Tohle byla muzikálová show, která u nás nemá obdoby: Třikrát 7,5 tisíce diváků na Mamma Mia!
Letní open air muzikály u nás mají dlouhou tradici a těší se velké oblibě u diváků. Vše začalo legendárními produkcemi Zdeňka Pikla na Hluboké (Jedna noc na Karlštejně, Romeo a Julie, Casanova..) přes Noc na Karlštejně přímo na Karlštejně a tradiční Biskupský dvůr v Brně, polokoncertního Draculu až po původní muzikál Klan Baťa na Kampě. Koneckonců i plzeňská Noc s operou už dvakrát muzikál hostila: Poprvé se přestěhovala do lochotínského amfiteátru legendární Elisabeth, podruhé se zase z Lochotína do divadla přesunul nesmrtelný Dracula Karla Svobody. Letos diváky naprosto ohromilo hned trojí prakticky vyprodané provedení „abbáckého“ muzikálu Mamma Mia!, které přepsalo dějiny festivalu. Vždyť během tří tropických nocí přišlo přes 22 tisíc diváků!
Je to vlastně taková nová móda, zajdeš v létě na „Shakespearovky“, Prodanku nebo na nějaký muzikál. Nabídka je široká. Možnosti nekonečné. Plzeňská inscenace Mamma Mia však překročila svojí kvalitou většinu festivalových produkcí.
Režisér Lumír Olšovský se prozatím loučí s muzikálem DJKT po své úspěšně misi, kdy navázal na transformaci původně operetního souboru svým předchůdcem Romanem Meluzínem. Připomeňme, že v Plzni nastudoval takové tituly, jako West Side Story, Jesus Christ Superstar, Elisabeth, Rebecca nebo Dracula.
Muzikál Mamma Mia! je nejúspěšnějším jukebox muzikálem všech dob, dalo by se říci zakladatelem nového žánru, kdy se na písničkách známého interpreta postaví nový příběh. Málokterý muzikálový titul způsobil doslova takový celosvětový poprask. Autorce scénáře Catherine Johnsonové se postup, který se často nesetkává s nadšeným přijetím, vyvedl znamenitě. Zkušená britská dramatička dokázala napsat zábavný příběh, jehož jsou známé písně nedílnou součástí. Muzikál měl premiéru v roce 1999 v londýnském Prince Edward Theatre, byl nominován na čtyři ceny Laurence Oliviera a následně i na pět amerických cen Tony, když byl v roce 2001 úspěšně uveden na Broadwayi. Od té doby se hrál doslova po celém světě a dočkal se i slavné filmové adaptace. V roce 2008 ve filmu Mamma Mia! zazářila Meryl Streepová, Pierce Brosnan, Colin Firth a další a z díla se stal doslova fenomén.
V Čechách se muzikál hrál již v Praze, Brně, Ostravě a dokonce i v Mostě. Nesmrtelné melodie švédské formace Abba doprovází novou komediální zápletku, v níž se dvacetiletá Sophie snaží v den své svatby zjistit, kdo je jejím otcem, a proto na malebný řecký ostrůvek pozve všechny tři potenciální nápadníky z minulosti své matky. Příběh se však zamotává a nabídne nečekané rozuzlení.
Na Mamma Mia! se chodí hlavně kvůli písničkám a taneční atmosféře. Děj není nikterak intelektuální. Poměrně neumělecký je i český překlad Adama Novák. Slyšet notoricky známé písně v neoriginále je vlastně zvláštní a čeština zní někdy dost krkolomně. O to lepší ale bylo provedení a výkony sólistů, obrovské company a devítičlenného orchestru, který řídil Dalibor Bárta. Rozměrnou a dobře členěnou festivalovou scénu navrhl Ondřej Brýna, výborně nasvítil tým Davida Janečka a perfektně ozvučili zvukaři pod vedením Tomáše Lorence. Pánové, klobouk dolů, zejména při nedostatku času a omezeném počtu zkoušek jste odvedli báječnou práci – kéž by bylo každému slovu takto rozumět i v divadle!
Zásadní podíl na úspěchu produkce má samozřejmě režisér Lumír Olšovský, který bezezbytku zúročil své zkušenosti s Elisabeth a Draculou v amfiteátru, poučil se z drobných chyb a možná vytvořil nejlepší české nastudování Mamma Mia!. V tomhle představení prostě klapalo všechno, včetně davových scén a chytlavých choreografií Pavla Klimendy. Obléct přes dvě stě účinkujících samozřejmě nebylo pro návrhářku Andreu Pavlovičovou snadným úkolem, takže se mnohdy logicky uchýlila k civilnějším kostýmům, ovšem o tradiční diskotékové třpytky diváci nepřišli. Průvod nevěst byl famózní třešničkou na dortu, stejně jako vtipné plavkové dresy účinkujících.
O tom, že bude Soňa Hanzlíčková skvělou Donnou (alternovala mediálně známá Tereza Bebarová), jsem ani na chvíli nepochyboval, ovšem, že bude až tak dobrá, jsem nečekal. Vlastně je to asi nejlepší česká Donna, kterou jsem dosud viděl. Hlavní postava od první chvíle, kdy vstoupí na scénu, až po stěžejní Donninu píseň The Winner Takes It All. Velice zábavné byly její společnice Rosie a Tanya v podání Markéty Peškové a Kateřiny Chrenkové. Kdykoli se objevily na scéně, zábava prostě frčela. Srandičky, vtípky, letní atmosféra… Neméně okouzlující bylo také trio potencionálních otců. Prvním je Jozef Hruškoci jako Sam Carmichael (tady si dovolím malou odbočku – škoda, že se příjmení vyslovuje v angličtině, neb si má generace vždy vzpomene na Michaila Gorbačova s touto přezdívkou). A Jozef Hruškoci byl opravdu výrazný, charismatický, výborně zpíval. Ač se jedná o zcela odlišnou roli, vzpomněl jsem si na jeho výjimečného Sweeneyho Todda. Neméně dobří ovšem byli i Lukáš Ondruš jako Bill Austin a populární herec Marek Němec v úloze Harryho Brighta. Celý děj se točí kolem mladé Sophie, která chystá svatbu. A Viktorie Tandlerová je dalším objevem této inscenace. Mladistvá, drobná herečka, s nezaměnitelným hlasem a civilním herectvím. Diváky bavila i dojímala, byla až „neskutečně skutečná“. Jejího nápadníka Skye sehrál a zdařile odzpíval talentovaný a vyhledávaný herec Maxmilián Kocek, který se v muzikálech začíná objevovat čím dál častěji. V milém obličeji byste populárního představitele spartakiádního vraha Straku opravdu nehledali. V dalších rolích se objevili například Petr Plašil, Jan Bytel, Lucie Pragerová, Natálie Dvořáková či Adam Rezner. V drobné úloze Plavčice dokázala budit pozornost půvabná Charlotte Režná. Obdiv si ovšem zaslouží všichni – tanečníci, studenti plzeňské konzervatoře, company i oslík Pedro. Všichni vystupovali potřikrát za extrémních podmínek, kdy teploty dosahovaly čtyřiceti stupňů.
Trefa do černého! Mamma Mia! je líbivým titulem, který přesně zapadá do letní atmosféry. Na open air muzikály se u nás chodí hojně. Ale tohle byl trochu jiný level. Opravdu profesionální produkce, na které jsme zvyklí třeba u švýcarských a rakouských jezer. Lumír Olšovský si nemohl přát lepší zakončení své desetileté plzeňské mise!
(psáno z představení v pátek 26. června 2026)
