27. března oslavíme Mezinárodní den divadla
bře 26, 16:27
Zítra si herci, divadelní hodnostáři, inscenátoři, diváci i široká veřejnost po celém světě připomene MEZINÁRODNÍ DEN DIVADLA, který je od roku 1961 vyhlášen právě na 27.března Mezinárodním divadelním institutem. Při této příležitosti se organizují různé národní i mezinárodní divadelní akce – k nejvýznamnějším z nich patří Mezinárodní poselství – z podnětu Mezinárodního divadelního institutu je každoročně jeho autorem nějaká světově proslulá divadelní osobnost.
Ustavení Světového dne divadla navrhl nejdříve v Helsinkách a potom ve Vídni na 9. světovém kongresu Mezinárodního divadelního ústavu v červnu 1961 prezident Arvi Kivimaa jménem Finského střediska Mezinárodního divadelního ústavu. Tento návrh podporovaný skandinávskými středisky byl schválen aklamací.
Mezinárodní divadelní ústav, založený v roce 1948 organizací UNESCO a světově proslulými divadelními osobnostmi, je nejvýznamnější mezinárodní nevládní organizací v oblasti performing arts, která má formální příbuzenské vztahy s UNESCO (vztahy poradenství a přidružení). ITI usiluje o “prosazování mezinárodní výměny poznatků a praxe v oblasti reprodukčního umění, podněcování tvorby a zvyšování spolupráce mezi divadelníky, vytváření povědomí veřejného mínění o nezbytnosti počítat s uměleckou tvorbou v oblasti rozvoje, prohlubování vzájemného porozumění za účelem účasti na posilování míru a přátelství mezi národy, připojení se k obraně ideálů a cílů organizace UNESCO.”
Akce pořádané na oslavu Světového dne divadla jsou pokusy o uskutečňování těchto cílů. Každý rok je přizvána význačná divadelní osobnost nebo osoba vyznačující se silou srdce a ducha z jiné oblasti, aby se podělila o své úvahy o divadle a souladu mezi národy. To, co je známé jako Mezinárodní poselství se překládá do více než 20 jazyků, předčítá pro desítky tisíc diváků před představeními v divadlech na celém světě a tiskne ve stovkách deníků. Kolegové v audiovizuální oblasti bratrsky pomáhají a více než stovka rozhlasových a televizních stanic vysílá Poselství posluchačům ve všech koutech všech pěti kontinentů.
Autorem POSELSTVÍ je každoročně světově uznávaná osobnost divadelního, uměleckého a polického života. První poselství napsal v roce 1962 Jean Cocteau, z dalších autorů jmenujme jen namátkově: Arthur Miler, Peter Brook, Dmitrij Šostakovič, Pablo Neruda, Richard Burton, Antonio Gala, Edward Albee, Humberto Orsini, Robert Lepage… Jediným českým zástupcem je dramatik a exprezident ČR Václav Havel, který poselství pronesl v roce 1994.
Letošním autorem POSELSTVÍ je pan Augusto BOAL z Rio de Janeira, dramatik, profesor, spisovatel, teoretik a režisér, jehož stěžejním dílem je Metoda Divadla utlačovaných.
Podobně jako naprostá většina seriózních divadelních médií na celém světě se i náš magazín k tomuto memorandu připojuje a přetiskuje jej v plném znění:
Běžný život každé lidské společnosti je do značné míry teatrální. Pro mimořádné příležitosti vytváří taková společnost různá představení. Taková teatrálnost je výrazem společenské organizace a pomáhá vytvářet představení jako to, které jste přišli zhlédnout.Přestože si to neuvědomujeme, mají mezilidské vztahy jisté divadelní rysy: využívání prostoru, řeč těla, volba slov a modulace hlasu, konfrontace myšlenek a vášní, zkrátka všechno, co používáme na divadelních prknech, používáme i v běžném životě: jsme zkrátka lidmi od divadla!Nejen svatby a pohřby jsou představení, obdobně je tomu i s každodenními rituály, které nám jsou tak důvěrně známé, že si to ani neuvědomujeme. Nejen pompézní události, ale i ranní káva, vzájemné pozdravení, nesmělé lásky a mohutné střety vášní, zasedání senátu či diplomatická setkání – to vše je svým způsobem divadlo.Jednou z hlavních funkcí našeho umění je pomáhat lidem, aby si uvědomili teatrálnost každodenního života, kdy herci jsou zároveň i diváky, kdy jeviště a hlediště jsou zaměnitelné.Všichni jsme umělci: když provozujeme divadlo, učíme se vidět věci, které bijí do očí, ale které nevidíme, protože jsme zvyklí jenom se dívat. Co je nám důvěrně známé, stává se neviditelným: hrát divadlo znamená osvětlit jeviště našeho každodenního života.Loni v září nás překvapila teatrální událost: domnívali jsme se, že žijeme v bezpečném světě a to navzdory válkám, genocidám, hekatombám a mučení, k nimž ovšem dochází daleko od nás, v dalekých a divokých končinách. Mysleli jsme si, že žijeme v bezpečí, že naše peníze jsou uloženy ve ctihodné bance nebo že jsou v rukách poctivého burzovního makléře. A náhle nám sdělili, že ty peníze neexistují, že jsou virtuální, že jsou jen nevkusnou fikcí nějakých ekonomů, kteří jsou rovněž fiktivní a rozhodně nejsou ani bezpeční ani ctihodní. Bylo to prostě jen špatné divadlo, neblahá zápletka, v níž několik málo lidí mnoho získá a mnoho lidí přijde o všechno. Politici z bohatých zemí se potají scházeli a ze svých setkání přinášeli magická řešení. My, oběti jejich rozhodnutí, jsme zůstali diváky, co sedí v poslední řadě na bidýlku.Před dvaceti lety jsem v Rio de Janeiro inscenoval Racinovu Faidru. Výprava byla ubohá: na podlaze hovězí kůže a kolem jeviště bambus. Před každým představením jsem říkal hercům: „Fikce, kterou jsme každý den vytvářeli, skončila. Až překročíte ty bambusy, nesmí nikdo z vás lhát. Divadlo je skrytá pravda.“Jestliže pohledem pronikneme povrchní zdánlivostí, spatříme v každé společnosti utlačovatele a utlačované: etnika, pohlaví, třídy a kasty. Ukáže se nám nespravedlivý a krutý svět. Musíme vymyslet svět jiný, víme přece, že jiný svět je možný. Je na nás, abychom ho vybudovali vlastníma rukama na jevišti, na prknech našeho života.
Pojďte na představení, které právě začíná; až se s přáteli vrátíte domů, zahrajte si vlastní kus a spatříte, co jste ještě nikdy neviděli: to, co bije do očí. Divadlo není jenom událost, je to způsob života!Všichni jsme herci: být občanem neznamená žít ve společnosti, být občanem znamená společnost změnit.
Augusto Boal, 2009
Podobně jako v zahraničí, i u nás je spojena s Mezinárodním dnem divadla řada akcí. Ve většině divadel bude před představením přečteno toto poselství a uskuteční se řada doprovodných akcí – speciální představení, sympozia, projevy významných osobností, charitativní akce, divadelní plesy, výstavy a podobně. V některých zemích, letos třeba v Japonsku, Kamerunu a Kuvajtu se uskuteční v tomto týdnu významné mezinárodní festivaly. Ve většině států se kolem tohoto data udílí i nejvýznamnější národní divadelní ceny. Výjimkou nebude ani Česká republika, která hned následující den prožije předání Cen Thálie za rok 2008.
Foto: Historická budova ND Praha (archivní pohlednice ze sbírky autora),
Nová budova čínského Národního divadla Peking (Paul Andreu Architecte)
a Augusto Boal
napsal: Vítězslav Sladký
Klíčová slova k článku: thálie
Komentáře jsou uzavřeny
Související články:
Předchozí článek
Následující článek
Sdílet na Facebooku
