Usmívejme se spolu s Uličnicí
říj 6, 10:34
Po více než pětatřiceti letech se vedení plzeňského souboru muzikálu
a operety rozhodlo sáhnout do archivu pro populární prvorepublikovou operetu
Uličnice hudebního skladatele Járy Beneše a čtveřice libretistů
Tobise-Špilara-Mírovského-Rohana a vyvážit tak repertoár o žánr,
který často nazýváme lidovou operetou. Uličnice ale spíš patří do
kategorie salonních komedií tzv. bronzového věku operety, k jehož
představitelům patří kupříkladu Ralph Benatzky, Nico Dostal nebo Robert
Stolz. Právě proto o dílka Járy Beneše projevily zájem i scény
ve Vídni, Paříži či Berlíně.
Děj Uličnice je celkem triviální a připomíná několik
pamětnických filmů. Sally, rozpustilá, sotva plnoletá dcera zámožného
továrníka, se zakouká do fotografie tenisového šampióna a rozhodne se
v přestrojení za třináctiletého sirotka dostat do jeho blízkosti.
Samozřejmě dům převrátí vzhůru nohama a na pozadí řady zápletek a
vztahů ostatních figurek vše spěje k očekávanému happy endu –
svatbě, tentokrát hned trojnásobné… Až do dnešních dnů přežila
Uličnice nejen kvůli oblíbené nostalgii 30.let minulého století, ale
také díky libretu, které nabízí celou plejádu skutečně vtipných
situací a dialogů. Režií byl tentokrát pověřen Martin Pacek, který je
dosud v Plzni spojován s řadou vtipných a inspirativních
choreografií /Tulák, Země úsměvů, Mamzelle Nitouche, Limonádový
Joe…/. I tentokrát se zaměřil na pečlivé pohybové vedení
sólistů i sboru a vyhnul se starosvětskému operetnímu balastu
i dráždivé možnosti všemožných aktualizací. Ponechal Uličnici
prvorepublikovou eleganci i nezbytný nadhled. Stylově čisté
představení poněkud rozmělňuje snad jen trochu rozvleklá scéna na
strážnici v posledním dějství. K tradičnímu pohledu se
přiklání i výtvarné řešení – do velmi slušivých kostýmů
v převážně světlých barvách účinkující oblékl známý
divadelní výtvarník Karel Glogr, který je rovněž autorem salónní scény
– ta by si možná zasloužila výraznější odlišení interiérů
luxusního hotelu, továrníkovy rezidence a policejní služebny.
Operetní orchestr řízený dirigentem Pavlem Kantoříkem zahrál
šlágry jako Já mám devět kanárů, Tvé oči jsou modré jak chrpy,
Kdybych byla… nebo Ten nejhezčí pár nejen interpretačně
přesvědčivě, ale také s náležitou chutí. Uličnice obvykle
přináší souboru nejen značný divácký vděk, ale také možnost se tzv.
vyřádit. Domnívám se, že nejvíce této příležitosti využila Michaela
Rybicka, která je pro titulní úlohu „uličnice“ Sally přímo ideální
představitelkou a pak Radek Štědronský Shejbal coby koktavý tajemník a
hrdina němých filmů Leonard Jeanjou, který spolu s herecky
i pěvecky přirozenou Ditou Vích-Hořínkovou jako Katherine Hallerovou
sklízeli snad nejbouřlivější potlesk na otevřené scéně. Zárukou
zábavy jsou však i repliky továrníka Webstera /Roman Krebs/, jeho
protivné manželky Moniky /Venuše Dvořáková nebo Hana Spinethová/ a
hraběte Morettiho /Libor Zavislan/. Úlohy lamače ženských srdcí Andyho
Doodlea, jež byla dříve jednou z parádních rolí Karla Tišnovského,
se spolehlivě zhostil prototypový elegán Bronislav Kotiš – snad jen
s témbrem Oldřicha Nového bych už zacházel velmi střídmě.
V Andyho náruči nakonec uvízne půvabná Websterova dcera Bessie,
prezentovaná brilantně zpívající Gabrielou Mikovou /alt. Lucie Chlumská/.
Další důležitou postavou je Fred Kerry, hlavní aktér prvoplánové
zápletky
a pozdější ženich Sally. V Plzni jej při premiéře ztvárnil
Daniel Bambas, známá tvář primáckého seriálu VKV. Ačkoliv byl herecky
i zjevově dobrým představitelem tenisového šampióna, bohužel roli
nezvládl pěvecky a jeho hlas působil zcela neškoleně. Zdá se, že
alternující Petr Kukla bude mít pro tuto úlohu lepší předpoklady. Jiří
Untermüller využil komediálního talentu ve své činoherní etudě slepého
inspektora Flitta, stejně jako řada dalších postav a postaviček.
Režisér Jaroslav Heyduk kdysi napsal: „Berme Uličnici
s úsměvem a shovívavým nadhledem. Já osobně věřím, že každý
večer, kdy se člověk může usmívat, je hezký.“ A s úsměvem
a písničkou na rtech z divadla určitě odcházet budete.
Plzeňský deník dne 3.října 2008
Foto: Pavel Křivánek
napsal: Vítězslav Sladký
Komentáře jsou uzavřeny
Předchozí článek
Následující článek
Sdílet na Facebooku
