Vídeňská krev potěší příznivce operety transfuzí dobré nálady
bře 24, 08:05
Vídeňská krev se v Olomouci dočkala svého třetího ztvárnění. Poprvé byla uvedena 25. října 1981 v režijním nastudování Martina Dubovice pod taktovkou Zvonimíra Skřivana, druhé uvedení Rudolfa Vedrala, které dirigovali Richard Hein a Reginald Kefer mělo premiéru
10. listopadu 1995 a nejnovější verze byla odpremiérovaná 26. února 2010. Režijního vedení se tentokrát ujal Gustav Skála a diriguje Tomáš Hanák. Světovou premiéru si jedna z nejhranějších Straussových operet odbyla 26. října 1899 až po smrti skladatele. Ten ani sám operetu nevytvořil, s jeho souhlasem byla sestavena z jeho dříve zkomponovaných kusů Adolfem Müllerem a doplněna libretem Victora Léona a Leo Steina. Tento fakt ji ale nijak nesnižuje oproti ostatním Straussovým operetám. Kdo by si nebyl před představením jist, na co vlastně přišel, ujistí se hned při prvních tónech, že se jedná o typicky straussovské dílo.
Už úvodní valčík přenese diváka do Vídně konce devatenáctého století, kde pak stráví celý den se záletným hrabětem Zedlau a jeho ženami. První dějství se odehrává v jednom ze sídel hraběte Zedlau, kde se setkávají všechny tři jeho ženy, aniž by tušily, která je která a náhoda ještě napomůže menšímu faux-pas, kdy si nadřízený hraběte kníže Ypsheim-Gindelbach splete jeho manželku Gabrielu s milenkou Franceskou. Kvůli této situaci má hrabě ve druhém dějství, které se odehrává na plese hraběte Bitowského, co dělat, aby všechny své ženy uklidnil a ujistil je, že jen ony jsou ty jediné. Když se konečně všechno vysvětlí, všichni se ve třetím dějství ocitají na slavnosti v Hietzingu, kde se má hrabě sejít se svou eventuelní novou milenkou Pepi Pleiningerovou. Manželka i stávající milenka jsou velmi znepokojeny, když zjistí, že je ve hře ještě nějaká třetí. Nakonec ona třetí dáma hraběte odmítá a zůstává se svým přítelem, komorníkem hraběte Zedlau Josefem, a hrabě zjišťuje, že se opět zamiloval do své manželky.
Po pěvecké stránce je aktuální nastudování Vídeňské krve velmi zajímavě obsazeno a výkony jednotlivých umělců jsou mimořádně vyrovnané. Během celého představení se nestalo, že by některý z interpretů výrazně přezpíval své kolegy a strhával na sebe pozornost, tudíž divák může vnímat představní komplexně. Škoda jen několika málo pasáží, kdy se interpreti otočí zády k divákům a pak není příliš dobře rozumět ani mluvenému slovu, natož zpěvu. Baletní sólo na plese je příjemným zpestřením jinak poměrně statického představení. Kostýmy navržené Josefem Jelínkem už jen dokreslují atmosféru Vídně přelomu devatenáctého a dvacátého století podobně, jako decentní soudobé kulisy.
Vídeňská krev není představením pro každého, ale milovníci klasické operety a Straussova díla budou odcházet bezesporu spokojení.
Obsazení hodnoceného představení:
Kníže Ypsheim-Gindelbach: Petr Špaček
Balduin, hrabě Zedlau: Milan Vlček
Gabriela, jeho žena: Magda Málková
Hrabě Bitowski: Petr Šíma
Francesca Cagliari: Elena Gazdíková
Kagler, její otec: Ondřej Doležal
Pepi Pleiningerová: Michaela Dvořáková
Josef: Antonín Valenta
Číšník v Hietzingu: Jiří Přibyl
Baletní sólo: Irina Laptěva, Michal Priessnitz
Foto: Leoš Horký, Moravské divadlo Olomouc: Vídeňská krev
napsal: Kateřina Čermáková
Klíčová slova k článku: moravské divadlo olomouc, opereta, vídeňská krev
Komentáře jsou uzavřeny
Související články:
Předchozí článek
Následující článek
Sdílet na Facebooku
