Muzikál Dracula je zpátky

úno 6, 11:31

Na jeviště pražského Divadla Hybernia se vrací muzikál, který mnozí diváci i publicisté považují z těch českých za vůbec nejlepší – DRACULA hudebního skladatele Karla Svobody, textaře Zdeňka Borovce a libretisty a choreografa Richarda Hese.
Po triumfálním, avšak krátkém úspěchu Bídníků v roce 1992 /Divadlo na Vinohradech je hostilo pouhé tři měsíce a další adekvátní pronájem se nepodařilo zajistit/ čekalo pražskou muzikálovou scénu tápaní, symbolizované například fiaskem muzikálu 451° Fahrenheita, diváci se navíc do hledišť po událostech v roce 1989 vraceli pozvolna. Zlom nastal až v roce 1994, kdy lidé kolem režiséra Petra Novotného zdánlivě riskantně zainvestovali do muzikálu Jesus Christ Superstar, který nakonec zaznamenal rekordní počet 1288 repríz. Ve stejném roce se v hlavách autorského tria Svoboda-Borovec-Hes a producenta Egona Kulhánka zrodil nápad uvést zbrusu nový český velkomuzikál a tím měl být právě Dracula. Světová premiéra se uskutečnila 13.října 1995 v pražském Paláci kultury, tedy v dnešním Kongresovém centru. Do roku 1998 jej vidělo 1,2 mil. diváků, což je dosavadní český muzikálový rekord. Podařilo se to nejen díky velké kapacitě sálu, ale samozřejmě ponejvíce kvůli kvalitě a oblibě díla samotného. Přestože byl o vstupenky zájem dál, Dracula musel ustoupit rekonstrukci KC, které se chystalo na blížící se zasedání Mezinárodního měnového fondu. Následně se Svobodův muzikálový bestseller rozlétl do světa – dosud byl uveden na Slovensku, v jihokorejském Soulu, v Polsku, Německu, Rusku, Belgii nebo v Lichtenštejnsku. V roce 2003 se krátce vrátil v původním nastudování a v novém doobsazení do Prahy.

Po všech těchto úspěších se dal další návrat krvelačného knížete očekávat, zejména, když zájem o muzikály rozhodně neklesá. Příležitosti se chopil producent Oldřich Lichtenberg a Draculu přemístil do Divadla Hybenia na pražském náměstí Republiky. Inscenátorský tým byl obměněn jen minimálně:

Režie: Josef Bednárik
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Roman Šolc
Choreografie: Richard Hes
Hudební nastudování: Eduard Klezla

Omladila se však, po třinácti letech od premiéry celkem logicky, velká část účinkujících. Ze stálic se vrací Daniel Hůlka v titulní roli, Leona Machálková /tentokrát jako Lorraine/ a Tomáš Trapl v trojroli Šaška/Sluhy/Profesora i několik účinkujících v menších rolích. Pojďme se společně podívat, jaký nový Dracula je.
Jak jsem již uvedl, Draculu nastudoval opět jeden z nejzkušenějších muzikálových, činoherních i operních režisérů Josef Bednárik. Přestože vycházel z původní koncepce, bylo třeba řadu věcí pojmout naprosto odlišně a zejména herecky pracovat s novými osobnostmi, jak mezi hlavními protagonisty, tak v company. Dá se říci, že první dvě epochy /konec 15.století a roztančené století 19./ navázaly koncepčně na nastudování původní. Efektně vyzněly výstupy Šaška a Adriany, vtipně řešené křepčení nymf, poněkud méně působivé se mi v porovnání s verzí 1995 zdálo úvodní vyvraždění kláštera. Obecně lze říci, že se inscenátoři snažili do jevištních akcí zařadit více humoru a různých odlehčení.
Třetí část, která se odehrávala v současnosti, se tentokrát přesunula do budoucnosti, do roku 2088. Tento obraz muzikálu byl odjakživa problematický a svým způsobem mi tímto připomíná operetu Netopýr, kde si každý režisér povzdechne: „Plesová scéna je super, zápletka nemá chybu, ale co proboha s tím vězením??“. U Draculy je to podobné. Domnívám se, že časový posun ději prospěl, byť každý pohled „dál“ představuje sice lákavou možnost popustit uzdu fantazie, ale zároveň přináší riziko nedostatku nápadů, jak se svět od dnešního za osmdesát let bude lišit, což nikdo nevíme. Josef Bednárik se svým týmem si představují, že dívky budou chodit v latexových sukénkách, teenageři jezdit trabantem a poslouchat současnou elektronickou hudbu. Zřejmě to tak nebude, ale budiž. Alespoň tato část díla získala větší náboj a rychlejší spádnost /vyžádala si i drobnější hudební úpravy/.
Znovu jsme měli možnost obdivovat také precizní choreografii Richarda Hese, který opět přesvědčil, že stále patří k naší špičce v oblasti tance a pohybu. Jeho kreacím nechyběl nápad, vtip ani přesnost.
S velkými úpravami, které představují v podstatě zcela novou jevištní stavbu, přišel scénograf Daniel Dvořák. Sice také využil mnohý z původních nápadů, ovšem zde se musel přizpůsobit zcela odlišně dimenzovanému prostoru jeviště a scénu vystavět spíše horizontálně. Využil přitom veškeré možnosti jevištní techniky a bylo se skutečně na co dívat. Jedna obměna střídala druhou a iluze mnoha prostředí byla více než povedená. Vše navíc probíhá ve vysokém tempu a s pousmáním musíme zapomenout na obměny v některých divadlech, kde přestavba z prázdné scény do prázdné scény trvá pět minut… Sice upřednostňuji obrazotvornější Dvořákovy operní práce, ale muzikál je vlastně nová výpravná opereta a divák očekává vnější efekt a vizuální podívanou .
S nemenší netrpělivostí jsem se těšil na nové kostýmy z dílny Romana Šolce. Jsou bezesporu krásné, zejména v kostýmování Lorraine a Adriany velmi luxusní, ovšem řada diváků má stále ještě v paměti velmi vydařené návrhy Theodora Pištěka a Gity Marcolové a bude tedy nejspíš chvíli trvat, než si zvykneme na róby ne snad horší, ale „jiné“.
V protiváze ke všem kladům inscenace nemohu opomenout jeden pro mne dost zásadní zápor – totiž že v Divadle Hybernia chybí živý orchestr a zpěváky doprovází hudba z nahrávky. Dracula je v podstatě popovou operou, kde se prakticky vůbec nemluví a tudíž hudební stránka je podstatnou složkou inscenace. V době, kdy se i činoherní scény v muzikálových titulech vrací k živé hudební produkci /např. VČD Pardubice/, mne úlitba s playbackem nemůže nadchnout, byť chápu prostorový problém s umístěním orchestru.

Hodnocené obsazení:
Dracula: Josef Vojtek
Lorraine: Monika Absolonová
Adriana/Sandra: Zdenka Trvalcová
Šašek/Sluha/Profesor: Tomáš Trapl
Steven: Tomáš Savka
Nick: Alan Bastien
Kněz: Jiří Březík
Nymfa ohnivá: Hana Křížková
Nymfa hodinová: Olga Lounová
Nymfa větrná: Jana Burášová

Zdědit roli po Lucii Bílé není jednouché. Své Lorraine vtiskla nejen skvěle odzpívané pasáže, ale také jakési typicky přirozené „neherectví“. Monika Absolonová však dokázala, že k současné české muzikálové špičce nepatří jen tak náhodou. Po pěvecké stránce byla výborná, herecky udělala od svých jevištních začátků značné pokroky, snad jen bude třeba ještě vylepšit drobné nuance v úvodní scéně příchodu na Draculův hrad, kde se mi zdá ve srovnání s Bílou méně přesvědčivá. Po odzpívání nejznámější písně z celého muzikálu „Jsi můj pán“ sklidila zasloužené ovace.
V úloze Adriany, později Sandry, jsem měl možnost sledovat ve všech složkách vyvážený a precizní výkon Zdenky Trvalcové. Vystudovaná operní pěvkyně původem ze Slovenska je sice z tria alternací nejméně mediálně známá, ale má zřejmě nejvíce jevištních zkušeností a hrála již například v Kleopatře a také velmi zdařile střídá Radku Fišarovou v její zamilované roli Edith. Rád její úspěšné uchopení role v budoucnu porovnám s finalistkami soutěže Česko hledá Superstar Šárkou Vaňkovou a Kamilou Nývltovou.
Jednou z nejdůležitějších a pěvecky nejrozsáhlejších postav je v muzikálu rozhodně Šašek, tedy vlastně trojrole Šaška, Sluhy a Profesora. Tomáš Trapl ji alternoval již před lety, ovšem tehdy jeho výkon zůstal malinko ve stínu excelentního Jiřího Korna. Jak známo i z dalších produkcí, Trapl je velmi dobrým zpěvákem, hercem i tanečníkem. Je to typ komplexního muzikálového herce, který by se, možná jako jeden z mála u nás, uživil i v zahraničí. Šašek je rozhodně po Eljonrasovi jeho životní rolí. V celém obsazení byl dominantním zjevem a Jiří Langmajer i Aleš Háma budou mít těžkou pozici jeho vyzrálému projevu konkurovat. Dalším příjemným překvapením pro mě pak byl téměř strhující pěvecký výkon Tomáše Savky v úloze Stevena. Přiznám se, že jsem možná rok tohoto interpreta v ničem neviděl – zkrátka jsem na jeho obsazení neměl štěstí. Za tu dobu na sobě neuvěřitelně zapracoval a nejspíš našel i výborného pěveckého pedagoga. V každém případě zpěvák s nadějnou budoucností.
V roli Kněze mne hlasovým zabarvením příliš nenadchl Jiří Březík, kde bych očekával sonornější hlas /spíše by se hodil na „tvrďáka“ Nicka, kterého adekvátně představuje i Alan Bastien/. Tradičně výborné byly nymfy s dominujícím hlasem Hany Křížkové i tanečníci představující Krev /Jovanka Skrčeská, Tomáš Kuťák a Igor Kolva/.

Titulní role Draculy je obsazena tentokrát více než zajímavě – operním barytonem Daniela Hůlky, tenorem Mariána Vojtka a rockovým chraplákem Josefa Vojtka. Toho jsem si přál vidět nejvíce, protože mě zajímalo jeho ztvárnění této role, jistě v mnohém odlišné od kolegů z opery, které jsem ve velkých muzikálových úlohách viděl již mnohokrát. Předesílám, že nemám nic proti skupině Kabát, ovšem od začátku jsem měl pocit, zda takto velká role, s množstvím pěveckých poloh, není nad síly rockového frontmana. Když se mnozí podivovali nad Vojtkovým obsazením, říkal jsem si, proč ne – vždyť Karel Svoboda počítal pro Draculu s drsnějším typem zpěváka, nejdříve chtěl obsadit Michaela Kocába, pak Daniela Landu. Zajímavé však je, že nakonec se stal Dracula doménou téměř výhradně operních pěvců – Hůlky, Dopity, Bartůňka… To svědčí o náročnosti hudebního partu. Josef Vojtek se upřímně snaží a vzhledově je určitě jedním z ideálních Draculů. Rovněž přijatelně zvládá heroické výstupy, i když ne všechny /snad největším zklamáním pro mě bylo mé oblíbené Draculovo poznání nesmrtelnosti/. Lyrické polohy mu však jdou výrazně hůř a snaží se je řešit jakýmsi podivným šepotem, podobně, jako někteří „vyřvaní“ operní tenoři. Dracula zkrátka leží za hranicí jeho muzikálových možností a nebude zřejmě zrovna příjemné, když jej někteří zpěváci v menších rolích zastíní.

Každopádně je „nový“ Dracula zajímavou podívanou, která za zhlédnutí opravdu stojí. Nabízí mnoho dobrého z původního nastudování, ale i celou řadu nových scénických nápadů. A zejména znovu připomíná, že Karel Svoboda skutečně patřil mezi současnými hudebními skladateli minimálně k evropské špičce. Jeho díla se mohou směle měřit s muzikály Franka Wildhorna, Eltona Johna i Sylvestera Levaye. Draculou sám sobě nasadil laťku tak vysoko, že bylo velmi obtížné ji překonat.

Foto: Martin J.Polák /Tomáš Trapl a nymfy/

napsal: Vítězslav Sladký

Klíčová slova k článku: daniel hůlka, divadlo hybernia, muzikál dracula