Radioservis vydává další české operní skvosty
říj 27, 15:35
V dnešním článku podnikneme krátký výlet do světa opery. A to zejména proto, že se snažíme propagovat českou divadelní tradici v širším kontextu, podobně jako vydavatelství Radioservis, jenž pravidelně dodává na náš „gramofonový“ trh celou řadu pozoruhodných pokladů. V minulosti to byla mimo jiné plejáda hudebních titulů, ať už se jednalo o populární muzikály Zdeňka Petra a Ivo Fischera, scénické oratorium Richarda Pachmana Mistr Jan Hus, nestárnoucí operety Mamzelle Nitouche a Netopýr nebo celou řadu operetních výběrů. V současné době se v nabídce Radioservisu objevily dvě velmi významné novinky. První je kompletní verze nejznámější opery Zdeňka Fibicha Šárka a druhou výběr ze scén z oper Josefa Bohuslava Foerstera. Pojďme si tato CD alespoň krátce představit a částečně tak splatit dluh, který k oběma autorům v širších souvislostech máme.
Zdeněk Fibich se narodil 21. prosince 1850 v myslivně u Všebořic a vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka patřil k nejvýznamnějším českým hudebním skladatelům 2. poloviny 19. století. Hudbu studoval ve Vídni, Lipsku, Paříži, Mannheimu i v Praze u Smetany. Tři roky byl dirigentem Prozatímního divadla v Praze a od roku 1899 až do své smrti dramaturgem opery Národního divadla v Praze. Zemřel v nedožitých padesáti letech 15. října 1900 a je pochovám na pražském Slavíně. Napsal řadu komorních děl, pět symfonických básní nebo symfonií, tři melodramata a zejména pak osm oper, povětšinou podle české a světové tradiční literatury – Bukovín, Blaník, Nevěsta messinská, Bouře, Hedy, Šárka, Medea a Pád Arkuna. Narozdíl od například Dvořáka tvořil v doznívajícím romantickém stylu, čímž jsou pro dnešní divadlo jeho melodicky nesmírně bohatá díla bohužel částečně zastaralá a hůře realizovatelná. Nejčastěji je právě uváděna jeho Šárka, následovaná Nevěstou messinskou. Inscenátoři k těmto dílům dnes obtížně hledají režijní klíč, takže například nedávnou inscenací Šárky v plzeňském divadle J.K.Tyla v Plzni s posunem do 50. let 20. století způsobil režisér Jiří Pokorný jeden z největších divadelních skandálů posledních dvaceti let.
Fibichova Šárka volně navazuje na děj slavnostní opery Libuše z pera Fibichova vzoru Bedřicha Smetany. Líčí vypuknutí tzv. dívčí války po smrti mytické kněžny, kdy ženy chtěly získat zpět své výsady, které měly za Libušiny vlády. Kvalita libreta Anežky Schulzové, žačky Jaroslava Vrchlického, spočívá vedle bohatosti a zvukomalebnosti jazyka, v jazykovém rozrůznění postav, situací a nálad. Rozlišuje mezi hromadnými, dramaticky vypjatými scénami a scénami intimními, kdy mění patetické promluvy za prostá slova. Ruku v ruce s tím jde Fibichova hudba, která působivě vykresluje prostředí děje, atmosféru, charaktery a rozpoložení postav. Je patrné, že básnířka a skladatel na díle úzce spolupracovali a že bylo pozitivně ovlivněno jejich citovým souzněním. Poprvé byla Šárka uvedena 28. prosince 1897 na jevišti Národního divadla.
Radoservis nyní vydává kompletní nahrávku Šárky z roku 1950 s Marií Podvalovou v titulní roli a pod taktovkou Aloise Klímy. V dalších rolích uslyšíte Václava Bednáře, Beno Blachuta, Martu Krásovou, Ladislava Mráze a další významné pěvce.
Josef Bohuslav Foerster je v podstatě Fibichovým současníkem. Jelikož však patří vůbec k nejdéle žijícím českým skladatelům (1859 – 1951), obsáhl svým životem nejen éru Smetanovu, otevření pražského Národního divadla, italského verismu, ale i 2.světovou válku a následné události. Je synem významného pražského varhaníka a od útlého dětství projevoval nadání hudební, výtvarné i literární. Deset let působil v Hamburku a dalších patnáct ve Vídni. Po návratu do Prahy stanul v čele České akademie věd a umění. Zatímco v počátku své tvorby komponoval díla melodická a líbivá, s vyšším věkem se výrazně přiklonil k rovině duchovní. Jeho krédem bylo sloužit kráse, lásce a Bohu. Napsal nespočet písní, sborů, klavírních skladeb, symfonií, duchovních písní, ale také několik literárních, většinou autobiografických děl. Jeho operní rejstřík čítá výčet sedmi titulů, v nichž se často věnoval střetu židovské a křesťanské kultury, poslání lidí na tomto světě a dalším závažným duchovně existenčním otázkám. Jeho nejhranější operou se stala Eva, k níž si napsal sám libreto podle hry Gabriely Preissové Gazdina roba.
Na výběrovém CD se nachází úryvky ze všech sedmi Foersterových oper – Debora, Jessika, Nepřemožení, Srdce, Svatý Václav, Bloud a Eva v interpretaci mnoha špičkových českých pěvců několika generací – od Beno Blachuta, Ivo Žídka, Věry Krilové přes Miladu Šubrtovou, Zdeňka Švehlu a Jiřího Zahradníčka až po Ivana Kusnjera.
Zmíněné nahrávky, CD se scénami z Foersterových oper a dvou CD s Fibichovou Šárkou, jsou důstojnými reprezentanty naší operní historie konce 19. a první poloviny 20. století a umožňují posluchačům vyslechnout díla, která se na divadelních scénách v současnosti objevují jen velmi sporadicky.
Foto: Přebaly CD a archivní snímky Z.Fibicha a J.B.Foerstera
napsal: Vítězslav Sladký
Klíčová slova k článku: národní divadlo praha, opera, radioservis, richard pachman
Komentáře jsou uzavřeny
Související články:
Předchozí článek
Následující článek
Sdílet na Facebooku
