Poslední představení jedenáctého ročníku brněnského festivalu Dokořán připutovalo ze Zagrebu v Chorvatsku. Divadlo Komedija přivezlo na festival muzikál Les Misérables/Bídníci v režii ředitele Městského divadla Brno, režiséra Stanislava Moši. Na výtvarné spolupráci se podílel scénograf Petr Hloušek, světelný designér David Kachlíř a kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová.
Představní se odehrálo ve čtvrtek 19. června na Hudební scéně s dvojjazyčným úvodem Stanislava Moši pro české i chorvatské publikum, ve kterém seděl také umělecký ředitel Divadla Komedija Miljenko Puljić. Celý muzikál byl zpíván v chorvatštině s českými titulky. V úvodním slově nás režisér Moša informoval o lehké velikostní disproporčnosti kulis a jeviště. I přesto, že chorvatští Bídníci jsou výtvarně koncipováni na menší jeviště (rozměrově podobnému jevišti Činoherní scény Městského divadla Brno), se výtvarná složka muzikálu vypořádala s větší scénou statečně i s přihlédnutím k jednotlivým scénám, které působily spíše prázdně. Jako za příklad si zde vezmu sebevraždu Javerta (Đani Stipaničev), kde režijně-výtvarná složka sázela na sílu momentu a hudby, což se propsalo do scénografie, která čítala pouze projekci vody přes celý horizont a malé zábradlí na forbíně, ze kterého v závěru své písně („Javert’s Suicide“) Javert skáče. Druhým příkladem je úvodní scéna z galejí („Prologue/Look Down“), kde proporčně ku jevišti skály neodpovídají, ale ne do takové míry, aby byl omezen divácký zážitek. I přes to vše byla výtvarná složka schopna ve většině případů vyplnit jeviště s pomocí promítání a stínohrou. Tyto detaily zde vytahuji pouze s myšlenkou demonstrace proporčních rozdílů, ne abych kritizovala, že scénografie není koncipována pro velké jeviště.
Muzikál Les Misérables/Bídníci ze Zagrebu byl mou první zkušeností s Divadlem Komedija a z mého subjektivního pohledu jsem byla velmi mile překvapená pěveckými výkony a úrovní nejenom sólových zpěváku, ale také sboru. V hlavních rolích se nám představili Dražen Bratulić v roli Jeana Valjeana, společně už s výše jmenovaným Đani Stipaničevem v roli Javerta. Hlavních ženských rolí se ujaly Renata Sabljak jako Fantine, Katarina Margaretić v roli dospělé Cosette a v roli dospělé Eponine vystoupila Sara Vojičić. V roli manželů Thénardiérových se představili Ronald Žlabur a Nika Ivančić. V mé paměti nejvíce utkvěl výkon Renaty Sabljak v písni „I Deramed A Dream“ (v českém přebásnění „Knížka Snů“), který se v mých očích řadí k jednomu z nejlepších, které jsem měla možnost zatím slyšet.
V závěru muzikálu došlo skoro na okamžitý potlesk ve stoje, a tím se zařadil k jedné z nejdelších ovací v rámci letošního festivalu Dokořán. Během následující divadelní sezóny 2025/2026 se může i Brno těšit z nadcházející přípravy muzikálu Bídníci v Městském divadle Brno, kam se vrátí po jedenácti letech od derniéry, v opět režii ředitele Stanislava Moši.
