Foto: Eva Hubatová

Dramaturgicky zajímavý a hudebně atraktivní byl Jarní koncert 2025 Plzeňského orchestrálního sdružení, který se konal v pondělí 19. května v sále Vodárny Plzeň. S tělesem jej připravili dirigenti Ivan Paříka a Natálie Janecká, na program byla zařazena hudba česká i díla světových autorů. A nezapomnělo se ani na 200leté výročí narození Johanna Strausse ml., mistra operet. Prof. Ivan Pařík celý večer poutavě propojil fundovaným průvodním slovem, se sympatickou bezprostřední seznámil posluchače s charakterem děl a připomněl i zajímavosti vztahující se k jejich vzniku a historii.

První polovinu koncertu dirigovala Natálie Janecká, studentka oboru dirigování na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Program otevřela Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“, op. 35 Josefa Suka (1874-1935) z r. 1914. Josef Suk tehdy působil jako sekundista Českého kvarteta, a protože podle „válečného“ nařízení bylo nutné zahajovat každou produkci rakouskou hymnou, zkomponoval Suk protiváhu – tuto jednovětou Meditaci. České kvarteto ji premiérovalo 27. září 1914, verze pro smyčcový orchestr zazněla poprvé 22. listopadu 1914 v provedení České filharmonie. „A v tomto obsazení, ovšem v menším počtu,“ jak podotkl s úsměvem Ivan Pařík, mohlo její složitou kompoziční strukturu ocenit i publikum Jarního koncertu. POS pod Natálií Janeckou provedlo tuto pozdně romantickou skladbu v celé její výrazové plastičnosti. Následoval Koncert in C pro violoncello a orchestr Josepha Haydna (1732-1809), v němž vystoupil jako sólista zástupce koncertního mistra Plzeňské filharmonie Jan Nečaský. Mladý violoncellista zvolil pro provedení tohoto Haydnova koncertu, objeveného v r. 1961 v archivech Českého muzea hudby, v 1. větě moderní kadenci Wolfganga Boettchera, ve 2. pak už originální dobovou, i když ne od Haydna samého. Koncert hrál s velkým nasazením a technickou jistotou, už za provedení 1. věty jej publikum netradičně odměnilo potleskem. POS s Natálií Janeckou jej spolehlivě doprovodilo.

V druhé polovině koncertu za řízení Ivana Paříka zaznělo třívěté Divertimento in D, KV 136 Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791), jedno ze tří děl tohoto typu, která složil ve svých šestnácti letech v Salcburku v zimě roku 1772. Po něm následovala jedna z nejpozoruhodnějších skladeb 19. století pro smyčcový orchestr – pětivětá svita Z doby Holbergovy op. 40 Edvarda H. Griega (1843-1907). Grieg ji komponoval v r. 1884 k 200. výročí narození dánsko-norského dramatika, „Molièra severu“, Ludwiga Holberga (1684-1754) ve stylu barokní taneční suity. Ivan Pařík dokázal se členy POS, kteří všichni mají občanská povolání a hudbou se zabývají jen ve svém volném čase, provést technicky velmi náročné skladby na vysoké úrovni. POS docílilo nejen maximálního dynamického odstínění, ale také překvapivé dramatičnosti, která kontrastovala s lyrickými částmi tak, že v obou dílech bylo doslova cítit pulsující napětí. Každá skladba měla svoji stylovou čistotu a specifika. Mozart typickou klasicistní lehkost, jednotlivá témata Divertimenta nádherně vyvstávala a prolínala se v přehledné interpretaci. Všechny části Griegovy kompozice Preludium – Sarabanda – Gavota. Musette – Air – Rigaudon se svými odlišnými tanečními charaktery a osobitou gradací byly působivými kontrastními plochami, a přitom komplexním promyšleným celkem. Jako sólisté PSO vynikli houslistka Pavla Bohatá, violista Eduard Rohan a violoncellistka Miloslava Krausová. Bylo zjevné, že inspirativní energie dirigenta a jeho důsledné vedení dovedlo Plzeňské orchestrální sdružení k mimořádnému výkonu, který zcela zaplněný sál Vodárny Plzeň ocenil nadšeným potleskem. Srdečně aplaudujícímu publiku přinesl radost rozverný přídavek – Pizzicato polka Johanna Strausse ml. (1825-1899), na jejíž kompozici se podílel rovněž skladatelův bratr Josef Strauss (1827-1870). POS hrálo polku se skutečným vídeňským šarmem, a není divu, Ivan Pařík je s Rakouskem a Vídní profesně dlouhodobě spjat. Přítomní jen litovali, že Johann Strauss nenapsal skladeb pro smyčcový orchestr víc.

Jarní koncert 2025 Plzeňského orchestrálního sdružení pod Ivanem Paříkem a Natálií Janeckou přinesl hodnotné hudební zážitky, mnoho zajímavostí a nezpochybnitelnou radost ze skutečné hudby na obou stranách – jak v řadách posluchačů, tak mezi hudebníky samotnými.

Foto: Eva Hubatová