Olomoucké Moravské divadlo odpremiérovalo v pátek 23. ledna slavný muzikál Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera Evita. Dílo se tak stalo nejuváděnějším Lloyd Webberovým muzikálem v Čechách. Zaznělo už dvakrát v Praze, v Plzni, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích a Olomouci. První pražská inscenace se odehrála v překladu Jiřího Bryana, všechny následující v přebásnění Michaela Prostějovského.
Moravské divadlo, dříve Divadlo Oldřicha Stibora, bylo až do nedávna orientováno na klasické měšťanské publikum. Poté, co svým tříletým působením místní operu a operetu téměř zdevastovala avantgardní režisérka Veronika Kos Loulová se svými spolupracovníky (mimo jiné skandálními inscenaceni Jenůfy a La traviaty), bylo potřeba najít titul, který navrátí diváky do hlediště. Volba padla na Evitu, která se po několika klasických muzikálech stala prvním titulem superlativů, uvedeným v Moravském divadle. Řada dalších repríz je vyprodána, tudíž lze říct, že jde o krok správným směrem..
Evita je mnohdy považovaná za politický muzikál, a ač se s obrovským úspěchem hraje po celém světě (i u nás), nikdy nedosáhla věhlasu slavné Lloyd Webberovy „trojky“, tedy Ježíše, Koček a Fantoma Opery. Z mého pohledu nejde o politický titul v pravém slova smyslu, jako jsou třeba Šachy (The Chess). Ano, v muzikálu je mapováno určité politické období Argentiny, ale to by dnes nejspíš málokoho zajímalo. V libretu jde spíš o sen k letu vzhůru, o vzestupech a pádech či marný boj se zákeřnou nemocí. Evita pobuřuje i dojímá. Řada diváků její osud vnímá jako příběh novodobé Popelky. Chodí se na ní i kvůli skvělé muzice. Nejde jen o megahit Donˋt cry for me Argentina, ale i o řadu dalších hudebních čísel, včetně pro film připsané hitovky You Must Love Me. Osvědčené přebásnění Michaela Prostějovského je i přes velké množství textů zpěvné a dobře srozumitelné.
V Olomouci muzikál nehraje specializovaný soubor, jako v Praze, Plzni, Brně nebo Ostravě. S mnoha rolemi, i náročným rock-popovým partem, se musí popasovat umělci z opery, baletu i činohry, které doplňuje řada hostů. Režie byla svěřena Marku Davidovi. Abych řekl pravdu, poté, co naprostou většinu českých Evit režírovali osvědčení muzikáloví matadoři, čekal jsem právě od Davida nějaký modernější přístup. Ten však vytvořil úplně klasickou inscenaci, mnohdy s nadbytečným množstvím revuálních prvků. Podobné je to s choreografií Antonína Blahuty. Naprosto ohromí skvělými pohybovými i silovými prvky ve skupině vojáků, aby vzápětí přišla scéna jak vystřižená z Ein Kessel Buntes, včetně mnoha nemožných kreací samotné titulní hrdinky. Na druhou stranu si režisér, společně s výtvarníkem Markem Cpinem, skvěle poradili s minimalistickou scénou, menším jevištěm a nejspíš i nepříliš vysokým rozpočtem. Na scéně jsou jen průsvitné zástěny, čtyřiašedesát závěsných svítidel a pár rekvizit. Přesto inscenátoři vykouzlili efekt velkolepé show – výborně vyšla například scéna s velkým argentinským sluncem, jež působila romanticky a zároveň neotřele. Dobrý je i nápad, kdy na Evitinu proslavenou balkonovou scénu navazuje Perónův proslov z divadelní lože.
První premiéra byla svěřena zpěvačce a herečce Natálii Tichánkové, jejíž hvězda začala stoupat po ostravské Elisabeth. Jde jistě o mimořádný talent s výrazným hudebním nadáním. Bohužel v prvním dějství Evity předvedla takové množství intonačních nepřesností, pozdních nástupů a podivných gest, že si lze jen přát, aby šlo o premiérovou nervozitu nebo indispozici. Po přestávce zpívala již výrazně suverénněji, byť herecky v emotivně vypjatých scénách umírání nerozplakala ani vyložené plačky. Postrádal jsem i větší chemii mezi Evitou a představitelem Che v podání Radima Bierského.
Che je vypravěčem, komentátorem a glosátorem děje. Jde o argentinského revolucionáře Guevaru? Stíhá a pronásleduje Evitu, soupeří s ní. Obdivuje ji i uráží. Musí jej hrát floutek, jakými byli Dan Bárta ve Spirále nebo Roman Říčař v Plzni. Radim Bierski si s pěveckým partem poradil obdivuhodně, ale herecky tam jakési „wow“ chybělo. Popravdě řečeno nechápu, proč, minimálně z důvodu PR, nezpíval první premiéru čerstvý držitel Thálie Lukáš Adam (měl čas, seděl v hledišti). Bierski je mimořádným talentem, ale potřebuje čas. Od Rudolfa k Che je dlouhá cesta.
Diktátora Peróna ztvárnil během premiéry Roman Harok. Ač mu dle mého názoru lépe seděla úloha Magaldiho v ostravské inscenaci, své role se zhostil pěvecky i herecky se ctí. Olomoucký Magaldi Vojtěch Pačák byl velmi charismatický a výborně zpíval. Úloha Perónovy milenky je v ději v podstatě úplně zbytečná, ale přesto jí autoři věnovali jeden z hitů muzikálu. V Olomouci jej nádherně odzpívala Kateřina Popová a sklidila zasloužený aplaus. Absolutorium si zaslouží také orchestr vedený dirigentem Tomášem Hanákem. Ne že by v jeho souhře ještě nebyly rezervy, ale s žánrem celozpívané rock popové opery si napoprvé hudebníci ve spolupráci se zvukaři a sbormistrem poradili obdivuhodně.
V den premiéry byl na návštěvě Olomouckého kraje prezident Petr Pavel. Škoda, že muzikál, který je tak nějak i o něm, nenavštívil. Moravské divadlo se totiž poprvé úspěšně zařadilo mezi scény, které zvládly světový muzikál superlativů. A jen na okraj: Pokud ALW zkomponoval pokračování Fantoma Opery (Love Never Dies), proč neuvažovat o „druhém dílu“ Evity? Vždyť Perónova třetí manželka Isabela se z tanečnice v nočním klubu propracovala až k první prezidentce světa…
Dočkáme se v Moravském divadle dalších velkých muzikálových titulů? Šanci i touhu po úspěchu tenhle soubor určitě má.
