Pod touto výzvou se skrývá nová unikátní výstava, kterou uspořádalo Divadlo J.K.Tyla v Plzni pro své diváky ve výstavním sále Západočeského muzea v Plzni. Slavnostní vernisáž se uskutečnila včera od sedmnácti hodin za účasti řady významných hostů, mezi nimiž nechyběl bývalý primátor města Plzně a náměstek ministra pro místní rozvoj Miroslav Kalous, náměstkyně primátora Plzně Marcela Krejsová, ředitel DJKT v Plzni Jan Burian, výtvarníci Jaroslav Milfajt a Jan Kříž nebo hosté z Divadelního ústavu, jenž se na uspořádání výstavy podílí spolu s Národním muzeem v Praze. Hlavní iniciátorkou výstavy je vedoucí obchodního útvaru plzeňského divadla Pavla Kalousová.

Díky velkému zaujetí a téměř dobrodružnému pátrání se autorům výstavy podařilo soustředit takovou škálu výtvarných návrhů, že na časové ose nejsou žádná bílá místa. Řada prací dokumentuje např. zajímavá 20. léta, rozhodujícím způsobem spjatá s angažmá Josefa Skupy, mapuje i pozoruhodné válečné období či stylové rozrůznění v 2. polovině 20. století. Nejstarší exponát pochází z roku 1914 /návrh Jana Květa/, nechybí práce Stanislava Kuttnera, Josefa Tetínka, Bedřicha Kramosila nebo světoznámého scénografa Františka Tröstla. Velká část expozice 50. a 60.let je věnována legendárnímu Vladimíru Hellerovi. Základ výstavy tvoří plošné výtvarné návrhy, které jsou doplněny maketami scén (zdařilo se např. získat zajímavou kolekci modelů z 20. let 20. století). Exponáty pocházejí ze sbírek Národního muzea v Praze, Západočeského muzea v Plzni, Divadelního ústavu, další část byla zapůjčena samotnými autory či jejich dědici.

O tom, jak je zrod konečné podoby inscenačního návrhu složitý, nám dává představu reálný pracovní stůl scénografa….

Výtvarník Jaroslav Milfajt během tiskové konference uvedl: „Scénografie je vlastně uměním okamžiku, jako celé divadelní představení. Nemohla by existovat bez konkrétních divadelních budov, jejich interiérů, bez režijního záměru, který by měla respektovat. Když se určitá hra stáhne z repertoáru, i její scéna se od toho okamžiku stává mrtvým uměním.“ Dodal, že dnes už se nepraktikuje způsob přelomu 19. a 20. století, kdy se na jedné scéně hrálo více her, například Richard III. v Národním divadle v roce 1911 podědil scénu po Straussově opeře Elektra. „Pouze výjimečně se podaří celou výpravu prodat jinému divadlu,“ dodal Jaroslav Milfajt.

Zajímavostí pro návštěvníky je zvláštní oddíl, v němž je fotograficky zachycen průběh zrodu konkrétní inscenace – Kálmánovy operety Vévodkyně z Chicaga – od počátečního návrhu a jeho rozpracování přes jednotlivé etapy výroby ve specializovaných divadelních dílnách až po definitivní realizaci na scéně. Dalším osvěžením je i simulovaný vhled do divadelního zákulisí. Mezi vystavenými návrhy jsou samozřejmě i scénografie k muzikálům a operetám. Krom těch nejznámějších je to třeba i velmi zajímavý, částečně ohořelý exponát scénografie k operetě Paula Abrahama Ples v hotelu Savoy z roku 1933, Skrušného zpracování Gasparona z roku 1947, návrh výtvarného pojetí muzikálu Skandál v Lisabonu nebo hudební komedie Nashledanou, Bettino. Mezi hosty slavnostní vernisáže nechyběl muzikálový herec, zpěvák a výtvarník Jan Kříž, který velmi často s plzeňským divadlem spolupracuje. K vydařenému průběhu pondělního podvečera výrazně přispěli také instrumentalisté DJKT Plzeň skvělým přednesem drobných skladeb známých mistrů.

Výstava potrvá od 15. června do 30. září 2009.
Přístupná veřejnosti bude denně mimo pondělí od 10.00 hod. do 18.00 hod v 1.patře hlavní budovy Západočeského muzea v Plzni, Kopeckého sady 2.

Foto: Autor článku