About the Author

1486 Posts By Vítězslav Sladký

  • Země úsměvů – poslední letošní premiéra

    Klasická opereta Země úsměvů Franze Lehára v režii Pavla Klečky přivítá publikum Divadla F.X.Šaldy v Liberci.

  • Řek Zorba v DJKT Plzeň

    Světoznámý muzikál podle románu Nikose Kazantzakise Řek Zorba se vrací na scénu Komorního divadla v Plzni v režii Petra Novotného. Naši recenzi naleznete zde.

  • Mona Lisa bez Bartošové??

    Bude či nebude Iveta Bartošová hvězdou muzikálu Mona Lisa?? Spekulace sílí…

  • Státní opera chystá silvestrovského Netopýra

    Ve Státní opeře v Praze patří závěr roku každoročně operetě Johanna Strausse Netopýr. Dílo v německém originále si můžete poslechnout i letos.

  • Dracula chystá návrat

    Legenda se vrací – v Divadle Hybernia začaly zkoušky muzikálu Karla Svobody Dracula.

  • Operetní vábení pokračuje

    Přestože jsme minulý víkend zažili velkou mikulášskou nadílku operetních a muzikálových premiér, předvánoční klid nezahalí české scény ani tentokrát. Dvěma novinkami tentokrát potěšíme zejména milovníky klasické operety.

    Už dnes v podvečer zazní poprvé v ústeckém Severočeském divadle opery a baletu jeden z nejznámějších titulů stříbrného vídeňského operetního věku, Veselá vdova Franze Lehára /1870-1948/. Premiéru měla v Divadle na Vídeňce v roce 1905 a záhy se rozletěla po jevištích celého světa. Během následujících pěti let dosáhl počet repríz na nejrůznějších scénách dnes neuvěřitelného počtu dvaceti tisíc. Příběh zpracovaný libretisty Leo Steinem a Victorem Léonem nás zavádí do fiktivního pontevederského knížectví, jenž má před státním bankrotem zachránit výhodný sňatek Hanny Glawari s knížetem Danilovičem. Na bohatou „veselou vdovu“ má však políčen celý zástup nápadníků, zatímco mladý Camille de Rosillon by raději mladou a „počestnou“ Valencii, manželku stárnoucího barona Zety. Jak vše dopadne a zda je pontevederský bankrot nevyhnutelný, můžete zjistit v Ústí nad Labem už dnes za doprovodu hitů jako „Ženy, ženy, ženy,“ „K Maximu jdu tak rád“ či tklivé „Písni o Vilje“.
    V hlavních rolích vystupuje Petr Matuszek /Zeta/, Anna Klamo a Eva Boháčková /Valencie/, Michal Klamo a Jaroslav Kovacs /Danilo Danilovič/, Dana Koklesová nebo Yvetta Tannenbergerová /Hanna Glawari/ či Ondřej Koptík v alternaci s Pavlem Machátem v pěvecky obtížné úloze Camilla Rosillona. Režijně novou inscenaci nastudoval známý režisér a choreograf Gustav Skála, atraktivní prostředí světa valčíku i kankánu v jevištní podívanou převedou výtvarníci Eva Brodská /scéna/ a Josef Jelínek /kostýmy/. Orchestr opery SDOB bude hrát pod taktovkou Milana Kaňáka.

    Další z trvalek vídeňské operetní scény zazní zítra od devatenácti hodin v podání Jihočeského divadla České Budějovice v sále Metropol. Tentokrát to bude zpěvohra Carla Zellera /1842-1898/ Ptáčník. Je téměř neuvěřitelné, že se zprvu amatérský hudebník, doktor práv a úředník někdejšího c.k. rakouského ministerstva vyučování právě touto operetou zařadil po bok Johanna Strausse, Franze von Suppého a Karla Millöckera. Na scénu budějovického divadla se Ptáčník vrací už potřetí – naposledy zde zazněl před dvaadvaceti lety.
    Příběh tvoří známá zpěvoherní story o vzájemné lásce s překážkami mezi tyrolským ptáčníkem Adamem a půvabnou pošťačkou Kristou, komplikovaná panskými spády a intrikami. Vévodí jí nesmrtelné melodie „V Tyrolích dáš-li růže květ“ či „Slavíčku, ještě jen jedenkrát“. Režie se ujala Jana Kališová, známá především kontroverzním nastudováním některých Mozartových oper. I tentokrát příběh výrazně zkrátila, s cílem zajistit lepší dějovou spádnost. V partituře také škrtal dirigent Martin Peschík. Nové nastudování má nabídnout zejména zábavu a komediální nadhled. „Snažíme se to udržet na hraně, aby se starší divák neurazil a mladší pobavil,“ uvedl šéf opery Miloslav Veselý.
    Zda se záměr inscenátorů podařil, posoudí první diváci již zítra. V hlavních rolích se mohou těšit na Aleše Voráčka, Jana Ondráčka, Ivu Hošpesovou, Evu Štruplovou, Josefa Průdka, Františka Brantalíka, Otakara Nováka, Josefa Moravce či Miroslavu Veselou a Kateřinu Hájovskou. Autorem návrhu scény je Ivo Žídek, hraje se v kostýmech Jana Růžičky a za pohybové spolupráce Martina Packa.

    Foto: Plakát SDOB „Veselá vdova“

  • Za divadlem do Winterthuru

    Švýcarsko není jen zemí bank, hodinek a čokolády. A Winterthur není pouze názvem penzijního fondu.
    Město Winterthur leží přibližně 25km od Curychu, se kterým ho propojuje rychlodráha. Má cca 90tis obyvatel a nabízí překvapivě přívětivou atmosféru – mladé, ekologicky smýšlející univerzitní město vsadilo na klid a pohodu. A také na širokou nabídku kulturních a odpočinkových aktivit. Například na lesnatém vršku nad městem najdete v muzeu Sammlung Oskar Reinhart vynikající sbírku výtvarného umění od Holbeina po Renoira. Místní Fotomuseum je jedním z nejvýznamnějších v Evropě. Nenechte si ujít ani místní hudební scénu, živě hrající orchestry, legendární diskotéky nebo koncerty komorní hudby v přilehlém zámku Kyburg.
    Jednou z dynamicky se rozvíjejících institucí je i Theater Winterthur. Avangardní budovu divadla, které vzniklo v roce 1979 dle návrhu architekta Franka Krayenbühla, rozhodně nepřehlédnete. Svého času vzbuzovala bezmála stejný rozruch, jako moderní opera v Sydney. Dnes winterthurské divadlo nabízí pohodlné zázemí nejen pro herce, orchestr a technický personál, ale zejména pro 787 diváků.
    Theater Winterthur nabízí povětšinou pohostinská a koprodukční představení významných švýcarských i zahraničních souborů. Repertoár je pečlivě vybírán napříč všemi žánry od činohry přes operu a balet až po muzikál a moderní cirkus. Podívejme se, jaká představení nám švýcarští kolegové nabízejí v oblasti operety a muzikálu v sezoně 2008/09. Hojně je zastoupena klasická opereta. Tu reprezentuje Opernhaus Zürich titulem Hrabě Luxemburg Franze Lehára, Musiktheater Wiesendangen operetou Bandité J.Offenbacha, Theater Biel Solothurn půvabnou jednoaktovkou La Périchole téhož autora či Státní hudební divadlo ze Sofie Straussovým hitem Noc Benátkách. Největší lahůdku pro příznivce operety však představuje inscenace u nás téměř nehraného, avšak v Evropě a Americe velmi oblíbeného skladatele Paula Abrahama “Viktoria and ihr Husar,” rovněž v podání souboru ze Sofie /od Abrahama se v Brně kdysi hrála úspěšná inscenace operety Ples v hotelu Savoy/.
    Muzikál zastupuje scénické pásno na motivy melodií Glenna Millera Moonlight Serenade v podání Euro-studia z Landrafu, revuální chanson s názvem Marlene Dietrich za klavírního doprovodu umělců ze Stuttgartu a temperamentní hudebně taneční show Havana Rumba v režii Toby Gougha.
    Do Winterthuru jezdí hostovat i české soubory, zejména opera Divadla J.K.Tyla v Plzni, která zde například na začátku prosince uvedla dvě představení opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka. Ceny vstupenek se obvykle pohybují v rozmezí 25-70 CHF a informace o konkrétních termínech předstaení lze získat na www.theater.winterthur.ch

    Foto: Informační centrum Winterthur

  • Tři mušketýři dorazili do Ostravy

    Ostravské Národní divadlo moravskoslezské uvedlo na scéně Divadla Jiřího Myrona v sobotu 6.prosince u nás téměř neznámou operetu Rudolfa Frimla Tři mušketýři.
    Rudolf Friml pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl pekařem. Už v dětství prokázal mimořádné hudební nadání. Jako desetiletému mu byla vydána tiskem první hudební skladba (Barkarola pro klavír). Po získání stipendia začal studovat na pražské konzervatoři kompozici u Antonína Dvořáka. Po jeho absolutoriu doprovázel na klavír houslistu Jana Kubelíka na turné po celé Evropě a v roce 1901 společně vystupovali i v USA. V roce 1906 podnikli turné do USA podruhé. Friml se tehdy v Americe usadil a začal se věnovat komponování. Po prvních neúspěších a těžkostech následoval v roce 1912 první velký úspěch – opereta The Firefly (Svatojánská muška). V roce 1924 ve spolupráci s básníky Oscarem Hammersteinem a Otto Harbachem napsal svou nejslavnější operetu Rose Marie. O rok později dosáhl značného úspěchu s dílem The Vagabond King (Král tuláků). Jeho další operetou byli v roce 1928 právě Tři mušketýři, kteří ovšem na Broadwayi zaznamenali jen průměrný úspěch. Naposledy se v Americe hráli v osmdesátých letech 20.století. Dodejme, že nepočítáme-li slavného německého muzikálového libretistu Michaela Kunzeho, který se narodil v Praze, je dosud Friml jediným Čechem, jehož díla se na Broadwayi regulárně hrála.

    Na rozdíl od ostatních Frimlových hitů se i do Čech tato opereta dostala poměrně pozdě. U nás ji uvedlo v jediném nastudování Hudební divadlo v Karlíně v roce 1967, avšak také bez většího ohlasu – ani pamětníci si na ni příliš nevzpomínají. Příčinou nezdaru bylo zřejmě velmi slabé libreto, které se navíc naprosto vzdálilo od Dumasovy předlohy. Ani nádherné melodie operetu nezachránily. Ostravské nastudování je tudíž teprve druhou možností vidět toto dílo na českém jevišti. O jeho rekonstrukci se postarala režisérka Dagmar Hlubková, která příběh prakticky od základů přepsala a dirigent Karel Mládek. Nové nastudování vychází z rekonstruovaného notového materiálu, z něhož se dochovalo jen torzo. V hlavních rolích vystupují Oldřich Kříž, Jan Drahovzal, Josef Novák-Wajda, Marcel Školout, Roman Harok, Libor Olma, Jana Kurečková, Anna Martušková, Martin Štolba, Pavel Liška a Olga Bezačinská.

    Tři mušketýři určitě potěší nejen ostravské diváky /kteří operetu milují/, ale zaujmou nejspíš i odborníky už samotným faktem, že se NDM podařilo objevit a nastudovat operetu, která je na našich scénách prakticky nevídaná.

    Foto: NDM Ostrava – Josef Hradil

  • Nad plzeňským Zorbou s Patrickem Fridrichovským

    S dramaturgem plzeňského muzikálového a operetní souboru Patrickem Fridrichovským jsem se sešel během přestávky generální zkoušky muzikálu Řek Zorba přímo v hledišti Komorního divadla. V Plzni působí druhou sezonu. Ještě před absolvováním studia teatrologie na Filozofické fakultě UK v Praze vystudoval klasický zpěv na pražské konzervatoři a hrál v několika muzikálových produkcích – v legendární inscenaci Jesus Christ Superstar, v Bídnících nebo v mezinárodním projektu Bernsteinovy mše. Nyní působí zejména jako dramaturg, publicista a textař, který se podílel i na prezentačních show mnoha mezinárodních značek.

    V Plzni před téměř třiceti lety Zorbu hrál strhujícím způsobem legendární Jiří Miegl. Dnes se s touto hereckou kládou popere operní pěvec Dalibor Tolaš a brněnský herec a pedagog Ladislav Kolář. Určitě můžete srovnávat jejich výkony i s jinými představiteli této role…

    „Já jsem samozřejmě pana Miegla neviděl, protože jsem byl v té době malinkej. Viděl jsem ale karlínské představení, ale i jiné Zorby, viděl jsem i Láryho Koláře, když hrál Zorbu v Brně, ale tady se tentokrát protkala spousta zajímavých situací. Jednak Petr Novotný má Zorbu totálně v krvi, zná jej dokonale nazpaměť. To je první důležitý aspekt. Když budu porovnávat s Karlínem, myslím, že Radek Brzobohatý se na tuhle roli strašně nadřel a hodně do ní promítnul jakousi „valašskou“ filozofii. Což je samozřejmě možný přístup… „Láry“ má ale tu výhodu, že je skutečným pábitelem, okouzlí vás svojí fantastickou osobností a je jedno, jestli jej potkáte na jevišti nebo v soukromí. Když jsem si prohlížel různé materiály, zjistil jsem, že je popravdě řečeno fyzicky nejpodobnější svému románovému předobrazu. Zorba, to nebyl žádný Anthony Quinn, ale obyčejný, kostnatý makedonský dělník. Temperamentní, s vlastní vírou i názorem na život. Baví mi na tom i ta drobná nuance, že on prostě nezapře svůj brněnský akcent, což je strašně zajímavé, protože když se touláte po Řecku, tak jsou Řekové a jsou Makedonci /pozor, neplést s republikou Makedonie/, což jsou velmi zemití lidé, s trošku jinými zvyky, svým folklórem a tak dále. Nejenže se chovají trochu jinak, ale také i jinak mluví. A mně ten brněnský přízvuk jaksi navozuje představu člověka, který je vyhraněný „odněkud“ a vlastně si tu svojí kulturu přenáší do místa, kde zrovna je.
    Zcela jiným Zorbou bude určitě Dalibor Tolaš, který je na operního pěvce neskutečným komediantem v tom dobrém slova smyslu a bude zajímavé sledovat, jak se s touto, dovolím si říct skoro činoherní rolí, popere.“

    Zasahoval jste jako dramaturg nějakým zásadnějším způsobem do textu?

    „Přiznávám, že tady bych se k nějakým razantním změnám neodvážil, protože Petr Novotný zná Zorbu daleko lépe než já, takže jsem byl spíše v úloze takového drobného služebníka. Když jsme nad Zorbou seděli, říkal jsem Petrovi, že karlínské představení v jeho inscenační úpravě patřilo k nejhezčím, jaké jsem viděl a domluvili jsme se, že právě této linie se budeme tentokrát v Plzni držet.“

    Podobně jako v pražské verzi se i u nás v chóru představí v úloze zpěvačky Athina Langoská, v alternaci s bronzovou televizní Superstar Leonou Černou. Má obsazení Athiny Langoské, jakožto zpěvačky řeckého repertoáru, nějaký hlubší smysl?

    „Právě její obsazení bylo mým největším přáním a jsem rád, že mi ho vedení tohoto souboru splnilo. Sám uvidíte, že až se objeví na scéně, vnáší do představení další, velmi silný prvek. Román je napsán o Řeku Zorbovi, o tom, jak potká mladého intelektuála a po náhodném setkání mu vlastně upraví svým jednoduchým pohledem jeho strašně složité vidění světa. A v muzikálu, kromě těch zásadních vztahů, hraje obrovskou úlohu postava osudu, kterou tady prezentuje jakýsi antický chór, s dominantní úlohou zpěvačky. A právě tento chór dodává muzikálu řecký kolorit, který Athina prezentuje tím nejpravdivějším způsobem. Ona Řekyni nemusí hrát, ona jí skutečně je, což dává celé inscenaci naprosto nový rozměr.“

    Jak sám mohu sledovat, Petr Novotný je přísným režisérem, kterému neunikne žádný detail…

    „Petr je velký profesionál, dominantní osobnost. Člověk si až občas říká, proč lidi tolik tlačí do určitý akcí, proč tolik bazíruje na některých maličkostech. Ale on přesně ví, proč to dělá a kam chce inscenaci posunout, což se mu většinou také zdaří. Dokáže říct, co chce a práce s ním je, myslím, pro každého radostí.“

    Děkuji za krátký rozhovor.

    Foto: Pavel Křivánek /Athina Langoská a sbor/

  • Les Misérables v MdB

    Městské divadlo v Brně zveřejnilo netrpělivě očekávané obsazení muzikálu Bídníci, který bude mít na Hudební scéně premiéru 7.února 2009 v režii Stanislava Moši a hudebním nastudování Jiřího Petrdlíka. Velmi příjemným překvapením je opětovné obsazení Jana Ježka do jeho životní role Jeana Valjeana, kterou ztvárnil v obou dosavadních českých inscenacích a zastupoval pražskou produkci i na setkání Valjeanů v Londýně. Původem plzeňský operetní herec odehrál i slavnostní českou premiéru v Divadle na Vinohradech v roce 1992, kde tuto roli alternoval s Karlem Černochem. Touto produkcí byl zároveň odstartován boom světových výpravných muzikálů v Praze.
    V hlavních rolích v Brně vystoupí:

    Jean Valjean – Petr Gazdík / Jan Ježek
    Javert – Igor Ondříček / Petr Štěpán / Lukáš Vlček
    Fantine – Markéta Sedláčková / Lenka Janíková / Hana Fialová / Eva Jedličková
    Thénardier – Jan Apolenář / Jan Mazák / Tomáš Sagher
    Madame Thénardier – Lenka Bartolšicová / Jana Musilová / Zuzana Maurery
    Marius – Jakub Uličník / Dušan Vitázek / Tomáš Novotný
    Enjolras – Robert Jícha / Jiří Mach / Vladimír Volečko
    Cosette – Radka Coufalová / Marta Prokopová / Kateřina Krejčová
    Eponine – Johana Gazdíková / Hana Holišová / Kateřina Halíčková
    Malá Cosette – Vendula Hájková / Kateřina Kolčavová / Barbora Anna Lebánková / Alžběta Renátová
    Gavroche – Marek Hurák / Václav Lamparter / David Žák

Scroll Up

Pro plnou funkci webu musíte souhlasit s využítím cookies. Více informací

Jako většina internetových stránek i tyto stránky používají cookies. Na základě anonymních dat sledujeme například celkový počet návštěvníků. Pokud nechcete cookies používat nebo pokud chcete, aby internetový prohlížeč použití cookies oznámil, musíte ve svém internetovém prohlížeči vybrat příslušnou volbu. Zablokujete-li všechna cookies, nebudete moci využít některé funkce těchto stránek.

Zavřít