Před časem jsem ráno zapnul televizi, což obvykle nedělám. Obecně tu černou bedýnku nemám rád, stejně jako brzké vstávání. Neměl jsem to dělat ani tentokrát. Rozverná dvojice v pořadu s názvem „Dobré ráno“ právě hovořila o jednom z nejslavnějších českých umělců, Alfonsi Muchovi. Moderátorka, zároveň zírajíc do obrazovky počítače, najednou vítězoslavně zvolala: „Tedy čtu, že taky namaloval nějakou Slovenskou epopej!“ Ač byla záhy opravena svým kolegou, zřejmě se země na vyšehradském hřbitově řádně zachvěla, jakáže to kulturní hovada, možná s vysokoškolským diplomem, hovoří k národu českému… Ještě ke všemu za veřejnoprávní peníze. Přidal jsem si tedy do kávy panáka, zapnul svůj počítač a v doručené poště našel potěšitelnou tiskovou zprávu, že Městské divadlo Brno chystá vizuální divadelní podívanou s názvem Muchova epopej. Jakousi poctu básníkovi malířského plátna a nekorunovanému králi pařížské secese, kterou mu vzdají na Hudební scéně autoři nového díla, režisér, dramatik a výtvarník Šimon Caban společně s hudebním skladatelem Alešem Březinou. Premiéra je připravena už na zítřek.

Jak uvádí tisková mluvčí MdB Lucie Broučková, nová inscenace zobrazuje dobu konce 19. století, v němž se český umělec snažil prosadit jak v pařížské umělecké společnosti, tak v Americe, aby nakonec stejně zjistil, že je pevně zakořeněn ve své vlasti. Na jevišti Hudební scény v této inscenaci potkáme okouzlující herečku Sarah Bernhardt, malíře Luďka Marolda i Marii Chytilovou, Muchovu celoživotní lásku, kterou si umělec po dlouholeté známosti vzal za ženu. Příběh se vine a proplétá podobně jako secesně dekorativní motivy na Muchových obrazech. Rozvíjí téma lásky k vlasti, k umění, k milované ženě a pomyslně vrcholí, stejně jako celé Muchovo dílo, vznikem neopakovatelného, nejen rozměry obrovského díla Slovanská epopej. Strhující příběh o muži, který se nechal unášet osudem a za svého života se nedočkal spravedlivého uznání…

Je všeobecně známo, že se Alfons Mucha (1860 – 1939) proslavil zejména díky plakátům, které vytvořil pro Sarah Bernhardt. Stejně tak asi všichni víme, že na svém nejmonumentálnějším díle, Slovanské epopeji, pracoval plných osmnáct let na zámku ve Zbiroze a že zemřel po výslechu gestapem v červenci 1939 na zápal plic. Podobně pohnutý byl i osud jeho syna Jiřího Muchy (1915 -1991), který patřil k přátelům mého otce. O to více jsem na brněnskou Muchovu epopej zvědavý. Mimochodem, druhá manželka Jiřího Muchy, skotská hudební skladatelka Geraldina Thomsenová Muchová (jeho první ženou byla slavná Vítězslava Kaprálová) se přes svůj věk třiadevadesáti let nachází stále v obdivuhodné kondici, dodnes je umělecky činná a žije střídavě v Praze a ve Skotsku. Třeba po letech paní Geraldinu v Brně potkám. Pokud se tedy zrovna v tomto čase neprochází kdesi v okolí edinburghského hradu…

Šimon Caban – Aleš Březina: MUCHOVA EPOPEJ

Režie, choreografie a scéna: Šimon Caban
Dirigent: Ondřej Tajovský, Martin Procházka
Kostýmy: Simona Rybáková
Dramaturgie: Klára Latzková, Dan Přibyl
Hudební aranže: Martin Wiesner

Osoby a obsazení:
Alfons Mucha: Michal Isteník
Luděk Marold: Jaroslav Matějka
Žena, Hospodská, Baronka Rotschild: Pavla Vitázková
Otec, Hostinský, Otec hraběte: Karel Janský
Gaugin, Šejk Ibn Saud: Stano Slovák
Nakladatel: Dušan Vitázek
Marie, Hospodská, Sarah Bernhardt: Markéta Sedláčková
Vroubek: Tomáš Sagher
Mme Charlotte:Lenka Bartolšicová
Postava Muchových obrazů, student, profesor, umělec, nevěstka, čumil, Afrodita, múza, Makart, František Josef, lékař, hrabě Khuen Belasi, chór:
Lukáš Janota / Michal Matěj / Aleš Slanina / Jakub Przebinda / Robert Rozsochatecký / Radek Láska / Michal Šebek / Andrea Březinová / Magdaléna Tkačíková / Svetlana Slováková / Tereza Martinková / Jana Glotová
a řada dalších

Foto: Jef Kratochvil, Městské divadlo Brno – Muchova epopej

FOTOGRAFIE VE VĚTŠÍM ROZLIŠENÍ A DALŠÍ SNÍMKY NALEZNETE VE FOTOGALERII K ČLÁNKU VPRAVO NAHOŘE.