musical-operetainternetový magazín o divadle

  • Gasparone v Ostravě

    Trojici v této divadelní sezóně již nastudovaných inscenací (Ostrov milování, Sugar a Veselá vdova) doplnil operetní soubor Národního divadla moravskoslezského v sobotu 10.května premiérou klasické výpravné operety Carla Millöckera Gasparone. Děj s velice originální a vtipnou zápletkou situovali libretisté Zell a Genée do italského prostředí. Hudebně dílo nastudoval dirigent Karel Mládek, brilantní taneční scény vytváří choreograf Jan Kolda, o pestrou podívanou se jistě postarají i výtvarníci Martin Víšek a Eliška Zapletalová. Hlavní tíha nad osudy záhadného loupežníka však leží v ženských rukou – režie nelehkého kusu se ujala Jana Andělová-Pletichová.
    Ostravká opereta tak v závěru sezóny sáhla po titulu, který není v našich divadelních vodách příliš obvyklý. Zřejmě i to je důvod, proč se jím bude v červnu prezentovat na brněnském festivalu Dokořán, kde mužeme tuto lahůdku vidět 18.6. odpoledne.

  • Modrá růže v Nitře

    Divadlo Andreja Bagara v Nitře zařadilo na repertoár kdysi velmi oblíbenou a dnes téměř neznámou operetu Gejzy Dusíka a Pavola Braxatoria Modrá růže.
    Dirigentem nového nastudování je Július Selčan, režie se ujal J.B.Box a choreagrafie Elena a Igor Jágerskí. Dílo, jež je pokládáno za slovenské rodinné stříbro, je zároveň asi nejznámější slovenskou operetou. Písně jako Růžičky červené, Saigon, Vzpomínám, Modrá růže nebo Zatancuj si se mnou, byly svého času velmi populární i u nás. Příběh nás přivádí na výletní loď Denisa, kde nás krom lásky, intrik a valčíku čeká i honba za vynálezem ničivého přášku NHNH…
    Inscenátoři slibují chytlavé melodie, vtipný příběh, hereckou hravost, inscenační fantazii a taneční graciéznost.
    Připomeňme, že DAB v Nitře uvedlo v minulé sezoně s úspěchem také muzikál Divotvorný hrnec a zejména proslulo světovou premiérou slovenského autorského muzikálu Adam Šangala, který nejenže vytrvale plní hlediště nitranského divadla už od roku 2003, ale zaznamenal úspěch také na několika přehlídkách.
    S divadlem velmi často spolupracuje režisér Jozef Bednárik, který nastudoval právě oba zmíněné muzikály. Adam Šangala vyšel i jako kompletní nahrávka na CD a na recenzi tohoto nosiče se můžete v brzku těšit na našich stránkách.

    Foto: Collavino

  • Richard Pachman oslavoval

    Známý hudební skladatel Richard Pachman oslavoval své dvaačtyřicáté narozeniny 28.dubna koncertem v Divadle Talent Illusion na pražských Vinohradech. Talentovaný hudebník, často přezdívaný český Vangelis, je mimo jiné autorem muzikálů Babička, Baron Prášil a úspěšného scénického oratoria Mistr Jan Hus, jemuž právě patřil samotný závěr narozeninového koncertu. Naopak v úvodu večera zaznělo několik skladeb z nejnovějšího alba PianoRelax a ve spolupráci s Patrikem Vojuchem i žánrově odlišné pop-rockově střižené písně prezentované na klubové scéně pod označením PRoject. Druhou část koncertu zahájil další Pachmanův host, slavný belgický dirigent a klavírista Francois Glorieux, který nejenže během své kariéry dirigoval nejslavnější světové orchestry, ale vytvořil také řadu aranží pro Michaela Jacksona. Oslavenec se svými hosty sklidil nejen řadu gratulací, ale i dlouhotrvající aplaus.

    Na fotografii je Richard Pachman, autor článku a Francois Glorieux v Divadle Talent Illusion.

  • projectWINGS

    28.dubna zavítal do plzeňského Komorního divadla soubor Wings, jež provozuje zvláštní druh pohybového divadla s podtitulem „absolutní stepařská show“. Žánrově inscenace leží na pomezí tance, muzikálu a moderního cirkusu ve stylu stále populárnějšího Cirque de Soleil. Plzeňané tak měli příležitost zhlédnout projectWINGS: STEP-RYTMUS – EMOCE, se kterým seskupení slavilo úspěchy nejen v pražských divadlech Ta Fantastika a Bez zábradlí, ale také na jednom z nejprestižnějších divadelních festivalů Edinburgh Fringe 2007 ve Skotsku. Show se volně inspiruje prvky příběhu zrození skupiny Wings a diváky doslova přibíjí do sedadel kombinací pohybů a experimentálních moderních rytmů. Nejedná se lacinou estrádu, ale o nejsyrovější podobu novodobého stepu, inspirovaného neklidným prostředím industriálního města. Mezi členy seskupení patří tanečníci Jan Bursa, Carli Jefferson, Václav Muška a Pavel Strouhal, který je podepsán pod efektní choreografií plzeňské inscenace muzikálu Chicago. Jako mimořádný host večera vystoupil zpěvák a entertainer Jiří Korn, považovaný za legendu českého stepu.

    Foto: WINGS

  • Carousel v Plzni

    Muzikáloví příznivci už ví, že za stále populárnějším žánrem se nejezdí jen do Prahy a Brna. Jejich baštou se stává i Plzeň. Bezprostředně po velmi úspěšném nastudování Chicaga se zdejší soubor pustil do příprav dalšího evergreenu – výpravného muzikálu Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina II. Carousel, který, ač to zní neuvěřitelně, stál od své premiéry na Broadwayi v roce 1945 stranou zájmu českých inscenátorů, takže v plzeňském Velkém divadle 1.března zazněl v české premiéře. Většina diváků bude ale zřejmě znát alespoň píseň You’ll never walk alone ze závěru díla, kterou nazpívala řada populárních zpěváků a jež se stala neoficiální světovou fotbalovou hymnou. Zfilmován byl Carousel pouze v roce 1956 /rež. King Henry/, nyní se údajně chystá v Hollywoodu nová verze s Hughem Jackmanem v hlavní roli.
    Inscenace Chicaga a Carouselu mohou divákům přiblížit, jak rychle se muzikálový žánr ve 20. století vyvíjel. Carousel ještě vychází z operetní a operní tradice – už působivá osmiminutová předehra může svým rozsahem směle konkurovat ouverturám operním, druhý pár /Carrie a Enoch Snow/ v mnohém připomíná operetní mladokomické dvojice, rozsáhlá baletní čísla jsou, opět jako v operetě, vystavěná zejména na efekt. Základním stavebním prvkem už se ale stává silný příběh, v tomto případě tragický osud Billyho Bigela, kolotočáře, furianta a volnomyšlenkáře, vycházející z maďarské hry Liliom Ference Molnára. Byť se domnívám, že žánrově bylo předcházející Chicago režisérovi Romanu Meluzínovi bližší, vyrovnal se s odlišnou látkou obdivuhodně. V ose příběhu „láska – nesnáze – smrt – naděje“ se divák lehce orientuje i přes časté časové posuny, scény mají gradující účinek, takže inscenace přes svojí téměř tříhodinovou délku neztrácí ve finále dech. Velkolepým tanečním scénám vtiskl typický rukopis choreograf Jiří Pokorný. Scéna /autorem návrhu je Šimon Caban/, jejíž dominantu tvoří pergola kolotoče na černém horizontu, by dle mého soudu mohla být výpravnější. Působivější je až výtvarné ztvárnění přístavu v druhém dějství. Slušivé, stylově nadčasové kostýmy navrhla Simona Rybáková.
    Absolutorium zaslouží početný orchestr řízený Jiřím Petrdlíkem /alt. Pavel Kantořík/. Už mimořádně zdařilé provedení předehry, které se mi zdá barvitější než na londýnské nahrávce Carouselu z roku 1993, předznamenalo celkově výborný dojem, umocněný brilantní žesťovou sekcí. Zásadní podíl na úspěchu inscenace přisuzuji Michaelu Prostějovskému, který libreto přeložil a přebásnil – ne vždy na české scéně slyšíme překlady logické, výstižné a přitom velmi zpěvné. Jedinou záhadu pro mě představuje počeštění jediného jména, když Enoch Snow je přejmenován na Evžena Snížka…
    Pro klíčovou roli Billyho Bigela se podařilo získat vynikajícího Romana Říčaře j.h.
    /v alternaci posléze vystoupí Radek Štědronský Shejbal/. Světáka nemusí hrát, on jím skutečně je, přitažlivým ve své neurvalosti, přitom cituschopným, přesvědčivým ve všech polohách. Precizní pěvecký i herecký výkon předvedla Michaela Rybicka jako Julie Jordánová, pozdější Billyho žena, v alternaci se můžeme těšit na éterickou operní pěvkyni Annu Klamo. Starosvětského pana Snížka si s chutí zahrál Michal Klamo, jeho ženu Carrie temperamentní a pěvecky spolehlivá Gabriela Miková. Z dalších postav při premiéře zazářili Venuše Dvořáková jako Nettie procítěnou interpretací hlavního songu, Hana Spinethová /majitelka kolotoče Mullinová/, Petr Kukla /grázl Jigger Craigin/ i tanečnice Jarmila Dycková /Luisa/. Jelikož Rodgers s Hemmersteinem rádi svěřovali náročné úlohy dětem – v The Sound of Music herecké, v Carouselu spíš taneční, okouzlili diváky také členové baletní školičky.
    Carousel je dalším úspěchem plzeňského operetního, dnes spíše muzikálového souboru. Nejenže pobaví, ale mnohdy i nejedno oko splaví slzou…

  • Čachtická paní

    Tanec již dávno nepředstavují jen noblesní figury jakoby vystřižené z vídeňského plesu – mučení nevinných panen, bičování sluhů i pomyslných zrádců, potoky prolité krve
    a řadu další bizardních scén lze spatřit na scéně Komorního divadla v nejnovější inscenaci moderního tanečního muzikálu Čachtická paní z pera autorů Libora Vaculíka, Petra Maláska a Václava Kopty.
    Spíše, než na nesmírně populární taneční muzikál o životě Edith Piaf, nové dílo svou koncepcí navazuje na projekt Lucrezia Borgia, jež autoři realizovali nedávno v pražském Národním divadle. Byť se již v titulní úloze nesetkáme s dublováním ve smyslu zpěvačka – tanečnice a pěvecké i taneční scény mají podobně rozsáhlý prostor, zdá se, že taneční sekvence jsou dějově lépe promyšlené a pěvecký part naopak méně náročný. Muzikál je koncipován tak, že dvě hlavní role /Alžběta Báthory a sluha Ficko/ jsou obsazeny herci – zpěváky, ostatní tanečníky. Tomu odpovídá i hudební stránka produkce. Zatímco hraběnka se sluhou zpívají živě, ostatní party jsou součástí nahrávky.
    Titulní roli alternují dvě představitelky – osvědčená Radka Fišarová a Hana Seidlová z Divadla pod Palmovkou, které byla svěřena sobotní premiéra. Jejím nasazením inscenátoři potvrdili fakt, že hereckou zkušenost staví nad pěvecké nároky. A Hana Seidlová si v úloze krutě bezcitné „Báthoryčky“, jíž skutečně zasáhne jen smrt milovaného koně, vedla famózně. Drobné intonační nepřesnosti jí diváci v rámci strhujícího výkonu jistě odpustili. Neméně skvělý byl i skřet Ficko v podání Zbyňka Frice. Herecké koncerty jsou samozřejmě podpořeny vynikajícími tanečními kreacemi Petra Hose, Zuzany Hradilové, Petry Tolašové, Viktora Gutova a zejména Ivony Jeličové /Eržika Príborská/ i Jana Kadlece, jež si užíval
    i komické momenty v úloze Štefana Nyáryho.
    O velmi sugestivní inscenaci se postarala nejen propracovaná režie a choreografie Libora Vaculíka, ale také působivé výtvarné zpracování /scéna Martin Černý, kostýmy Roman Šolc/ a světelný design. Scénický horor pro otrlejší povahy má šanci stát se další velkou událostí v oblasti tanečně – hudebního žánru.

    PD – KULTURA, duben 2008

    Foto: Pavel Křivánek

  • Prešov

    Velmi zajímavý projekt už ohlásilo divadlo ve slovenském Prešově – 20.listopadu 2009 na jeho scéně bude mít premiéru původní muzikál Mária Antoinetta V.Klimáčka a G.Dušíka. Připomeňme, že nad stejným motivem kdysi uvažoval i hudební skladatel Karel Svoboda. Ze zahraničních autorů jej už zrealizovalo německé duo Kunze-Levay.
    V současné době prešovská scéna uvádí s velkým úspěchem slovenský autorský muzikál František z Assisi.

  • Adéla ještě nevečeřela

    Příval nových muzikálů na českou scénu nekončí… Krom velkolepé Carmen, kterou na říjen chystá Hudební divadlo v Karlíně, ohlásilo svou podzimní novinku i Divadlo Broadway. To vsadilo na adaptaci populární české detektivně-hororové komedie Adéla ještě nevečeřela. Známého tématu se ujal hudební skladatel Ondřej Brousek a textař a režisér Radek Balaš, kteří už v uvedli v plzeňském divadle rodinný muzikál Kniha džungle /viz. naše recenze/.

  • Němcová

    Po premiéře má další repertoárový počin Divadla Ta Fantastika Němcová! Autorem hudby je manžel Lucie Bílé Václav Noid Bárta, texty napsal Jiří Pokorný, který je zároveň režisérem projektu i scénografem. Hlavní roli vytváří Lucie Bílá bez alternace, jejího manžela hraje střídavě Kamil Střihavka nebo Noid. Aktuální hodnocení představení najdete v sekci recenze.

  • Chicago

    Do amerického Chicaga, hlavního města zločinu a hříchu, se můžeme vypravit díky světoznámému muzikálu autorského tria John Kander, Fred Ebb a Bob Fosse. Příběh plný násilí, sexu, korupce, ale i humoru a groteskní nadsázky s triumfálním úspěchem v Plzni vůbec poprvé uvedl soubor muzikálu a operety na scéně Komorního divadla.
    Předobraz muzikálu, jako zrcadlo tehdejší moderní doby, vznikl už v polovině 20.let minulého století v podobě soudniček M.D.Watkinsové. Kander a Ebb, úspěšní autoři Kabaretu, Zorby a dalších hitů, jej převedli za pomoci tanečníka a režiséra Fosse do muzikálové podoby o padesát let později. Přestože 936 repríz při premiéře na Broadwayi v roce 1975 nelze považovat za neúspěch, triumf zaznamenal až revival v roce 1996. Renée Zelweeger, Catherine Zeta-Jones a Richard Gere v hlavních rolích zajistili nesmrtelnost také filmové verzi z roku 2002. Mezitím se Chicago rychle rozletělo do světa. Kuriozitou je, že v Čechách se objevilo na scéně pražského Divadla ABC pouhé tři roky po světové premiéře! Plzeňané si však na show vražedkyň Velmy Kellyové a Roxie Hartové museli počkat dalších téměř třicet let.
    Režisér a zároveň šéf souboru Roman Meluzín získal cenný skalp – za pomoci dobře zvoleného týmu dokázal, že jeho soubor umí v muzikálové branži konkurovat nejpřednějším českým produkcím. Byť nakonec nevyšlo hostování Lucie Vondráčkové
    a Romana Vojtka, divák není pranic ochuzen. Chicago není sociologickou studií– autoři se příliš nezatěžovali vykreslením drsného světa ženské věznice a určitý psychologický přesah má jen výstup Amose v písni Mistr Celofán. Chicago je show, efektní revue, groteska hraná
    i tančená ve zběsilém tempu. A režie nedopřává publiku oddechu – jedna brilantní scéna střídá druhou, ať je to pověstné Tango, Dáme fleka všem či výborně vystavěný výstup Velmy v závěru prvního jednání… A co teprve choreografie Pavla Strouhala! Známý stepař
    a vyhledávaný choreograf /např. muzikály Cats a Jack Rozparovač/ dokázal titulu, jež je postaven právě na efektu tanečních čísel, dát dynamiku, strhující spád a pohybovou přesnost, která tuzemským souborům není vždy vlastní.
    Scénu i kostýmy navrhla Lucie Loosová. Z výtvarného hlediska dominují atraktivní kostýmy, neboť scénograficky je Chicago poměrně nenáročné – téměř celý děj se odehrává ve věznici a většina inscenací bývá řešena podobně, včetně zmíněné verze filmové.
    O znamenité hudební provedení se postarali dirigenti Martin Kumžák a Pavel Kantořík, který řídil sobotní premiéru. Zvuk orchestru je krásně plný a dynamicky vyvážený. Úspěšně se prezentovali i dva noví členové inscenačního týmu – dramaturg Patrick Fridrichovský
    a populární subreta Michaela Rybicka, jež se narychlo ujala nastudování sborů.
    Zuzana Krištofová-Kolářová jako Velma Kellyová a Michaela Badinková /Roxie Hartová/ předvedly výkony, za něž by se nemusela stydět mnohá evropská produkce. Výborně tančí, jsou pohledné, temperamentní a bravurně sezpívané. Neméně dobrá je Stanislava Fořtová v úloze vychytralé Mámy Mortonové a Bronislav Kotiš jako mazaný, trochu fanfarónský advokát Billy Flynn. Bezbranného, uťáplého manžela Amose Harta věrohodně ztvárňuje Jan Kaštovský. Za velký klad považuji, že se také role v company podařilo obsadit pěticí atraktivních a tanečně i pěvecky disponovaných „vražedkyň“, ať už je to Kristina Kloubková, Kateřina Šildová, Veronika Veselá, Betka Stanková nebo Saša Malínská. Celým muzikálem provází konferenciér v podání Jiřího Untermüllera.
    Plzeňské Chicago představuje podívanou v tom nejlepším slova smyslu. Je to show, kterou divácký úspěch nemůže minout.

    Plzeňský deník 6.12.2007

    Foto: Pavel Křivánek

Scroll Up

Pro plnou funkci webu musíte souhlasit s využítím cookies. Více informací

Jako většina internetových stránek i tyto stránky používají cookies. Na základě anonymních dat sledujeme například celkový počet návštěvníků. Pokud nechcete cookies používat nebo pokud chcete, aby internetový prohlížeč použití cookies oznámil, musíte ve svém internetovém prohlížeči vybrat příslušnou volbu. Zablokujete-li všechna cookies, nebudete moci využít některé funkce těchto stránek.

Zavřít