Spamalot rozesměje nejen příznivce komediální skupiny Monty Python
bře 15, 10:25
Když parodie, tak pořádná. Když legrace, tak velká. Když píseň, tak hit. Těmito pravidly jako by se řídil bývalý člen humoristické skupiny Monty Python Eric Idle se spoluautorem Johnem Du Prez, když psali svojí první broadwayskou show, muzikál Monty Python’s Spamalot. A nebrali si opravdu servítky: Skrze legendu o králi Artušovi bez jakýchkoli skrupulí zesměšňují manýry muzikálových produkcí, divadelní kritiky, židovství nebo homosexuality – nic jim není svaté. Přes newyorskou Broadway, londýnský West End, Barcelonu a Kolín nad Rýnem se Spamalot dostal pouhých pět let po světové premiéře do Čech – do Divadla J.K. Tyla v Plzni. Zde na scéně Velkého divadla měl českou premiéru 6. března v režii Romana Meluzína a v překladu Adama Nováka.
Dobrý překlad je základem této show, protože její úspěch se slovními hříčkami stojí a padá. Adamu Novákovi se tentokrát skutečně povedl – je zpěvnější než v případě Jekylla a Hyda a vtipnější než u Producentů. Do textu se mu podařilo vložit víc českých reálií, na něž domácí publikum slyší. To plzeňské bylo zpočátku čistokrevnou parodií trochu zaskočeno a lépe reagovalo až v druhé půli premiéry. Režijní koncepce Romana Meluzína patří k vrcholům jeho desetiletého inscenačního úsilí v plzeňském souboru muzikálu a operety. Nutno dodat, že mnohé z jeho nejúspěšnějších prací jsou spojeny se jménem choreografa Pavla Strouhala a také Spamalot je náležitě barvitým a rozpohybovaným hudebním divadlem, kde do sebe vše zapadá jako v nejpřesnějším soukolí. Sólisté i company zpívají a tančí jako o život, kapela šlape, jeden gag střídá druhý. Muzikál srší ironií, jeho humor je nakažlivý, avšak tenká hranice mezi zábavou a trapností není ani jedinkrát překročena. Nevadí tentokrát ani poněkud drsnější mluva, novinkou je hudba „na odchodnou“, na West Endu běžná.
Podobně, jako autoři láskyplně vykrádají legendu o svatém Grálu, se stejnou a naprosto neskrývanou drzostí využívají mnohých známých hudebních motivů – od Carmen a Orfea v podsvětí přes West Side Story či Fantoma Opery až po gospel a Boney M. Plzeňské „plnotučné“ hudební nastudování je další ukázkou, jak je pro dobrý muzikál živý orchestr nepostradatelný. Zejména, pokud hraje tak výtečně jako v sobotní premiéře pod vedením Pavla Kantoříka (alternuje Jiří Petrdlík).
Výtvarné vidění Daniela Dvořáka se od původních scénografií odlišuje – zatímco v Londýně i New Yorku prvoplánově vsadili na jakýsi disneyovský pohádkový hrad, Dvořákův návrh je úspornější, ale stejně obrazotvorný. Naopak dostatečně velkorysé a pompézní jsou kostýmy Ivany Brádkové, která se vtipně vypořádala i s autorským požadavkem na „velmi sporé odění“ dámské company a tanečnic.
Korunou představení jsou výborné herecké výkony dobře vybraných sólistů. Jako král Artuš vystoupil Jiří Untermüller, jenž zdařile uniká lákavé možnosti přehrávání a výborně vybalancoval veškeré nuance své role. Pražská zpěvačka Dasha v hlavní ženské postavě Jezerní dámy je sexy, její hlas zní krásně plně i v exponovaných pasážích, brilantně střídá polohu éterické pohádkové bytosti a uražené broadwayské divy. Skutečná hvězda představení.
Ostatní hrají vždy hned několik rolí. Radek Štědronský Shejbal se proměňuje v poněkud zbabělého rytíře Robina, tupého 1. strážce či bratra Maynarda, Bronislav Kotiš v přihlouplého Bedevera, neodolatelnou matku Dennise Galahada a páže sira Lancelota. Věrného Artušova průvodce Patsyho a několik dalších postaviček interpretuje výborný herec i stepař Jan Kaštovský. Celé show pak dominují tři komplexní muzikálové osobnosti: Jan Kříž, Roman Říčař a Zbigniew Kalina. Prvně jmenovaný skvěle zvládá všechny akcenty rolí sira Lancelota, komiksových figurek rytíře Ni a kouzelníka Ládi, jeho výstup francouzského posměváčka patří mezi nejvtipnější. Výborně pěvecky disponovaným udatným sirem Galahadem je Roman Říčař, neméně vynikající jako přísný otec prince Herberta. A Zbigniew Kalina, možná největší objev inscenace – sucharský historik, pohybově nepřekonatelný Fred i zženštilý čtyřprocentní princ Herbert… Tolik poloh, jedna zábavnější než druhá!
Monty Pythonův Spamalot je muzikálem nenapodobitelným a pobaví i ty, jenž tvorbu britské humoristické formace vůbec neznají a crazy komedie nemají v lásce. Je to dílo, které by se v Praze zcela jistě stalo šlágrem sezony. Jak jej přijmou plzeňští ultrakonzervativní abonenti, jsem sám zvědav.
Vítězslav Sladký pro Plzeňský deník ze dne 12. března 2010.
Foto: Pavel Křivánek
1) Jan Kaštovský a Jiří Untermüller se radují ze života ve VELMI DRAHÉM lese
2) Rytíři NI, král Artuš a Patsy
3) Pozor, přichází Jezerní dáma (Dasha)
4) Francouzi v čele s Janem Křížem
Další informace o inscenacích DJKT Plzeň a kontakt na prodejce vstupenek naleznete zde:
DJKT Plzeň
Předprodej vstupenek DJKT Plzeň
napsal: Vítězslav Sladký
Klíčová slova k článku: dasha, divadlo j.k.tyla plzeň, muzikál spamalot, roman meluzín
Komentáře jsou uzavřeny
Související články:
Předchozí článek
Následující článek
Sdílet na Facebooku
