Excelentní brněnská Mary Poppins - po devětadevadesáté...
led 12, 14:02
Možná se podivíte nadpisu tohoto článku – vždyť Mary Poppins na jevišti Hudební scény Městského divadla v Brně už před Vánocemi oslavila stovku a během tohoto představení bylo zároveň pokřtěno album s písněmi z muzikálu, které, jak také jinak, vyšlo v češtině samozřejmě poprvé. Důvod rád osvětlím – podobně jako jiné redakce, i my samozřejmě vyrážíme nejčastěji za premiérami jednotlivých inscenací. Mnohdy je ovšem daleko zajímavější navštívit reprízu, sice bez celebrit, ale s běžným publikem za zády, pozorovat jeho reakce, či zda a kam se inscenace posunula. Právě ze zmíněných důvodů jsem se záměrně vydal nikoli na sté jubilejní, ale devětadevadesáté představení Mary Poppins.
Stovka repríz – to je na domácí scénu zatraceně dobré číslo, za kterým se skrývá téměř osmašedesát tisíc diváků… Za ním musí stát buď zástup hvězd, bulvární humbuk, anebo zatraceně dobrá inscenace. Tipujete-li „za C“, dobře Městské divadlo Brno znáte. Musím přiznat, že jsem populární americký hudební film z roku 1964 o kouzelné chůvě nikdy nedokoukal do konce. Na muzikál jsem šel s předsudkem, zda tahle postarší pohádka může dospělého diváka vůbec bavit. A nyní předjímám – bavila mne od začátku až do konce nadmíru vrchovatě. Režisér Petr Gazdík zde, přece jen trochu v duchu londýnské inscenace (jednalo se sice o takzvanou volnou licenci, ovšem všichni víme, že v případě zvlášť sledovaných titulů je volná “odsud posud”), přivedl na scénu doslova gejzír vynikajících scén, temperamentních, pohádkově snivých i dojemných. Během představení publikum obdivuje i celou řadu kouzelnických triků a rádo odpustí inscenátorům leckdy poněkud viditelnější přítomnost závěsných a zádržných systémů. Představení má švih, vtip i romantickou pointu, herci se tentokrát dočkali precizního režijního i choreografického vedení, pod kterým je podepsána Lucie Holánková společně se stepařským odborníkem Denny Ratajským. Zkoušelo se déle, než je obvykle zvykem, což je na představení vidět (a slyšet). Těžko říct, která ze znamenitých scén je lepší – zda samotný příchod kouzelné Mary k Banksovým, Bertovy kominické taškařice, nenápadná, ale silná epizoda se stařenkou krmící ptáčky nebo dětem hrůzu nahánějící (a snad i v dnešní době trochu výchovné) hudební číslo obživlých hraček Zlobí, děti zlobí. Či snad až pohádkový závěr, kdy rodiče dojdou k poznání, že mohou být pro děti užitečnější, než sebelepší chůva?
V titulní roli jsem i tentokrát viděl Alenu Antalovou, která se zjevově ze všech brněnských představitelek nejvíc přibližuje filmové Julii Andrewsové. Vyzařuje z ní klid, ale zároveň neústupnost a určitá míra tajemna. Antalová však rozhodně nezaujme jen ostrovtipem a kultivovaným herectvím, ale také výborným zpěvem, který by od ní nepoučený seriálový divák možná ani nečekal. Znamenitým jevištním partnerem jí byl během zmíněného představení tanečník a stepař Denny Ratajský ve vděčné úloze kouzelného kominíka Berta, jakéhosi partnera a „nadhazovače“ Mary Poppinsové, jenž svou roli zvládl nejen excelentně po pohybové stránce, ale i na dobré úrovni herecké a pěvecké. Otec a hlava rodiny Banksových v podání Milana Němce není až tak nerudným patronem, jako alternující Martin Havelka, o to přesvědčivější je ale v druhé polovině představení. V roli jeho manželky Winifred opět plně zazářil zpěv Jany Musilové, podobně kvalitní výkony předvedli v postavách služebnictva Lukáš Vlček a Monika Světnicová. V epizodních úlohách nemohu zapomenout na dvě výjimečné figurky – Vladimíru Spurnou jako Ptáčnici a zejména pak na Zuzanu Maurery v postavě učebnicově zlé, zatrpklé a nerudné „staré panny“ slečny Andrewsové. O tom, jak chutná její žlučový likér, snad nikdo ani nepochyboval…
Nesmírně náročné jsou dvě velké dětské role, ve kterých nyní vystoupil Dominik Brychta a Vendula Hájková. Ta byla určitě pěveckým tahounem zmíněné dvojice, která si zachovala i přes nevídanou hereckou profesionalitu důležitou dětskou bezprostřednost.
Žádný z dobrých muzikálů se neobejde bez výrazné složky výtvarné a znamenitého hudebního nastudování. I tato kritéria naplňuje brněnská Mary Poppins vrchovatě: Kostýmy Andreji Kučerové v případě pohádkových postav umocňují mystickou atmosféru, se znatelným odstíněním od civilního oblečení rodičů a služebnictva. Podobně se střet pohádky a běžného života odehrává na půvabné výpravné scéně Petra Hlouška. Rytmicky přesně, barvitě a s přiměřenou dynamikou hraje výborně ozvučený šestnáctičlenný orchestr řízený Danem Kalouskem. Zapomenout nemohu ani na autora vtipného a především muzikálního překladu, kterým je osvědčený Jiří Josek.
Mary Poppins je po Čarodějkách z Eastwicku, Mozartovi a Bídnících kusem, který by si neměl nechat ujít ani zarytý odpůrce muzikálového žánru. Jedná se totiž nejen o příjemnou rodinnou podívanou, ale zároveň o výsostný divadelní zážitek jakožto odpověď pro ty, jenž hudební divadlo rádi a často zatracují.
Foto: Jef Kratochvil
1) Denny Ratajský, Alena Antalová
2) Dominik Brychta, Alena Antalová a Vendula Hájková
3) Záběr z muzikálu Mary Poppins
4) Milan Němec a Ladislav Kolář
napsal: Vítězslav Sladký
Klíčová slova k článku: mary poppins, muzikál, městské divadlo brno
Komentáře jsou uzavřeny
Související články:
Předchozí článek
Následující článek
Sdílet na Facebooku
