Limonádový Joe
čen 7, 23:31
Ušlechtilý pistolník úspěšně přiklusal na divadelní jeviště
Nejen pro nestárnoucí hity Když v baru houstne dým…, Arizona či
Sou fár tú jú aj mej, ale také díky nesmrtelným gagům a už zlidovělým
replikám /dnes by se řeklo hláškám/ stojí westernová parodie Limonádový
Joe na českém filmovém a divadelním výsluní už přes čtyřicet let. Jen
plzeňský operetní soubor se k ní vrací již potřetí – tentokrát
poprvé v koprodukci s Divadlem Alfa. Šlechetný pistolník –
abstinent premiérově přiklusal na jeviště Komorního divadla v sobotu
29.října.
Duchovní otec bláznivé „koňské opery“ Jiří Brdečka napsal
původně Joea jako román pro nakladatele J.Hynka. První divadelní premiéra
se uskutečnila už v roce 1944 v Divadélku pro 99. Slávu a
nesmrtelnost však „Limonádníkovi“ přinesla až hudební verze
s písněmi J.Rychlíka a V.Hály, která se také stala předlohou pro
nezapomenutelný film. Ta měla svou premiéru v roce
1955 v Divadle ABC. Za zmíňku určitě stojí, že Plzeňané se
s touto komedií mohli seznámit poprvé v roce 1964, dokonce osm
měsíců před slavnostní premiérou filmu. Po Miroslavu Doutlíkovi a Josefu
Koníčkovi nyní dostal příležitost k svému ztvárnění režisér a
loutkoherec Tomáš Dvořák. Ten přizval ke spolupráci dramaturga Pavla
Vašíčka a muzikanta Vratislava Šrámka, aby se společně pokusili
o slavný návrat neméně slavného hrdiny. Zmínění inscenátoři
vsadili na zažitou komediálnost známých situací, ale pozměnili celkovou
stavbu inscenace. Některé scény přeskupili, písně znějí často na
jiných místech, než v originále. Přesto je celé představení velmi
kompaktní, a hlavně – ze všech účinkujících vyzařuje nevídaný
zápal pro nadsázku. Přestože vzpomínky na mimořádně povedený film je
lépe ponechat doma, divák neodchází nijak ochuzen – ba naopak.
Hostující režisér přišel s mnoha originálními nápady, scénické
předěly vyplnil vtipnou stínohrou a samozřejmě nechybí ani loutky,
přičemž zejména dvojice supů se okamžitě stala miláčky malých
i velkých diváků. Za největší přínos „Alfáků“ ovšem
považuji jejich trochu jiný pohled na divadlo, v lecčemž
autentičtější a scénicky syrovější. Těžko si lze představit, že by
podobným způsobem uchopili Netopýra či Kabaret, ale trochu zaprášenému
limonádovému hrdinovi svěží proměna jednoznačně prospěla. Poslední
inscenaci z roku 1990 má jistě mnoho diváků ještě
v paměti – rozhodně nebyla špatná, vzpomeňme jen na hudební
klauniádu Pavla Kantoříka a Jana Ježka, ale současná verze méně
kopíruje film, je „divadelnější“ a snad i vtipnější.
Za problematičtější považuji hudební stránku inscenace. Jen
pětičlenná kapela, nebo spíš takový barový „šraml“, sice skvěle
dotváří scénické situace, ale obstarat plnohodnotný doprovod zvládá
přes veškeré nasazení jen stěží. Některé songy se zpívají jen
u pianina /zejména díky hudební zručnosti Petra Vondráčka, ale
i Bronislava Kotiše a Stanislavy Fořtové/ nebo za doprovodu
gospelového sboru.
S hostujícím režisérem si patrně skvěle porozuměl
i choreograf Martin Pacek a oba výtvarníci – scénograf Jaroslav
Milfajt a kostýmní návrhář Tomáš Kypta. Scénické proměny jsou
řešeny originálně a vizuálně působí celá inscenace velmi atraktivně,
byť má v porovnání s filmem omezené možnosti.
Nové nastudování populární parodie našlo v Plzni své dva
mužské hrdiny – krom skvělého hostujícího herce, muzikanta a zpěváka
Petra Vondráčka v titulní roli je to bezesporu také naprosto
brilantní Horác – Hogofogo v podání Bronislava Kotiše, který po
„kládách“ typu Dona Quijota jakoby v nové úloze našel uvolnění
a hravost. Oba protagonisté se ve střetu parodovaného dobra a zla skvěle
doplňovali. Pozadu ale nezůstaly ani dámy, ať už to byla Stanislava
Fořtová jako ohnivě tajuplná Tornádo Lou či něžně naivní Winnifred
v podání Kateřiny Šildové. V dalších rolích excelentní
čtveřici zdařile doplňoval Libor Zavislan, Jiří Untermüller, Radek
Shejbal, Jan Kaštovský či velmi výrazný Petr Borovský v úloze
tvrďáka Grimpa.
O nehasnoucí popularitě této „koňské opery“ svědčí fakt,
že ji v podobě velkolepé podívané nedávno uvedlo i Hudební
divadlo v Karlíně. Plzeňští divadelníci se vydali odlišnou cestou,
která se jeví jako dobrý start do nové, tentokrát veskrze muzikálové
sezony.
Plzeňský deník 5.10. 2007
napsal: Vítězslav Sladký
Komentáře jsou uzavřeny
Předchozí článek
Následující článek
Sdílet na Facebooku

















