musical-operetainternetový magazín o divadle

  • Představujeme nové logo

    Vážení čtenáři,
    rádi bychom vám představili nové logo internetového magazínu www.musical-opereta.cz
    Jeho autorem je známý výtvarník Mgr. Karel Syka, který kromě vlastní volné umělecké tvorby a grafického designu vytvořil mimo jiné i návrh designu českého retro roadsteru Gordon /spolu s Ing. Vladimírem Frimlem/.
    Jeho zpracování loga vychází z využití pomlčky v názvu našeho portálu k výtvarné symbolice HEREC – FORBÍNA – DIVÁK s dominující klidovou horizontálou oproti napětí mezi dvěma subjekty sdílejícími osově souměrný prostor.
    Nové logo se, i v různě rozšířených alternativách, stane symbolem všech aktivit, které v souvislosti s internetovým magazínem budeme vyvíjet a jejichž spektrum se bude nadále rozšiřovat.

  • Mošova Evita ve vídeňské Stadthalle

    Brněnští divadelníci si mohou zapsat další pozitivní čárku ve svých mezinárodních aktivitách. Vídeň po tři dny tleskala světovému muzikálu, jehož inscenátory byli ve valné míře členové Městského divadla v Brně.

    Dřív než se podíváme na samotnou inscenaci, mám potřebu zmínit se o muzikálu Evita jako takovém. Marně jsem totiž pátral v internetu, zda nenajdu nějaké hodnocení či postoj. A tak dovolte, abych se vyjádřil sám a potěšilo by mne, kdyby se k Evitě rozvinula diskuse. O čem tedy Evita je a není:
    Příběh začíná v okamžiku, kdy Eva de Perón, manželka presidenta Argentiny umírá. Do žalozpěvů celé Argentiny začíná Che vyprávět její příběh.
    Že se tam objevuje Che (jednoznačně revolucionář Che Guevara) je docela zvláštní. On, totiž, v roce 1956, kdy Evita umřela, byl 26-ti letý absolvent medicíny v Buenos Aires a byl to v té době mladičký „kravaťák“ a ne revolucionář. Až o pár let později ho JUDr. Fidel Castro nadchne natolik, že se přidá ke „Hnutí 26. července“ a vylodí se v roce 1959 v Zátoce sviní na Kubě, aby s Castrem zahájil vítězné tažení, na jehož konci je ministerské křeslo v Castrově revoluční vládě. Z ní pak odchází „dělat dál revoluci“. Ovšem dopouští se mnoha násilí, vraždí nejenom armádu v boji, ale vesničany, kteří ho nepodporují, zabíjí dokonce ženy i děti. Tak sám ztrácí oporu lidových vrstev a v roce 1966 je v Bolivii chycen a zastřelen.
    Muzikál libretisty Tima Ricea lze omluvit jenom termínem Licencia poetica, podobně, jako omlouváme historické nesmysly, třeba ve Třech mušketýrech, kde se také setkávají historické osobnosti, které se v reálu nikdy nesešli. No nic, přijmeme tezi, že je prostě ten revolucionář Che jakýmsi průvodcem muzikálu.
    Mladičká Evita se seznamuje se slavným zpěvákem tanga, navazuje s ním vztah, zpěvák ji bere se sebou do Buenos Aires, kde její hvězda stoupá vzhůru. Má s muži zkušenosti, ví jak si je obtočit kolem prstu. Je to prostě „jenom“ hezká ženská. Navazuje styky, mimo jiné i s vysokými důstojníky a Che nám vypráví o vojenském převratu v zemi a jeho následcích. Na recepci se Evita seznamuje s Perónem a jak se jejich vztah vyvíjí, tak začínají být patrné známky nesouhlasu určité části společnosti. Přece jenom, Evita je nevzdělané děvče, nepatří do vyšší společnosti. Ale Peron si ji bere za ženu, ve volbách vyhrává, stává se prezidentem a jeho žena pak „první dámou“.
    Eva se zabydluje v prezidentském paláci a začíná podnikat cesty po světě, kde propaguje Argentinu. Začíná však pociťovat první příznaky nemoci. Hlasy jejích odpůrců také sílí. Eva prožívá chvíle svého největšího triumfu, zakládá nadaci a vyhlašuje loterii. O tom, že loterií vydělala podvodně peníze, které ukládá ve Švýcarsku, muzikál taktně mlčí. Ve snovém prostředí spolu rozprávějí Che a Evita. Ve svém posledním veřejném projevu, se pod tlakem společnosti předem vzdává plánované funkce viceprezidenta. V této době choroba rychle spěje ke svému tragickému konci. Celá Argentina sleduje její těžký boj s nemocí, který nakonec Evita de Perón prohrává – umírá.
    Muzikál Evita je osobní i politické drama. Podobně jako předtím muzikál Šumař na střeše (protižidovské pogromy v Rusku) nebo muzikál Vlasy ( Amerika ve vietnamské válce). Ovšem, na rozdíl od dvou výše jmenovaných, je to velmi povrchní příběh. Napsaný na principu ilustrované skládačky. (Che vypravuje co se stane, vysvětluje těm, kteří možná nepochopili, co se stalo.) Navíc velmi povrchně nahlíží na skutečnost, ve které je Peron hodný taťka (ve skutečnosti bezpáteřní pučista a politik.) Idealizuje Evitu, původně lehčí holku z ulice, která šikovně zmanipulovala nejenom muže, ale i lidové masy, aby následně žila v přepychu a okrádala svůj „milovaný“ lid. Jde bezesporu o nejslabší libreto Tima Ricea, ovšem slávu muzikálu přinesla promyšlená výstavba příběhu a především několik nezapomenutelných písní geniálního skladatele A.L. Webbera (např. Don´t Cry For Me Argenina). Odvažuji se tvrdit, že nebýt těch písní, Evita by byla na jevištích propadákem.
    Mám ještě jednu možná výhradu, možná otázku: Na třech místech se v Evitě objevuje duet, potom tercet, ve kterém se postavy hádají – přesněji, objasňují si své postoje. Je nejenom podobný, ale doslova shodný v melodice i v instrumentaci hádavému duetu pána a paní Thénardierových z muzikálu Les Misérables – Bídníc, francouzského skladatele Claude-Michel Schönberga. Bídníci měli světovou premiéru v Alžíru v roce 1978 – ne jak se většinou uvádí – Paříž 1980. Producent Robert Hossein nenašel pro svůj muzikál dlouho ve Francii divadlo, které by ho uvedlo. Evita měla v Londýně světovou premiéru také v roce 1980. Tu melodii si asi někdo od někoho vypůjčil… Je velmi nepravděpodobné, aby si dvě různé skladby byly až tak podobné…

    Vraťme se k vídeňskému představení. Přesněji, k představení, které bylo 18. října premiérované v německém Herfordu. Od 7. do 9. listopadu pak viděli Evitu diváci ve Wiener Stadthalle (vyprodané hlediště pro 2000 diváků).
    Režisér a ředitel Městského divadla v Brně připravil dílo se svým brněnským týmem: dirigent Karel Albrecht, choreografie Vladimír Kloubek (v programu hezky spletené jméno na Kloubeck) kostýmy Andrea Kučerová. Asistenty režie byli Petr Gazdík a Jiří Horký. Dál se to pak hemží jmény umělců z různých koutů Evropy, kteří byli vybíráni většinou na konkurzu v Mnichově. 7. 11. jsem viděl zpívat Evitu Caroline Frank, vídeňskou muzikálovou hvězdu narozenou v Austrálii. Výborná zpěvačka i herečka, ovšem v tanečních číslech bylo vidět, že má vše poctivě nadřené (v krvi to člověk může mít jenom od narození). Roli revolucionáře Che hrál a zpíval Georg Mathias Laskovich, absolvent Konservatorium der stadt Wien. Ten člověk jako by skutečnému Che z oka vypadl. Podoba opravdu šokující. Zpěv a herectví také výborné, ovšem ten oheň v očích revolucionáře tam nebyl. Leskovich Guevaru hrál. Nebyl ním.
    Zde je nutné udělat ještě jednu malou odbočku: Kdysi jsem viděl v maďarské televizi Vinnetoua. Seděl na koni a ptal se maďarsky „ Holvan a barátom Old Shaterand?“ Maďarština indiánského náčelníka zněla pro Slovana neuvěřitelně komicky. Stejně nepříjemný ( i když ne komický) byl poslech němčiny třeba u revolucionáře Che. Stačilo aby zpíval trochu bojovněji, ostřeji a už vznikly nechtěné asociace na „nácovské“ křiklounství. Stejně píseň Don´t Cry For Me Argenina byla v němčině zklamáním, byť byla zpívaná velmi dobře:
    Wein nich um mich Argentina
    ich habe dich nie vergessen
    Němčina je zpěvná řeč. Straussův Netopýr i opery Wagnerovy nebo Weberovy si nelze představit zpívané jinak, než německy. Ale Evita…? Asi by bylo v dnešní době vyspělých informačních technologií lepší, aby se všude na světě zpívaly muzikály v jazyce, ve kterém byly napsány. A nad jevištěm by běžel text překladu. Podobně, jak jsme si na to již zvykli v opeře. Tak bychom se také vyhnuli až hloupým asociacím, když na scéně zpívá – křičí revolucionář Che.

    Pojďme zpátky k realizaci muzikálu. Kulisy i kostýmy byly vyrobeny v dílnách divadla v Brně, stejně tak veškerý servis (stavba scény atd.) zabezpečují brněnští technici. Vlastně až na interprety ( i mezi nimi je několik členů městského divadla v Brně) je to úplně brněnská inscenace. Kvalitní tanec a sborový zpěv je zabezpečen doslova mezinárodním týmem, který vzešel z konkurzů.
    Režisér Moša volil jednoduchou scénu, tvořenou především dramatickým svícením. Atmosféru na jevišti umí udělat bravurně, to již dokázal mnohokrát. Ovšem toto svícení, doslova seshora, s kontraliftem, dělalo na scéně šerosvity, hned kontrastující s bodovým svícením, které obracelo pozornost diváků tam, kam režisér chtěl. Považoval jsem to za promyšlenou rafinovanost, dokud mi pan Moša o přestávce nevysvětlil, že je to z nouze ctnost. Muzikál Evita bude reprizován v celé Evropě, v desítkách měst, v desítkách divadel. Ne každé je vybaveno tak, jako Wiener Stadthalle. Hraje se i tam, kde není dostatečný odstup světelného parku od jeviště. Proto to svícení seshora. Ale ať je úmysl jakýkoliv, výsledek je velmi dobrý. Evita s takovou sugestivní atmosférou se jinde nehraje.
    Asi by bylo správné zmínit se o herectví. Tady měl asi režisér dost práce, protože Moša přesně chápe jaký je rozdíl mezi muzikálem a operetou. V operetě hrajeme „jako“ a je to v pořádku. V muzikálu se nehraje. Muzikál se musí žít. Brněnští herci mají takový postoj v krvi.Ten mezinárodní ansámbl se alespoň snažil k takovému postoji dopracovat.
    Takže když to všechno shrnu, vychází mi z toho několik bodů poznání. Zde jsou:

    1. Evita nepatří k nejkvalitnějším muzikálům a světovost jí zajistila hudba, především melodika písní A.L. Webbera. Libreto je povrchní, laciné a historicky úplně pomýlené. Guevara byl totiž v reálu vrah, Evita lehčí holka, která si dobyla sympatie mas a zneužila je pro své požitkářství. Perón byl v reálu odporný pučista, který uvedl zemi do zmatku. Podporoval odbory, socializaci krajiny. Ukrýval a zvýhodňoval ve své zemi uprchlé fašistické zločince z druhé světové války. Na to všechno musí divák u muzikálu Evita zapomenout, aby neodešel znechucen. Licencia poetica….

    2. Světové muzikály by měly být zpívány v jazyce, ve kterém byly vytvořeny. Pro publikum, které nemá jako rodnou řeč němčinu, je sólo bouřliváka Che asociováno s fašismem a to není dobré. Málokdy se povede takový „překladatelský kousek“ jako byla My fair Lady ze Zelňáku v Městském divadle v Brně, kde květinářka mluvila brněnským „hantecem“. Jenom taková vtipná úprava má právo inscenovat muzikál v překladu.

    3. Brněnští umělci vytvořili zájezdové představení Evity na vysoké umělecké úrovni. Výborná souhra brněnského orchestru a jeho dirigenta se sólisty a sborem, promyšlená mizanscéna i herecké výkony pod Mošovým vedením. Náročné svícení a souhra světla a hudby, celkový dojem vynikající, odměněný zasloužilým potleskem.

    4. Interpreti, kteří vzešli z evropských konkurzů, jsou na vysoké profesionální úrovni, ovšem kvalitu interpretů brněnské hudební scény nedosahují.

    A ještě drobná poznámka: Když představení končí, najdou se i v Brně burani, kteří odcházejí do šatny už u první opony, aby byli dřív doma – třeba u seriálu TV kriminálky Las Vegas, zatímco ostatní v hledišti odměňují umělce dlouhým potleskem. Ve Winere Stadthalle se tleskalo také dlouho, byly slyšet výkřiky „bravo!“ Ale z těch dvou tisíců diváků asi 10% spěšně odcházelo do šaten. To je hodně, milí Vídeňáci. Ještě že jste do divadla nepřišli v gumácích se slámou. Musím konstatovat, že brněnské publikum je mnohem, mnohem noblesnější.
    V březnu 2009 bude premiéra Evity v Brně. Režírovat bude hostující Pavel Fieber. Bude možné srovnávat – a to je dobře. Byť mám k libretu muzikálu vážné výhrady, je to, přece jen, jedno z nejznámějších světových děl tohoto žánru. A muzikálově vzdělané Brno si ho zaslouží.

    Foto: Produkce muzikálu Evita

  • 4TET a WINGS v Kalichu

    Dva velmi zajímavé projekty nabízí svým divákům v listopadu pražské Divadlo Kalich. Jejich společným jmenovatelem je jméno Jiřího Korna, který s oběma uskupeními spolupracuje – 4TET a WINGS.

    Koncert vokálního sdružení 4TET plánuje divadlo již na tuto sobotu 8.listopadu od devatenácti hodin. 4TET byl založen z iniciativy Jiřího Korna v říjnu 2002 v souvislosti s tanečně excentrickým vystoupením TEP. Jako první v jejich typickém provedení „a capella“ zazněla skladba How Deep Is Your Love. Dnes tito „muži v černém“ vystupující ve složení David Uličník /tenor/, Jiří Korn /1.baryton/, Jiří Škorpík /2.baryton/ a Dušan Kollár /bas/ zpívají celou řadu známých melodií – Blue Moon, Znala panna pána, Lady Carneval, Addams Family, Yvetta, Hotel Ritz, Holubí dům, ale také okouzlují kupříkladu svérázným pojetím Škroupovy písně Kde domov můj. Profesionální, a přitom velmi osobitý projev tohoto kvarteta často obstarává vyvrcholení nejrůznějších show a prestižních společenských událostí. Většinu skladeb uskupení prezentuje v originálním aranžmá dirigenta a zpěváka Jiřího Škorpíka. V těchto dnech 4TET vydal dlouho očekávané třetí album pod názvem 3rd.

    Mimořádný zážitek slibuje i vystoupení tanečníků projectWINGS. Pohybové divadlo s podtitulem „absolutní stepařská show“ leží žánrově na pomezí tance, muzikálu a moderní formy cirkusu ve stylu slavného Cirque de Soleil. Uskupení ve složení Jan Bursa, Pavel Strouhal, Carli Jefferson a Václav Muška sklízí úspěchy nejen po celé České republice, ale triumfovalo také během loňského ročníku jednoho z nejprestižnějších divadelních festivalů Edinburgh Fringe 2007. Experimentální hudební rytmy strhávají diváky nejsyrovější podobou moderního stepu, inspirovaného industriálním prostředím neklidného města. Častým hostem WINGS bývá legenda českého stepu Jiří Korn.
    S tanečníky projectWINGS se můžete v Kalichu setkat 19.listopadu.

    Ilustrační foto: Archiv 4TET

  • Na muzikál…? Do Londýna!

    Evropskou muzikálovou baštou je bezesporu Londýn. Často se o něm mluví jako o „Broadwayi starého kontinentu“. Připravili jsme proto pro vás exkluzivně nejen stručný a přehledný souhrn všeho, CO, KDE a ZA KOLIK můžete na slavném West Endu vidět, ale také JAK a ZA KOLIK se tam dostat. Předvánoční atmosféra k návštěvě Londýna láká nejen svým nezaměnitelným kouzlem, ale také příznivým počasím, které je obvykle v Británii v tomto období teplejší než u nás.
    Ještě poznámka: Povšimněte si počtu divadelních scén na West Endu… Nutně vás musí napadnout, že konkurence je obrovská a ruka trhu neúprosná. Proto se často stane, že i kvalitní muzikál renomovaných autorů v této „divadelní továrně“ neuspěje, což je bohužel případ třeba letošní premiéry muzikálu Legranda, Boublila, Schönberga a Kenta MARGUERITE podle románu Dáma s kaméliemi, který se přes nesporné kvality i dobré kritiky udržel na repertoáru pouhé tři měsíce. Z těchto důvodů se čím dál častěji i známí tvůrci snaží představit svá díla nejprve mimo Broadway a West End, ať už v Německu, v případě Franka Wildhorna v Praze a stále častěji také v Japonsku nebo korejském Soulu.
    Byť se zdá, že je současný West End v tvůrčí krizi, neboť noví autoři se na něj těžko dostávají a renomovaní jsou jen zřídka schopní přijít s něčím opravdu novým, nabídka se zdá být více než pestrá a přináší jak léty osvědčené tituly, tak i několik novinek. Bohužel se zdá, že všichni se nyní snaží napodobit komerční úspěch show typu Mamma Mia! a Dirty Dancing, které jsou zejména lákadlem pro turisty…
    Nicméně, Londýnská scéna má zejména díky skvělým hereckým a pěveckým výkonům stále punc nejvyšší kvality, takže v klidu vybírejte… Náš přehled uvádí vždy název muzikálu, jméno divadla a cenové rozpětí vstupenek.

    U leteckých dopravců uvádíme orientační ceny a vždy jsme postupovali podle stejného klíče – nabídka se týká měsíce PROSINCE, obsahuje cenu za zpáteční let + veškeré povinné taxy a poplatky /kromě příplatků za odbavená zavazadla a platbu kartou/ a brali jsme na zřetel i možnost návratu, to znamená, že jsme lety vyhledávali tak, abychom nemuseli v Londýně trávit více než tři noci. Pozornost je třeba věnovat i cílovému letišti v Londýně a jeho dostupnosti do centra.

    Současný repertoár West Endu:

    WE WILL ROCK YOU – Dominion Theatre
    73 – 108€

    THE LION KING – Lyceum Theatre
    66 – 95€

    HAIRSPRAY – Shaftesbury Theatre
    62 – 114€

    THE PHANTOM OF THE OPERA – Her Majestys Theatre
    46 – 99€

    STOMP – Vaudeville Theatre
    40 – 86€

    CHICAGO – Cambridge Theatre
    56 – 99€

    MAMMA MIA! – Prince of Wales Theatre
    67 – 106€

    AVENUE Q – Noel Coward Theatre
    38 – 90€

    LES MISÉRABLES – Queens Theatre
    59 –100€

    BUDDY – Duchess Theatre
    27 –102€

    BLOOD BROTHERS – Phoenix Theatre
    32 – 94€

    BILLY ELLIOT – Victoria Palace
    63 – 108€

    WICKED – Apollo Victoria
    54 – 109€

    SPAMALOT – Palace Theatre
    56 – 108€

    DIRTY DANCING – Aldwych Theatre
    68 – 108€

    GREASE – Piccadilly Theatre
    60 – 100€

    NEVER FORGET – Savoy Theatre
    66 – 100€

    THE WOMAN IN BLACK – Fortune Theatre
    49–99€

    JOSEPH…. – Adelphi Theatre
    99–189€

    THE SOUND OF MUSIC – London Palladium
    59–119€

    Možnosti letecké dopravy do Londýna během prosince 2008:

    Ryanair – letiště Stansted, ceny od 1.250 Kč, odletové letiště Brno

    Sky Europe – letiště Luton, ceny od 2.140 Kč, v nedávné akci se daly letenky pořídit levněji

    EasyJet – letiště Gatwick a Stansted, ceny od 2.490 Kč

    ČSA – letiště Heathrow – ceny od 5.990 Kč /za 2.780 Kč lze pořídit stejné služby prostřednictvím sesterské společnosti click4sky, v prosinci bohužel s jedinou možností návratu 31.12., v lednu se termíny dají najít bez problémů/

    British Airways – letiště Heathrow, ceny od 7.980 Kč

    lustrační foto: Autor článku

  • Richard Pachman křtí 20. CD !

    Již své jubilejní dvacáté album vydává v těchto dnech zpěvák, hudební skladatel, výtvarník a zároveň autor muzikálů Babička, Baron Prášil i populárního scénického oratoria Mistr Jan Hus, náš spolupracovník Richard Pachman.
    Tentokrát se jedná o CD s vánoční tématikou, které autor nazval na základě výsledků hlasování svých posluchačů KOUZLO a bude jej prezentovat během tradiční série adventních koncertů. Kromě hlasu autora samotného na něm uslyšíme i jeho dlouholetou spolupracovnici Ditu Hořínkovou a nově také oblíbenou moderátorku, muzikálovou herečku a operní mezzosopranistku Martinu Kociánovou. K nim se připojí flétna Tomáše Johančíka a perkuse Tomáše Rendla. Na CD najdeme jak písně zcela nové, tak i ty, které Richard zpívá na vánočních koncertech již několik let, ale zatím nebyly vydány.
    Křest CD spojený s vernisáží nových olejomaleb Richarda Pachmana GALAXIE se uskuteční v pondělí 10.listopadu v pražském klubu Solidní nejistota. Samozřejmě se tohoto předvánočního magického „kouzla galaxie“ zúčastníme a připravíme pro vás ze křtu exkluzivní reportáž.
    Není bez zajímavosti, že autorem titulní fotografie na přebalu CD je vydavatel našeho internetového magazínu, fotograf Josef Hrubý.

    Foto: Přebal CD, které vychází 10.11. 2008

  • Herci kamarádí s antilopami

    Tři mláďata indické antilopy nilgau pokřtili činoherci Kristýna Hlaváčková, Tomáš Stolařík a operetní subreta Gabriela Miková z plzeňského Divadla J.K.Tyla. Antilopí slečny se jmenují Gabriela a Kristýna podle svých kmoter, sameček je Kristián podle syna Tomáše Stolaříka.
    Antilopy nilgau patří k chloubám plzeňské ZOO, která je chová s krátkými přestávkami už od roku 1958. Takto slavnostní událost ale zažily poprvé. Křest si však užily zejména dospělé antilopy, mláďata se držela raději stranou.
    Zatímco noví činoherci se připravují na své role v Havlově Odcházení, Gabriela Miková již patří mezi nejoblíbenější sólisty souboru muzikálu a operety. V současné době ji můžete vidět v postavách Roxie Hart /Chicago/, Carrie /Carousel/, Bessie /Uličnice/ nebo vám možná dokonce dala pusu coby Kupido z Orfea v podsvětí.

    Foto: Jaroslav Vogeltanz – v popředí antilopy nilgau a Gabriela Miková /vpravo/

  • Excalibur slaví

    Muzikál Michala Pavlíčka Excalibur slaví dnes své páté narozeniny. Od premiéry v roce 2003 jej vidělo přes 200 tisíc diváků při téměř 500 reprízách. Oslava půlkulatin přímo na jevišti jistě proběhne také při nejbližším představení v sobotu 8.listopadu.
    Excalibur, k němuž scénář napsal Karel Steigerwald a texty Vlastimil Třešňák a Jan Sahara Hedl, se pro Divadlo Ta Fantastika a jeho věrné diváky stal doslava dílem kultovním. V muzikálu z časů lásky a nevinnosti se vystřídalo více než 50 pěveckých a hereckých osobností, z nichž většina mu zůstala věrná dodnes. Z nich jmenujme alespoň Kamila Střihavku, Lucii Vondráčkovou, Ivu Marešovou, Martina Poštu či Viléma Čoka.
    K návštěvě lze využít i dvě prosincové reprízy, 6. a 12.12.2008.

    Foto: Produkce Divadla Ta Fantastika

  • Zpíváním v dešti proti rakovině

    Dnešní večer ve Velkém divadle v Plzni patří muzikálu Zpívání v dešti, který muzikálový a operetní soubor uvede jako benefiční představení pro sdružení Mamma Help. Výtěžek z představení podpoří provoz center, která pomáhají s návratem do běžného života ženám po prodělané rakovině prsu. Ročně jí v Čechách onemocní téměř šest tisíc pacientek.
    Není bez zajímavosti, že dnešní představení je zároveň padesátou reprízou úspěšné inscenace, kterou se souborem nastudoval jeho šéf Roman Meluzín v roce 2006.
    Pod taktovkou Pavla Kantoříka dnes od devatenácti hodin v hlavních rolích vystoupí Bronislav Kotiš, Jan Kaštovský, Stanislava Fořtová, Michaela Rybicka a Libor Zavislan.
    Pokud máte zájem dobře se pobavit a zároveň podpořit užitečný projekt, zbylé vstupenky se dají ještě objednat na čísle 739 632 886, případně zakoupit v divadle hodinu před představením.

    Foto: Pavel Křivánek /Libor Zavislan a Stanislava Fořtová/

  • Příprava Švejka finišuje

    V pražském Divadle Hybernia finišují přípravy nové hudební komedie Švejk, která si odbude svojí jevištní premiéru už 6.listopadu.
    Autor scénáře a režisér Václav Postránecký se myšlenkou rekonstrukce Švejka zabývá už delší dobu:
    „Nápad realizovat Švejka je pro mě velice lákavý, protože jsem léta přesvědčen, že je jeho postava vykládána špatně. Švejk nikdy nebyl tlustou koblihou, jak jej zobrazoval Josef Lada. A hlavně to byl člověk, který absolutně věřil tomu, co říkal. Proto v našem nastudování diváky nejen pobaví, ale možná i dojme. V mých očích je to takový český Forrest Gump,“ uvedl Václav Postránecký na tiskové konferenci. S nápadem na „nového Švejka“ prý koketoval už před pětadvaceti lety, v době stého Haškova nedožitého jubilea.
    V titulní roli se představí Martin Sobotka v alternaci s Daliborem Gondíkem. Zajímavé alternativy nabízí i obsazení dalších rolí:
    Feldkurát Katz – Václav Vydra/Ladislav Frej
    Bertschneider a poručík Dub – Vilém Čok/Josef Carda
    Nadporučík Lukáš – Jan Čenský/Lukáš Vaculík
    Feldkurát Ibl – Pavel Landovský
    Dále se diváci mohou těšit na Vladimíra Kratinu, Jana Rosáka, Andreje Hryce, Hanku Křížkovou, Michaelu Dolinovou nebo Českou Miss 2008 Elišku Bučkovou, kteří ztvární povětšinou více menších rolí. V roli prostitutky se opět, „pro změnu“, představí populární muzikálová zpěvačka Míša Nosková.
    Autorem hudby je Kája Mařík a dvacet písní z tohoto muzikálu vychází na CD už 3.listopadu.

    Foto: Produkce muzikálu Švejk
    /Martin Sobotka, Eliška Bučková, Dalibor Gondík/

  • Touha je zázrak, kámo…

    Muzikál Daniela Landy Touha uvádí pražské Divadlo Kalich od poloviny září letošního roku. Vychází z dějové linie filmu Kvaska a názvem se přiklonil k ústřednímu hitu, který zní z českých rádií s neomylnou pravidelností. Za zmíněnou přeměnou stojí nápad producenta Michala Kocourka vrátit muzikál, odehrávající se povětšinou v divadelním zákulisí, jednoduše do divadla. Hned zpočátku se nabízí otázka, v čem se divadelní verze od filmu zásadně liší. Bylo by celkem zbytečné rozpitvávat, jak rozdílné jsou filmové a jevištní výrazové prostředky, neboť celou řadu světových děl potkal podobný proces – buď se muzikál z kin přenášel na scénu, nebo naopak divadelní verze byla následně zfilmována. Představení tak odlišuje od filmového zpracování zejména větší akcent na taneční složku, zúžení vedlejších dějových linek, přidání druhoplánového cirkusového prostředí /Ben, ústřední postava Touhy, pochází z cirkusácké rodiny – poté, co jejich stan vyhořel, se stávají v podstatě žebráky…/ a několik nových písní, které Daniel Landa připsal za spolupráce Ondřeje Soukupa. Asi nejpovedenější z nich je „vypalovačka“ Skandál.
    Muzikál začíná v ponurém prostředí vězení, z něhož hlavní hrdina, nespravedlivě odsouzený za vraždu, prchá. Neutíká však proto, aby se schovával v jakési lesní zemljance, jak by se dalo předpokládat, ale proto, aby se mohl zúčastnit konkurzu do právě připravovaného muzikálu, v němž hraje i slavná a bohatá hvězda Karin Lipertová, kterou zatím tajně a platonicky miluje. Depresivní interiér věznice tedy rychlým střihem střídá prostředí nadmíru zábavné, neboť je jím konkurs do již zmíněného hudebníku kusu. Nápad možná divadelně triviální, avšak divácky mimořádně vděčný–neurotický a despotický režisér Palo Braňo /Roman Pomajbo/ zde vybírá nové herce nejen z hereckých hvězd a hvězdiček, ale také rozličných figurek a pochybných existencí. Inspirace „All – X, různými Aničkami i bodrými Moraváky“ je zde více než zřejmá. Není to nápad hodný Oskara ani Tonny, ovšem publikum řve smíchy. Rovněž v manýrách některých hvězd můžeme vypozorovat charakteristiku nejrůznějších žijících „celebrit“.
    Touhou vše začíná i končí. Můžeme ji vnímat jako touhu po svobodě, úspěchu i lásce. Touha jako prostředek, symbol i zázrak. Tak lze vnímat poselství představení, v kterém přibylo humoru, revuálních scén, „cirkusových postav“ a zejména tance, který naštěstí geniálně nastupuje v okamžicích, kdy příběhu poněkud dochází dech a stává se až příliš popisným. Zejména starší generace diváků se pak podivovala nevídanému množství vulgarismů, ale takový jazyk bohužel slýcháme ve školách, na tramvajových zastávkách i v „lepší společnosti“ zcela běžně, takže se nelze divit, že, a rozhodně ne poprvé, dorazil i na divadelní jeviště.
    Nyní však k tomu nejdůležitějšímu – k výkonům celého hereckého týmu, od hvězd až po company. Zde totiž leží největší síla Touhy – po dlouhé době se v Praze objevil muzikál, který opravdu tančí, hraje a zpívá! A to vše s nesmírným nasazení, entusiasmem a drivem, který režisérka Miriam Landa a choreograf Pavel Strouhal v účinkujících probudili. A to za technické podpory, která se zdá být v porovnání s muzikálovými velkoscénami poněkud skromná /v Kalichu je herec částečně i kulisákem a během představení se nevyužívá ani točna, která je k dispozici/. Byl jsem svědkem obecně slušných pěveckých výkonů, skvělých tanečních čísel a především přirozeného HERECTVÍ, které se z mnoha českých produkcí zcela vytratilo. V úloze Karin jsem neviděl mediálně více prezentovanou Lucii Vondráčkovou, ale Zuzanu Krištofovou – Kolářovou, kterou znám nejen z pražských scén, ale také z hostování v plzeňském divadle, nejnověji v hlavních rolích muzikálů Chicago a Carousel. V Touze byla zpočátku sterilní dámou, zahleděnou do svého světa i snobství, postupně onou voskovou figurkou, v níž se mění v další povedené nové písni a nakonec vášnivou milenkou, utíkající za srdcem svého nového hrdiny a vzdávající se všech dosavadních jistot.
    Vězně, začínajícího herce a milovníka, obdivovatele „superstar Karin“ Benedikta Berouska, během mnou navštívené reprízy hrál Miroslav Hrabě, jehož diváci mohou znát z Divadla ABC, Violy nebo také ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. Pěveckému talentu i dobrému hereckému základu v jeho případě jen trochu chyběla jiskra, silnější přesvědčivost i větší sebejistota, zkrátka více vášně by rozhodně neškodilo. Naopak energie na rozdávání má stále Jiří Korn ve své zajímavé dvojroli (Michal Rajmont a cirkusák Pepe). Korn je prostě triumfem téměř každé produkce a bezesporu jedním z našich nejkvalitnějších a nejvšestrannějších muzikálových interpretů. Že svým typickým způsobem zvládne zpěv i náročnou choreografii, bylo jasné od samého začátku, navrch přidal i bravurně zvládnutý pohyb na jakýchsi pružinových minichůdách.
    K hercům, kteří do Touhy přišli z filmové Kvasky, patří i režisér v podání Romana Pomajba – a je snad ještě zábavnější, než v uvedené předloze. V dalších rolích si pozornost určitě zaslouží Ivan Vodochodský (autor zkoušeného muzikálu Můra a motýl), Rudolf Hrušinský ml. jako bohatý žárlivec Toman, Zbyněk Fric (komisař) nebo Henrich Šiška (Krečmar). A samozřejmě skvělý Richard Tesařík v etudách věčně opilé hvězdy Franty Strouhala! Jednou z nejsilnějších stránek muzikálu je pak vyrovnaná, obdivuhodně tančící a zpívající company /Jana Fabiánová, Ondřej Izdný, Linda Stránská, Petr Šudoma ad.), jež dostává zcela oprávněně příležitost v množství menších rolí a roliček. Pokud mám z něčeho na pražské muzikálové scéně opravdovou radost, pak je to obecně návrat živé hudby. Touha Band pod vedením Aleše Hávy dokazuje, že i menší kapela dokáže zázraky a je vždy lepší volbou oproti reprodukované nahrávce.
    Ač dle mého názoru TOUHA nepřekonala Landova kultovního Krysaře /alespoň co se týče síly námětu/, přenáší nezměrnou radost ze hry z jeviště do hlediště, což je ten pravý ZÁZRAK. Už proto se vyplatí Divadlo Kalich navštívit.

    Psáno z reprízy dne 5.října 2008.

    Foto: Michal Škvor

Scroll Up

Pro plnou funkci webu musíte souhlasit s využítím cookies. Více informací

Jako většina internetových stránek i tyto stránky používají cookies. Na základě anonymních dat sledujeme například celkový počet návštěvníků. Pokud nechcete cookies používat nebo pokud chcete, aby internetový prohlížeč použití cookies oznámil, musíte ve svém internetovém prohlížeči vybrat příslušnou volbu. Zablokujete-li všechna cookies, nebudete moci využít některé funkce těchto stránek.

Zavřít