Ostravský Gasparone v MdB
čen 23, 16:01
Od 10.května tohoto roku uvádí Národní divadlo moravskoslezské
v Ostravě méně hranou klasickou operetu Carla Millöckera GASPARONE.
Soubor, mnohými považovaný právě v oblasti operety za českou
jedničku, tedy přivezl svého „záhadného loupežníka“ na festival
Dokořán do Brna jako dosud nevychladlou novinku. V rámci přehlídky
hudebních divadel reprezentoval Gasparone operetní žánr na jevišti
Hudební scény ve středu 18.června v 16 hodin odpoledne.
Millöcker napsal Gasparona /premiéra 26.ledna 1884 v Theater
An der Wien/ v období mezi svými nejúspěšnějšími díly –
Žebravým studentem /1882/ a Víceadmirálem /1886/. Přestože opereta
z prostředí horké Sicílie úspěch dvou zmíněných nepředčila,
udržela se na repertoáru divadel dodnes. I když se u nás nehraje
často, není pravdou, že by byla zcela neznámou – např. v 80.letech
ji uváděl operetní soubor DJKT v Plzni. V upoutávce se můžeme
dočíst, že jedním z důvodů je značná interpretační náročnost
– pravda, mnohé árie i sbory si nezadají s operními a
vyžadují klasicky školené hlasy, ovšem Straussův Netopýr, Cikánský
baron nebo většina Lehárových operet je na tom přinejmenším obdobně.
Ostraváci předvedli klasickou operetu se všemi jejími atributy –
velkorysou výpravou v dobovém duchu, precizními pěveckými výkony a
mírnou hereckou kýčovitostí… Hostující režisérka Jana Andělová –
Pletichová se svého úkolu zhostila velmi konzervativně. Ostatně, proč ne
– v našich divadelních vodách se jistě odehrálo více nepovedených
pokusů reformovat klasickou operetu, než těch zdařilých. Proto je možná
lépe, uvědomit si, jakou diváckou skupinu tento žánr oslovuje a
„neznásilňovat“ ji zbytečnou aktualizací. Téměř tříhodinové
představení /s přestávkami po prvním i druhém dějství/ na
vlnách sladkých melodií uplynulo příjemně bez výrazněji hluchých
míst, takže snad jediná výtka může směřovat k občasnému
přehrávání některých protagonistů. Očekávané hudební kvality soubor
NDM jednoznačně potvrdil – výborný výkon orchestru, sboru
i většiny hlavních aktérů prokázal, že ostravská opereta
skutečně patří k české špičce. A to přesto, že
v prostorách moderní Hudební scény, která není absolutně stavěná
pro produkce bez ozvučení /domácí soubor zde Orfea i Mamzelle Nitouche
aparaturou zesiluje/, nemůže být o jakékoli akustice vůbec řeč.
S tímto faktem musela produkce navyklá na kamenné divadlo, a zejména
zkušený dirigent Karel Mládek, svádět urputný boj a celé představení
znělo /zdůrazňuji, že nikoli vinou interpretů/ poněkud tlumeně. Snad
jediným, kdo dokázal bez problémů ukřičet „sametový interiér“, byl
famózně zpívající Václav Morys v úloze hostinského Benozza. Po
dlouhé době jsem slyšel v operetě tak výrazně a přitom lehce
odzpívaný nelehký tenorový part a Morysovi mohou u nás konkurovat jen
umělci, kteří se věnují i opeře – např. Jan Ježek, Aleš Briscein
nebo Tomáš Černý. Velmi dobře vyzněly i pasáže ovdovělé hraběnky
Carlotty v podání Anny Martuškové, Miroslava Urbánka coby podesty
Nasoniho i Martiny Šnytové v roli Sory. Celkem spolehlivě odehrál
a odzpíval další exponovanou úlohu hraběte Erminia hostující Petr Horák.
V epizodních rolích zazářil Marcel Školout, režií stylizovaný do
manekýnského Sindulfa a také výborný Petr Miller, celkem vtipně obsazený
do ženské role guvernantky Zenobie, kterou alternuje s bývalou
významnou herečkou Bertou Sípavou.
Festival Dokořán pro hudební divadlo nabídl v souhrnu sedmnácti
představení pouze dvě klasické operety – zmíněného Gasparona a
populární Nitušku v podání domácího MdB. Obě inscenace ukázaly
dvě odlišné cesty, kterými se opereta může vydat. Nadšených diváků
má stále dost a tak nezbývá než doufat, že nejen v Brně bude
v budoucnu častějším hostem. Solidně zaplněné hlediště
v netradičním čase horkého letního odpoledne dokazuje, že opereta
není žánrem na vymření.
Foto: autor
napsal: Vítězslav Sladký
Komentáře jsou uzavřeny
Předchozí článek
Následující článek
Sdílet na Facebooku
