Ano, taková byla páteční premiéra v Mahenově divadle Národního divadla Brno. Už několikrát se na scénách českých divadel objevilo obdivuhodné dílo Zdeňka Jirotky napsané v temných dobách protektorátu, v roce 1942. Lidé se mohli radovat z jeho optimistického jemného humoru, inspirovaného do jisté míry anglickým humorem Jeroma Klapky Jeromeho, až do roku 1969. Tehdy osmapadesátiletý autor odmítal podepsat hromadný souhlas umělců se vstupem okupačních vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR a byl vymazán z mapy české literatury. Až v roce 1990 se objevila nová vydání Saturnina, a byl to pro čtenáře, především ty mladší, kolosální objev.
Saturnin jako vděčná látka se několikrát objevil i v divadelní verzi, úspěšně byl potom zfilmován v roce 1994 režisérem Jiřím Věrčákem jako celovečerní film i čtyřdílný televizní seriál. Protože v našich zeměpisných šířkách máme mnohem vice televizních diváků než čtenářů, stal se Saturnin všelidovým soustem, občas trochu vzdáleným původnímu textu. Film má totiž jinou formu sdělování, než literatura. Ve filmu si nemůžeme užít onu jemnou výstavbu myšlenek, slov, syntaxe, jako v literatuře, zvlášť v humoristické. Saturnin se tedy k divákům dostal díky kvalitně udělanému filmu, byť to už nebyl tak úplně Jirotkův vytříbený jazyk.
Jaký je tedy ten poslední Saturnin v Národním divadle Brno? Hned na začátku prozrazuji, že vynikající. Úpravy se zhostil Martin Vačkář a Ondřej Havelka. Toto spojení zkušeného herce a muzikanta, taky herce, režiséra a „majitele“ Melody Makers, se už podruhé dokonale povedlo (připomeňme jenom, že tato dvojice je podepsána také pod inscenací ND Praha, ze života muzikanta Jiřího Traxlera, V rytmu swingu buší srdce mé). Slovenský režisér (s československým ohlasem) Jakub Nvota si přizval ke spolupráci scénografa Szilárda Borarose, který oživil scénu nadrozměrnými detaily přírody, ty hezky korespondovaly s jazykovou hyperbolizací Jirotkova textu. Někdy se zdály zbytečně komplikované pojízdné dekorační prvky, ale to je jenom detail… Kostymérka Hana Knotková si pohrála (především v odívání hereček) s módou meziválečného období a hudba z dílny Maria Buzziho doplňovala celkový ráz inscenace.
Na scéně byli živí hudebníci, housle, trombón (+akordeon) trubka, saxofon (+klarinet) kytara, kontrabas a bicí. To vše tvořilo pod názvem Melody Gentlemen úspěšnou obdobu Havelkových Melody Makers. Nakonec právě Havelka se podepsal pod výborným výběrem a aranžemi písní třicátých let, kterých v inscenaci zaznělo celkem třináct. Dá se tedy říct, že hudba a zpívané texty protagonistů příběhu obsadily nejméně čtvrtinu inscenačního času. Nijak nezdržovaly, naopak, podpořily atmosféru, byly vysloveně funkční. Proto můžeme bez váhání Saturnina v tomto podání nazvat hudební komedii. Zazněly zde melodie Jaroslava Ježka, Slávy Emana, Alfonse Jindry, Willyho Engelbergera, Emila Ludvika a dalších, v třicátých letech velmi známých muzikantů.
Herecký výběr dramaturga Martina Sládečka a režiséra Jakuba Nvoty byl promyšlený. Není lehké postavit vedle známých filmových hrdinů protagonisty živé činohry. Lze však konstatovat, že se povedlo i to. Saturnin Martina Siničáka byl něžné komický. Na jeho příkladu lze potvrdit prioritu živé herecké akce před filmem. Už Saturninova stylizovaná prkenná chůze, přesně podle Jirotkova literárního popisu, ve filmu možná není. Film je příliš realistická veličina a taková chůze by nebyla věrohodná. V divadle to možné je. Divadlo má tedy blíže k literární stylizaci, než film. Stejně ostatní postavy vycházely v humorné zkratce, jakoby byly bližší Jirotkovi. Leo Dušana Hřebíčka, Kateřina Jany Štvrtecké, tu by chtěl člověk v jistých situacích snad i zabít. Hezky stylizovaný je i Milouš Štěpána Kaminského či robustní dědeček Zdeňka Dvořáka. K tomu ještě komické figurky doktora Vlacha (Roman Nevěčný) a doktora Zajíčka (Michal Bumbálek) a rozkošná Barbora Annetty Nesvadbové, mladé absolventky DAMU.
Divadelní Saturnin s tak umně do inscenace integrovanými zpívanými texty a muzicírováním Melody Gentlemen na scéně diváky dvě a půl hodiny příjemně bavil, takže si brněnští divadelníci s návštěvností představení nemusí lámat hlavu. Je to prostě dobře udělaná hudební komedie.
Foto: ND Brno
