musical-operetainternetový magazín o divadle

  • Petice a antipetice

    Jelikož pečlivě sledujeme situaci kolem současného dění v pražských divadlech, uveřejňujeme petici pražských umělců a zároveň jakousi „antipetici“, kterou vydal pražský producent a podnikatel Petr Kratochvíl. Jak jistě po přečtení pochopíte, problematika otřásá i muzikálovou scénou, neboť se rozhořel nejen boj mezi Semaforem a Ta Fantastikou, ale ve hře je i transformace HDK. Protože považujeme současnou pražskou divadelní scénu už tak za velmi zjitřenou, ponecháváme obě petice bez komentářů, ať si každý čtenář udělá úsudek sám.

    NÁVRH OBČANŮ K PROJEDNÁNÍ – CHCEME PRAHU KULTURNÍ
    Vážený pane primátore, vážené zastupitelky, vážení zastupitelé hlavního města Prahy, vážený pane řediteli magistrátu,
    my, níže podepsaní občané, s odvoláním na svá občanská práva podílet se na správě věcí veřejných a s ohledem na samostatnou působnost hlavního města Prahy, které v souladu s místními předpoklady a místními zvyklostmi pečuje o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů, viz §7 písm. c) zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze (projednání věci zastupitelstvem při podpisu 1 000 občanů), se na Vás obracíme v obavách nad dalším celkovým kulturním rozvojem města, ve kterém žijeme a pracujeme a kterému odvádíme daně, neboť se obáváme, že hrozí likvidace kulturního života nejen v centru Prahy. S vědomím toho, že právě kulturní organizace jsou důležitým, město utvářejícím prvkem, Vám překládáme následující podněty k projednání.
    Pro další celkový kulturní rozvoj hlavního města Prahy požadujeme za bezpodmínečně nutné:

    1. odložit transformaci kulturních organizací, dokud není jasný právní rámec – Kulturní politika HMP z roku 2006 říká, že „pro transformaci příspěvkových organizací města dosud neexistuje optimální právní prostředí, v ČR chybí dostatečná právní úprava pro vznik právnické osoby veřejnoprávního typu, s výjimkou obecně prospěšné společnosti, která nicméně nevytváří optimální podmínky pro řízení kulturních organizací.“ Neexistuje tedy právní záruka, že správa městského majetku, kam patří i intelektuální vlastnictví, bude prováděna řádným způsobem.
    2. poskytnout veřejnou garanci, že nemovitosti v majetku města, ve kterých sídlí městské kulturní organizace, nebudou pronajaty ke komerčním účelům nebo prodány – Jde zejména o Karlínské divadlo, Vinohradské divadlo, Divadlo Na Zábradlí, Švandovo divadlo, Divadlo Pod Palmovkou, Divadlo Minor, Obecní dům a další.
    3. definovat síť veřejných kulturních organizací, které zajišťují uchování, prezentaci i tvorbu kulturního dědictví – Podle platných dokumentů HMP cílem tzv. transformace není zajistit dostupnost veřejných kulturních služeb, ale „vyšší míra ekonomické autonomie, vyšší pružnost při řízení, větší míra tvůrčí svobody a rovnocenné postavení se soukromými a nevládními neziskovými organizacemi“. Město se tak de facto zbavuje kulturních organizací. Ačkoli 3. etapa transformace měla začít až po vyhodnocení tzv. 2 etapy zahrnující divadla Na Zábradlí, Pod Palmovkou, v Dlouhé, ABC, Rokoko, Švandova divadla na Smíchově, Studio Ypsilon, Pražskou informační službu a Hvězdárnu a planetárium HMP, mají být k 1. 1. 2008 transformovány i Muzeum hlavního města Prahy, Galerie hlavního města Prahy a Karlínské divadlo.
    4. znovu zavést dotační systém pouze pro neziskové projekty kulturního významu – Obecné evropské pravidlo, že dotace/granty jsou určeny pouze na úhradu ztrátových nákladů projektu a nemohou být použity za účelem dosažení tvorby zisku, loni Magistrát HMP svým rozhodnutím bezprecedentně prolomil. V rámci grantového systému jsou tak peníze určené na podporu kultury používány na zvýšení zisku soukromých podnikatelů a vypláceny bez účelu, tedy bez závazku např. snížit vstupné, nabízet slevy pro určité skupiny apod.
    5. ustavit poradní sbor pro kulturu s úkolem vyhodnotit kulturní politiku HMP a grantový systém za posledních 5 let – Zastupitelé v nebývalé shodě sice v roce 2006 schválili dokumenty Kulturní politiky a Grantového systému, ale navzdory tomu nebyl po volbách uveden v činnost žádný odborný orgán, který má praxi města vyhodnocovat a může navrhovat změny.
    6. oddělit podporu neziskového sektoru a podporu podnikání v kultuře – Nejasnosti ohledně podpory podnikání v kultuře vyústily na jaře loňského roku ve stížnost podnikatele Petra Kratochvíla k Evropské unii pro porušování hospodářské soutěže a arbitráži vůči České republice, což se stalo důvodem pro zářijové zastavení grantového systému a následné několikaměsíční prodlení v rozhodování o grantech. Poté, co byla arbitráž po dohodě obou stran zastavena, upozornil ministr financí na nutnost věnovat pozornost striktnímu oddělení a definice podmínek pro subjekty ziskového (obchodního) a neziskového charakteru. Návrhy řešení této problematiky nejsou dosud známy a vyvstává nebezpečí dalších stížností.
    7. dotace z rozpočtu Odboru kultury a památek HMP poskytovat pouze kulturním subjektům, nikoli reklamním, modelingovým či cestovním agenturám apod. – V posledních letech jsou z kulturního rozpočtu podporovány projekty bez odborného posouzení jejich kulturního významu, respektive projekty firem, které úspěšně podnikají v jiných oblastech než kulturních. Např. místní pobočka celosvětové agentury Elite Look dostala loni 1,5 milionu, nyní má návrh 1,9 milionu, provozovatel flotily vyhlídkových lodí na Vltavě obdržel v loňském roce 7 milionů. Dále jsou to Cestovní kancelář turistika a hory nebo CK Alpy, jež se obě zabývají pořádáním alpských a himálajských výprav, či firmy specializované na prezentaci a marketing firem v rámci sportovních, společenských i kulturních akcí, např. MVP Agency. To všechno vede k oprávněným pochybám o účelném využívání peněz daňových poplatníků.
    8. finanční prostředky určené na kulturu udělované prostřednictvím partnerství (dříve spolupořadatelství) nevyplácet formou darů, ale dotací – Již po několik let Praha poskytuje dary na různé kulturní a volnočasové aktivity občanů; v roce 2007 to bylo téměř 70 milionů, ve volebním roce 2006 více než 82 milionů korun na desítky projektů. Vzhledem k charakteru darů, který nemůže předpokládat žádný konkrétní účel takto poskytnutých finančních prostředků, jakož i k neexistenci kritérií pro výběr obdarovaných subjektů je tato praxe již delší dobu terčem kritiky. Pochybnosti se týkají nižší účelnosti takto vynakládaných peněz i využívání veřejného rozpočtu k politickému marketingu.
    9. zveřejňovat veškeré podkladové i hodnotící studie či analýzy, které si MHMP nechává zpracovávat v souvislosti s prováděním kulturní politiky – Magistrát si pro svá rozhodnutí nechává zpracovat různé studie a analýzy, které nejsou zveřejňovány a podrobeny veřejné diskuzi či oponentuře. Transparentní způsob provádění kulturní politiky a rozhodování přitom prokazatelně přispívá k lepším řešením.
    10. upravit a dodržovat harmonogram grantového systému v návaznosti na obecnou praxi kulturních organizací a zamezit, aby se o podpoře rozhodovalo až po zahájení projektů – Pražské kulturní organizace již několik let trpí pozdě přijímaným rozhodnutím o rozdělení dotací, ke kterému dochází i několik měsíců po zahájení projektů. Letos to bylo koncem března, loni koncem února. I samotné uzavírání smluv a převedení dotací v mnoha případech trvá další měsíce, takže peníze se na účet dotyčných žadatelů dostávají až v průběhu roku, přičemž je jasné, že čím více je času na smluvní ujednání, tím je možné získat lepší podmínky, ušetřit či získat kvalitnější zboží i služby.
    11. zrušit tzv. dotace na vstupenky – Ve stávajícím systému nelze rozlišit a oddělit na jedné straně umělecké a kulturní, na druhé ryze zábavní či turistické projekty. Dotace jsou rozpočítávány na základě čestného prohlášení o „skutečných tržbách ze vstupného“ bez ohledu na to, zda žadatel akce pořádá či je zprostředkovává jako agentura, a co je vlastně cílem těchto akcí. Za současného stavu se zdá, že např. muzeum voskových figurín či noční kluby s tanečními produkcemi o dotaci nepožádaly jen čirým nedopatřením.
    12. pojmenovat manažerská pochybení – Určit, kdo má na svědomí vynucené změny v skladbě programu řady kulturních organizací a narušení partnerské spolupráce. Na stížnosti podnikatele Kratochvíla ohledně porušování hospodářské soutěže a poškozování investic reagoval radní Milan Richter s několikaměsíčním zpožděním a navíc úplným pozastavením grantového systému přesně v době, kdy se obvykle vyhlašuje grantové řízení na následující rok. Důsledkem bylo vážné zdržení projednávání žádostí o financování kulturních organizací a tedy poškození možností plánovat pro tento rok. Pozdě vyhlášený grantový systém navíc nebyl připraven transparentním způsobem. V rozporu s Kulturní politikou a Grantovým systémem HMP nebyly zohledněny závěry a zkušenosti grantové komise z minulých let a rovněž se nekonaly žádné konzultace s poradním sborem primátora pro kulturní politiku, přestože pro konzultaci klíčových rozhodnutí v oblasti kulturní politiky byl v roce 2006 Zastupitel­stvem určen právě tento orgán. Nově zavedené nárokové dotace na vstupenku umožňující zvyšování zisku jsou zásadní změnou jdoucí nad rámec jakékoliv „aktualizace“ grantového systému. Navíc tento systém nově strukturoval rozpočet, a to bez jakékoliv analýzy závazků a potřeb, v důsledku čehož byl RHMP i ZHMP předložen ke schválení deficitní rozpočet, a kulturní organizace byly klamavě vyzvány, aby podávaly své žádosti o víceleté granty, pro které nebyly vyčleněny žádné peníze.

    Vážený pane primátore, vážené zastupitelky, vážení zastupitelé hlavního města Prahy, vážený pane řediteli magistrátu,
    domníváme se, že důsledná a transparentní realizace politiky, v níž by byly výše uvedené body zohledněny, přispěje nejen k lepšímu uspokojování potřeb občanů a návštěvníků Prahy, ale prospěje i samotnému sektoru kultury, v němž jsou vzájemně provázány ziskové i neziskové aktivity spolu s činností organizací státní správy a samosprávy. Podle loňské studie MPSV má Praha v sektoru kultury velký podíl na celorepublikové zaměstnanosti. V pražské kultuře to v roce 2005 představovalo 49 000 přepočtených osob, což znamená 46 % celkové zaměstnanosti v kultuře v celé ČR. Navíc hlavní město Praha má nejvyšší podíl (55,8 %) na tvorbě hrubé přidané hodnoty celého sektoru kultury celé ČR. V roce 2005 to konkrétně představovalo částku vyšší než 25 miliard Kč.
    Nehledě ale na svět statistik je třeba si také uvědomit, že kultura představuje hodnoty, které jsou ekonomicky nevyčíslitelné. Ty spočívají zejména ve vyhledávání, v ochraně a v péči o kulturní dědictví; v informační, výchovné a vzdělávací činnosti kulturních institucí (jako jsou např. knihovny, muzea, galerie), ve vytváření podmínek pro uměleckou tvorbu či badatelskou činnost a v celkovém kultivačním působení sektoru na společnost. Připomínáme, že hodnoty historické, symbolické, estetické i duchovní svým významem z hlediska současnosti i budoucnosti přesahují charakteristiky dané pouhou tržebností či návštěvností kulturních organizací. U vědomí všeho, co bylo řečeno výše, vás proto žádáme o řádnou správu kultury v hlavním městě Praze, kterou máte na základě výsledku voleb na starosti.
    V Praze, duben 2008

    Lehce nabyl, lehce pozbyl

    Proč stejně intenzivně jako pražští divadelníci neprotestují například hudebníci? Přece proto, že jiné druhy umění jsou více zvyklé na samostatný život a méně závislé na dotacích.
    Protestující nastolili zjednodušující revoluční dikci: nedáte nám, co chceme – jste nekulturní. Říkáte, že se v divadlech prohospodaří zbytečně mnoho peněz – jste nekulturní. Novináři podporují petičníky s ohnivým svitem v očích – jako fotbaloví fanoušci svůj klub. Bojují přece zástupci kulturních elit proti nekulturním omezencům. Článek věcně a nestranně popisující situaci jsem četl jeden, před časem v MF Dnes. Do podstaty sporu nepronikli ani elitní novináři jako Renata Kalenská nebo Václav Moravec. O velmi různé umělecké úrovni protestujících divadelních scén se nemluví. O tom, jak nakládají s veřejnými penězi se nemluví už vůbec, takovou maličkostí se přece nikdo nebude zabývat! Za tzv. nezpochybnitelná jména (Suchý) a značky (nejčastěji Divadlo Na Zábradlí), kterými se personifikuje „kultura“, se skryje všechno. Na druhé straně prý stojí personifikovaná „nekultura“ – radní Richter a soukromá divadla.
    Umělci nebývají z těch, kteří přemýšlejí o výdajích. Utratit se dá jakékoliv množství peněz, zvlášť lehce se utrácejí ty, které si sami nemusíme vydělat. O to důležitější je, aby odpovědné managmenty spravující dotované scény byly skutečně nuceny dávat svým umělcům nějaké racionální hranice. Přemýšlet o tom, zda se nedá udělat totéž za méně peněz. A dokonce jak nějaké další vydělat. Proč se stejně intenzivně jako o požadavcích na granty třeba nemluví o ceně vstupenek? Když z výnosů vstupného pokryjí divadla sotva 30% svých nákladů a tváří se, že na zbývajících 70% mají mít nárok, je to racionální? Když pan Suchý potřebuje na provoz svého soukromého divadla milión korun měsíčně, nemá ho, dělá pětimiliónové dluhy a přitom prodává vstupenky v průměru za nějakých 250 Kč, je to racionální? Je normální, když je v divadle zaměstnáno několikanásobně víc provozních zaměstnanců než herců? V MDP na 24 herců 131 zaměstnanců, v Divadle na Vinohradech 39 herců na 194 zaměstnanců, tedy více než pětinásobek. V Divadle v Dlouhé a na Zábradlí „jen“ víc než trojnásobek. Kdybych podobně vedl svoje divadlo, zkrachoval bych po měsíci provozu.
    Dobře zaplaceno musí přece dostat především herci a autoři – oni jsou ti, za kterými lidé do divadla chodí. Hrajeme tolik představení, kolik se jich vyprodá, nemůžeme si dovolit dotovat kromě vzniku inscenace i její provoz. Nikdy nevíme, jak dlouho se která inscenace bude hrát a kolikrát. Ale toto riziko přece k divadlu a k umění patří. Někteří z vynikajících mladých muzikantů a zpěváků, kteří u nás hrají, mají – aby měli jistotu, že pokryjí základní existenční potřeby – civilní zaměstnání, z kterých se uvolňují na zkoušky. Tuto jistotu ovšem řadě herců dotovaných scén pokrývá právě divadelní plat (často nedůstojný, právě proto, že se zaměstnává tolik dalšího personálu) a odtud pak vybíhají za lepším výdělkem do televize, dabingu nebo soukromých produkcí. Je to normální nebo spravedlivé?
    Pan Just mi vyčítá, že vedle „seriózního repertoáru“ (zaplaťpámbu, konečně připustil, že nějaký máme), hraju padesát i více představení černého divadla. Měl by se možná zajímat o to, jak to dělám, že svoje „seriózní představení“ dotuji ze svých výdělků z černého divadla. Nedělám dluhy, nejsem závislý na dotacích. Měl by mě dávat za příklad dobrého hospodáře. I toto je podnikání v divadle, nejen – jak se často zjednodušuje – generování zisku. Proboha, zbavme se bolševismu v našich hlavách, prosím! Když všude vidím, jak se s penězi nakládá – když všichni trvají na tom, že divadla mají na podporu nárok, budu zase já stále tvrdit: potom mají mít nárok opravdu všichni.

    Petr Kratochvíl

  • Mandela vyráží na Broadway

    Jak uvedla agentura Reuters, v repertoáru broadwayských divadel se objeví i dva pozoruhodné životopisné muzikály. První bude o životě jihoafrického bojovníka proti apartheidu Nelsona Mandely, další pak zpracuje osudy legendy kung-fu Bruce Leea.
    První černošský prezident Jihoafrické republiky a nositel Nobelovy ceny za mír strávil ve vězení dlouhých 27 let a hudební příběh bude vycházet z připravovaných Mandelových pamětí jeho dcery Zindzi. Ta se nechala inspirovat vzpomínkami na své mládí, kdy v zemi vládl tvrdý rasistický režim. Premiéra se očekává v roce 2010.
    Ještě větší podívanou by měl přinést druhý z projektů, plánovaný na přibližně stejnou dobu /sezóna 2010–11/. Bruce Lee vyrostl v Hongkongu a od 13 let studoval bojová umění. Později se přestěhoval do USA a stal se hvězdou Hollywoodu. Zemřel předčasně ve dvaatřiceti letech, patrně na mozkové krvácení. V muzikálu hlavního hrdinu doprovodí na životní pouti postavy z čínské mytologie i Opičí král, který se stane Leeovým božským ochráncem. Produkce slibuje dosud nevídanou syntézu čínské opery, bojových scén, moderních tanců i pop-rockových melodií.

  • Koločava

    Muzikál na motivy románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník Koločava z pera Petra Ulrycha a Stanislava Moši doplnil letos vydařenou trojici premiér muzikálového
    a operetního souboru Divadla J.K.Tyla v Plzni o dosud chybějící žánr – muzikálovou baladu. Osobně jsem titul, jenž sklízí velké úspěchy na scéně Městského divadla v Brně, považoval z celé letošní premiérové řady za dramaturgicky nejriskantnější. Přece jen, Plzeň není Brno, které proslulo už předtím Baladou pro banditu a zbojnická tématika na západě Čech nikdy moc netáhla – vzpomeňme, jak zde téměř bez zájmu diváků prošuměl muzikál Na skle malované, který lámal divácké rekordy téměř ve všech českých, slovenských i polských divadlech. Není tu ani cimbálová kapela, takže zbývalo sázet na samotnou kvalitu Koločavy, případně na popularitu sourozenců Ulrychových ze slavných dob plzeňské Porty. A vyplatilo se..!
    Předně – plzeňská Koločava se od brněnské hodně liší. Už prostorem, ve kterém se hraje. Menší scéna Komorního divadla sice trochu omezuje taneční možnosti účinkujících, ale zase nabízí sevřenější prostor, který baladickému žánru spíše prospěl. Režisér Petr Novotný se také obešel bez v Brně důležitých filmových dotáček a vsadil výhradně na divadelní prostředky. Jeden z našich nejzkušenějších muzikálových režisérů dovedl herce k výrazově emotivním výkonům, které zdařile střídal s momenty až groteskními ve výstupech četníků, vesměs komediální charakter se neobával vtisknout ani židovským scénám. Podmanivou
    a zároveň prostou atmosféru Podkarpatské Rusi jednoduchým způsobem podtrhává scéna Ivo Žídka, jejíž dominantu tvoří šikmina se siluetou stromu a modrý horizont, stejně jako mimořádně působivý světelný design. Kostýmy, které navrhl Roman Šolc, plně korespondují s dobou i místem děje. Choreografie Zuzany Krištofové – Kolářové je snad až příliš nenápadná, ale možná i zde platí, že méně je někdy více, neboť sklouznutí k podobě jakéhosi folklórního festivalu by odporovalo celkové režijní koncepci.
    Hudebně muzikál vychází z alba Petra Ulrycha Nikola Šuhaj loupežník z roku 1974, které autor pro divadelní verzi doplnil o další písně a propojovací melodie. Nabízí ojedinělou syntézu rocku, popu, bigbeatu a židovské písně, s jasně dominující melodikou východního folklóru, kde společně s cimbálem a smyčci do instrumentace zásadním způsobem promlouvá i saxofon, kytara a bicí. Citlivé nastudování dirigentem Jiřím Petrdlíkem a soustředěné vedení kapely houslistkou během představení opět dokazuje, jak nezastupitelnou úlohu má živá hudba v divadelních produkcích. Překvapivě velké a nesnadné ansámblové plochy se sborem pečlivě nastudovala Kateřina Studentová.
    Pro Stanislavu Fořtovou je role Zpěvačky, která byla napsána přímo pro Hanu Ulrychovou, jistě velkou výzvou. Přestože plzeňská herečka zpívá jinou technikou, k výkonu Ulrychové se velmi přiblížila /v některých okamžicích i zabarvením hlasu/, aniž by se jí snažila napodobovat. Přihlédneme-li k faktu, že klenuté moravské melodie v repertoárovém provozu střídá se skřehotáním ve Zpívání v dešti, zaslouží si o to větší uznání. Méně výrazně po jejím boku působil jinak solidní zpěvák Roman Krebs v úloze dalšího průvodce dějem.
    O to více v titulní roli Nikoly Šuhaje zazářil Petr Kukla. Nejenže obstál herecky, ale překvapivě dobře se sžil s folklórní melodikou, takže Nikola patří spolu s Frederikem v Pirátech z Penzance k jeho parádním rolím. V úloze nezkrotné Eržiky zaujala Martina Placrová, uzavřenější Rózičku interpretovala neméně věrohodně Kamila Borovská. V židovských scénách exceluje na menších plochách František Dvořák, Libor Zavislan a vkusným humorem zejména Bronislav Kotiš. Jako stvořená je pro Jiřího Untermüllera úloha četnického kapitána.
    Závěrečná Nikolova píseň „Až jednou červánky, potkáte mamičku, vzkažte, že nepřijdu, po lesním chodníčku…“ vžene slzu do oka nejedné divačky a završuje režijně neokázalé, ale nesmírně divadelně čisté představení.

    Plzeňský deník 22.května
    Foto: Pavel Křivánek

  • Carmen – tiskovka zrušena

    Hudební divadlo v Karlíně s omluvou zrušilo ohlášenou druhou tiskovou konferenci k světové premiéře amerického muzikálu Carmen, která se měla konat 27.května, kdy také mělo být oznámeno kompletní obsazení muzikálu. Jednání s některými protagonisty ohledně smluv jsou údajně nedokončená a sdělování kusých informací vedení HDK nepovažuje za vhodné. Dle tiskové zprávy k tomu částečně přispěly i zdravotní obtíže již nasmlouvaných umělců, jejichž přítomnost na tiskové konferenci je pro divadlo žádoucí.
    Novinářům byla přislíbena účast na jedné ze zahajovacích zkoušek v polovině července, kdy také bude sděleno kompletní obsazení jednotlivých rolí. Zatím je tedy nadále znám pouze fakt, že v titulní roli vystoupí Lucie Bílá.

  • Pár novinek z Německa a Rakouska

    3. června se ve vídeňském Renaissancetheater uskuteční rakouská premiéra muzikálu Honk!, který vznikl na motivy pohádky Ošklivé káčátko. Režie se ujal Henry Mason, hudebního nastudování Gepard Schiller. Na scéně se představí členové Theater der Jugend.

    Hned dva biografické muzikály měly tento týden premiéru na německých jevištích. Zaad van Satan vypráví příběh Elisabeth de Grutere, která byla inkvizicí na začátku sedmnáctého století pranýřována jako čarodějnice. Dílo Belgičana Berta Appermonta bylo v pátek uvedeno ve Stadthalle v Merzigu. Následujícího dne se v GlückaufHalle v Duisburgu konala světová premiéra muzikálu Jinai. Hrdinkou díla Marca Chimientiho je britská misionářka Gladys Aylward, která během čínsko-japonské války ve třicátých letech minulého století se stovkou sirotků prchala napříč Čínou.

    Christian Alexander Miller, představitel Fantoma z essenské inscenace Fantoma opery se při Wörthersee-Festspielen představí jako Radames v Aidě. Spolu s ním vystoupí Zodwa Selele jako Aida a vítěz muzikálové soutěže rakouské televize ORF Vincent Bueno jako Mereb. Premiéra se uskuteční 3. července.

    Co ženy více přitahuje? Elegance a vybrané chování nebo svaly a machistické jednání? Dvěma protikladnými strategiemi soupeří dva sňatkoví podvodníci o přízeň a jmění mladé dědičky. Stuttgartský Kelley Theatre uvádí od pátku 16.5. muzikálovou komedii Dirty Rotten Scoundrels Davida Yazbeka a Jeffreyho Lanea v německé premiéře, ovšem v anglickém originále.

    Zprávy pro www.musical-opereta..cz vybral Ludvík Brouček
    Foto: Wörthersee – Festspielen 2007

  • Novinky v DJKT Plzeň

    V Komorním divadle v Plzni v sobotu 17.května proběhla za účasti autorů Petra Ulrycha a Stanislava Moši premiéra kultovní muzikálové balady Koločava. Se souborem muzikálu a operety DJKT novou inscenaci připravil režisér Petr Novotný. Choreografie se ujala manželka populárního zpěváka Petra Koláře, tanečnice a zpěvačka Zuzana Krištofová-Kolářová, hudebního nastudování dirigent Jiří Petrdlík, scénu navrhl Ivo Žídek a kostýmy Roman Šolc. Dvě fotografie z inscenace vám nabízíme již nyní, kompletní fotogalerii a recenzi představení přineseme koncem následujícího týdne.
    Zároveň jsme pro vás zjistili, jaké premiéry nás v Plzni čekají příští sezónu: Začínáme hned 27.září oblíbenou českou hudební komedií Uličnice /režie Martin Pacek, dirigent Pavel Kantořík a výtvarník Karel Glogr/. Příznivci muzikálu si jistě přijdou na své v prosinci, kdy je na Mikuláše naplánovaná premiéra Řeka Zorby v režii Petra Novotného. Poslední únorová sobota bude patřit klasické operetě, kdy v režii Romana Meluzína zazní na scéně Velkého divadla u nás nepříliš známá Kálmánova opereta Vévodkyně z Chicaga. Téměř za rok, 4.května 2009, přivede rovněž Roman Meluzín na scénu hudební komedii Hledá se muž Zn. „Bohatý“.

    Foto: Pavel Křivánek

  • Začínáme

    Dámy a pánové,
    začínáme, držte se, jedeme z kopce… Máte všichni vstupenky?? To se musí zkontrolovat… No paní, lístek sice máte, ale sedla jste si na žvýkačku, to už se neodlepíte a budete nám tady strašit…
    Právě se Vám dostává na obrazovku nový web o operetě a muzikálu. Jenom tady se dočtete všechny novinky, recenze, najdete tu i pozvánky na nejbližší premiéry, podíváte se na fotografie z představení a můžete s ostatními nadšenci hojně diskutovat ve fóru.
    Pokusíme se Vám přiblížit nejen významná česká představení z Prahy, Brna a sem tam ze zahraničí, ale také z oblastních divadel, protože se domníváme, že kvalitní inscenace jsou k vidění i v Plzni, Liberci, Příbrami nebo třeba v Uherském Hradišti… Naší největší odlišností od podobných webů je, že se nechceme zabývat jen muzikálem, ale i klasickou a lidovou operetou či hudební komedií, tedy hudebním divadlem v celé jeho šíři.
    Takže vydržte s námi, už to bude čím dál lepší.

  • Novinky na našem webu

    Děkujeme vám za váš zájem o naše stránky i názory na ně. Sdělujeme vám, že nemusíte jen mailovat, ale můžete využít i diskusního fóra. Nyní jsme se rozhodli odtajnit, co pro vás chystáme v blízké budoucnosti. Velmi příjemně nás překvapil zájem o klasickou operetu, takže pro její příznivce: Už záhy se v sekci Recenze objeví hodnocení Čardášové princezny v HDK. 18.června bychom rádi navštívili v rámci festivalu Dokořán nové nastudování velmi populární, ale u nás málo uváděné Millöckerovy operety Gasparone v podání ostravské operety. Dvě lahůdky pro příští sezonu chystá i DJKT Plzeň – Kálmánovu Vévodkyni z Chicaga a revuální “operetku” Uličnice. Samozřejmě budeme u toho. Mezitím bychom ještě rádi zhlédli nové provedení Mamzelle Nitouche v MD Brno a některou z operet, jež uvádí divadla v Liberci a Ústí nad Labem. V oblasti muzikálu bude nabídka ještě širší. Již tento víkend navštívíme premiéru muzikálu Koločava v Plzni, brzo přibude recenze dvojalba slovenského kultovního Adama Šangaly, chystáme se na tanečního Fantoma opery do Státní opery v Praze, seznámíme vás s vývojem kolem pražské Carmen a samozřejmě nebudeme opomíjet ani brněnskou scénu. Fotografií se ještě vracíme k nedávné předpremiéře muzikálu Němcová!
    To je jen ochutnávka – novinek bude samozřejmě víc, takže pečlivě sledujte www.musical-opereta.cz

    Foto: Vítězslav Sladký

  • Němcová! Trochu nedokreslené obrazy…

    Divadlo Ta Fantastika si za svůj nový titul vybralo trochu překvapivě muzikálové pásmo inspirované životem a dílem Boženy Němcové. Lídr divadla, Lucie Bílá, už několikrát v minulosti prohlásila, že právě osud jedné z nejvýznamnějších českých spisovatelek ji velmi láká. Nyní pro svojí myšlenku získala Jiřího Pokorného, svého manžela Václava Noida Bártu a v neposlední řadě produkci divadla.
    Pokud Lucie Bílá stála za myšlenkou scénického ztvárnění Němcové, duchovním otcem projektu se následně stal Jiří Pokorný. Režisér, jenž je podepsán pod řadou vyjímečných inscenací, je zároveň autorem scénáře, textů i scény. V oblasti hudebního divadla dosud prosluly zejména jeho dvě režie v plzeňské opeře. Kontroverzní Šárka sice málem způsobila diváckou revoltu, daleko hůře si však vedl v případě Ostrčilových Kunálových očí, po nichž už další nabídka ke spolupráci nepřišla. Ani v případě Němcové nelze na jeho práci pohlížet lhostejně, byť zde byl, překvapivě více než v kamenném divadle, svázán konvencí a nejspíš také hrozbou případného komerčního neúspěchu. Opět, stejně jako v případě zmíněných Kunálových očí, oddělil stylově první a druhé jednání. Zatímco úvod představení je mrazivě temný, závěr přináší až kýčovitou barevnost, prezentující se zelenou trávou, švarným myslivcem a křepčící Babičkou, jakoby se zde Pokorný vysmíval dnes módním muzikálovým produkcím.
    Někteří diváci v půlce představení odešli, neboť silné okamžiky často střídala šedivá nuda. Pokud režisér polevil v tempu, nedokázal si vypomoci výtvarným nápadem ponuré scény, ani mimořádně neinvenčním světelným designem. V tomto směru druhé jednání celkově neuvěřitelně dlouhého třiapůlhodinového představení dopadlo výrazně lépe.
    Úvod inscenace patřil prologu se smrtí hlavní protagonistky, která se následně pomocí pohádkové nitě dostává zpět na začátek příběhu. Podobně řeší obvykle začátky svých produkcí například proslulý Michael Kunze, nápad s posmrtným návratem realizoval Rodgers s Hammersteinem v Carouselu už koncem 40.let minulého století. Podobně jako ve zmíněných operách, nejsilněji nakonec působí Pokorného scény v demonstraci útlaku a jisté formy totality. Některé scény, jako „hamletovská“ procházka s lebkou nebo bloumání již zemřelého mrtvolně bledého Hynka po jevišti, vyzněly až groteskně. Hudba Václava Noida Bárty sází zejména na pěvecké kvality představitelů hlavních rolí, očekávaný svěží vítr do českých muzikálových vod ale zásadním způsobem nepřináší. Přestože pár písní určitě zaujme a možná se časem objeví i na sólových albech, skutečný hit, který byste si pobrukovali cestou z divadla, chybí. Skalní fanoušci Lucie Bílé určitě odcházeli z divadla nadšení. Jak jinak – viděli svojí ikonu téměř tři a půl hodiny na jevišti, zpívala jako vždy dobře a velmi obstojně zvládla svůj nelehký part i herecky. Odpustila si obvyklé pomrkávání do hlediště, které by v případě Boženy Němcové působilo krajně nevkusně a vůbec svůj projev k prospěchu věci výrazně ukáznila. Velmi decentně odehrál roli Boženina manžela Němce rovněž pěvecky suverénní Kamil Střihavka. V dalších rolích mužů, dívek a žen se vystřídali Lukáš Kumpricht, Štěpán Bárta, Viktor Dyk, Petr Opava, Václav Renč, Iva Marešová, Michaela Zemánková, Kristýna Leichtová, Jan Battěk a Claudia Monica Gutiérrez.
    Formou představení byli možná mnozí zaskočeni. Čekali nejspíš více vášně, více sentimentu, více barevnosti… a více erotiky. Přestože obrazy inspirované životem Boženy Němcové zůstaly zčásti nedokreslené, vzniklo představení, které si zaslouží vaši pozornost. Už proto, že se divadlo Ta Fantastika snaží jít alternativní cestou. Zda poněkud svérázně pojednaný výklad života a osudu „ženy z pětistovky“ diváky osloví, ukáže čas.

    Divadlo Ta Fantastika, premiéra 12.května 2008, psáno z předpremiéry 11.5.2008
    Němcová! Hudební obrazy inspirované životem Boženy Němcové

    Scénář, texty, scéna a režie: Jiří Pokorný
    Hudba: Václav Noid Bárta
    Kostýmy: Zuzana Štefunková – Rusínová
    Světelný design a animace: Tomáš Mezei
    Plastický svět BN: Martin Aaron Hořínek

    V hlavních rolích Lucie Bílá a Kamil Střihavka nebo Václav Noid Bárta

    Foto: Pavel Hejný

  • Dokořán 2008

    V červnu pořádá Městské divadlo Brno již tradiční festival hudebních divadel Dokořán. Dramaturgie nabízí tentokrát opět pestřejší podívanou. Kromě nejlepších inscenací různých českých divadel uvidíme i soubory ze Stuttgartu, Ljubljany a Bratislavy. Atraktivita Dokořán spočívá i v obrovském žánrovém spektru, který během jediného týdne nabízí procházku napříč všemi směry hudebního divadla. Zatímco klasickou operetu reprezentuje Mamzelle Nitouche domácího souboru a ostravská novinka Gasparone, klasický muzikál přiváží například Severočeské divadlo opery a baletu /Hello, Dolly! s Ladislavem Županičem a Danielou Šinkorovou v hlavních rolích/ či Mestno gledališče Ljubljana /Šumař na střeše/. Hudební férie reprezentuje dlouhodobě vyprodaný Limonádový Joe z plzeňského DJKT v titulní roli s populárním Petrem Vondráčkem nebo Kytice v podání Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Velké očekání vzbuzuje i hostování Slovenského národného divadla v Bratislavě a jejich nová verze hry Victora Huga Král se baví, proslulé zejména díky Verdiho opeře Rigoletto. Za vidění jistě bude stát i Godspell Divadelního studia Marta, k němuž hudbu složil světoznámý Stephen Schwartz, Gazdina roba Divadla pod Palmovkou, Maškaráda Divadla v Dlouhé a řada dalších inscenací. Muzikáloví nadšenci se už určitě nemohou dočkat zejména koncertní verze muzikálu Jesus Christ Superstar.
    Kompletní program naleznete na www.mdb.cz
    Na snímku z inscenace SND v Bratislavě Král se baví je Dušan Jamrich a Monika Hilmerová.

    Foto: Filip Vančo

Scroll Up

Pro plnou funkci webu musíte souhlasit s využítím cookies. Více informací

Jako většina internetových stránek i tyto stránky používají cookies. Na základě anonymních dat sledujeme například celkový počet návštěvníků. Pokud nechcete cookies používat nebo pokud chcete, aby internetový prohlížeč použití cookies oznámil, musíte ve svém internetovém prohlížeči vybrat příslušnou volbu. Zablokujete-li všechna cookies, nebudete moci využít některé funkce těchto stránek.

Zavřít