Nejpopulárnější muzikál české hudebně divadelní historie Divotvorný hrnec bude mít premiéru v sobotu 28. na scéně Komorního divadla v Plzni v provedení muzikálového souboru Divadla J.K. Tyla.
V lednu 1947 měl na Broadwayi světovou premiéru muzikál Finian´s Rainbow (Finianova duha). Příběh irského přistěhovalce Finiana McLonergana a jeho dcery Sharon, jež do Nového světa přivádí Finianův sen o snadném nabytí pohádkového bohatství, se stal vrcholem polupráce skladatele Burtona Lanea a libretisty Eddgara Harburga. Jeho filmové zpracování v r. 1968 v režii Francise Forda Coppoly, v hlavních rolích s Fredem Astairem a Petulou Clarkovu, bylo označeno za nejlepší muzikál roku. Finianovou duhou nadšení Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli muzikál ve svém divadle již 6. března 1948 pod názvem Divotvorný hrnec a ve zcela osobitém přepracování. Finian a Sharon se proměnili v české emigranty Josefa Maršálka a jeho dceru Káču, z lesního skřítka Oga, jemuž Finian odcizil kouzelný hrnec, se stal robustní Werichův vodník Čochtan. Divotvorný hrnec se stal nejpopulárnějším titulem české muzikálové historie a jeho uvedení přelomovou událostí v rámci celé Evropy. V Divadle J. K. Tyla byl Divotvorný hrnec uveden již třikrát – v letech 1950, 1976 a 1994.
V roli Josefa Maršálka se vystřídali Rudolf Lampa, Karel Tišnovský a Jiří Samek, Káču si postupně zahrály Joža Waltrová, Jiřina Marešová, Miluše Kupcová, Stanislava Fořtová a Jindřiška Crhová. Spojnicí všech tří předchozích nastudování je nezapomenutelný Čochtan Rudolfa Kutílka (v první inscenaci alternovaný Karlem Bergmanem a v poslední Františkem Dvořákem). Nesnadný úkol převzít veslo po této legendě plzeňského divadla připadl nyní Bronislavu Kotišovi.
Režisérem nové inscenace je Petr Palouš. Ač je znám převážně jako režisér činoherní, v Divadle J. K. Tyla opakovaně spolupracuje s muzikálovým a operetním souborem (Mam´zelle Nitouche – 2004, Noc na Karlštejně – 2011). Jako skvělý překladatel je podepsán pod českými titulky řady filmů, např. kromě monty-pythonovských titulů také pod Jakubiskovou Bathory. Ochotně nám odpověděl spo lečně s choreografkou Zuzanou Kolářovou na několik otázek:
Co pro vás tenhle notoricky známý muzikál znamená?
Úžasná je už sama jeho historie: Divotvorný přivezli do Československa Voskovec s Werichem. Rok po premiéře na Broadwayi měl premiéru v jejich divadle ve Vodičkově ulici a stal se tak vůbec prvním americkým muzikálem uvedeným na evropském kontinentu. Krátce nato byla inscenace přenesena do divadla v Karlíně. To představení mělo naprosto zásadní vliv, dokonce bych řekl, že ovlivnilo i vznik dalších divadel, resp. celého žánru populární hudby. Dokládá to např. Jiří Suchý. Vzpomíná, jak chodil na Divotvorný hrnec a jako zázrak sledoval, že je možné česky otextovat americké swingové melodie způsobem, který je naprosto český. Inspirován tímhle příkladem začal sám potom tvořit texty jinak. Čili v tomto smyslu má tento muzikál naprosto zakladatelský rys. Dovezený text ovšem Voskovec a Werich po dohodě s autorem oproti americkému originálu velice silně upravili. Odrazilo se tam i poválečné budovatelské nadšení a třeba idea družstevnictví, kterou rozvíjeli už v Hej – rup! To všechno postupně vyvanulo, působivé zůstává téma lidské vzájemnosti a spolupráce, zejména když lidem teče do bot. A co nově nabylo na aktuálnosti, to je téma dravých developerů, kteří chtějí skupovat půdu za každou cenu, i když odtamtud vyženou lidi atd., atd. Čili takovým obloukem se vracíme nečekanými vrátky do naší reality. Na rozdíl od slavného filmového zpracování tohoto muzikálu od Francise Forda Coppoly z r. 1968, kde byl velmi zdůrazňován antirasistický náboj díla, je tento u nás samozřejmě trošku utlumený. Dělat laciné paralely by bylo poněkud nemístné, protože poměry v Americe byly úplně jiné. V tom roce vrcholil boj za práva černochů pod vedením Martina Luthera Kinga a to téma bylo tak naléhavé a aktuální, že se stalo hlavním tématem celého filmu.
Také téma emigrace má v různých dobách různý dopad…
V Divotvorném hrnci je to trošku v rovině sentimentální, ve Voskovcových a Werichových textech je zřetelně cítit, jak se jim strašně stýskalo. Když se v písničce zpívá „jestlipak tam ještě hučí jez“, tak samozřejmě vím, že oni myslí konkrétní sázavský jez, u kterého vyrůstali jako kluci, prožili tam celý život a postavili si tam vily jako letní domy. V podstatě to byl jejich svět. Voskovec stále vzpomíná na louku Otočnici tam pod nimi – to je louka, na níž údajně sv. Prokop otáčel pluh, když oral s čertem, odtud to jméno.
Takže člověk tam cítí vysloveně osobní notu a nostalgii, je tam i kus jejich komediantství. A musím říct, že český text je mnohem lepší než americký, mnohem vtipnější a v každém případě nám bližší. Jsou v něm brilantní nápady. Moc mě bavilo to číst právě z hlediska způsobu překládání těch písniček, který je velice volný, ale není tam slovo zbytečně. U překladů anglických písní občas člověk cítí, že se rytmus dohání nicneříkajícími slovy, kdežto tady je každé slovo platné – to je úžasné. To se mi na tom muzikálu líbí snad vůbec nejvíc.
Zuzana Kolářová začala spolupracovat s muzikálovým a operetním souborem před 12 lety, poprvé se v Plzni představila v titulní roli Pytlákovy schovanky. Velkých rolí se dočkala v dalších sedmi muzikálových i operetních titulech, Velma Kellyová v Chicagu ji v r. 2008 vynesla Cenu Thálie. Její poslední tady nastudovanou rolí je Rosalinda ve Straussově Netopýrovi, bude hrát hlavní ženskou roli v připravovaném muzikálu Polibek pavoučí ženy.
Čím je pro vás zajímavý Divotvorný hrnec?
Je to krásné dílko jako celek, nestojí ani na choreografii, ani na nějaké výpravě. Je to hudebně nádherně napsaná věc, od Wericha a Voskovce vtipně předělaná, Čechům velmi blízká záležitost. Takže já se budu hlavně snažit, aby všechno do sebe zapadlo a vzájemně se prolínalo, aby všichni v souboru na jevišti plnohodnotně fungovali. Asi se vyjadřuji neobratně, ale víte, já jsem viděla pár inscenaci, kde je to opravdu postavené tak, že přijde balet, zatančí, za ním stojí sbor a zpívá. My máme jenom dva páry z baletu, a má práce se odvíjí od toho, aby tančili všichni, i když to zpívání vůbec není jednoduché. Smekám klobouk před místním sborem, protože ty těžké věci už mají perfektně nakorepetované a nazkoušené. Já se pak snažím přizpůsobit choreografii tak, aby jim to bylo příjemné, aby pohyb neměl špatný vliv na hudební stránku, která je tady podle mě důležitější.
Zvláštností Divotvorného hrnce je postava němé dívky Zuzany, záležitost spíše pantomimická.
Je to výrazná, krásná postava, a je náročná. Můžu to posoudit, vyzkoušela jsem si ji na vlastní kůži před deseti lety v Národním divadle v Brně. Tady máme na roli Zuzany úžasnou sólistku, která sama o sobě je tak zajímavá, že musíme využít jejích tanečních schopností i hereckých dispozic. Bude to určitá stylizace, ale do nějaké ´znakové´ řeči Jarmilu Dyckovou nutit nebudu.
A váš vztah k plzeňskému divadlu?
Téměř domovská scéna. Pracuju tu nesmírně ráda, atmosféra je vždycky úžasná. Nikdy se nestalo, že bych tady zažívala nějaké stresy nebo průšvihy. A hlavně musím vyzvednout živý orchestr, s tím se člověk v Praze jen tak nepotká.
My to bereme jako samozřejmost a ono to vůbec samozřejmé není –
Já to kolegům říkám pořád: važte si toho, že můžete zpívat s orchestrem!
Burton Lane, Edgar Yip Harburg, Fred Saidy: DIVOTVORNÝ HRNEC
Překlad a české texty: Jiří Voskovec, Jan Werich
Režie: Petr Palouš
Dirigent: Dalibor Bárta
Choreografie: Zuzana Kolářová
Scéna a kostýmy: Jitka Moravcová
Dramaturgie: Jiří Untermüller
Osoby a obsazení:
Josef Maršálek: Jiří Untermüller
Káča Maršálková: Kamila Kikinčuková
Woody Rychtarik: Radek Štědronský Shejbal
Vodník Čochtan: Bronislav Kotiš
Zuzana: Jarmila Dycková
Bellinda: Stanislava Topinková Fořtová
Senátor Kets Mets Randall: Jan Kaštovský
Buzz Collins: Ondřej Studénka / Adam Rezner
Šerif: Roman Krebs
Premiéra 28. září na scéně Komorního divadla v Plzni
Foto: Pavel Křivánek
