Po premiéře má další repertoárový počin Divadla Ta Fantastika Němcová! Autorem hudby je manžel Lucie Bílé Václav Noid Bárta, texty napsal Jiří Pokorný, který je zároveň režisérem projektu i scénografem. Hlavní roli vytváří Lucie Bílá bez alternace, jejího manžela hraje střídavě Kamil Střihavka nebo Noid. Aktuální hodnocení představení najdete v sekci recenze.
-
Chicago
Do amerického Chicaga, hlavního města zločinu a hříchu, se můžeme vypravit díky světoznámému muzikálu autorského tria John Kander, Fred Ebb a Bob Fosse. Příběh plný násilí, sexu, korupce, ale i humoru a groteskní nadsázky s triumfálním úspěchem v Plzni vůbec poprvé uvedl soubor muzikálu a operety na scéně Komorního divadla.
Předobraz muzikálu, jako zrcadlo tehdejší moderní doby, vznikl už v polovině 20.let minulého století v podobě soudniček M.D.Watkinsové. Kander a Ebb, úspěšní autoři Kabaretu, Zorby a dalších hitů, jej převedli za pomoci tanečníka a režiséra Fosse do muzikálové podoby o padesát let později. Přestože 936 repríz při premiéře na Broadwayi v roce 1975 nelze považovat za neúspěch, triumf zaznamenal až revival v roce 1996. Renée Zelweeger, Catherine Zeta-Jones a Richard Gere v hlavních rolích zajistili nesmrtelnost také filmové verzi z roku 2002. Mezitím se Chicago rychle rozletělo do světa. Kuriozitou je, že v Čechách se objevilo na scéně pražského Divadla ABC pouhé tři roky po světové premiéře! Plzeňané si však na show vražedkyň Velmy Kellyové a Roxie Hartové museli počkat dalších téměř třicet let.
Režisér a zároveň šéf souboru Roman Meluzín získal cenný skalp – za pomoci dobře zvoleného týmu dokázal, že jeho soubor umí v muzikálové branži konkurovat nejpřednějším českým produkcím. Byť nakonec nevyšlo hostování Lucie Vondráčkové
a Romana Vojtka, divák není pranic ochuzen. Chicago není sociologickou studií– autoři se příliš nezatěžovali vykreslením drsného světa ženské věznice a určitý psychologický přesah má jen výstup Amose v písni Mistr Celofán. Chicago je show, efektní revue, groteska hraná
i tančená ve zběsilém tempu. A režie nedopřává publiku oddechu – jedna brilantní scéna střídá druhou, ať je to pověstné Tango, Dáme fleka všem či výborně vystavěný výstup Velmy v závěru prvního jednání… A co teprve choreografie Pavla Strouhala! Známý stepař
a vyhledávaný choreograf /např. muzikály Cats a Jack Rozparovač/ dokázal titulu, jež je postaven právě na efektu tanečních čísel, dát dynamiku, strhující spád a pohybovou přesnost, která tuzemským souborům není vždy vlastní.
Scénu i kostýmy navrhla Lucie Loosová. Z výtvarného hlediska dominují atraktivní kostýmy, neboť scénograficky je Chicago poměrně nenáročné – téměř celý děj se odehrává ve věznici a většina inscenací bývá řešena podobně, včetně zmíněné verze filmové.
O znamenité hudební provedení se postarali dirigenti Martin Kumžák a Pavel Kantořík, který řídil sobotní premiéru. Zvuk orchestru je krásně plný a dynamicky vyvážený. Úspěšně se prezentovali i dva noví členové inscenačního týmu – dramaturg Patrick Fridrichovský
a populární subreta Michaela Rybicka, jež se narychlo ujala nastudování sborů.
Zuzana Krištofová-Kolářová jako Velma Kellyová a Michaela Badinková /Roxie Hartová/ předvedly výkony, za něž by se nemusela stydět mnohá evropská produkce. Výborně tančí, jsou pohledné, temperamentní a bravurně sezpívané. Neméně dobrá je Stanislava Fořtová v úloze vychytralé Mámy Mortonové a Bronislav Kotiš jako mazaný, trochu fanfarónský advokát Billy Flynn. Bezbranného, uťáplého manžela Amose Harta věrohodně ztvárňuje Jan Kaštovský. Za velký klad považuji, že se také role v company podařilo obsadit pěticí atraktivních a tanečně i pěvecky disponovaných „vražedkyň“, ať už je to Kristina Kloubková, Kateřina Šildová, Veronika Veselá, Betka Stanková nebo Saša Malínská. Celým muzikálem provází konferenciér v podání Jiřího Untermüllera.
Plzeňské Chicago představuje podívanou v tom nejlepším slova smyslu. Je to show, kterou divácký úspěch nemůže minout.Plzeňský deník 6.12.2007
Foto: Pavel Křivánek
-
Zvuky džungle burácí z jeviště Komorního divadla
Dlouho očekávanou novinku, Knihu džungle na motivy povídek Rudyarda Kiplinga od autorů Radka Balaše a Ondřeje Brouska, uvedl v premiéře na scéně Komorního divadla soubor muzikálu a operety Divadla J.K.Tyla v Plzni.
Světoznámý příběh o chlapci vychovávaném vlčí smečkou je i na našich jevištích častým hostem, vedle činoherních inscenací s úspěchem nastudovalo Národní divadlo v Praze balet Mauglí. Najít v dnešní „přemuzikálované“ době vhodnou předlohu pro nové dílo, bývá předpokladem pozdějšího úspěchu. Kniha džunglí se zdá k adaptaci vhodná, neboť kde jinde hledat ideální souznění pohybu a zvuků, než v indické přírodě? Další výhodou předkládaného příběhu je jeho absolutní nadčasovost. Tvůrce projektu, autor libreta, režisér
i choreograf Radek Balaš se soustředil především na osobnost Mauglího a emoce okolního života. Ve svém vyprávění ostře vykreslil jednotlivé archetypy postav /zvířat/ s využitím typické kiplingovské symboliky. Jeho režie překypuje obrazotvorností, jako choreograf vnesl do inscenace nejen atraktivní taneční a akrobatické prvky, ale hlavně pohybovou přesnost, která často plzeňským produkcím chyběla. Snad jediná výtka může směřovat ke snaze
o pojmenování až přílišného množství lidských instinktů, jež způsobuje drobení dějové linky. Rozhodně však Radek Balaš patří v kontextu české muzikálové scény k nejvýraznějším osobnostem a směle jej můžeme přiřadit k současným nejvýznamnějším muzikálovým režisérům – k Petru Novotnému, Jozefu Bednárikovi či Jánu Ďurovčíkovi.
Hudba hraje v nové inscenaci klíčovou úlohu. Herec a skladatel Ondřej Brousek vytvořil pestrou směsici melodií, z nichž některé vychází z původní muzikálové tradice 30.
a 40. let, další navozují atmosféru skladeb Voskovce a Ježka, jiné se rozbíhají až k nejmodernějším formám rapu a hop-hopu. Melodie spíše navozují konkrétní situaci či charakteristiku postavy, určitý sjednocující prvek, známý třeba z autorské dílny Sylvestera Levaye nebo Jima Steinmana, jim ale chybí. Oba autoři se zjevně snažili o využití všech dostupných muzikálových prostředků, zvukově orchestraci doplnila řada zajímavých efektů. Obrovskou energii přenesl na celý orchestr populární hudebník Martin Kumžák, střídající se za dirigentským pultem s Pavlem Kantoříkem. Dále se na hudebním nastudování podílel sám skladatel spolu s muzikantem Janem Kučerou, sbory nastudovala Eva Skalová. Více než zdařilá je vizuální stránka představení – jen lehce „zvířecí“ kostýmy Jolany
Izbické – Schofield a tajemná, barevně mystická scéna Lucie Loosové.
Během představení jsme svědky mnoha obdivuhodných hereckých i tanečních výkonů. Ideálním představitelem Mauglího je pohybově výborně disponovaný Jan Kaštovský, který v přesné stylizaci zvládá vývoj „člověčího žabáčka“ od batolete až po dospělého muže
a zároveň dokáže bravurně vybalancovat komediální i vážné polohy role. Mimořádně skvělý je také Bronislav Kotiš jako rozumný a zároveň hravý medvěd Bálú. Jednou z nejvýraznějších postav jeviště byl i František Dvořák v úloze prvotního slona Thá, jež svým laskavým projevem a moudrostí zklidňuje chaos v džungli vždy v pravý čas. S podobným citem hraje vlčici Rákšasí Stanislava Fořtová a pardála Baghíru Michal Slaný i Zdeněk Vesecký, přesvědčivým Akélou je nadějný mladý sólista Petr Kukla. Zlo v džungli představuje tygr Šér Chán v podání Jiřího Untermüllera spolu s šakaly, v které se střídavě proměňují Miro Nosek
a Martin Bačkovský. O svéráznou opičí show se stará mediálně známý Vlastimil Korec /opičí král Hanuman/ se svým DJ /Filip Gröger/.
Kniha Džungle je zajímavým pokusem o moderní muzikál pro celou rodinu. Snad přivede do divadla i mladší generaci diváků.Plzeňský deník 2.5.2007
Foto: Pavel Křivánek