musical-operetainternetový magazín o divadle

  • Dumasův „nemuzikál“ na jevišti

    VÍCE REPORTÁŽ NEŽLI RECENZE Z INCENACE MĚSTSKÉHO DIVADLA V BRNĚ

    To jsem si teda vymyslel termín. Ale jak jinak a jednoduše nazvat inscenaci, ve které od začátku do konce zní hudba a přece to není muzikál. Není to ani opera či opereta. Ale není to ani prostá činohra.
    Městské divadlo v Brně premiérovalo 13. Září 2008 dramatizaci Dumasova románu, Tři mušketýři. Člověk si řekne: Už zase? Zase se někdo sveze na romantické loďce devatenáctého století a zase tady někdo uvádí „diváckou tutovku“? Copak není už těch adaptací dost? Copak už není dost mušketýrských muzikálů?
    Na tiskové konferenci před premiérou režisérka Hana Burešová informovala novináře, že je to opravdu docela nová verze Dumase. S dramaturgem a spoluautorem Štěpánem Otčenáškem spojili onen romantický příběh, s životem v pražském pavlačovém domě první poloviny dvacátého století , navíc bylo ještě oznámeno, že v inscenaci bude hrát důležitou roli hudba – a to hudba ne lecjaká, ale písničky slavné skupiny Beatles.
    Tak to už bylo na mne příliš. Fandím divadlu, tomu brněnskému zvlášť, takže jsem se začal upřímně obávat, že se pustili na tu nejhorší cestu inscenování, jaká se dá zvolit.
    Tři mušketýři jsou vděčné muzikálové téma. Romantický příběh v historických kostýmech, dávka dobrodružnosti, dávka humoru, to vše vystavěné na jednoduché dějové zápletce o náhrdelníku královny, který se musí do dne plesu dostat zpátky na její něžný krk a tak překazit intriky zlovolného a po moci bažícího kardinála. Příběh je opepřen šermem i šarmem, protože Alexandr Dumas starší uměl psát napínavé historické pohádky.
    Když jsem byl dramaturgem zpěvohry Nové scény v Bratislavě kolem roku 1980, byla nepsaná ideologická povinnost dramaturga obsadit alespoň jeden titul v roce, sovětským muzikálem. Přede mnou byla na repertoáru opereta „Pusť kytara igraet – Ať kytara hraje“ revoluční slátanina vysoké ideologické a nízké umělecké hodnoty. Pro mne měl ředitel připravenou další lahůdku „Tovarišť Ljubov – Soudružka láska“ hra, ve které má svému manželovi bělogvardějci zpívat nadšená revolucionářka s revolverem v ruce: „Nemohu tě mít ráda, Strana mne potřebuje!“ V zoufalství jsem navrhl alternativu, muzikál Tři mušketýři mladého moskevského skladatele Pavlova. Povedl se tedy husarský kousek, místo soudružky s revolverem jsme hráli D´Artagnana s kordem. To byl také jediný důvod, proč rozšiřovat množství mušketýrských zpěvoher o další titul.
    Najednou jsem seděl v hledišti Městského divadla v Brně a s obavami očekával nějaký muzikálový paskvil. Pravda, režisérka Burešová je autorita, ještě nikdy žádný nesmysl nerealizovala. Ale co když se jí právě tento projekt nezdařil? Sama se přiznala, že tyto mušketýři je tak trochu její dívčí sen. Jako malá holka milovala Dumasovy hrdiny a milovala Beatles a tak to na jevišti dala dohromady. Mno…uvidíme…
    Na scéně Davida Marka vidíme klasickou pražskou pavlač asi tak z roku 1960. Je zabydlená běžnými občánky, od stařen a starců po malé děti. U společného kohoutku se točí do vědra voda, o společného záchodku je někdy těsno. Věší se prádlo na šňůry, soused souseda navštěvuje s vlastní židlí, protože oni již mají televizi a rádi umožní jiným, dívat se na ni společně. Takové idylka soužití, viděná pohledem asi dvanáctileté copaté holčičky.
    Najednou se scéna světelně mění a v těchto kulisách 20. století se začíná rozehrávat onen známý příběh třech mušketýrů, ke kterým přibude čtvrtý, mladičký gastonec. Stihl urazit postupně Athose, Portose i Aramise a asi ho čeká výprask, ne li smrt. Přichází však kardinálovi lidé a jsme svědky prvního parádního šermířského čísla. Na to všechno se kouká zamilovaně ta blonďatá holčička z pavlače, zní písnička Beatles a já zjišťuji, že mi to vůbec nevadí, že ta píseň a ten pohled copatého děvčátka vše, sice nepochopitelně, ale sceluje. Příběh běží dál. Ten dumasovský docela pečlivě zobrazuje autorův rukopis. Mnohem detailněji, než jsme u „muzikalizaci“ románů zvyklí. Nápaditě a vhodně je ilustrován hudbou – tedy totálně známými i méně frekventovanými písničkami Beatles. A v kontrastu se plynule mění romantika šermířů na idylku života na stísněné pavlači. Nechybí humorné pohledy, laskavé detaily, je cítit, že to děvčátko, Hana Burešová, má na své dětství nádherné vzpomínky a že je dokáže správnými výrazovými prostředky interpretovat. A když příběh mušketýru dramaticky kulminuje, najednou děvčátko nešťastně vykřikne: „Beatles se rozpadli!“
    To je ten neuralgický bod inscenačního klíče onoho „nemuzikálu“. V tom tkví kouzlo propojení mušketýrů, pavlače a Beatles. Pohled děvčátka, kterému vůbec nevadí, že ve své hlavičce míchá příběhy a staletí. Že žije skutečností i romantickými představami, že žije zvuky splachování toalety i zvuky milovaných Beatles. A divák rád tuto poetiku přijímá. Těší se a trápí se, prožívá představy toho copatého děvčátka a rozumí mu.
    Tři mušketýři v Městském divadle v Brně jsou plny hudby. Je to činohra, ale tak muzikantsky nasycená, inscenačně naplněná, že bych neváhal nazvat inscenaci muzikálem, jakýmsi dalším a jiným rozměrem muzikálu. Proto ty uvozovky u termínu „nemuzikál“.
    Když vycházím z divadla, vždy si všímám ostatní diváky. Je to tak trochu profesionální deformace. Dělávají to režiséři, dramaturgové, snad ve všech divadle. Ty první úsměvy či smutné nebo bezradné pohledy umí hodně vypovědět o spokojenosti diváků. Takže mušketýři končí, ještě klasické zkřížení zbraní: „Jeden za všechny…“ Dlouhý potlesk a odchod z hlediště. Úsměvy diváků. Takové spokojené, jako když se díváme na koťata když si hrají, na babičku, která se v kruhu rodiny dožívá devadesátky, na děvčátko, které je plné optimistických snů: Vždyť svět je tak nádherný, dobrodružný a překvapivý!
    Tři mušketýři režisérky Hany Burešové jsou mnohem víc než převyprávěným Dumase. Je to hudebně-dramatická velepříjemná návštěva lidství, přes několik staletí.

    Činoherní scéna Městského divadla Brno, Tři mušketýři. Podle Alexandra Dumase staršího libreto napsali režisérka Hana Burešová a dramaturg inscenace Štěpán Otčenášek. Scéna David Marek, kostýmy Samiha Maleh. Asistent režie Igor Ondříček, pohybová spolupráce Josef Jurásek a Tomáš Saghel. V inscenaci jsou použity nahrávky písní skupiny Beatles. Foto z inscenace Jef Kratochvil, MdB. Premiéra 13. září 2008

    Foto: MdB, Jef Kratochvil /Alena Antalová, Dušan Vitázek/

  • Říjen u sousedů

    Po bohatém letním programu i začátku nové divadelní sezony pokračuje stejně tento stav u našich německy mluvících sousedů i v říjnu.

    Hned dvě premiéry nabídne svému publiku německá společnost Stage Entertainment. Po velké mediální kampani včetně casting-show startuje Disneyho Tarzan v hamburském divadle Neue Flora, ohlašovaný jako nejvýpravnější muzikál v Německu. Naproti tomu téměř tajně a beze všeho velkého rozruchu začíná v Essenu Ich will Spaß (Chci se bavit), založený na hitech nové německé vlny. Také skladatel Frank Nimsgern (autor např. muzikálu Poe nebo hudby k některým dílům seriálu Místo činu) je v premiérovém stresu kvůli dvěma chystaným premiérám, a to muzikálu Der Ring (Prsten) a show Qi.

    A zde je už přehled říjnových premiér v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Je z čeho vybírat a v obsazení se objevují hvězdy jako např. Máté Kamarás nebo Jesper Tydén:

    Joseph (Wien 01.10.)
    Vom Wedding nach Las Vegas – die Manuela Story (Berlin 02.10.)
    Sugar (Bamberg 03.10.)
    Soul Secrets & Musical Feelings (Oberhausen 04.10.)
    Der Kampf des Jahrhunderts (Berlin 04.10.)
    Let me entertain U (Wien 05.10.)
    Ich will Spaß! (Essen 05.10.)
    Kiss Me, Kate! (Bremen 09.10.)
    Qi – eine Palast-Phantasie (Berlin 09.10.)
    Cabaret (Esslingen 09.10.)
    Piraten. Die BeBerlinette (Berlin 09.10.)
    High School Musical (Norderstedt 10.10.)
    Cabaret (Dresden-Rieck 10.10.)
    Guys and Dolls (Hannover 11.10.)
    My Fair Lady (Graz 11.10.)
    Candide (Gelsenkirchen 12.10.)
    Der kleine Horrorladen (Münster 12.10.)
    In nomine patris (München 16.10.)
    Die Drei von der Tankstelle (Gera 17.10.)
    Sugar – Manche mögen’s heiß (Baden-Baden 17.10.)
    Evita (Herford 18.10.)
    The Scarlet Pimpernel (Baden 18.10.)
    Nicht schummeln, Liebling! (Schwedt/Oder 18.10.)
    Godfather of Soul (Hildesheim 18.10.)
    Tarzan (Hamburg 18.10.)
    Der Ring (Saarbrücken 23.10.)
    Jesus Christ Superstar (Ulm 23.10.)
    Felix Martin Pur & Unplugged (Essen 24.10.)
    Das Phantom der Oker (Braunschweig 24.10.)
    Der Prinz von Dänemark (Stuttgart 25.10.)
    Happy End (Hamburg 25.10.)
    Shockheaded Peter (Wuppertal 26.10.)
    Wien hat den Blues (Wien 27.10.)
    Der kleine Horrorladen (Annaberg-Buchholz 29.10.)
    Musical/Grusical (Bonn 30.10.)
    The Rocky Horror Show (Berlin 31.10.)
    Hair (Basel 31.10.)
    Happy End (Lüneburg 31.10.)
    Guys and Dolls (Bielefeld 31.10.)
    Acht Frauen (Heide 31.10.)
    The Sound of Music (Hof 31.10.)
    Benefiz -Halloween-Party (Düsseldorf 31.10.)

    Ilustrační foto: Logo k muzikálu Trzan

  • MdB boduje i v zahraničí

    Soubor Městského divadla v Brně nečeká jen právě připravovaná premiéra autorského titulu Peklo. Režisér Stanislav Moša po úspěšném uvedení „webberovky“ Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť ve vídeňské Stadthalle připravuje pro evropské turné nový projekt – slavnou Evitu. Část realizačního týmu opět tvoří Mošovi osvědčení spolupracovníci, například choreograf Vladimír Kloubek, kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová či dirigenti Karel Albrecht a Martin Procházka. Scéna bude dílem Němce Christopha Weyerse, převážně německé a rakouské národnosti jsou i herci, zpěváci a tanečníci, kteří prošli náročným konkursem v Mnichově. Celý ansámbl doprovodí dvanáctičlenný orchestr MdB. Premiéra Evity se odehraje 18.října v Městském divadle v Herfordu, tedy ve stejný den, kdy režisér Moša poprvé uvede v Brně svůj muzikál Peklo.

    AKTUALIZOVÁNO 17.ŘÍJNA 2008 – Netradiční recenzi doc.Petra Stoličného jedné inscenace MdB si můžete přečíst v sekci RECENZE.

    Foto: MdB, Tino Kratochvil, z inscenace Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť

  • Adéla už požírá první diváky

    Muzikáloví tvůrci nedopřávají divákům po letní letargii chvilku oddechu. Po podzimní premiéře Touhy a Carmen už finišují přípravy nové hudební detektivní komedie podle známého filmu Adéla ještě nevečeřela. Premiéra se uskuteční 24.října na prknech divadla Broadway. Muzikál napsala autorská dvojice Radek Balaš a Ondřej Brousek /např. Kniha džungle v Plzni/ a představí se v něm celá plejáda známých tváří – Zuzana Norisová, Ondřej Brzobohatý, Aleš Háma, Jana Švandová, Richard Genzer a řada dalších. Part lačné masožravky nazpívala Monika Absolonová.
    Že muzikál plný humoru a nadsázky diváky láká, dokazují již vyprodaná představení stejné komedie ve Slováckém divadla v Uherském Hradišti, kde Adéla diváky úspěšně požírá už od září.

    Foto: Michal Škvor /z tiskové konference/

  • Muzikály na Impulsu

    Všichni milovníci muzikálu by během následující soboty a neděle měli na svých přijímačích naladit Rádio Impuls. Český víkend na Impulsu bude totiž tématicky věnovaný právě tomuto současnému fenoménu. Moderátoři slibují nejen mimořádný nášup nejnovějších i starších muzikálových hitů, ale i živé vstupy hvězd českého šoubyznysu, neboť kdo nehraje v muzikálech, ten jakoby ani nebyl…

    Ilustrační foto: MdB, Tino Kratochvil

  • Olomoucké divadlo zve na muzikálový večer

    Moravské divadlo v Olomouci nově zařazuje na repertoár scénické pásmo nazvané „Muzikálový večer“. Slavné melodie společně vybrali Richard Mlynář, režisér Roman Groszmann a dirigent Tomáš Hanák. Ke spolupráci přizvali hostující choreografku Hanu Charvátovou, výtvarnici Sylvu Markovou a poměrně unikátně na scénu společně přivádí sólisty opery, operety, činohry i baletu, samozřejmě za přispění orchestru a sboru. Diváci se tak mohou těšit na Barbaru Sabellu, Terezii Švarcovou, Petra Martináka, Milana Vlčka, Annu Jelínkovou, Vlastu Hartlovou a řadu dalších. Zazpívá si dokonce i dramaturg činohry Miroslav Ondra.
    „V dramaturgii večera se jednak klene časový vývoj, když postupujeme od Gershwina až o po současnost, zároveň pak směřujeme od světového repertoáru k českému,“ vysvětluje Richard Mlynář. Diváci uslyší například písně z Porgy a Bess, Zpívání v dešti, My Fair Lady, Kabaretu, Bídníků, Fantoma opery, ale také třeba Starců na chmelu a Limonádového Joea.
    „Vystoupení jsme doplnili filmovou projekcí, kterou speciálně pro nás připravil Tomáš Hrůza,“ komentuje koncepci večera režisér Groszmann. „Jedná se o jakousi koláž ve stylu Monty Python, jejíž humorné pasáže komentují jednotlivé písně. Zapojí se skutečně všechny soubory našeho divadla a diváci se mimo jiné mohou těšit i na zpívající orchestr,“ dodává režisér.

    Premiéra se uskuteční 10.října a na tento měsíc jsou naplánovány další tři reprízy.

    Ilustrační foto: MD Olomouc, muzikál Pokrevní bratři

  • Usmívejme se spolu s Uličnicí

    Po více než pětatřiceti letech se vedení plzeňského souboru muzikálu a operety rozhodlo sáhnout do archivu pro populární prvorepublikovou operetu Uličnice hudebního skladatele Járy Beneše a čtveřice libretistů Tobise-Špilara-Mírovského-Rohana a vyvážit tak repertoár o žánr, který často nazýváme lidovou operetou. Uličnice ale spíš patří do kategorie salonních komedií tzv. bronzového věku operety, k jehož představitelům patří kupříkladu Ralph Benatzky, Nico Dostal nebo Robert Stolz. Právě proto o dílka Járy Beneše projevily zájem i scény ve Vídni, Paříži či Berlíně.
    Děj Uličnice je celkem triviální a připomíná několik pamětnických filmů. Sally, rozpustilá, sotva plnoletá dcera zámožného továrníka, se zakouká do fotografie tenisového šampióna a rozhodne se v přestrojení za třináctiletého sirotka dostat do jeho blízkosti. Samozřejmě dům převrátí vzhůru nohama a na pozadí řady zápletek a vztahů ostatních figurek vše spěje k očekávanému happy endu – svatbě, tentokrát hned trojnásobné… Až do dnešních dnů přežila Uličnice nejen kvůli oblíbené nostalgii 30.let minulého století, ale také díky libretu, které nabízí celou plejádu skutečně vtipných situací a dialogů. Režií byl tentokrát pověřen Martin Pacek, který je dosud v Plzni spojován s řadou vtipných a inspirativních choreografií /Tulák, Země úsměvů, Mamzelle Nitouche, Limonádový Joe…/. I tentokrát se zaměřil na pečlivé pohybové vedení sólistů i sboru a vyhnul se starosvětskému operetnímu balastu i dráždivé možnosti všemožných aktualizací. Ponechal Uličnici prvorepublikovou eleganci i nezbytný nadhled. Stylově čisté představení poněkud rozmělňuje snad jen trochu rozvleklá scéna na strážnici v posledním dějství. K tradičnímu pohledu se přiklání i výtvarné řešení – do velmi slušivých kostýmů v převážně světlých barvách účinkující oblékl známý divadelní výtvarník Karel Glogr, který je rovněž autorem salónní scény – ta by si možná zasloužila výraznější odlišení interiérů luxusního hotelu, továrníkovy rezidence a policejní služebny.
    Operetní orchestr řízený dirigentem Pavlem Kantoříkem zahrál šlágry jako Já mám devět kanárů, Tvé oči jsou modré jak chrpy, Kdybych byla… nebo Ten nejhezčí pár nejen interpretačně přesvědčivě, ale také s náležitou chutí. Uličnice obvykle přináší souboru nejen značný divácký vděk, ale také možnost se tzv. vyřádit. Domnívám se, že nejvíce této příležitosti využila Michaela Rybicka, která je pro titulní úlohu „uličnice“ Sally přímo ideální představitelkou a pak Radek Štědronský Shejbal coby koktavý tajemník a hrdina němých filmů Leonard Jeanjou, který spolu s herecky i pěvecky přirozenou Ditou Vích-Hořínkovou jako Katherine Hallerovou sklízeli snad nejbouřlivější potlesk na otevřené scéně. Zárukou zábavy jsou však i repliky továrníka Webstera /Roman Krebs/, jeho protivné manželky Moniky /Venuše Dvořáková nebo Hana Spinethová/ a hraběte Morettiho /Libor Zavislan/. Úlohy lamače ženských srdcí Andyho Doodlea, jež byla dříve jednou z parádních rolí Karla Tišnovského, se spolehlivě zhostil prototypový elegán Bronislav Kotiš – snad jen s témbrem Oldřicha Nového bych už zacházel velmi střídmě. V Andyho náruči nakonec uvízne půvabná Websterova dcera Bessie, prezentovaná brilantně zpívající Gabrielou Mikovou /alt. Lucie Chlumská/. Další důležitou postavou je Fred Kerry, hlavní aktér prvoplánové zápletky
    a pozdější ženich Sally. V Plzni jej při premiéře ztvárnil Daniel Bambas, známá tvář primáckého seriálu VKV. Ačkoliv byl herecky i zjevově dobrým představitelem tenisového šampióna, bohužel roli nezvládl pěvecky a jeho hlas působil zcela neškoleně. Zdá se, že alternující Petr Kukla bude mít pro tuto úlohu lepší předpoklady. Jiří Untermüller využil komediálního talentu ve své činoherní etudě slepého inspektora Flitta, stejně jako řada dalších postav a postaviček.
    Režisér Jaroslav Heyduk kdysi napsal: „Berme Uličnici s úsměvem a shovívavým nadhledem. Já osobně věřím, že každý večer, kdy se člověk může usmívat, je hezký.“ A s úsměvem
    a písničkou na rtech z divadla určitě odcházet budete.

    Plzeňský deník dne 3.října 2008

    Foto: Pavel Křivánek

  • Aktuálně z české scény

    Carmen Franka Wildhorna má za sebou dlouho očekávanou světovou premiéru. Exkluzivně vám přinášíme fotografii Lucie Bílé z popremiérových rozhovorů.
    PRVNÍ RECENZI ČTĚTE V SEKCI „RECENZE“.

    Milovníci Les Misérables se mohou těšit – v muzikálových kruzích se totiž bouřlivě diskutuje o tom, že populární Bídníci se budou příští rok hrát nejen v Brně, ale že zájezdovou verzi svého představení chystá i GOJA!! Přestože se jedná zatím o neověřenou informaci, prý se již herci připravují na konkursy.

    Městské divadlo Most začalo uvádět pro všechny diváky od 9 do 99 let zajímavý maďarský muzikál Přístav pod hvězdami (Gábor Presser a Dusán Sztevanovity) v režii Zbyňka Srby.

    Slovácké divadlo v Uherském hradišti slaví obrovský úspěch s novým muzikálem Adéla ještě nevečeřela. Zářiového představení se zúčastnily i legendy filmové předlohy, herečky Květa Fialová a Naďa Konvalinková. Michal Dočolomanský se bohužel premiéry nedožil.

    4. a 5. října se první letošní operetní premiéra očekává i v Ostravě.
    Na scéně Divadla Jiřího Myrona zazní Podskalák F.F.Šamberka a Karla Hašlera.

    Foto: HDK /Robert Jícha a Lucie Bílá/

  • Carmen jako broadwayská show

    Praha je od 90.let plná muzikálů. Snad nikdy ale ještě nebyla premiéra tak netrpělivě očekávaná, jako v případě Carmen. Produkce rafinovaně od počáteční myšlenky zahalila projekt rouškou jakéhosi TAJEMSTVÍ, díky němuž držela v šachu diváky, fandy i novináře až do premiéry. Rušené tiskové konference, postupně dávkované obsazení, tajemno kolem sólistických smluv i tvůrčího týmu, omezený počet fotografií… A k tomu světový autor premiérově v Praze, americký režisér v Čechách, špičkový domácí choreograf či maďarská výtvarnice. Navrch neplánovaný rozchod Lucie Bílé a Noida a raritní koprodukce subvencované a privátní divadelní scény. Všichni tušili, že tohle by mohlo být NĚCO.
    2.října jsme konečně usedli v 19 hodin do karlínských křesel a show mohla začít. O tom, kdo z účinkujících vystoupí během první premiéry, nebylo téměř pochyb – samozřejmě Lucie Bílá jako hlavní hvězda v titulní roli CARMEN, Dasha jako KATARÍNA /alternuje Markéta Poulíčková/, Václav Noid Bárta GARCÍA /alt.Martin Pošta/, Robert Jícha JOSÉ /alt. Peter Strenáčik/ a Jiří Korn STAROSTA /alt.Josef Štágr/. V dalších významných rolích jsme ve čtvrtek viděli Lukáše Kumprichta /Zuniga/, Athinu Langoskou /Vědma/, Pavlu Břínkovou /teta Inéz/, Ivo Hrbáče /Inmar/ nebo Jana Urbana /Vyvolávač/.
    Představovat poučenému publiku hudebního skladatele Franka Wildhorna je nejspíš zbytečné. Je autorem mnoha úspěšných muzikálů, např. Jekyll a Hyde, The Civil War, The Scarlet Pimpernel nebo Dracula. Jeho písně má v repertoáru mnohá hvězda pop music. Podobně jako v případě předchozích muzikálů, i Carmen je směsicí populární, rockové, ale i „filmové“ hudby. Hlavní inspirací jsou tentokrát pochopitelně španělské a latinsko-americké rytmy. Je zřejmé, že autor velmi často přizpůsobil hudební styl hercům přímo na tělo – zatímco například party pro Noida a Martina Poštu jsou střiženy povětšinou rockově, Carmen je nositelkou velkých klasicko-muzikálových písní a v partituře tety Inéz lze vystopovat předobraz operetního kupletu. Charakteristickým znakem hudební složky Carmen je velmi obratná práce s motivy. Snad každý také očekával, zda se v díle objeví i melodie, která by jednoznačně avizovala nový hit, jakých má stejnojmenná operní předchůdkyně hned několik /habanera Carmen, árie Escamilla nebo Josého finále/. I v tomhle ohledu má muzikál slušně“zaděláno“, přinejmenším písněmi Viva Amor, Svatá Terezo, Jde vo kejhák a Kéž sílu mám.
    Autoři si nepřáli srovnání „své“ Carmen s tou původní a předem upozorňovali, že se jedná o příběh jen Carmen inspirovaný, jakožto symbolem ženství /libreto Norman Allen, zpěvní texty Jack Murphy, česká verze Adam Novák/. Bohužel, dle mého soudu stavbě příběhu poněkud chybí autentické napětí a větší „tah na branku“, v kterém /a to se upřímně pokouším nesrovnávat/, opera jednoznačně vede. Mám dojem, jakoby muzikálová Carmen hledala inspiraci nejen ve své operní jmenovkyni poněkud převrácené naruby, ale velmi výrazně také v Leoncavallových Komediantech /téma cirkusácké vášně a žárlivosti/ a hudebně a scénicky i ve Smetanově Prodané nevěstě /příjezd komediantů/. Vše, co už tady jednou bylo, je pouze řešeno velkoryseji a nákladněji. Pojetí režiséra Gabriela Barreho se naprosto jednoznačně přiklonilo k typicky broadwayské show, založené spíš na velmi efektní a propracované choreografii /Pavel Strouhal/ a bombastických scénických efektech, než na hereckém ztvárnění příběhu. Tomu odpovídal i samotný výběr interpretů, kteří pro hlavní role až na výjimky vzešli z řad zpěváků pop-music, bohužel bez dostatečné herecké průpravy a praxe. Místo kompaktních strhujících výkonů jsme tak až příliš často viděli spíš koncertní výstupy jednotlivců se všemi jejich manýry, kdy si člověk rázem uvědomil, proč Karel Gott dosud odmítl všechny divadelní nabídky. Je nepřípustné, aby umírající Carmen pomrkávala do hlediště a jedna z vystupujících v dějově vypjatých momentech procházela uličkou a dávala divákům pohladit hada! Od nečeského režiséra jsem očekával větší smysl pro detail a disciplínu.
    Jak už bylo mnohokrát napsáno, Frank Wildhorn si pro titulní roli původně vyhlédl Terezu Duchkovou, která posléze přerušila své divadelní aktivity. Produkce pro něho objevila Lucii Bílou, která se typově zdá být prototypem ohnivé Carmen. Lucie samozřejmě výborně zpívá, ale to se od mnohonásobné „slavice“ očekává už jaksi automaticky. Obrovský kus práce odvedla na choreografii a pohybu vůbec, zřejmě největší, jaký kdy vůbec. V herecké rovině má však stále ještě prostor k větší přesvědčivosti, která se zdála v jejím případě v Johance a Lorraine zatím silnější. Protikladem Carmen je Katarína, zdánlivě nenápadná dívka /v opeře Micaela/, povětšinou obsazovaná odlišným typem /plavovláskou/. Dasha, možná až příliš podobná Carmen, kterou má dokonce rovněž nastudovanou, však uspěla a nárokům svého partu nezůstala mnoho dlužná, byť pro motlitbu „Svatá Terezo“ a prostor Karlínské scény bych si představoval větší hlas.
    Jedním ze sólistů, kteří roli zvládli herecky i pěvecky, byl Robert Jícha jako José. V nasazení zdárně konkuroval Lucii Bílé a dokázal zúročit i své činoherní a dabingové zkušenosti. Osobně pro mě byl velkým překvapením i výkon kontroverzního Václava Noida Bárty, kterým rázně uťal zákulisní šuškandu o jisté protekci a velkém karlínském maléru… Pravda, na West End to zatím není, ale česká muzikálová scéna pamatuje daleko větší omyly.
    Jiří Korn je jistotou muzikálových produkcí, což prokázal i tentokrát, v roli trochu menší než obvykle. Je to jeden z českých zpěváků a herců, o němž jsem přesvědčen, že mohl udělat divadelní kariéru minimálně v evropském měřítku, pokud by k nám muzikál na komerční bázi zamířil o dvacet let dřív. Podobně přesvědčivý byl i Zuniga Lukáše Kumprichta. Pokud jsou zmínění představitelé hlavních rolí hlavně talentovanými zpěváky, o to více vyniklo herectví Pavly Břínkové v úloze tety Inéz, ale také Oldřicha Krále, na velmi malé ploše Kněze. Obdiv zasloužil i nosný hlas Vědmy v podání Athiny Langoské.
    Ozdobou a silnou stránkou pražského nastudování Carmen je soustředěný výkon živého a početného karlínského orchestru, který k téměř příkladnému provedení dovedl dirigent Ota Balage, s nímž se během repríz bude střídat Kryštof Marek.
    Carmen, jakožto snad nejočekávanější letošní projekt, nabízí mnohé – v prvé řadě rodinnou SHOW, monstrózní scénu, na které je stále na co se dívat /Andrea Bartha/, pestrobarevné atraktivní kostýmy /táž výtvarnice/, velkolepé triky, odvážné akrobatické prvky, skvělou choreografii a chytlavé melodie osvědčeného autora. Co jí zatím chybí, jsou detailněji propracované herecké výkony a „FÓR“, který by ani v příběhu s tragickým vyústěním neměl chybět.

    Foto: Josef Hrubý

  • Peklo jako velkorysá show

    V Městském divadle v Brně právě vrcholí přípravy první části magické muzikálové trilogie Zdenka Merty a Stanislava Moši PEKLO. Celá trilogie OSUDOVÁ KOMEDIE je Danteho básní jen inspirována – jedná se o zcela nové originální dílo. Hlavní hrdina trilogie, v této části mladý sochař David, se stává hříčkou okolností. Sochu své překrásné manželky Leny si u něho nechává zhotovit bohatý aristokrat Sebastian, avšak z výsledku poznává, že se do ní David vášnivě zamiloval. Když Lena vlivem Sebastianovy pomsty umírá, je David nucen podstoupit cestu peklem, aby svou lásku opět přivedl k životu, ikdyž ve zcela nečekané podobě. Další části ponesou název OČISTEC A RÁJ.
    Dramatické situace, zajímavé texty a taneční prostředí slibují mimořádný zážitek a jména inscenátorů i herců velkorysou show.
    Režie se ujímá tradičně spoluautor Stanislav Moša, za dirigentským pultem se bude střídat hned trojice dirigentů – Jiří Petrdlík, Igor Vavrda a Dan Kalousek. Ke spolupráci režisér Moša přizval i kostýmní návrhářku Andreu Kučerovou a scénografa Jaroslava Milfajta, a tentokrát také dvě velmi kreativní choreografky, Lucii Holánkovou, uměleckou šéfku pražského Komorního baletu a Leonu Kvasnicovou, specialistku na Street Dance, která mimo jiné „cepuje“ i účastníky různých televizních pěveckých soutěží.
    Na jevišti uvidíme na osmdesát účinkujících, včetně dětského sboru. V hlavních rolích vystoupí Radka Coufalová, Hana Holišová, Petr Gazdík, Svetlana Slováková, Marta Prokopová, Petr Štěpán, Jan Apolenář, Martin Havelka, Alena Antalová, Zora Jandová a řada dalších.

    Foto: MdB, Jef Kratochvil

Scroll Up

Pro plnou funkci webu musíte souhlasit s využítím cookies. Více informací

Jako většina internetových stránek i tyto stránky používají cookies. Na základě anonymních dat sledujeme například celkový počet návštěvníků. Pokud nechcete cookies používat nebo pokud chcete, aby internetový prohlížeč použití cookies oznámil, musíte ve svém internetovém prohlížeči vybrat příslušnou volbu. Zablokujete-li všechna cookies, nebudete moci využít některé funkce těchto stránek.

Zavřít