musical-operetainternetový magazín o divadle

  • Novinky na našem webu

    Děkujeme vám za váš zájem o naše stránky i názory na ně. Sdělujeme vám, že nemusíte jen mailovat, ale můžete využít i diskusního fóra. Nyní jsme se rozhodli odtajnit, co pro vás chystáme v blízké budoucnosti. Velmi příjemně nás překvapil zájem o klasickou operetu, takže pro její příznivce: Už záhy se v sekci Recenze objeví hodnocení Čardášové princezny v HDK. 18.června bychom rádi navštívili v rámci festivalu Dokořán nové nastudování velmi populární, ale u nás málo uváděné Millöckerovy operety Gasparone v podání ostravské operety. Dvě lahůdky pro příští sezonu chystá i DJKT Plzeň – Kálmánovu Vévodkyni z Chicaga a revuální “operetku” Uličnice. Samozřejmě budeme u toho. Mezitím bychom ještě rádi zhlédli nové provedení Mamzelle Nitouche v MD Brno a některou z operet, jež uvádí divadla v Liberci a Ústí nad Labem. V oblasti muzikálu bude nabídka ještě širší. Již tento víkend navštívíme premiéru muzikálu Koločava v Plzni, brzo přibude recenze dvojalba slovenského kultovního Adama Šangaly, chystáme se na tanečního Fantoma opery do Státní opery v Praze, seznámíme vás s vývojem kolem pražské Carmen a samozřejmě nebudeme opomíjet ani brněnskou scénu. Fotografií se ještě vracíme k nedávné předpremiéře muzikálu Němcová!
    To je jen ochutnávka – novinek bude samozřejmě víc, takže pečlivě sledujte www.musical-opereta.cz

    Foto: Vítězslav Sladký

  • Němcová! Trochu nedokreslené obrazy…

    Divadlo Ta Fantastika si za svůj nový titul vybralo trochu překvapivě muzikálové pásmo inspirované životem a dílem Boženy Němcové. Lídr divadla, Lucie Bílá, už několikrát v minulosti prohlásila, že právě osud jedné z nejvýznamnějších českých spisovatelek ji velmi láká. Nyní pro svojí myšlenku získala Jiřího Pokorného, svého manžela Václava Noida Bártu a v neposlední řadě produkci divadla.
    Pokud Lucie Bílá stála za myšlenkou scénického ztvárnění Němcové, duchovním otcem projektu se následně stal Jiří Pokorný. Režisér, jenž je podepsán pod řadou vyjímečných inscenací, je zároveň autorem scénáře, textů i scény. V oblasti hudebního divadla dosud prosluly zejména jeho dvě režie v plzeňské opeře. Kontroverzní Šárka sice málem způsobila diváckou revoltu, daleko hůře si však vedl v případě Ostrčilových Kunálových očí, po nichž už další nabídka ke spolupráci nepřišla. Ani v případě Němcové nelze na jeho práci pohlížet lhostejně, byť zde byl, překvapivě více než v kamenném divadle, svázán konvencí a nejspíš také hrozbou případného komerčního neúspěchu. Opět, stejně jako v případě zmíněných Kunálových očí, oddělil stylově první a druhé jednání. Zatímco úvod představení je mrazivě temný, závěr přináší až kýčovitou barevnost, prezentující se zelenou trávou, švarným myslivcem a křepčící Babičkou, jakoby se zde Pokorný vysmíval dnes módním muzikálovým produkcím.
    Někteří diváci v půlce představení odešli, neboť silné okamžiky často střídala šedivá nuda. Pokud režisér polevil v tempu, nedokázal si vypomoci výtvarným nápadem ponuré scény, ani mimořádně neinvenčním světelným designem. V tomto směru druhé jednání celkově neuvěřitelně dlouhého třiapůlhodinového představení dopadlo výrazně lépe.
    Úvod inscenace patřil prologu se smrtí hlavní protagonistky, která se následně pomocí pohádkové nitě dostává zpět na začátek příběhu. Podobně řeší obvykle začátky svých produkcí například proslulý Michael Kunze, nápad s posmrtným návratem realizoval Rodgers s Hammersteinem v Carouselu už koncem 40.let minulého století. Podobně jako ve zmíněných operách, nejsilněji nakonec působí Pokorného scény v demonstraci útlaku a jisté formy totality. Některé scény, jako „hamletovská“ procházka s lebkou nebo bloumání již zemřelého mrtvolně bledého Hynka po jevišti, vyzněly až groteskně. Hudba Václava Noida Bárty sází zejména na pěvecké kvality představitelů hlavních rolí, očekávaný svěží vítr do českých muzikálových vod ale zásadním způsobem nepřináší. Přestože pár písní určitě zaujme a možná se časem objeví i na sólových albech, skutečný hit, který byste si pobrukovali cestou z divadla, chybí. Skalní fanoušci Lucie Bílé určitě odcházeli z divadla nadšení. Jak jinak – viděli svojí ikonu téměř tři a půl hodiny na jevišti, zpívala jako vždy dobře a velmi obstojně zvládla svůj nelehký part i herecky. Odpustila si obvyklé pomrkávání do hlediště, které by v případě Boženy Němcové působilo krajně nevkusně a vůbec svůj projev k prospěchu věci výrazně ukáznila. Velmi decentně odehrál roli Boženina manžela Němce rovněž pěvecky suverénní Kamil Střihavka. V dalších rolích mužů, dívek a žen se vystřídali Lukáš Kumpricht, Štěpán Bárta, Viktor Dyk, Petr Opava, Václav Renč, Iva Marešová, Michaela Zemánková, Kristýna Leichtová, Jan Battěk a Claudia Monica Gutiérrez.
    Formou představení byli možná mnozí zaskočeni. Čekali nejspíš více vášně, více sentimentu, více barevnosti… a více erotiky. Přestože obrazy inspirované životem Boženy Němcové zůstaly zčásti nedokreslené, vzniklo představení, které si zaslouží vaši pozornost. Už proto, že se divadlo Ta Fantastika snaží jít alternativní cestou. Zda poněkud svérázně pojednaný výklad života a osudu „ženy z pětistovky“ diváky osloví, ukáže čas.

    Divadlo Ta Fantastika, premiéra 12.května 2008, psáno z předpremiéry 11.5.2008
    Němcová! Hudební obrazy inspirované životem Boženy Němcové

    Scénář, texty, scéna a režie: Jiří Pokorný
    Hudba: Václav Noid Bárta
    Kostýmy: Zuzana Štefunková – Rusínová
    Světelný design a animace: Tomáš Mezei
    Plastický svět BN: Martin Aaron Hořínek

    V hlavních rolích Lucie Bílá a Kamil Střihavka nebo Václav Noid Bárta

    Foto: Pavel Hejný

  • Dokořán 2008

    V červnu pořádá Městské divadlo Brno již tradiční festival hudebních divadel Dokořán. Dramaturgie nabízí tentokrát opět pestřejší podívanou. Kromě nejlepších inscenací různých českých divadel uvidíme i soubory ze Stuttgartu, Ljubljany a Bratislavy. Atraktivita Dokořán spočívá i v obrovském žánrovém spektru, který během jediného týdne nabízí procházku napříč všemi směry hudebního divadla. Zatímco klasickou operetu reprezentuje Mamzelle Nitouche domácího souboru a ostravská novinka Gasparone, klasický muzikál přiváží například Severočeské divadlo opery a baletu /Hello, Dolly! s Ladislavem Županičem a Danielou Šinkorovou v hlavních rolích/ či Mestno gledališče Ljubljana /Šumař na střeše/. Hudební férie reprezentuje dlouhodobě vyprodaný Limonádový Joe z plzeňského DJKT v titulní roli s populárním Petrem Vondráčkem nebo Kytice v podání Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Velké očekání vzbuzuje i hostování Slovenského národného divadla v Bratislavě a jejich nová verze hry Victora Huga Král se baví, proslulé zejména díky Verdiho opeře Rigoletto. Za vidění jistě bude stát i Godspell Divadelního studia Marta, k němuž hudbu složil světoznámý Stephen Schwartz, Gazdina roba Divadla pod Palmovkou, Maškaráda Divadla v Dlouhé a řada dalších inscenací. Muzikáloví nadšenci se už určitě nemohou dočkat zejména koncertní verze muzikálu Jesus Christ Superstar.
    Kompletní program naleznete na www.mdb.cz
    Na snímku z inscenace SND v Bratislavě Král se baví je Dušan Jamrich a Monika Hilmerová.

    Foto: Filip Vančo

  • Z Rakouska aktuálně Ludvík Brouček

    PRODUCENTI odstartovali

    28. dubna 2008 byl zahájen 9týdenní maraton příprav muzikálu Producenti. Na zkušebním jevišti se sešel soubor a hudebníci, které přivítala intendantka společnosti Vereinigte Bühnen Wien Katrin Zechner s ostatními členy tvůrčího týmu a ihned poté začaly první scénické zkoušky. I když pro všechny zúčastněné nastalo období vyžadující maximální pracovní nasazení, nálada byla během tohoto vzrušujícího dne velmi dobrá. Podílet se na přípravách prvního německojazyčného provedení nejúspěšnějšího broadwayského muzikálu 90. let je pro všechny nevšedním zážitkem.
    Pokud alespoň trochu ovládáte němčinu, navštivte internetovou adresu http://thepro­ducersinwien.blog­spot.com. Vznikl zde zajímavý blog k vídeňské inscenaci, který Vám umožní nahlédnout do zákulisí zkoušek, dozvědět se novinky o přestavbě divadla Ronacher a mnoho dalšího. Až do premiéry tak můžete sledovat vznik náročné muzikálové produkce značky Broadway. Na adrese http://www.you­tube.com/…/Ushe­rette05 naleznete zajímavý „doplněk“ blogu, kde uvidíte různé videozáznamy týkající se různých světových inscenací i filmového zpracování Producentů.

    Mel Brooks – The Producers
    od 30. června 2005 ve vídeňském Ronacher Theater


    2CD MUSICAL FOREVER konečně k dostání

    19., 20. a 21. prosince minulého roku oslavil orchestr Vereinigte Bühnen Wien galakoncerty MUSICAL FOREVER dvacáté výročí od svého založení. A dlouho očekávané 2CD se záznamem z těchto koncertů je konečně k dostání. Hvězdy jako Pia Douwes, Carin Filipcic, Maya Hakvoort, Susan Rigvava-Dumas, Marjan Shaki, Thomas Borchert a Lukas Perman zde zpívají největší hity z uplynulého dvacetiletí muzikálu ve Vídni. Nahrávka obsahuje skladby z muzikálů Freudiana, Phantom of the Opera, On the Town, Elisabeth, Tanz der Vampire, Mozart!, Roméo et Juliette, Rebecca a mnoho dalšího.


    WE WILL ROCK YOU v Raimund Theater

    Kromě již zmíněných Producentů, kteří se teprve připravují, je ve Vídni k vidění další světový hit. Ještě do 13. června můžete shlédnout mimořádný Queen-muzikál WE WILL ROCK YOU v Raimund Theater.


    MIMO VÍDEŇ

    I když společnost Vereinigte Bühnen Wien se svými Raimund a Ronacher Theater panuje muzikálům ve Vídni, není jediná, kdo muzikály uvádí a ani Vídeň není jediným rakouským městem, kde se muzikály a operety hrají. Můžete se jich tak dostatečně a podle libosti nalokat také jinde:

    Vídeň Interkulttheater Magic to Do
    Vídeň Wiener Metropol Ti Amo
    Vídeň Wiener Volksoper The Sound of Music
    Vídeň Wiener Volksoper Die Weberischen
    Vídeň Wiener Volksoper Čardášová princezna
    Vídeň Wiener Volksoper Veselá vdova
    Vídeň Klettenheimers KleinKunstCafé Georges & Marie
    Vídeň Renaissancetheater Honk!
    Graz Opernhaus Les Misérables
    Graz Opernhaus Hraběnka Marzia
    Innsbruck Tiroler Landestheater The King and I
    Linz Landestheater My Fair Lady
    Salzburg Großes Festspielhaus Jekyll & Hyde
    Schwechat Theater Forum Funtastic Broadway

    Zpracoval: Ludvík Brouček
    Foto: Produkce We Will Rock You

  • Gasparone v Ostravě

    Trojici v této divadelní sezóně již nastudovaných inscenací (Ostrov milování, Sugar a Veselá vdova) doplnil operetní soubor Národního divadla moravskoslezského v sobotu 10.května premiérou klasické výpravné operety Carla Millöckera Gasparone. Děj s velice originální a vtipnou zápletkou situovali libretisté Zell a Genée do italského prostředí. Hudebně dílo nastudoval dirigent Karel Mládek, brilantní taneční scény vytváří choreograf Jan Kolda, o pestrou podívanou se jistě postarají i výtvarníci Martin Víšek a Eliška Zapletalová. Hlavní tíha nad osudy záhadného loupežníka však leží v ženských rukou – režie nelehkého kusu se ujala Jana Andělová-Pletichová.
    Ostravká opereta tak v závěru sezóny sáhla po titulu, který není v našich divadelních vodách příliš obvyklý. Zřejmě i to je důvod, proč se jím bude v červnu prezentovat na brněnském festivalu Dokořán, kde mužeme tuto lahůdku vidět 18.6. odpoledne.

  • Modrá růže v Nitře

    Divadlo Andreja Bagara v Nitře zařadilo na repertoár kdysi velmi oblíbenou a dnes téměř neznámou operetu Gejzy Dusíka a Pavola Braxatoria Modrá růže.
    Dirigentem nového nastudování je Július Selčan, režie se ujal J.B.Box a choreagrafie Elena a Igor Jágerskí. Dílo, jež je pokládáno za slovenské rodinné stříbro, je zároveň asi nejznámější slovenskou operetou. Písně jako Růžičky červené, Saigon, Vzpomínám, Modrá růže nebo Zatancuj si se mnou, byly svého času velmi populární i u nás. Příběh nás přivádí na výletní loď Denisa, kde nás krom lásky, intrik a valčíku čeká i honba za vynálezem ničivého přášku NHNH…
    Inscenátoři slibují chytlavé melodie, vtipný příběh, hereckou hravost, inscenační fantazii a taneční graciéznost.
    Připomeňme, že DAB v Nitře uvedlo v minulé sezoně s úspěchem také muzikál Divotvorný hrnec a zejména proslulo světovou premiérou slovenského autorského muzikálu Adam Šangala, který nejenže vytrvale plní hlediště nitranského divadla už od roku 2003, ale zaznamenal úspěch také na několika přehlídkách.
    S divadlem velmi často spolupracuje režisér Jozef Bednárik, který nastudoval právě oba zmíněné muzikály. Adam Šangala vyšel i jako kompletní nahrávka na CD a na recenzi tohoto nosiče se můžete v brzku těšit na našich stránkách.

    Foto: Collavino

  • Richard Pachman oslavoval

    Známý hudební skladatel Richard Pachman oslavoval své dvaačtyřicáté narozeniny 28.dubna koncertem v Divadle Talent Illusion na pražských Vinohradech. Talentovaný hudebník, často přezdívaný český Vangelis, je mimo jiné autorem muzikálů Babička, Baron Prášil a úspěšného scénického oratoria Mistr Jan Hus, jemuž právě patřil samotný závěr narozeninového koncertu. Naopak v úvodu večera zaznělo několik skladeb z nejnovějšího alba PianoRelax a ve spolupráci s Patrikem Vojuchem i žánrově odlišné pop-rockově střižené písně prezentované na klubové scéně pod označením PRoject. Druhou část koncertu zahájil další Pachmanův host, slavný belgický dirigent a klavírista Francois Glorieux, který nejenže během své kariéry dirigoval nejslavnější světové orchestry, ale vytvořil také řadu aranží pro Michaela Jacksona. Oslavenec se svými hosty sklidil nejen řadu gratulací, ale i dlouhotrvající aplaus.

    Na fotografii je Richard Pachman, autor článku a Francois Glorieux v Divadle Talent Illusion.

  • projectWINGS

    28.dubna zavítal do plzeňského Komorního divadla soubor Wings, jež provozuje zvláštní druh pohybového divadla s podtitulem „absolutní stepařská show“. Žánrově inscenace leží na pomezí tance, muzikálu a moderního cirkusu ve stylu stále populárnějšího Cirque de Soleil. Plzeňané tak měli příležitost zhlédnout projectWINGS: STEP-RYTMUS – EMOCE, se kterým seskupení slavilo úspěchy nejen v pražských divadlech Ta Fantastika a Bez zábradlí, ale také na jednom z nejprestižnějších divadelních festivalů Edinburgh Fringe 2007 ve Skotsku. Show se volně inspiruje prvky příběhu zrození skupiny Wings a diváky doslova přibíjí do sedadel kombinací pohybů a experimentálních moderních rytmů. Nejedná se lacinou estrádu, ale o nejsyrovější podobu novodobého stepu, inspirovaného neklidným prostředím industriálního města. Mezi členy seskupení patří tanečníci Jan Bursa, Carli Jefferson, Václav Muška a Pavel Strouhal, který je podepsán pod efektní choreografií plzeňské inscenace muzikálu Chicago. Jako mimořádný host večera vystoupil zpěvák a entertainer Jiří Korn, považovaný za legendu českého stepu.

    Foto: WINGS

  • Carousel v Plzni

    Muzikáloví příznivci už ví, že za stále populárnějším žánrem se nejezdí jen do Prahy a Brna. Jejich baštou se stává i Plzeň. Bezprostředně po velmi úspěšném nastudování Chicaga se zdejší soubor pustil do příprav dalšího evergreenu – výpravného muzikálu Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina II. Carousel, který, ač to zní neuvěřitelně, stál od své premiéry na Broadwayi v roce 1945 stranou zájmu českých inscenátorů, takže v plzeňském Velkém divadle 1.března zazněl v české premiéře. Většina diváků bude ale zřejmě znát alespoň píseň You’ll never walk alone ze závěru díla, kterou nazpívala řada populárních zpěváků a jež se stala neoficiální světovou fotbalovou hymnou. Zfilmován byl Carousel pouze v roce 1956 /rež. King Henry/, nyní se údajně chystá v Hollywoodu nová verze s Hughem Jackmanem v hlavní roli.
    Inscenace Chicaga a Carouselu mohou divákům přiblížit, jak rychle se muzikálový žánr ve 20. století vyvíjel. Carousel ještě vychází z operetní a operní tradice – už působivá osmiminutová předehra může svým rozsahem směle konkurovat ouverturám operním, druhý pár /Carrie a Enoch Snow/ v mnohém připomíná operetní mladokomické dvojice, rozsáhlá baletní čísla jsou, opět jako v operetě, vystavěná zejména na efekt. Základním stavebním prvkem už se ale stává silný příběh, v tomto případě tragický osud Billyho Bigela, kolotočáře, furianta a volnomyšlenkáře, vycházející z maďarské hry Liliom Ference Molnára. Byť se domnívám, že žánrově bylo předcházející Chicago režisérovi Romanu Meluzínovi bližší, vyrovnal se s odlišnou látkou obdivuhodně. V ose příběhu „láska – nesnáze – smrt – naděje“ se divák lehce orientuje i přes časté časové posuny, scény mají gradující účinek, takže inscenace přes svojí téměř tříhodinovou délku neztrácí ve finále dech. Velkolepým tanečním scénám vtiskl typický rukopis choreograf Jiří Pokorný. Scéna /autorem návrhu je Šimon Caban/, jejíž dominantu tvoří pergola kolotoče na černém horizontu, by dle mého soudu mohla být výpravnější. Působivější je až výtvarné ztvárnění přístavu v druhém dějství. Slušivé, stylově nadčasové kostýmy navrhla Simona Rybáková.
    Absolutorium zaslouží početný orchestr řízený Jiřím Petrdlíkem /alt. Pavel Kantořík/. Už mimořádně zdařilé provedení předehry, které se mi zdá barvitější než na londýnské nahrávce Carouselu z roku 1993, předznamenalo celkově výborný dojem, umocněný brilantní žesťovou sekcí. Zásadní podíl na úspěchu inscenace přisuzuji Michaelu Prostějovskému, který libreto přeložil a přebásnil – ne vždy na české scéně slyšíme překlady logické, výstižné a přitom velmi zpěvné. Jedinou záhadu pro mě představuje počeštění jediného jména, když Enoch Snow je přejmenován na Evžena Snížka…
    Pro klíčovou roli Billyho Bigela se podařilo získat vynikajícího Romana Říčaře j.h.
    /v alternaci posléze vystoupí Radek Štědronský Shejbal/. Světáka nemusí hrát, on jím skutečně je, přitažlivým ve své neurvalosti, přitom cituschopným, přesvědčivým ve všech polohách. Precizní pěvecký i herecký výkon předvedla Michaela Rybicka jako Julie Jordánová, pozdější Billyho žena, v alternaci se můžeme těšit na éterickou operní pěvkyni Annu Klamo. Starosvětského pana Snížka si s chutí zahrál Michal Klamo, jeho ženu Carrie temperamentní a pěvecky spolehlivá Gabriela Miková. Z dalších postav při premiéře zazářili Venuše Dvořáková jako Nettie procítěnou interpretací hlavního songu, Hana Spinethová /majitelka kolotoče Mullinová/, Petr Kukla /grázl Jigger Craigin/ i tanečnice Jarmila Dycková /Luisa/. Jelikož Rodgers s Hemmersteinem rádi svěřovali náročné úlohy dětem – v The Sound of Music herecké, v Carouselu spíš taneční, okouzlili diváky také členové baletní školičky.
    Carousel je dalším úspěchem plzeňského operetního, dnes spíše muzikálového souboru. Nejenže pobaví, ale mnohdy i nejedno oko splaví slzou…

  • Čachtická paní

    Tanec již dávno nepředstavují jen noblesní figury jakoby vystřižené z vídeňského plesu – mučení nevinných panen, bičování sluhů i pomyslných zrádců, potoky prolité krve
    a řadu další bizardních scén lze spatřit na scéně Komorního divadla v nejnovější inscenaci moderního tanečního muzikálu Čachtická paní z pera autorů Libora Vaculíka, Petra Maláska a Václava Kopty.
    Spíše, než na nesmírně populární taneční muzikál o životě Edith Piaf, nové dílo svou koncepcí navazuje na projekt Lucrezia Borgia, jež autoři realizovali nedávno v pražském Národním divadle. Byť se již v titulní úloze nesetkáme s dublováním ve smyslu zpěvačka – tanečnice a pěvecké i taneční scény mají podobně rozsáhlý prostor, zdá se, že taneční sekvence jsou dějově lépe promyšlené a pěvecký part naopak méně náročný. Muzikál je koncipován tak, že dvě hlavní role /Alžběta Báthory a sluha Ficko/ jsou obsazeny herci – zpěváky, ostatní tanečníky. Tomu odpovídá i hudební stránka produkce. Zatímco hraběnka se sluhou zpívají živě, ostatní party jsou součástí nahrávky.
    Titulní roli alternují dvě představitelky – osvědčená Radka Fišarová a Hana Seidlová z Divadla pod Palmovkou, které byla svěřena sobotní premiéra. Jejím nasazením inscenátoři potvrdili fakt, že hereckou zkušenost staví nad pěvecké nároky. A Hana Seidlová si v úloze krutě bezcitné „Báthoryčky“, jíž skutečně zasáhne jen smrt milovaného koně, vedla famózně. Drobné intonační nepřesnosti jí diváci v rámci strhujícího výkonu jistě odpustili. Neméně skvělý byl i skřet Ficko v podání Zbyňka Frice. Herecké koncerty jsou samozřejmě podpořeny vynikajícími tanečními kreacemi Petra Hose, Zuzany Hradilové, Petry Tolašové, Viktora Gutova a zejména Ivony Jeličové /Eržika Príborská/ i Jana Kadlece, jež si užíval
    i komické momenty v úloze Štefana Nyáryho.
    O velmi sugestivní inscenaci se postarala nejen propracovaná režie a choreografie Libora Vaculíka, ale také působivé výtvarné zpracování /scéna Martin Černý, kostýmy Roman Šolc/ a světelný design. Scénický horor pro otrlejší povahy má šanci stát se další velkou událostí v oblasti tanečně – hudebního žánru.

    PD – KULTURA, duben 2008

    Foto: Pavel Křivánek

Scroll Up

Pro plnou funkci webu musíte souhlasit s využítím cookies. Více informací

Jako většina internetových stránek i tyto stránky používají cookies. Na základě anonymních dat sledujeme například celkový počet návštěvníků. Pokud nechcete cookies používat nebo pokud chcete, aby internetový prohlížeč použití cookies oznámil, musíte ve svém internetovém prohlížeči vybrat příslušnou volbu. Zablokujete-li všechna cookies, nebudete moci využít některé funkce těchto stránek.

Zavřít