Do posledního místečka zaplněný (dá se říct i přeplněný) konferenční sál Muzea knihtisku a knihy v Plzni přivítal bývalého ředitele Divadla J.K. Tyla v Plzni Mojmíra Weimann, který sem přijel ve středu 2. prosince pokřtít svojí zbrusu novou vzpomínkovou knihu Plzeňská zastavení s podtitulem Ohlédnutí divadelního principála. Pořadem provázel herec Josef Nechutný.

Mojmír Weimann vedl DJKT Plzeň jakožto jedno z nejvýznamnějších českých čtyřsouborových divadel v letech 1990 – 1995, tedy v době, kdy českou společnost ovládlo opojení ze znovunabyté svobody.
“Když jsem poprvé vstoupil coby ředitel do krásné historické budovy Velkého divadla, trochu se mi roztřásla kolena,” přiznává s odstupem Mojmír Weimann. “Stát se dalším pokračovatelem Vendelína Budila a sloužit divadlu tak, aby plnilo v daných provozních i finančních možnostech svojí funkci a nadále se rozvíjelo, nebylo snadné. 90. léta navíc překvapivě přinesla odliv diváků z hledišť, což se v Plzni naštěstí nestalo.”

Podle Oty Rubnera, majitele úspěšného nakladatelství Nava, vznikla myšlenka na vydání zmíněné knihy už v souvislosti s 110. výročím od otevření budovy Velkého divadla v roce 2012. “Jako plzeňský patriot jsem si přál vydat nějakou knihu o divadla a i když jsme to v původním termínu nestihli, jsem rád, že jí nakonec máme,” uvedl Rubner. K sepsání vzpomínek přemluvila Mojmíra Weimanna pedagožka plzeňské konzervatoře Blanka Hejtmánková, která byla vedle Marcely Krejsové a Vlasty Formánkové také jednou ze sudiček při křtu. Ten přilákal krom veřejnosti i spoustu divadelníků, namátkou dirigenty Františka Drse a Ivana Paříka, operní pěvce Jana Adamce či Karolínu Hromádkovou, muzikálové herce Františka Dvořáka a Stanislavu Topinkovou Fořtovou nebo dramaturgyni činohry Marii Caltovou.

Celá jedna kapitola je věnována “všednímu dni operety:”
“Znovu musím zopakovat, že muzikál, byť v podobě, která byla dána našimi tehdejšími znalostmi a provozními možnostmi, se na českých scénách objevil už v dobách, kdy pozdější bulvární šiřitelé myšlenky, že se k nám tento žánr dostal až po roce 1990, většinou ještě neměli ani tušení, že nějaké divadlo vůbec existuje,” glosuje Mojmír Weimann, který svého času pracoval mj. ve vedoucích funkcích v ostravské operetě a v Hudebním divadle v Karlíně. V epilogu Plzeňských zastavení pak autor přeje Plzni, městu svých šťastných lásek, jeho divadlu, umělcům a všem zapáleným Plzeňákům: Zlomte vaz! Ať je Plzeň pro všechny časy skutečným městem kultury, jejímiž tvůrci jsou ti, kdož v ní žijí a své město mají rádi!






Foto: František Dvořák