Kostýmní výtvarník Josef Jelínek již oblékl na osm stovek inscenací
bře 18, 10:50
Uplynulou sobotu se na scéně Komorního divadla v Plzni uskutečnila další světová premiéra – tentokrát baletu Kráska a zvíře hudebního skladatele Michala Pavlíčka, známého kytaristy i muzikálového autora. Součástí slavnostní premiéry byla i autogramiáda, při které se početnému davu diváků kromě autora podepisovala i Bára Basiková, jenž se podílela na nazpívání hudebních partů. Naše spolupracovnice Eva Ichová ale tentokrát trochu netradičně vyzpovídala kostýmního návrháře Josefa Jelínka, takže i vy můžete nahlédnout pod pokličku tohoto uměleckého řemesla.
Mezinárodně uznávaný výtvarník Josef Jelínek se soubory Divadla J. K. Tyla spolupracuje již plná dvě desetiletí. Když jsem se na něho obrátila s žádostí o informace k připravované inscenaci, netušila jsem, že tu vlastně slaví svého druhu jubileum: Kráska a zvíře je jeho padesátým plzeňským titulem a zároveň dvacátou inscenací baletního souboru, na níž se podílí. Pro deset z nich navrhl také kompletní scénické řešení. Josef Jelínek vystudoval scénografii na VŠMU v Bratislavě, po desetiletém angažmá ve Zlíně se na řadu let stal stálým kostýmním výtvarníkem Národního divadla. Nyní trvale spolupracuje se Státní operou Praha, působí ve většině českých divadel, hostoval na mnoha zahraničních scénách a jeho kostýmy provázejí řadu filmů. Počet inscenací, pro něž vytvořil kostýmní návrhy, již překročil osm stovek.
Právě proto, že po celé dlouhé sérii klasických a moderních baletů se s tímto námětem setkávám poprvé, je práce na něm mimořádně lákavá. A zároveň v ní mohu zúročit vše, co jsem se snažil prezentovat v předchozích inscenacích. Tahle kouzelná předloha, která inspirovala už mnoho kumštýřů, je z rodu klasických pohádek s dobrým koncem. Výtvarníkovi skýtá možnost uplatnění fantazie, její taneční verze ještě více otevírá dvířka do fantaskního světa. Ne jenom Zvíře samotné, i jeho hyeny či tanečně pojednaná mlha – to je pro mě podaná ruka, šance vytvořit něco nového, co nebude jen kopírováním něčeho, co už jsme tu viděli.
Na jedné straně svět fantazie, na druhé praktická omezení. A vy to musíte skloubit…Jistě, a to prostřednictvím prvků adekvátních baletu. Jinak se pohybuje činoherec, jinak tanečník. Já musím respektovat jeho pohyb a nutnost rychlé proměny netvora v krásného prince. Snažím se vytvořit kostým, který by dotvářel charakter, dával vyniknout fyziognomii a zároveň – v případě Zvířete – ji do jisté míry potlačoval. Je to rustikálně chápaný kostým se zvířecími prvky.
Reálné postavy – otec, sestry, Kráska, celá společnost – jsou zasazeny do empiru. Tahle dobová inspirace dodává inscenaci určitou eleganci a noblesu.
Množství inscenací, na kterých pracujete, je až neuvěřitelné. A přitom jste pověstný tím, že se každé věnujete velmi pečlivě, ve všech fázích zrodu. Že vaše práce nachází ohlas v okouzlení diváků a jejich spokojenosti s výsledkem, je známo. Ale neméně podstatné mi připadá i uznání ze strany těch, kteří vaše návrhy uvádějí v život. Lidé v dílenských provozech si spolupráci s vámi velice pochvalují…Důležitá je vzájemná komunikace. Aby oni mohli naplnit mou představu, musím především vědět, co chci, a přesvědčit je o tom. Každá věc se tvoří postupně. Návrhy vznikají v určité inkubační době, která předchází začátku zkoušek, takže někdy i sebelepší návrhy, konfrontované potom s realitou, je třeba pozměnit, dotvořit – to se nedá udělat na jednu zkoušku a pouze na základě vysvětlení.
Je to možná únavné, ale baví mě to. Už na první zkoušce v krejčovně, kdy herec nebo tanečník poprvé vstoupí do rozešitého kostýmu, vidíte, jestli se s ním ztotožní anebo začne přemýšlet, jak s ním bude pracovat. Tím nabýváte jistoty, že nastoupená cesta je správná a už jenom dále zdokonalujete. Nejhorší je na něčem dogmaticky trvat. A co je podle mě naprosto neakceptovatelné, je nevkusný a samoúčelný kostým, vytržený z kontextu. Já rád dělám věci, jejichž existence je založená na respektu – vůči představě režiséra, choreografově vizi, přístupu scénografa – a na nezklamání důvěry všech spolupracovníků.
Ověřil jsem si, že pracovat mohu všude, a pociťuji to jako určitou satisfakci. Hostoval jsem na světových scénách, poznal jsem práci v divadelních dílnách od Buenos Aires přes Deutsche Oper po Monte Carlo. Řemeslo je všude stejné, bez úcty k němu a k lidem, kteří ho provozují, to prostě nejde. Všude musíte lidi zapálit, a oni pak pro společnou věc udělají všechno.
Náklady na výpravu inscenací jsou striktně limitovány, čas na výrobu přísně vymezen a kapacita dílenských provozů je denně podrobována těžkým zkouškám. Přesto znovu a znovu žasneme nad zázraky, které z nich vycházejí. Jak ovlivňují vaši práci všechny ty omezující faktory?Pro mě omezující je časová tíseň. V tom ostatním pořád vycházím z toho, že divadlo se dá dělat dobře, když jsou nápady. Není třeba utrácet za drahé materiály a předvádět divákovi, co všechno je k dostání. Já jsem začínal před mnoha lety, kdy v materiálech nebyl valný výběr. Ale měl jsem štěstí na lidi, kteří dokázali věci imitovat, nahradit. Už ve škole jsem se naučil, že pracovat se musí s tím, co je k dispozici, a že i z dostupných materiálů se dá určitým zpracováním vyloudit představa něčeho neskutečného. Proto mě divadlo pořád baví: neustále si hraju a něco vymýšlím.
Foto: Marta Kolafová
1, 3, 4) Snímky z inscenace DJKT Plzeň Kráska a zvíře
2) Portrétní foto – Josef Jelínek
5) Autogramiáda Michala Pavlíčka a Báry Basiková v DJKT Plzeň
Další informace o inscenacích DJKT Plzeň a kontakt na prodejce vstupenek naleznete zde:
DJKT Plzeň
Předprodej vstupenek DJKT Plzeň
napsal: Eva Ichová
Klíčová slova k článku: divadlo j.k.tyla plzeň, kráska a zvíře, muzikál, tanec
Komentáře jsou uzavřeny
Související články:
Předchozí článek
Následující článek
Sdílet na Facebooku
