj hlas není hlas rockerů ze Spirály. A rozhodně si nemyslím, že by to mělo být něco špatného. Nekopírujeme, jsme sví. Naše inscenace je opravdu jiná než všechny ostatní. Proto by na ni měl přijít i ten, kdo Ježíše už viděl mnohokrát. Najde v ní prvky, které nenapsali autoři muzikálu, ale jsou v Bibli, a Lumír se je rozhodl zabudovat do naší hry.
Některé jsou zřejmé už při přečtení programu – například postava Panny Marie, která v libretu Tima Rice není a Andrew Lloyd Weber ji nezhudebnil. Jsou tam i další?
P. Režný: Ano, hodně lidí se zařazení postavy Panny Marie do naší inscenace divilo, ale ona je přece stěžejní postavou Bible, byť v této fázi Ježíšova života je v ústranní. Přesto ale Ježíše doprovázela až do samého konce. Další přidanou situací z Bible je například mytí nohou apoštolům před poslední večeří. To velmi kvitoval i otec biskup.
Myslíte si, že publikum neosloví inscenace, která respektuje historické reálie?
Pavel R.: Elisabeth byla výsostně historická inscenace a měla velký ohlas. Takže by si určitě své diváky našel i historicky zasazený Ježíš, ale mně osobně je u tohoto představení bližší modernější zpracování, se kterým je podle mne pro diváka jednodušší se ztotožnit a dosáhnout tak určité katarze.
Oba jste měli stejné režijní vedení, máte stejné hudební nastudování. Ale stejní na jevišti jistě nebudete. Dokážete vy sami říci, v čem jste jiní?
P. Klimenda: Spolupráce s Lumírem Olšovským a naše vzájemná s Pavlem Režným byla inspirativní. Zatím jsem neměl zkušenost, že bychom si s alternujícím kolegou tak sedli. Jsme parťáci. Pracujeme na roli každý sám, ale zároveň společně. Ten druhý sedí v hledišti a vidí věci pak z jiného úhlu pohledu. Tahle zkušenost mě hodně obohatila.
P. Režný: Každý jsem svým naturelem jiný a vnášíme do Ježíše náš pohled na splnění režisérských připomínek. Jidášové jsou také každý jiný, Máří jsou také každá jiná – kombinací je tedy třikrát tři a každý divák by měl na Ježíše přijít devětkrát, aby je mohl všechny vidět. Věřím, že při každé jiné konstelaci hlavní trojice uvidí diváci trošku jiné představení. Poselství je jedno, ale momenty, situace – to všechno už může vyznít v podání různých představitelů odlišně.
Myslíte si, že Ježíš bude pro vás klíčová postava? Nebo jedna z klíčových? Pavel Režný už tu svoji klíčovou možná má…
P. Klimenda: Ježíš pro mě byl nedosažitelnou rolí. Snil jsem o ní, ale nedokázal jsem si představit, že bych někdy tu šanci měl. Teď jsem ji dostal a jsem za to nesmírně vděčný.
P. Režný: Je to pro mě stěžejní role, splnění čtrnáctiletého snu. Od chvíle, kdy jsem se rozhodl, že chci dělat tuhle práci, přišel na školu a objevil Ježíše, zamiloval jsem si ho. Nesu si to s sebou celou dobu a sním o Ježíšovi hrozně dlouho. Tím spíše jsem rád, že nikoho v inscenaci nekopírujeme a že do ní mohu vložit svůj názor a herecké i pěvecké vyjádření.
Ježíš je splněný sen vás obou. Jaké další sny máte? A o čem teď sní držitel Ceny Thálie?
P. Režný: Co se týká rolí, které jsem dosud ztvárnil, si netroufám označit jednu nejvýznamnější. Samozřejmě Smrt v Elisabeth byla má milovaná role, z pěveckého hlediska mi byla do této doby nejbližší. Teď je na jejím místě Ježíš, ten je mému srdci ještě bližší. Jsem rád, že mohu to, co jsem dosud ze svých zkušeností nasál, vložit právě do Ježíše. Po herecké stránce byl pro mě mimořádně náročný Joe Gillis v Sunsent Boulevard. A role, které bych si přál ztvárnit? Mám pocit, že jsem si ve svých představách tak silně akcentoval Ježíše, že se teď musím začít zase v klidu rozhlížet….
Však osmitisícovka také není jenom jedna…
P. Režný: To určitě není – časem se po nějaké další osmitisícovce určitě rozhlížet začnu, ale momentálně je pro mě absolutním vrcholem Ježíš.
Nelíbil by se vám oběma třeba takový Mozart?
P. Klimenda: Mozarta… vidíte, to mě nikdy nenapadlo. Toho bych si rád zahrál! Ježíš byl splněný sen, ale mám i další vysněné role. Třeba Christiana v muzikálu Moulin Rouge, i když je to oproti Ježíšovi něco úplně jiného. Takový Romeo, tragický milovník. A teda hrozně by mě bavila role komediální a rád bych si zahrál nějakého “záporáka”. Nejsme škatulkovaní, ale přece jen si jsou role, které jsem dosud hrál, v něčem podobné. Moc by se mi líbilo, kdyby přišlo něco úplně jiného, nějaký zvrat, abych musel přijít s něčím novým, něčím, co se tak úplně ode mě neočekává. Opravdu bych si moc rád zahrál dobrou komedii. Takovou, aby to nebyla fraška, nucená komedie, ale opravdu vtipná věc. A zase úplně z jiného úhlu…oba jsme hráli v Kočkách, já v Bratislavě. Zajímalo by mě zahrát si v originální verzi Koček i třeba Lvího krále. Rád bych totiž vstoupil do inscenace, kde už je všechno připravené – kostýmy, scéna a dal do ní svůj vlastní osobní vklad. P. Režný: Mozart by byl výborný! Duo Levay – Kunze má úžasné muzikály. Ale nějakou komediální roli – to bych si taky moc rád zahrál! Když jsem zaskakoval v Nostradamovi v Něco shnilého, hrozně mě to bavilo! Taková karikatura, to by bylo super! Líbí se mi taky satirický americký muzikál Treye Parkera, Roberta Lopeze a Matta Stona The Book of Mormon, ten je ale u nás asi ´neuveditelný´, nemáme k tomuto tématu vztah a nic moc nám neříká. Ale je v něm dost satirických, velice vtipných rolí, které by mě bavily.
