Muzikál Závišův kříž je dílem, které by mohlo uspět i mimo školní půdu

05_big

Divadlo Na Rejdišti, scéna Pražské konzervatoře, se stává stále častěji dějištěm zajímavých muzikálových a operetních inscenací. Podobně jako v Brně, kde JAMU před několika lety otevřela krásné Divadlo na Orlí, se i zde už odehrálo několik pozoruhodných projektů. Jen namátkou, v současné době můžete Na Rejdišti, v samém centru Prahy, viděl například broadwayský muzikál V Římě na place byla legrace (A Funny Thing Happened on the Way to the Forum), Baladu pro banditu nebo klasickou Lehárovu Veselou vdovu, příští sezonu se diváci mohou těšit na Offenbachova Orfea v podsvětí. Před nedávnem přímo pro studenty oddělení populární hudby vznikl zbrusu nový historický muzikál Závišův kříž. Zkomponoval jej ředitel konzervatoře Pavel Trojan na libreto Gustava Skály. Světová premiéra se uskutečnila 27. dubna 2016.

Pavel Trojan patří k významným autorům soudobé hudby. Krom rozsáhlé kompozice Missa solemnis pro sóla, varhany a orchestr, vytvořil kupříkladu také operu Bylo nás pět, jež byla uvedena mj. v rámci prestižního festivalu Pražské jaro v květnu 2003 v hudebním nastudování Miriam Němcové a v režii Martina Otavy, o deset let později stejný festival ozdobila jeho opera Pastýřská opera. Gustava Skálu našim čtenářům patrně netřeba dlouze představovat, jako režisér, choreograf či dramaturg a úpravce se podílel na celé řadě operetních i muzikálových inscenací snad ve všech českých hudebních divadlech. Režíroval např. Mamzelle Nitouche v Pardubicích, v Městském divadle Brno i v Hudebním divadle Karlín, Vídeňskou krev v Plzni, My Fair Lady v Olomouci, Polskou krev v Karlíně, Orfea v podsvětí v Brně či Bartákův muzikál Cesta kolem světa za 80 dní ve slovenském Zvoleně. A tak dále a tak dále– věnuje se činohře, muzikálu i opeře.

Hudební skladatel Pavel Trojan se myšlenkou na muzikál z historie zabýval už dlouhou dobu. Na konec jej zaujal příběh Záviše z Falkenštejnu, rytíře, který si získal lásku královny i výjimečné postavení v zemi. Nakonec jej, díky našeptávání mnoha intrikánů, jeho nevlastní syn král Václav II. nechal na Hluboké popravit. Trojan využil své předchozí zkušenosti se symfonickou hudbou i operou a pro nový muzikál zvolil formu pop-rockové opery s minimem mluveného slova. To celkovému tvaru díla jednoznačně prospělo a zároveň toto pojetí vyhovovalo i samotným interpretům – studentům populárního zpěvu, nikoli herectví.

Trojanova hudba je zároveň nejzajímavějším atributem nového díla. Jeho melodie jsou zpěvné, dá se říct i líbivé, v žádném případě však podbízivé. Písně se klenou ve větší prokomponované celky, které jsou melodicky i rytmicky velmi zajímavé. Jednoznačný hit chybí, což ovšem příliš nevadí. Hudba Závišova kříže dokazuje, že na muzikálovém poli může uspět i skladatel tzv. soudobé vážné hudby, nikoli jen hitmaker, pokud se pokusí o jasné hudební sdělení a nezavrhne melodii. Gustav Skála vytvořil poetický text, ve kterém hojně využíval nadsázku a nepříliš humorný příběh dokázal úspěšně vylehčit. Přesto jsem měl pocit, že jeho texty kvalitou za Trojanovou kompozicí poněkud pokulhávají. Ač se libretista vyhýbal primitivním rýmovačkám, často se uchyloval k jednoduchým slovním spojením a zejména k jejich mnohdy až otravnému opakování. Daleko zkušeněji si Gustav Skála počínal jako režisér a tentokrát také coby autor výpravy. Na omezeném prostoru vykouzlil velmi autentickou atmosféru a dílu dal pěkně vypracovaný divadelní tvar.

Studenti ve větších rolích i v company až překvapivě dobře zazpívali, herecky logicky nebyli dokonalí. Plyne to jednak z jejich studijního oboru, ale také z jejich mládí. Ve srovnání se staršími „Jamáky“, jejichž produkce pečlivě sleduji, jsou přece jen ještě trochu dětští a méně disciplinovaní, což se projevuje zejména drobnou gestikulací směrem ke kamarádům v publiku atd. Svoje samozřejmě sehrála i premiérová atmosféra a chuť „se předvést“, reprízy budou patrně už klidnější. Velkým překvapením pro mě ale byly velmi pěkné a profesionální taneční výkony (choreografie secvičila Adéla Hájková). Zejména pánové v úlohách různých šlechticů i kejklířů doslova excelovali (Tomáš Hronek, Štefan Pecha, Matěj Halíř, Jan Strýhal…). Postavu Smrti působivě odehrála a odtančila Tereza Chovítová.

Hlavní role Záviše, královny Kunhuty a Rudolfa Habsburského při první premiéře kvalitně odzpívali Štěpán Piller, Karolína Stasiaková a Štěpán Růžička. Pokud bych měl hodnotit muzikál jako syntetické divadlo, mimořádně mne zaujali tři další studenti: V prvé řadě Simona Tlustá jako Guta, zprvu nesmělá dívka, která se v průběhu děje herecky věrohodně proměnila v autoritativní královnu a jako jedna z mála držela výraz během celé své role. A pak Lucie Sopčáková v nevídané karikatuře malého Václava či komediálně velmi nadaný a pohybově zdatný Štefan Pecha. O nahrávku a hudební nastudování muzikálu se postarali Michal Šinka (MIDI a orchestrace muzikálu), Pavel Vaněk (sbory) a Jana Balašová Trčková.

Muzikál Závišův kříž jako tvůrčí počin příjemně překvapil. Po jistých úpravách a při dobré dramaturgii by zcela jistě uspěl i mimo školní půdu.

02_big

Foto: Pražská konzervatoř