musical-operetainternetový magazín o divadle

  • Richard Pachman vystavuje

    Známý hudební skladatel Richard Pachman, mimo jiné autor muzikálů Babička, Baron Prášil a scénického oratoria Mistr Jan Hus, se tentokrát představí návštěvníkům vodního hradu Švihov jako výtvarník. Od 28.července do 10.srpna bude v cíli mnoha turistů na trase Plzeň – Klatovy vystavovat své olejomalby. Připomeňme, že Richard Pachman kromě muzikálů skládá hudbu relaxační, duchovní, divadelní i filmovou, zatím vydal 19 CD a s úspěchem koncertuje v Čechách i v zahraničí. Často spolupracuje s Ditou Hořínkovou, Mariánem Vojtkem a zejména s houslovým virtuozem Jaroslavem Svěceným. V posledních letech se se zdarem prezentuje také jako malíř – výstava na Švihově už bude jeho 33. samostatnou prezentací od roku 2002. Dle odborníků jsou jeho obrazy naplněny harmonií a energií. Chcete-li tedy pozitivní energii načerpat, neměli byste Švihov minout. Vernisáž se koná 28.července v 18 hodin.

    Foto archiv Richarda Pachmana, obraz „Modrý květ – láska“

  • Cikáni jdou do nebe

    Východočeské divadlo Pardubice připravilo pro milovníky open-air festivalů opravdovou lahůdku – pod hradem na Kunětické hoře uvede v červnu, srpnu a září letošního roku sérii představení kultovního muzikálu Emila Lotjanu a Jevgenije Dogy Cikáni jdou do nebe. Slovenský režisér Marián Pecko obsadil do stěžejních rolí cikánské krásky Rady a zloděje koní Lujku Zobara Kristinu Jelínkovou a Martina Mňahončáka. Hudebního nastudování se ujala uznávaná interpretka rómské hudby Ida Kelarová a Desiderius Dužda. Pardubické divadlo připravilo, jak je u něho dobrou tradicí, také nahrávku muzikálu, jejíž křest se uskutečnil před premiérou 14.června. Pokud si tedy magickou atmosféru představení nemůžete vychutnat přímo na Kunětické hoře, máte možnost zakoupit si alespoň zdařilou nahrávku na CD.

    Foto: Michal Klíma

  • Touha přichází

    Divadelní verze úspěšného filmového muzikálu Kvaska Daniela a Mirjam Landových bude mít pod názvem Touha po prázdninách premiéru v Divadle Kalich. Nový projekt, vycházející volně z filmové předlohy, slibuje nejen více hudby, ale díky angažování špičkového divadelního choreografa Pavla Strouhala /Cats, Jack Rozparovač, Chicago v Plzni, projekt Wings…/ také propracovaná taneční čísla. Chybět samozřejmě nemůže ani ústřední radiohit. V hereckém obsazení dominují Lucie Vondráčková a Jiří Korn, režíruje opět Mirjam Landa, hrát se bude na scéně Davida Baziky a v kostýmech Marie Markové. Premiéra se uskuteční 15.září, jen pár dní před prvním uvedením Carmen v HDK. Zdá se, že nás čeká „horký muzikálový podzim“…

  • Marguerite bude i na CD

    Dobrá zpráva přichází pro milovníky francouzských muzikálů – 23.července vyjde na CD výběr písní z nového muzikálu Marguerite, pod nímž jsou podepsáni i tvůrci slavných Bídníků. Vznik muzikálu opět ukazuje, jak jsou náměty „nedostatkovým zbožím“ – Marguerite totiž vychází /pokolikáté už…/ z Dumasova románu Dáma s kaméliemi o Marii Duplessis, slavné kurtizáně a francouzském idolu 40.let 19.století. Libretisté Alain Boublil, C.M. Schönberg a Jonathan Kent přesadili známý příběh do Paříže v době okupace roku 1942. Hudbu složil populární Michel Legrand. Nahrávka je mezi muzikálovými nadšenci netrpělivě očekávaná už od chvíle, kdy se nové dílo objevilo na West Endu – od 7.května letošního roku se Marguerite s úspěchem hraje v překladu Herberta Kretzmera /rovněž autora anglické verze Lés Mesérables/ v londýnském Theatre Royal Haymarket. Titulní roli nastudovala Ruthie Henshall, která už vystupovala v Miss Saigon a také zazářila v obou hlavních rolích Roxie a Velmy v muzikálu Chicago. V úloze jejího milence Armanda vystupuje Julian Ovenden, jeho otce Otta hraje Alexander Hanson. Nahrávka tohoto londýnského provedení je „skorokompletní verzí“, neboť bude obsahovat 25 písní. CD už nabízí například SOUNDOFMUSIC-SHOP za 21.95Eur.
    Připomeňme, že žádné hudební zpracování Dámy s kaméliemi zatím nepředčilo mistrovskou operu G.Verdiho La Taviata, jíž její tvůrce doslova šokoval měšťanskou společnost, která tehdy na současný námět reagovala podrážděně a jedna z nejhranějších oper vůbec tak při své premiéře v roce 1853 zcela propadla. Doufejme, že nový muzikál renomovaných tvůrců se opernímu zpracování svojí kvalitou alespoň přiblíží.

  • MdB v létě nezahálí…

    Přestože ve většině českých divadel právě začaly divadelní prázdniny, pro celou řadu členů souboru Městského divadla v Brně nebudou jen dobou odpočinku. Hned na začátku července se na kultovní rockovou operu Jesus Christ Superstar mohou těšit diváci v Bratislavě, kde hostuje MdB na Nové scéně od 1. do 4. července.
    Náročný program čeká divadelníky během prázdnin také ve vzdálenější cizině. V průběhu července a srpna zavítají Brňané s mezinárodním nastudováním Cabaretu do Wiltzu, Bolzana a Xantenu. Dalším jejich cílem bude Španělsko, kde v režii Petra Gazdíka zazní zcela nový koncertní program The Stars of Musical, ve kterém diváci uslyší zejména melodie z muzikálů Jesus Christ Superstar, Cabaret a Chicago. Máte-li tedy cestu do Madridu, Valencie, Andaluzie, Galicie nebo Taragony, můžete herce z MdB klidně potkat.
    Ilustrační foto: Jef Kratochvil /Jesus Christ Superstar/

  • Sezóna 2007/08 v DJKT Plzeň

    Letošní sezóna souboru muzikálu a operety Divadla J.K.Tyla v Plzni byla výhradně muzikálová. Stalo se tak zřejmě proto, že v té předchozí byla nevídaná pozornost věnována naopak klasické operetě /soubor nastudoval a uvedl Piráty z Penzance, Rose Marii, Orfea v podsvětí a rodinný písničkál Kniha džungle/. Letos však bylo všechno jinak, takže pojďme si jednotlivé inscenace zrekapitulovat.

    První premiérou právě končící divadelní sezóny se stal už 29.září 2007 Limonádový Joe. Před jeho uvedením jsem se zamýšlel nad otázkou, proč se má na repertoár vrátit právě tato bláznivá „kovbojka“, když byla naposled uvedena v roce 1990 a navíc stejný titul milovník Kolaloky může vidět v pražském Karlíně. DJKT však přizvalo ke spolupráci své kolegy z divadla Alfa, konkrétně režiséra Tomáše Dvořáka, dramaturga Pavla Vašíčka a celou řadu jejich spolupracovníků. Vzniklo nové, v mnohém překvapující představení, které však nezklame ani publikum obdivující legendární film. Tvůrci inscenace mírně upravili scénosled a oživili představení o loutkoherecké vstupy. Když se objevily první zprávy, že v titulní roli bude vystupovat bez alternace Petr Vondráček, okamžitě se vyrojily spekulace – není to jen samoúčelná sázka na populární jméno televizní hvězdy? Obavy brzy vzaly za své – Petr Vondráček je nejen skvělý pianista, brilantní moderátor, ale také velmi dobrý herec a zpěvák. Srdce diváků si získal téměř okamžitě a Limonádový Joe si obchodně vede snad až překvapivě skvěle. Z dalších představitelů větších rolí stojí za povšimnutí zejména výkony Bronislava Kotiše /Horác – Hogofogo/ a Stanislavy Fořtové /Tornádo Lou/. Joe úspěšně reprezentoval DJKT i na přehlídce hudebních divadel Dokořán 2008 v Brně.

    Chicago – slavný americký, lehce provokativní muzikál z vězeňského a soudního prostředí, se stal hlavním šlágrem sezóny hned od své premiéry 1.prosince 2007. Příběh o násilí, vraždě a korupci na pozadí kabaretního zákulisí ukazuje, jak lze šikovnou manipulací z vražedkyň udělat hvězdy showbyznysu. Šéfovi souboru a zároveň režisérovi inscenace Romanu Meluzínovi na prvním uvedení Chicaga v Plzni velmi záleželo a snažil se proto obsadit hlavní role skutečnými hvězdami. Přestože nakonec nevyšlo hostování Lucie Vondráčkové ani Romana Vojtka, vzniklo představení v kontextu oblastních divadel zcela mimořádné úrovně. Triumfem se stala promyšlená režie, velmi precizní a náročná choreografie Pavla Strouhala, výborné hudební nastudování /Martin Kumžák a Pavel Kantořík/ a zejména pak mimořádně zdařilé obsazení tří stěžejních rolí – advokát Billy Flynn je jednoznačně jednou z nejlepších kreací Bronislava Kotiše a výhrou je rovněž obsazení Michaely Badinkové do úlohy Roxie Hart. Nejvíce však skvělým herectvím a nebývalými pohybovými dispozicemi překvapila publikum naprosto strhující Zuzana Krištofová – Kolářová, která už sice v Plzni ztvárnila několik ne nevýznamných rolí, jež ji ale poskytly daleko menší prostor, než postava vražedkyně Velmy Kellyové. S odstupem několika měsíců do rozběhnutého „chicagského expresu“ vstoupila úspěšně i domácí představitelka Roxie Gabriela Miková. Chicago je hit, na který bude ještě v příští sezóně dlouho vyprodáno. Byť k jeho popularitě jistě přispěl i známý film, kvality plzeňského nastudování si úspěch zaslouží.

    Jako třetí uvedl opět Roman Meluzín 1.března 2008 na scénu v české premiéře americký klasický muzikál Rodgerse a Hammersteina Carousel z roku 1945. Libreto přebásnil jeden z nejvýznamnějších českých muzikálových specialistů Michael Prostějovský. Osobně jsem se na Carousel těšil z letošní nabídky nejvíc, už z důvodu, že se titul u nás překvapivě nikdy nehrál a nelze ho tudíž vidět v žádném jiném divadle. Poněkud spletitý a zčásti tragický příběh o lásce kolotočáře Billyho Bigela a Julie Jordánové vznikl ještě pod vlivem klasické operety a nabízí nejen nádherné melodie, které v plzeňském případě skvěle interpretuje velmi početný orchestr řízený strhujícím způsobem Jiřím Petrdlíkem, ale také nebývale rozsáhlé ansámblové a baletní scény /choreografie Jiří Pokorný/. V hlavních rolích se vždy střídá hostující umělec s domácím – zmíněného Billyho Bigela alternuje Roman Říčař s Radkem Štědronským – Shejbalem, Julii Anna Klamo s Michaelou Rybickou a její přítelkyni Carrie Zuzana Krištofová – Kolářová s Gabrielou Mikovou. Opět jsme svědky mnoha výborných pěveckých i hereckých výkonů. Přesto obchodně nemůže titul dvěma předchozím konkurovat, což přičítám tomu, že je u nás neznámý a také poněkud nejednoznačnému závěru a poselství, jemuž ne každý divák rozumí – vychází však nejen z originálu, ale i z literární předlohy, kterou je hra Ference Molnára Liliom. Návštěvu Carouselu ale doporučuji všem muzikálovým nadšencům, neboť jednak jej zřejmě u nás hned tak nikde neuvidí a také poslech líbivých melodií včetně neoficiální fotbalové hymny You’ll never walk alone rozhodně stojí za to.

    Příběh Nikoly Šuhaje loupežníka pod názvem Koločava z pera libretisty Stanislava Moši a hudebního skladatele Petra Ulrycha náš výčet letošních premiér uzavírá. Poprvé jej uvedl soubor muzikálu a operety na scéně Komorního divadla 17.května tohoto roku. Dramaturgicky ve mně Koločava budila největší rozpaky – zbojnická tématika v Plzni nikdy moc „nefrčela“ a rovněž vztah Západočechů k folklóru je chladnější, než je tomu na Moravě. Inscenátoři však nekopírovali představení, které sklízí dlouhodobě úspěch v Městském divadle v Brně. Režisér Petr Novotný vtiskl nastudování daleko komornější ráz a vytvořil velmi poutavou a divadelně úspornou inscenaci, která doslova fascinuje svojí čistotou a hloubkou. Sólisty tentokrát doprovází malá kapela, kterou vede první houslistka /hudební nastudování je opět dílem Jiřího Petrdlíka/, Zuzana Krištofová-Kolářová je tentokrát podepsána pod choreografií. Ve výborné kondici se divákům představuje nejen Stanislava Fořtová v parádní roli Hany Ulrychové /Zpěvačka/, ale také oba Šuhajové Petr Kukla a Jan Kaštovský či hostující představitelky Eržiky Martina Placrová a Lucie Chlumská. Opět představení, které byste rozhodně měli vidět, byť žánrově zcela odlišné od všech předešlých.

    Přestože žádná nová opereta v právě končící sezóně v Plzni nezazněla, měla „plzeňská opereta“ opravdu dobrý rok. Nabídla kvalitu, jež mnohdy převýšila honosnější a dražší pražské produkce. Dodejme jen, že muzikálovou nabídku ještě rozšířil baletní soubor o velmi působivý taneční hororový muzikál Čachtická paní, který pro Plzeň napsal Libor Vaculík, Pavel Kopta a Petr Malásek. Příští rok by měla být nabídka žánrově vyváženější, když budeme mít možnost vidět známý muzikál Řek Zorba, lidovou operetku Uličnice, hudební komedii Hledá se muž Zn.: Bohatý a klasickou výpravnou operetu Vévodkyně z Chicaga.

    Foto: Ilustrační foto Pavel Křivánek /Chicago/

  • Ostravský Gasparone v MdB

    Od 10.května tohoto roku uvádí Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě méně hranou klasickou operetu Carla Millöckera GASPARONE. Soubor, mnohými považovaný právě v oblasti operety za českou jedničku, tedy přivezl svého „záhadného loupežníka“ na festival Dokořán do Brna jako dosud nevychladlou novinku. V rámci přehlídky hudebních divadel reprezentoval Gasparone operetní žánr na jevišti Hudební scény ve středu 18.června v 16 hodin odpoledne.
    Millöcker napsal Gasparona /premiéra 26.ledna 1884 v Theater An der Wien/ v období mezi svými nejúspěšnějšími díly – Žebravým studentem /1882/ a Víceadmirálem /1886/. Přestože opereta z prostředí horké Sicílie úspěch dvou zmíněných nepředčila, udržela se na repertoáru divadel dodnes. I když se u nás nehraje často, není pravdou, že by byla zcela neznámou – např. v 80.letech ji uváděl operetní soubor DJKT v Plzni. V upoutávce se můžeme dočíst, že jedním z důvodů je značná interpretační náročnost – pravda, mnohé árie i sbory si nezadají s operními a vyžadují klasicky školené hlasy, ovšem Straussův Netopýr, Cikánský baron nebo většina Lehárových operet je na tom přinejmenším obdobně.
    Ostraváci předvedli klasickou operetu se všemi jejími atributy – velkorysou výpravou v dobovém duchu, precizními pěveckými výkony a mírnou hereckou kýčovitostí… Hostující režisérka Jana Andělová – Pletichová se svého úkolu zhostila velmi konzervativně. Ostatně, proč ne – v našich divadelních vodách se jistě odehrálo více nepovedených pokusů reformovat klasickou operetu, než těch zdařilých. Proto je možná lépe, uvědomit si, jakou diváckou skupinu tento žánr oslovuje a „neznásilňovat“ ji zbytečnou aktualizací. Téměř tříhodinové představení /s přestávkami po prvním i druhém dějství/ na vlnách sladkých melodií uplynulo příjemně bez výrazněji hluchých míst, takže snad jediná výtka může směřovat k občasnému přehrávání některých protagonistů. Očekávané hudební kvality soubor NDM jednoznačně potvrdil – výborný výkon orchestru, sboru i většiny hlavních aktérů prokázal, že ostravská opereta skutečně patří k české špičce. A to přesto, že v prostorách moderní Hudební scény, která není absolutně stavěná pro produkce bez ozvučení /domácí soubor zde Orfea i Mamzelle Nitouche aparaturou zesiluje/, nemůže být o jakékoli akustice vůbec řeč. S tímto faktem musela produkce navyklá na kamenné divadlo, a zejména zkušený dirigent Karel Mládek, svádět urputný boj a celé představení znělo /zdůrazňuji, že nikoli vinou interpretů/ poněkud tlumeně. Snad jediným, kdo dokázal bez problémů ukřičet „sametový interiér“, byl famózně zpívající Václav Morys v úloze hostinského Benozza. Po dlouhé době jsem slyšel v operetě tak výrazně a přitom lehce odzpívaný nelehký tenorový part a Morysovi mohou u nás konkurovat jen umělci, kteří se věnují i opeře – např. Jan Ježek, Aleš Briscein nebo Tomáš Černý. Velmi dobře vyzněly i pasáže ovdovělé hraběnky Carlotty v podání Anny Martuškové, Miroslava Urbánka coby podesty Nasoniho i Martiny Šnytové v roli Sory. Celkem spolehlivě odehrál a odzpíval další exponovanou úlohu hraběte Erminia hostující Petr Horák. V epizodních rolích zazářil Marcel Školout, režií stylizovaný do manekýnského Sindulfa a také výborný Petr Miller, celkem vtipně obsazený do ženské role guvernantky Zenobie, kterou alternuje s bývalou významnou herečkou Bertou Sípavou.
    Festival Dokořán pro hudební divadlo nabídl v souhrnu sedmnácti představení pouze dvě klasické operety – zmíněného Gasparona a populární Nitušku v podání domácího MdB. Obě inscenace ukázaly dvě odlišné cesty, kterými se opereta může vydat. Nadšených diváků má stále dost a tak nezbývá než doufat, že nejen v Brně bude v budoucnu častějším hostem. Solidně zaplněné hlediště v netradičním čase horkého letního odpoledne dokazuje, že opereta není žánrem na vymření.
    Foto: autor

  • Ježíš opět dobyl Prahu

    Zdá se, že dnes už kultovní „webberovka“ Jesus Christ Superstar je u nás vůbec nejúspěšnějším muzikálem. Před deseti lety producenti doufali v zázrak – vydržet alespoň 200 představení… Nakonec jich bylo téměř třináct set a inscenaci vidělo přes 850 tisíc diváků. Velký úspěch doma i v zahraničí později se stejným kusem slavilo v Městské divadlo Brno. A pomyslný „ježíšovský souboj“ svede Praha s Brnem i nyní, tentokrát v koncertních verzích.
    První z nich připravil známý hudebník Ota Balage na scéně Hudebního divadla v Karlíně k desetiletému výročí derniéry původní slavné inscenace. Netradiční cyklus šesti červnových koncertů s původními protagonisty Kamilem Střihavkou, Danem Bártou, Bárou Basikovou, Bohoušem Josefem či Alešem Brichtou zaznamenal takový divácký ohlas, že producenti přidali v listopadu další tři mimořádné termíny.
    Od samého začátku se hovořilo o vylepšené koncertní verzi, která nabídne nejen řadu hostů a alternativní skladby v angličtině, ale díky pozvání tanečních formací Wings a Dance 2×s i jakousi „poloscénickou“ podívanou. Jen málokdo ale čekal, že se koncert stane muzikálovou událostí letošní sezóny. Největší zásluhu na tom má bezesporu dirigent Ota Balage. Jeho živý orchestr hraje tentokrát přímo na jevišti a možná ještě lépe, než při seriálové produkci před deseti lety. A také hlavní protagonisté se vrátili v oslnivé formě. Při sólech Ježíše, Máří Magdaleny i Jidáše diváci pociťovali lehké mrazení, neméně výborní ale byli i ostatní– Bohouš Josef, Aleš Brichta, Jiří Schoenbauer a celé řada dalších. Do celkově konsistentní koncepce překvapivě dobře zapadly i anglické proklady a nejrůznější úpravy známých písní v podání exkluzivních hostů – Terezy Černochové, Dashy i 4tetu, který zazpíval „po svém“ pojatou směs největších hitů. Lhostejno, zda zpěváci zvolili tradiční muzikálovou, swingovou nebo čistě vokální úpravu, vše do sebe úžasně pasovalo. A především – nebyl to jen vzpomínkový večer pro kultovně naladěné diváky, ale skutečný hudební svátek, neboť Ota Balage dokázal, že v i českých vodách se dá udělat kvalitní představení bez falešných tónů a se skvěle šlapající kapelou.
    19.června zazní Ježíš i v Brně, poprvé v rámci festivalu hudebních divadel Dokořán. Celoanglickou verzi připravuje dirigent Igor Vavrda a režisér Petr Gazdík. Brňáci mohou zvednout hozenou rukavici, ale laťka leží opravdu velmi vysoko.

  • Nad vašimi dotazy

    Ohledně našeho webu jsem obdržel řadu dotazů, jak mailem, tak prostřednictvím různých diskusí. Protože se snažíme o seriózní a přitom interaktivní přístup, rozhodl jsem se odpovědět přímo zde. Dnes vybírám prvních pět otázek, další budeme řešit v nepravidelných intervalech. Pokud máte cokoli na srdci, obraťte se na nás prostřednictvím našeho fóra.

    1/ Proč jsou s webem technické problémy a zobrazuje se mi jen levý sloupec stánek?
    Jelikož nás tento dotaz nejvíce znepokojoval, začnu právě jím. Po celou dobu jsme se domnívali, že chyba spočívá v nějaké nakešované verzi ne zcela kompatibilního internetového prohlížeče u koncového uživatele. Náš webmaster odzkoušel řadu /i starých/ operačních systémů i prohlížečů a nikde se chybové zobrazení neprojevilo. Svou roli nehrálo ani rozlišení monitoru, stránky fungovaly i v prohlížeči mobilního telefonu. Nakonec chybu odhalil v celkem unikátní kombinaci jediné verze Windows XP a prohlížeče Explorer 6. Závěr je, že chybu se podařilo odstranit a web by měl již všem fungovat zcela spolehlivě. Mimochodem – možná jste zaregistrovali, že se na webu pár dní nic nedělo, technika se proti nám spikla a náš PC musel na pár dní do servisu.

    2/ Proč uvádíte výňatky z tiskových zpráv jednotlivých divadel?
    Snažíme se informovat o dění ve všech českých divadlech, která hudebně dramatický žánr provozují. Chápeme, že např. fanouška MdB tisková zpráva z tohoto divadla nijak výrazně nepřekvapí, ovšem pro diváky z jiných měst zajímavá je, protože není v jejich silách sledovat aktuality jednotlivých divadelních webů, případně k tiskovým zprávám vůbec nemají přístup. Pro ilustraci – po zveřejnění informací k Mamzelle Nitouche se nám ozvala čtenářka z Liberce, která jela do Brna na služební cestu zrovna v den konání premiéry a chtěla k inscenaci doplňující informace. To nás utvrdilo, že uveřejňování těchto zpráv má své opodstatnění. Protože i většina divadel toto kvituje velmi pozitivně, budeme v uveřejňování zkrácených TZ pokračovat.

    3/ Proč dáváte upoutávky na své stránky na další weby?
    Reklama hýbe světem a sebelepší web je k ničemu, když o něm nikdo neví. Musical.cz je v současné době jen diskusním webem a proto snad každý chápe, že naše stránky nejsou konkurenční. Jeho výhodou však je, že právě diskuse je zde zavedená a muzikálová „komunita“ je na ní zvyklá. Proto se prosím smiřte, že se sem tam nějaká upoutávka objeví, časem jich určitě bude míň a míň. Mohu doufám prozradit, že uvažujeme i o určité fúzi seriózních muzikálových webů, která by vytvořila protiváhu k muzikálovému bulváru, ale to je věc vzdálenější budoucnosti a dalších jednání.

    4/ Proč píšete i o cizích muzikálech, které nikdo nezná?
    Jednak – to že je NĚKDO nezná, neznamená, že je NIKDO nezná. Zatím jsme se zaměřili zejména na německou a rakouskou scénu, kam naši diváci z důvodu dobré dostupnosti často jezdí. Zejména německé letní „open-air“ produkce jsou i mezi českými turisty velmi oblíbené. Také se nám podařilo získat z německy mluvících zemí renomovaného zpravodaje, který právě dostudovává divadelní vědu se zaměřením na muzikál a většinu německých inscenací navštívil a dobře zná. V budoucnu chceme pravidelně informovat také o dění na Broadwayi a West Endu. Můžete se např. těšit na informace od Patricka Fridrichovského, který se před pár dny vrátil z Londýna a plánujeme s ním rozhovor.

    5/ Budete se opravdu krom muzikálu věnovat i klasické operetě?
    Budeme. I když muzikál je současným fenoménem hudebního divadla, domníváme se, že bez znalosti klasické operety a opery se mu nelze seriózně věnovat. Vždyť o muzikálu se v encyklopediích hovoří jako o divadle, které „mluví, tančí a zpívá“. Přitom dnes už máme jednak vysloveně taneční muzikály a také díla, kde prakticky próza zcela ustoupila zpěvu /např. Les Misérables, většina titulů A.L.Webbera a řada dalších/. Nejsou to tedy spíše moderní opery?? Jsou díla, jako Porgy a Bess či Candide muzikály nebo operami? Jak je patrné, hranice mezi žánry je v oblasti hudebního divadla velmi křehká a my chceme jít narozdíl od ostatních ryze muzikálových webů napříč tímto žánrovým spektrem. Operetu pokládáme za zcela legitimní divadelní útvar, který, ač se již nijak nevyvíjí, má stále neuvěřitelný počet příznivců a spolehlivě plní divadelní pokladny i v současnosti. Příkladem je nejen komerčně velmi úspěšná inscenace Čardášové princezny v HDK, ale i vyprodaná představení Orfea v podsvětí v Plzni, trvale obrovský zájem o operetu v Ostravě nebo nové adaptace klasických operet v MdB. Proto jsme se rozhodli v rámci festivalu Dokořán navštívit představení operety Gasparone v podání NDM Ostrava a během léta přidáme i recenzi zmíněné karlínské Čardášové princezny.

    Ilustrační foto: Čardášová princezna, HDK

  • Limonádový Joe

    Ušlechtilý pistolník úspěšně přiklusal na divadelní jeviště

    Nejen pro nestárnoucí hity Když v baru houstne dým…, Arizona či Sou fár tú jú aj mej, ale také díky nesmrtelným gagům a už zlidovělým replikám /dnes by se řeklo hláškám/ stojí westernová parodie Limonádový Joe na českém filmovém a divadelním výsluní už přes čtyřicet let. Jen plzeňský operetní soubor se k ní vrací již potřetí – tentokrát poprvé v koprodukci s Divadlem Alfa. Šlechetný pistolník – abstinent premiérově přiklusal na jeviště Komorního divadla v sobotu 29.října.
    Duchovní otec bláznivé „koňské opery“ Jiří Brdečka napsal původně Joea jako román pro nakladatele J.Hynka. První divadelní premiéra se uskutečnila už v roce 1944 v Divadélku pro 99. Slávu a nesmrtelnost však „Limonádníkovi“ přinesla až hudební verze s písněmi J.Rychlíka a V.Hály, která se také stala předlohou pro nezapomenutelný film. Ta měla svou premiéru v roce 1955 v Divadle ABC. Za zmíňku určitě stojí, že Plzeňané se s touto komedií mohli seznámit poprvé v roce 1964, dokonce osm měsíců před slavnostní premiérou filmu. Po Miroslavu Doutlíkovi a Josefu Koníčkovi nyní dostal příležitost k svému ztvárnění režisér a loutkoherec Tomáš Dvořák. Ten přizval ke spolupráci dramaturga Pavla Vašíčka a muzikanta Vratislava Šrámka, aby se společně pokusili o slavný návrat neméně slavného hrdiny. Zmínění inscenátoři vsadili na zažitou komediálnost známých situací, ale pozměnili celkovou stavbu inscenace. Některé scény přeskupili, písně znějí často na jiných místech, než v originále. Přesto je celé představení velmi kompaktní, a hlavně – ze všech účinkujících vyzařuje nevídaný zápal pro nadsázku. Přestože vzpomínky na mimořádně povedený film je lépe ponechat doma, divák neodchází nijak ochuzen – ba naopak. Hostující režisér přišel s mnoha originálními nápady, scénické předěly vyplnil vtipnou stínohrou a samozřejmě nechybí ani loutky, přičemž zejména dvojice supů se okamžitě stala miláčky malých i velkých diváků. Za největší přínos „Alfáků“ ovšem považuji jejich trochu jiný pohled na divadlo, v lecčemž autentičtější a scénicky syrovější. Těžko si lze představit, že by podobným způsobem uchopili Netopýra či Kabaret, ale trochu zaprášenému limonádovému hrdinovi svěží proměna jednoznačně prospěla. Poslední inscenaci z roku 1990 má jistě mnoho diváků ještě v paměti – rozhodně nebyla špatná, vzpomeňme jen na hudební klauniádu Pavla Kantoříka a Jana Ježka, ale současná verze méně kopíruje film, je „divadelnější“ a snad i vtipnější.
    Za problematičtější považuji hudební stránku inscenace. Jen pětičlenná kapela, nebo spíš takový barový „šraml“, sice skvěle dotváří scénické situace, ale obstarat plnohodnotný doprovod zvládá přes veškeré nasazení jen stěží. Některé songy se zpívají jen u pianina /zejména díky hudební zručnosti Petra Vondráčka, ale i Bronislava Kotiše a Stanislavy Fořtové/ nebo za doprovodu gospelového sboru.
    S hostujícím režisérem si patrně skvěle porozuměl i choreograf Martin Pacek a oba výtvarníci – scénograf Jaroslav Milfajt a kostýmní návrhář Tomáš Kypta. Scénické proměny jsou řešeny originálně a vizuálně působí celá inscenace velmi atraktivně, byť má v porovnání s filmem omezené možnosti.
    Nové nastudování populární parodie našlo v Plzni své dva mužské hrdiny – krom skvělého hostujícího herce, muzikanta a zpěváka Petra Vondráčka v titulní roli je to bezesporu také naprosto brilantní Horác – Hogofogo v podání Bronislava Kotiše, který po „kládách“ typu Dona Quijota jakoby v nové úloze našel uvolnění a hravost. Oba protagonisté se ve střetu parodovaného dobra a zla skvěle doplňovali. Pozadu ale nezůstaly ani dámy, ať už to byla Stanislava Fořtová jako ohnivě tajuplná Tornádo Lou či něžně naivní Winnifred v podání Kateřiny Šildové. V dalších rolích excelentní čtveřici zdařile doplňoval Libor Zavislan, Jiří Untermüller, Radek Shejbal, Jan Kaštovský či velmi výrazný Petr Borovský v úloze tvrďáka Grimpa.
    O nehasnoucí popularitě této „koňské opery“ svědčí fakt, že ji v podobě velkolepé podívané nedávno uvedlo i Hudební divadlo v Karlíně. Plzeňští divadelníci se vydali odlišnou cestou, která se jeví jako dobrý start do nové, tentokrát veskrze muzikálové sezony.

    Plzeňský deník 5.10. 2007

Scroll Up

Pro plnou funkci webu musíte souhlasit s využítím cookies. Více informací

Jako většina internetových stránek i tyto stránky používají cookies. Na základě anonymních dat sledujeme například celkový počet návštěvníků. Pokud nechcete cookies používat nebo pokud chcete, aby internetový prohlížeč použití cookies oznámil, musíte ve svém internetovém prohlížeči vybrat příslušnou volbu. Zablokujete-li všechna cookies, nebudete moci využít některé funkce těchto stránek.

Zavřít